Perzistence bakterií Borrelia burgdorferi u makaka rhesus po antibiotické léčbě diseminované borreliové infekce

Přetrvání symptomů lymeské borreliózy u pacientů, kteří absolvovali příslušnou antibiotickou léčbu, je často předmětem kontroverze. Američtí autoři studie nedávno vydané v PLoS One použili primáta makaka rhesus jako modelový organismus, na kterém sledovali účinnost antibiotické léčby při diseminované borreliové infekci.

Skupina makaků rhesus byla infikována borreliemi a část těchto primátů byla o 4 až 6 měsíců později podrobena intenzivní antibiotické léčbě. K detekci reziduálních mikroorganismů bylo použito více metod včetně sání klíšťat držených v laboratoři na infikovaných a léčených makacích a jejich následná analýza (xenodiagnostika), dále pěstování bakteriálních kultur, imunofluorescence a PCR.

Výsledky

U všech léčených primátů byla longitudinálně měřena hladina protilátek proti Borrelia burgdorferi specifickému C6 diagnostickému peptidu a koncentrace těchto protilátek postupně klesala u všech zvířat. Ve tkáních léčených zvířat byl detekován borreliový antigen a bakteriální DNA a RNA. Malé množství intaktních spirochet bylo získáno rovněž z klíšťat pomocí xenodiagnostiky.

Tyto výsledky ukazují, že bakterie Borrelia burgdorferi dokážou překonat antibiotickou léčbu podanou po diseminaci infekce u člověku podobného hostitele – primáta. Ačkoliv u Borrelia burgdorferi nejsou známy mechanismy rezistence a borrelie jsou in vitro citlivé na běžná antibiotika (doxycyklin, ceftriaxon), zdá se, že po diseminaci u primáta jako hostitele získávají k těmto antibiotikům toleranci. Z výše uvedených výsledků vyplývají další otázky o patogenitě těchto přetrvávajících borrelií s tolerancí na antibiotika a o jejich možném podílu na příznacích onemocnění, které se objevují u pacientů po absolvování antibiotické léčby.

(vek)

Zdroj: Embers M. E. et al. Persistence of Borrelia burgdorferi in Rhesus Macaques following Antibiotic Treatment of Disseminated Infection. PLoS One. 2012;7 (1): e29914. Epub 2012 Jan 11.