Sto let od narození prof. MUDr. Jana Hromady, DrSc., anatoma světového jména, významného vědce, pedagoga, lékaře


Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2009, roč. 88, č. 9, s. 540-541.
Kategorie: Monotematický speciál - Původní práce

Není obvyklé, aby na stránkách chirurgického časopisu byly zveřejňovány články o osobnostech jiných oborů. V případě profesora Hromady se tak však děje s plnou zásluhou. Jan Hromada ačkoliv chtěl být původně klinikem a podle svého vytříbeného humanistického cítění přímo pomáhat nemocným, se nakonec cele oddal anatomii. Celý svůj bohatý a plodný život se však řídil krédem, že anatomie, jako lékařská věda, musí sloužit klinice a musí být pro kliniku přínosná. Odtud pramení Hromadův celoživotní vřelý vztah ke klinickým oborům a k operativním oborům a chirurgii obzvláště.


Profesor Hromada se narodil dne 18. 6. 1909, Moravák, rodem z Hrušky u Prostějova. Na Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze se dal zapsat v roce 1928. Již jako student působil na pražském anatomickém ústavu coby volontér. Byl žákem profesorů Weignera a Borovanského, spolupracovníkem Žlábkovým. V osvobozené vlasti byl pro své odborné a organizační schopnosti a pro svůj neobyčejně odpovědný osobní přístup pověřen vybudováním a vedením Ústavu normální anatomie a později i Ústavu histologie a embryologie na Lékařské fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Pro anatomii se habilitoval v roce 1948. V roce 1951 byl povolán do Hradce Králové, aby zde opět vybudoval a vedl anatomický ústav na nově zřízené Vojenské lékařské akademii. Dne 1. září 1953 byl jmenován profesorem anatomie. Svoji doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1960. Královéhradecký anatomický ústav profesor Hromada vedl a budoval od roku 1951 až do své smrti v roce 1970.

V Hradci Králové vyškolil profesor Hromada řadu odborníků, lékařů i učitelů, pracujících v teoretických i klinických a operativních oborech.

Neobyčejně rozsáhlá byla vědecká činnost profesora Hromady. Čítala okolo 130 původních vědeckých publikací, další byly četné práce příležitostné a jiné. Tematicky byla velmi pestrá. Týkala se osteologie, arthrologie, splanchnologie, angiologie, žláz s vnitřní sekrecí, nervových receptorů, téměř ve všech případech ve vztahu ke klinické praxi. Přímo se dotýkala aktuálních témat chirurgie a ortopedie. Pro vědeckou práci profesora Hromady bylo příznačné, že celá řada témat vzešla přímo z potřeb klinické praxe. Čelní představitelé různých klinických oborů v Hromadovi vždy nalézali ochotného spolupracovníka. Tak profesora Hromadu na jeho ústavu navštěvovali chirurgové, neurologové, rentgenologové, ortopedové, ale i internisté a patologové a mnozí další. Genius loci anatomického ústavu, Hromadou soustavně a s láskou budovaného, blahodárně ovlivňoval výměnu myšlenek, představ a názorů. Výsledkem takových setkání byly nové operační metody a nové vyšetřovací postupy. Profesor Hromada byl jejich přímým spoluautorem. Jako jeden příklad za všechny mohu uvést Hromadovu a Bedrnovu splanchnikektomii břišní cestou, kterou profesor Hromada precizně anatomicky vypracoval a akademik Bedrna prvně v Hradci Králové provedl. Po létech jsem operaci předvedl na několika univerzitních pracovištích v Německu, kde se setkala s velkým ohlasem a je od té doby úspěšně prováděna.

Nové trendy a nové lékařské postupy v klinické medicíně často vyžadovaly i nové anatomické pohledy na tu či onu problematiku Vznikly tak mnohé Hromadovy studie z oblasti pohybového aparátu, splanchnologie nebo cévního systému. V období prudkého rozmachu kardiochirurgie na konci šedesátých let začal profesor Hromada, z podnětu královéhradeckého kardiochirurga profesora Procházky, studovat i převodní systém srdeční u člověka. Po přípravných studiích na velkém počtu hovězích, prasečích a psích srdcích vyšetřil profesor Hromada celkem 102 lidských srdcí. Převodní systém srdeční studoval pomocí jemné anatomické preparace za užití binokulární lupy. Vypreparované struktury ověřoval mikroskopicky. Výsledkem těchto studií bylo poznání přesné morfologie a topografie struktur převodního systému srdečního u člověka. Hromada popsal u jednotlivých částí systému i jejich vztahy k okolním strukturám, tak, jak to nově a aktuálně vyžadovaly moderní kardiochirurgické a kardiologické zákroky. Pro vysvětlení je nutné uvést, že struktury srdečního převodního systému byly takto u člověka uceleně demonstrovány a popsány poprvé. Předchozí poznatky, které se tradovaly a byly uvedeny v učebnicích, vycházely převážně z nálezů na srdcích zvířecích. Výsledky anatomických studií profesora Hromady celosvětově zaslouženě vzbudily velkou pozornost. Anatomický svět byl udiven, když mohl na Hromadových preparátech skutečně, na vlastní oči, vidět jednotlivé části přechodního srdečního systému člověka. Do královéhradeckého anatomického ústavu se sjížděli chirurgové a kardiochirurgové i velké osobnosti anatomického světa, aby se s převodním systémem srdečním u člověka na Hromadových preparátech seznámili. Příkladem je možné uvést kardiochirurgy profesory Procházku, Brzka, Navrátila, legendu české anatomie profesora Borovanského, světoznámého švýcarského anatoma profesor Fallera, nestora japonských anatomů profesora Takeshige nebo prezidenta Německé anatomické společnosti profesora Schieblera. Ve svých studiích profesor Hromada mimo jiné poukázal na pevné vazby struktur převodního systému na ostatní konstantní srdeční struktury, na cévy, na části srdečního skeletu nebo ústí sinus coronarius. Tím byly všechny Hromadovy anatomické nálezy výrazně zhodnoceny pro kardiochirurgické a klinické využití. Profesor Hromada byl Mezinárodním výborem Nomina anatomica požádán, aby své výsledky publikoval v zahraničí. Část Hromadových originálních nálezů byla publikována v prestižním Abbottempo. K publikaci dalších nálezů pro náhlé úmrtí profesora Hromady již nedošlo.

Svým studentům, žákům i spolupracovníkům profesor Hromada neustále zdůrazňoval samozřejmost pravdivosti a preciznosti vědecké práce, samozřejmost trvalého styku s klinikou, obzvláště s operativními obory, nutnost trvalého vzdělávání. Jen ten, kdo ve svém vývoji neustrnul, kdo se soustavně vzdělával a soustavně vědecky pracoval, mohl něco nového pro vědu a lidstvo přinést. Nových objevů mohl dosáhnout jen ten, kdo byl na ně připraven. Profesor Hromada, jeden z nejvzdělanějších příslušníků své lékařské generace, takto připraven byl. Když Československý rozhlas v prosinci 1967 přinesl zprávu o tom, že profesor Christiaan Barnard provedl v Kapském Městě poprvé u člověka transplantaci srdce, požádal mne profesor Hromada, abych mu z pitevny soudního lékařství přinesl dvě lidská srdce. Po dvou hodinách si mne profesor opět zavolal a se slovy „... tímto způsobem provedl profesor Barnard transplantaci“ mi ukázal z oněch dvou srdcí připravený model srdce příjemce i dárce. Teprve hodně později, když byly zveřejněny podrobnosti Barnardovy operace, jsme se mohli přesvědčit, že Hromadův model transplantace lidského srdce zcela odpovídal Barnardově operaci. Kyvety s Hromadovým modelem srdeční transplantace jsou dodnes vystaveny v Hromadově hradeckém anatomickém muzeu.

Profesor Hromada se těšil neobyčejné vážnosti a úctě v našich i zahraničních lékařských a vědeckých kruzích. Byl respektován anatomy, chirurgy, ortopedy i významnými osobnostmi jiných oborů. Za všemi velkými Hromadovými vědeckými úspěchy a vědeckými poctami, jichž se mu dostalo, zůstával dobrý člověk velkého stylu a laskavého srdce.

Prof. MUDr. Jan Hromada, DrSc., zemřel náhle dne 8. 4. 1970.

Po sametové revoluci nechalo vedení a senát Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové ve vestibulu fakulty odhalit bronzovou pamětní desku. Deska sděluje jednou větou všem, kteří do fakulty vstupují, že profesor MUDr. Jan Hromada, DrSc., se zasloužil o Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Jedna prostá věta výstižně shrnuje bohatý a plodný život velké lékařské osobnosti, jejíž odkaz patří i naší chirurgii a na kterou, jako na svého učitele, rádi a v úctě vzpomínají mnozí čeští, moravští a slovenští chirurgové.

Prof. MUDr. Zbyněk Vobořil, DrSc.

Hradec Králové

e-mail: zvoboril@seznam.cz


Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 9

2009 Číslo 9

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Imunitní trombocytopenie (ITP) u dospělých pacientů
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Tomáš Kozák, Ph.D., MBA

Pěnová skleroterapie
Autoři: MUDr. Marek Šlais

White paper - jak vidíme optimální péči o zubní náhrady
Autoři: MUDr. Jindřich Charvát, CSc.

Hemofilie - série kurzů

Faktory ovlivňující léčbu levotyroxinem
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×