Citovaná studie hodnotila prevalenci, souvislost a prognostický význam FiS u pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF; EF LK ≥ 50 %), s mírně sníženou ejekční frakcí (HFmrEF; EF LK 40–49 %) a se sníženou ejekční frakcí (HFrEF; EF LK ≤ 39 %). Hodnoceno bylo 41 446 pacientů ze Švédského registru srdečního selhání a data byla doplněna o údaje jednotlivých pacientů z národních registrů zdravotní péče. Zařazeni byli všichni pacienti, kteří navštívili lékaře nebo byli hospitalizováni v letech 2000–2012 a měli srdeční selhání. Přítomnost fibrilace síní byla zjišťována podle anamnézy nebo výsledku EKG.
Ze zařazených mělo 23,1 % HFpEF, 21,5 % HFmrEF a 55,4 % HFrEF. Prevalence FiS klesala s klesající ejekční frakcí, u pacientů s HFpEF činila 65 %, s HFmrEF 60 % a s HFrEF 53 %. Ve všech skupinách byla četnost FiS vyšší u mužů než u žen a stoupala s věkem. Kromě mužského pohlaví a vyššího věku s výskytem FiS nezávisle a významně souviselo trvání HF > 6 měsíců, prodělaná tranzitorní ischemická ataka (TIA), tepová frekvence (TF) > medián (72/min), užívání digoxinu a antikoagulační léčba, a to u všech kategorií EF LK. Negativní asociace byla pozorována u prodělaného infarktu myokardu (IM).
V průběhu sledování, jehož medián činil 2,2 roku, byla zjištěna vyšší mortalita u pacientů s HFpEF než s HFmrEF a HFrEF. Ve všech 3 skupinách byla ovšem mortalita vyšší u pacientů s FiS než se sinusovým rytmem (SR). Roční přežití činilo u HFpEF 83 % v případě SR a 78 % v případě FiS, u HFmrEF 88 % v případě SR a 81 % v případě FiS a u HFrEF 86 % v případě SR a 80 % v případě FiS. Relativní riziko úmrtí z jakýchkoliv příčin bylo u pacientů s FiS zvýšeno o 11 % při HFpEF (95% interval spolehlivosti [CI] 1,02–1,21), o 22 % při HFmrEF (95% CI 1,12–1,33) a o 17 % při HFrEF (95% CI 1,11–1,23) (viz obr.).
Zjištěna byla také souvislost mezi přítomností FiS a výskytem složeného parametru zahrnujícího úmrtí nebo hospitalizaci pro srdeční selhání. Relativní riziko tohoto parametru bylo u pacientů s FiS vyšší o 17 % při HFpEF (95% CI 1,09–1,26), o 29 % při HFmrEF (95% CI 1,20–1,40) a o 15 % při HFrEF (95% CI 1,10–1,20). S přítomností FiS bylo spojené také vyšší riziko cévní mozkové příhody (CMP), TIA nebo úmrtí, a to o 15 % při HFpEF (95% CI 1,07–1,25), o 23 % při HFmrEF (95% CI 1,13–1,34) a o 19 % při HFrEF (95% CI 1,14–1,26).
Obr. Celkové přežití pacientů se srdečním selháním v závislosti na kategorii EF LK a přítomnosti FiS
Tato práce ukázala, že u pacientů s HFpEF se FiS vyskytuje častěji než u nemocných s HFmrEF nebo s HFrEF. Nepříznivé důsledky přítomnosti FiS jsou u pacientů se srdečním selháním podobné nezávisle na hodnotě ejekční frakce. Zahrnují nejen zvýšené riziko cévních mozkových příhod, ale i hospitalizací pro srdeční selhání a vyšší celkovou mortalitu v porovnání s pacienty se sinusovým rytmem.
(zza)
Zdroj: Sartipy U., Dahlström U., Fu M., Lund L. H. Atrial fibrillation in heart failure with preserved, mid-range, and reduced ejection fraction. JACC Heart Fail 2017; 5 (8): 565−574, doi: 10.1016/j.jchf.2017.05.001.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
