Citovaná studie hodnotila prevalenci, souvislost a prognostický význam FiS u pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF; EF LK ≥ 50 %), s mírně sníženou ejekční frakcí (HFmrEF; EF LK 40–49 %) a se sníženou ejekční frakcí (HFrEF; EF LK ≤ 39 %). Hodnoceno bylo 41 446 pacientů ze Švédského registru srdečního selhání a data byla doplněna o údaje jednotlivých pacientů z národních registrů zdravotní péče. Zařazeni byli všichni pacienti, kteří navštívili lékaře nebo byli hospitalizováni v letech 2000–2012 a měli srdeční selhání. Přítomnost fibrilace síní byla zjišťována podle anamnézy nebo výsledku EKG.
Ze zařazených mělo 23,1 % HFpEF, 21,5 % HFmrEF a 55,4 % HFrEF. Prevalence FiS klesala s klesající ejekční frakcí, u pacientů s HFpEF činila 65 %, s HFmrEF 60 % a s HFrEF 53 %. Ve všech skupinách byla četnost FiS vyšší u mužů než u žen a stoupala s věkem. Kromě mužského pohlaví a vyššího věku s výskytem FiS nezávisle a významně souviselo trvání HF > 6 měsíců, prodělaná tranzitorní ischemická ataka (TIA), tepová frekvence (TF) > medián (72/min), užívání digoxinu a antikoagulační léčba, a to u všech kategorií EF LK. Negativní asociace byla pozorována u prodělaného infarktu myokardu (IM).
V průběhu sledování, jehož medián činil 2,2 roku, byla zjištěna vyšší mortalita u pacientů s HFpEF než s HFmrEF a HFrEF. Ve všech 3 skupinách byla ovšem mortalita vyšší u pacientů s FiS než se sinusovým rytmem (SR). Roční přežití činilo u HFpEF 83 % v případě SR a 78 % v případě FiS, u HFmrEF 88 % v případě SR a 81 % v případě FiS a u HFrEF 86 % v případě SR a 80 % v případě FiS. Relativní riziko úmrtí z jakýchkoliv příčin bylo u pacientů s FiS zvýšeno o 11 % při HFpEF (95% interval spolehlivosti [CI] 1,02–1,21), o 22 % při HFmrEF (95% CI 1,12–1,33) a o 17 % při HFrEF (95% CI 1,11–1,23) (viz obr.).
Zjištěna byla také souvislost mezi přítomností FiS a výskytem složeného parametru zahrnujícího úmrtí nebo hospitalizaci pro srdeční selhání. Relativní riziko tohoto parametru bylo u pacientů s FiS vyšší o 17 % při HFpEF (95% CI 1,09–1,26), o 29 % při HFmrEF (95% CI 1,20–1,40) a o 15 % při HFrEF (95% CI 1,10–1,20). S přítomností FiS bylo spojené také vyšší riziko cévní mozkové příhody (CMP), TIA nebo úmrtí, a to o 15 % při HFpEF (95% CI 1,07–1,25), o 23 % při HFmrEF (95% CI 1,13–1,34) a o 19 % při HFrEF (95% CI 1,14–1,26).
Obr. Celkové přežití pacientů se srdečním selháním v závislosti na kategorii EF LK a přítomnosti FiS
Tato práce ukázala, že u pacientů s HFpEF se FiS vyskytuje častěji než u nemocných s HFmrEF nebo s HFrEF. Nepříznivé důsledky přítomnosti FiS jsou u pacientů se srdečním selháním podobné nezávisle na hodnotě ejekční frakce. Zahrnují nejen zvýšené riziko cévních mozkových příhod, ale i hospitalizací pro srdeční selhání a vyšší celkovou mortalitu v porovnání s pacienty se sinusovým rytmem.
(zza)
Zdroj: Sartipy U., Dahlström U., Fu M., Lund L. H. Atrial fibrillation in heart failure with preserved, mid-range, and reduced ejection fraction. JACC Heart Fail 2017; 5 (8): 565−574, doi: 10.1016/j.jchf.2017.05.001.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
