#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Komentář k článku


Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2008, roč. 87, č. 9, s. 466-467.
Kategorie: Monotematický speciál - Původní práce

Radiofrekvenční ablace tumorů pankreatu

autorů: Hlavsa J., Kala Z., Válek V., Mikulica M., Man M., Procházka V., Kiss I.

Výsledky léčby maligních nádorů pankreatu jsou stále neuspokojivé. 95 % těchto nádorů tvoří duktální adenokarcinom, který je většině případů lokalizován v hlavě slinivky. Příčiny špatných dlouhodobých výsledků léčby jsou zejména v pozdní diagnostice a v agresivních biologických vlastnostech duktálního adenokarcinomu, kdy souhrnné pětileté přežívání nemocných je 0,4 %. Ze současných léčebných modalit pouze radikální chirurgická resekce je potencionálně kurabilní léčebnou metodou prodlužující přežívání nemocných. Nepříznivou skutečností je, že radikální resekční výkon je možný pouze asi  u 10 % nemocných s karcinomem pankreatu. Průměrná délka přežívání po resekčním výkonu se pohybuje kolem 18 měsíců. Důvodem nízké resekability je pokročilé stadium onemocnění v době diagnózy či vysoké riziko výkonu při závažné komorbiditě nemocného. Stadium onemocnění je určeno stagingem tumoru na základě TNM klasifikace. Současné zobrazovací metody, především spirální CT, ERCP a endoskopická ultrasonografie, umožňují s velkou přesností stanovit staging onemocnění již předoperačně a zvolit tak adekvátní a racionální terapii. Radikální resekční výkon je indikován při stagingu T1-3 N1 M0. Při pokročilejším stadiu onemocnění resekční výkon, i když je technicky proveditelný, neprodlouží přežívání nemocného a je nutné ho považovat pouze za výkon paliativní. Definitivní staging a stanovení stadia onemocnění po resekčním výkonu umožní až histologické vyšetření resekátu, především nález na N2 eventuálně N3 lymfatických uzlinách. Chirurgický postup při resekčním výkonu je standardizován, i když není dosud všeobecná shoda na rozsah prováděné disekce spádových lymfatických uzlin. Je zřejmé, že právě stupeň postižení spádových lymfatických uzlin a perineurální šíření jsou hlavními faktory, které ovlivňují dlouhodobé přežívání nemocných. Paliativní intervenční výkony jsou prováděny nejčastěji pro lokální progresi nádoru se známkami biliární a duodenální obstrukce či ve snaze ovlivnit algický syndrom. Paliativní výkon neovlivní přežívání nemocného, ale zmírní jeho obtíže a může zlepšit kvalitu života. Paliativní chirurgický výkon je nejčastěji indikován u nemocného v celkově uspokojivém stavu s lokálně pokročilým tumorem, bez přítomnosti vzdálených metastáz a známek diseminace. Alternativní přístup pro ošetření nemocných s inoperabilním nálezem poskytují intervenční radiologické a endoskopické metody, tam kde odhad přežívání je krátkodobý. Vzhledem k tomu, že odhadované přežívání nemocných s inoperabilním tumorem pankreatu se pohybuje řádově v několika měsících, měl by být každý paliativní výkon indikován uvážlivě a měl by být zatížen minimální morbiditou a mortalitou.

Radiofrekvenční ablace je zavedenou metodou široce využívanou při ošetření primárních a sekundárních nádorových ložisek parenchymatózních orgánů především jater a plic. Zkušenosti s využitím této metody při ošetření nemocných s duktálním adenokarcinomem pankreatu jsou malé a výsledky rozporuplné. Literární údaje jsou omezeny na kazuistická sdělení či na popis malých skupin nemocných, kde práce nehodnotí dlouhodobé výsledky metody s ovlivněním přežívání či zlepšením kvality života nemocných. K většímu rozšíření zřejmě nedošlo pro velmi diskutabilní význam RFA jako cytoreduk-ční či ablační metody u adenokarcinomu pankreatu, který je některými autory považován pro své biologické chování za systémové onemocnění. Rovněž není zřejmý přínos RFA jako paliativní metody v ovlivnění algického syndromu, který provází lokálně pokročilé onemocnění. Není rovněž zanedbatelné zvýšené riziko komplikací a uváděná morbidita a letalita po tomto paliativním výkonu.

Autoři sdělení referují o vlastních zkušenostech s metodou radiofrekvenční ablace tumoru pankreatu provedené při laparotomii u 5 nemocných. K výkonu byli indikováni nemocní s histologicky verifikovaným maligním tumorem pankreatu (4 s duktálním adenokarcinomem, 1 s neuroendokrinním tumorem) bez přítomnosti vzdálených metastáz, u kterých nemohl být proveden radikální resekční výkon z důvodu lokální pokročilosti tumoru či pro nepříznivý celkový stav nemocného. U 4 nemocných byl tumor lokalizován v hlavě pankreatu. U těchto nemocných byl RFA výkon doplněn o hepatikojejunoanastomózu a gastroenteroanastomózu. Závažná pooperační komplikace byla pozorována u 2 nemocných.

V pooperačním období bylo s odstupem provedeno kontrolní CT vyšetření k posouzení změn po provedeném výkonu. Nemocní byli po propuštění ambulantně sledováni z hlediska posouzení kvality života a nutnosti analgoterapie.

Přesto, že se jedná o pilotní studii s malým počtem nemocných a předběžnými výsledky, vyvolává sdělení řadu otázek. Není zřejmé, na základě jakých vyšetření byla u nemocných provedena diagnostika a jak byl stanoven předoperační staging nádorů pankreatu indikovaných k RFA. Není patrno, zda byly známky neresekability zjištěny na základě předoperační diagnostiky či až při exploraci během operace. V případě absence vzdálených metastáz je příčinou neresekability většinou lokální progrese tumoru (T4) s angioinvazí do portální žíly, hepatické arterie či horní mezenterické arterie nebo zjištěné postižení lymfatických uzlin etáže N2 a N3. V práci není uveden důvod, proč nebyly nádory resekabilní u pěti demonstrovaných nemocných. Rovněž není zřejmé, z jakého důvodu nebyli někteří nemocní pro celkový stav schopni resekčního výkonu, přičemž bez komplikací podstoupili laparotomii s radiofrekvenční ablací tumoru a spojkovými výkony. Ze sdělení nevyplývá, jaký byl indikační záměr a cíl RFA u nemocných s maligním onemocněním pankreatu. Zda šlo o ablační či tzv. cytoredukční výkon a zda v této souvislosti byla RFA součástí protokolu v kombinaci s následnou adjuvantní onkologickou léčbou. Nebo zda šlo pouze o snahu ovlivnit algický syndrom u nemocných s pokročilým tumorem. Rovněž není uvedena metoda a způsob hodnocení pozdních výsledků léčby, především ovlivnění kvality života a algického syndromu.

Cytoredukční výkony nejsou v současné době u karcinomu pankreatu spojeny s prodloužením přežívání. Algický syndrom je u těchto nemocných zpravidla způsoben prorůstáním tumoru do retroperitoneálních nervových pletení a perineurálním šířením tumoru. Od RFA nádoru pankreatu nelze tedy očekávat ani prodloužení života ani významné ovlivnění bolestí. RFA může být naopak příčinou závažné komplikace v důsledku nekrózy pankreatické tkáně a přilehlých struktur. Z těchto důvodů nelze v současné době RFA jako metodu ošetření neresekabilního nádoru pankreatu doporučit.

Doc. MUDr. František Bělina, CSc.

Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN

U Vojenské nemocnice 1200

Praha

e-mail: frbe@uvn.cz

V Praze dne 20. 5. 2008


Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 9

2008 Číslo 9
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

BONE ACADEMY 2025
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D, doc. MUDr. Václav Vyskočil, Ph.D., prim. MUDr. Richard Pikner, Ph.D., MUDr. Olga Růžičková, MUDr. Jan Rosa, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Cesta pacienta nejen s SMA do nervosvalového centra
Autoři: MUDr. Jana Junkerová, MUDr. Lenka Juříková

Svět praktické medicíny 2/2025 (znalostní test z časopisu)

Eozinofilní zánět a remodelace
Autoři: MUDr. Lucie Heribanová

Hypertrofická kardiomyopatie: Moderní přístupy v diagnostice a léčbě
Autoři: doc. MUDr. David Zemánek, Ph.D., MUDr. Anna Chaloupka, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#