Robotická plicní lobektomie – naše první zkušenosti


Robot-assisted Pulmonary Lobectomy – Our First Experiences

The authors present their first experience and the results of robot-assisted pulmonary lobectomies. The paper reports on the placement of the working channels, auxiliary minithoracotomies, the patient’s position, the positions of the four-arm body of the da Vinci robotic system, and particularly the technique of lobectomy. In our institution, 5 robot-assisted lobectomies were performed in two women and three men (aged 45, 52, and 57, 67, 54 years, respectively). The lower lobectomy was performed four times left and once right. The surgery was always supplemented with mediastinal lymphadenectomy. The vessels were ligated mechanically with the use of the robot. No serious complications were observed during the surgery or in the postoperative period. Robot-assisted lobectomy is a safe method of pulmonary resection in the early stages of bronchogenic carcinoma (Ia, Ib); it ensures a faster convalescence of the patient compared with open surgery.

Key words:
robot – lung – lobectomy


Autoři: J. Doležel ;  V. Jedlička ;  I. Čapov
Působiště autorů: I. chirurgická klinika FN u sv. Anny v Brně, přednosta: prof. MUDr. I. Čapov, CSc.
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2008, roč. 87, č. 3, s. 121-123.
Kategorie: Monotematický speciál - Původní práce

Souhrn

Autoři předkládají první zkušenosti a výsledky roboticky asistovaných plicních lobektomií. V práci je diskutováno umístění pracovních kanálů, pomocné minitorakotomie, poloha pacienta, pozice čtyřramenného těla robotického systému da Vinci a zejména technika lobektomie. Na našem pracovišti bylo provedeno 5 roboticky asistovaných lobektomií u dvou žen a tří mužů (věk 45, 52 a 57, 67, 54 let). Čtyřikrát provedena dolní lobektomie vlevo a jednou vpravo. Výkon byl vždy doplněn mediastinální lymfadenektomií. Cévy byly ligovány mechanicky pomocí robota. Závažné komplikace nebyly pozorovány ani během operace ani v pooperačním období. Roboticky asistovaná lobektomie je v časných stadiích bronchogenního karcinomu (Ia, Ib) bezpečnou metodou plicní resekce, která zajišťuje rychlejší rekonvalescenci pacienta ve srovnání s otevřenou operací.

Klíčová slova:
robot – plíce – lobektomie

ÚVOD

Robotická plicní lobektomie byla poprvé v České republice provedena profesorem MUDr. I. Čapovem, CSc. (I. chirurgická klinika FN u sv. Anny v Brně) 1. listopadu 2006. Robotická plicní lobektomie je indikována pro periferně uložené tumory do velikosti 4 cm, tedy T1 a menší T2. V současné době se provádí robotická plicní lobektomie ve dvou modifikacích. První metoda využívá pomocné minitorakotomie již od začátku operace, druhá (plně endoskopická) provádí minitorakotomii na konci operace pro vyjmutí resekátu [1]. Předoperační rozvaha musí na rozdíl od otevřené a torakoskopické lobektomie obsahovat nejen polohu pacienta, pozici čtyřramenného těla robota vzhledem k pozici pacienta a umístění jednotlivých pracovních kanálů, ale i pozici anesteziologického přístroje, věže s obrazovkou pro asistenta a instrumentářku. Při této rozvaze je nutno respektovat fakt, že vzhledem k hmotnosti a obtížnější manévrovatelnosti s tělem robota je snazší pohyb všech ostatních uvedených objektů na operačním sále. Nejčastěji se používá poloha pacienta na boku [2, 4, 6] nebo poloha anterolaterální [1]. Nejčastěji používané umístění těla robota respektuje zásadu, že osa středního ramene používaného pro kameru směřuje na rameno pacienta a svírá s osou operačního stolu úhel 45 stupňů, přičemž hlava pacienta směřuje k tělu robota. Umístění pracovních kanálů je obvykle obdobné jako u torakoskopického přístupu. Obvykle se používají čtyři pracovní kanály – port pro kameru, dvě robotická ramena a pomocný pracovní kanál pro odsávání, podávání a střihání vláken event. naložení stapleru. Volba lokalizace pomocné minitorakotomie závisí od úmyslu pro její využití a od typu lobektomie. V případě, že minitorakotomie zahajuje operační algoritmus, je možno ji využít místo pomocného pracovního kanálu. Může sloužit jako místo pro naložení stapleru k rozdělení zašlé mezilalokové štěrbiny, a v některých případech vaskulárního a bronchiálního stapleru. Technika plicní lobektomie je v zásadě stejná jako u otevřené operace. Vhodné je však vždy začít preparací a rozdělením mezilalokové stěrbiny pro lepší manipulovatelnost s lalokem určeným k resekci. Tento krok je již možno provádět plně roboticky [4] nebo s pomocí torakoskopické techniky – preparace tepny pomocí „gold fingeru“ [2, 9] a rozdělení mezilalokové štěrbiny staplerem. Následuje preparace a ligatura plicní žíly a ligatura tepen resekovaného laloku. Robotický systém umožňuje cévy ligovat mechanicky – tedy shodně jako při otevřené operaci. Možné je však přerušení cévních struktur staplerem [10]. Pomocí stapleru je přerušen bronchus a tak je dokončena plicní lobektomie. Po vyjmutí laloku cestou pomocné minitorakotomie je výkon doplněn o systematickou mediastinální lymfadenektomii.

METODIKA

Na našem pracovišti bylo provedeno 5 dolních lobektomií u dvou žen a tří mužů (věk 45, 52, 57, 67 a 54 let) pomocí robotického systému da Vinci. Robotický systém využívá technologie 3D obrazu a vysoké obratnosti endoskopických nástrojů – endowrist. Doporučenou indikací je I stadium NSCLC diagnostikované podle CT [8]. Absence předoperační histologické verifikace znamená zahájit výkon atypickou resekcí tumoru. Takto byla operace vedena jedenkrát, když velikost tumoru nedosahovala 1 cm, čtyřikrát se jednalo o histologicky verifikovaný tumor s velikostí 1,5, 2,3 a 4 cm. Volili jsme polohu pacienta na boku s „modlící“ pozicí rukou, kdy paže a trup musela svírat úhel 90 stupňů. Ostřejší úhel by bránil volnému pohybu jednoho z robotických ramen. Umístění těla robota je důležité vzhledem k zásadě, aby směr kamery, operovaná oblast a střední rameno robota byly v jedné ose. Protože požadujeme pohyb kamery ventrálním i dorzálním směrem, volili jsme pozici operačního stolu ve stejné ose s prostředním ramenem těla robota. Pozice asistenta byla na straně pomocné minitorakotomie či pomocného pracovního kanálu. Pozice instrumentářky byla na opačné straně než asistence u nohou pacienta. Na opačné straně proti asistenci byla umístěna endoskopická věž s monitorem tak, aby byla zajištěna dostatečná viditelnost i pro instrumentářku. Operace byly prováděny vždy za selektivní ventilace. Kolaps operované plíce je základní podmínkou úspěšnosti robotické lobektomie. Všichni pacienti měli předoperačně zaveden epidurální katétr k peroperační a pooperační analgezii. Operace byly prováděny v antibiotické cloně – ampicilin+sulbactam. Pomocná minitorakotomie délky 5 cm byla provedena čtyřikrát v pátém mezižebří posterolaterálně a jedenkrát anterolaterálně. U prvních tří pacientů jsme z bezpečnostních důvodů resekovali malou část žebra. Při umístění pracovních kanálů jsme respektovali zásadu, že vzdálenost mezi jednotlivými porty pro kameru a robotická ramena musí být minimálně 7 cm, aby byl zajištěn volný pohyb všech ramen. Pracovní kanály byly umístěny ve 4. mezižebří v přední axilární čáře a 6. mezižebří v skapulární čáře pro ramena, v 7. mezižebří v zadní axilární čáře pro kameru. Při umístění kamery do střední axilární čáry docházelo ke kontaktu ramene s žeberním obloukem či spinou ilickou, proto jsme tuto pozici okamžitě opustili. Mezilaloková štěrbina byla ve třech případech zašlá a bylo ji nutno rozdělit pomocí stapleru. K preparaci jsme používali cadier a monopolární nůžky s plastovým krytem nebo harmonický skalpel. Cadier zde obratně nahradil tupý direktor používaný při otevřené operaci. Cévy byly ligovány mechanicky pomocí robota. Centrálně uložená ligatura lněným vláknem byla vždy pojištěna opichovou ligaturou stejně jako u otevřené operace. Naložení vaskulárního stapleru jsme zamítli pro nesrovnatelnou vizuální kontrolu operujícího a asistenta, který má stapler naložit (nevidí 3D obraz). Bronchus byl protnut staplerem a lalok byl extrahován v plastovém obalu pomocnou minitorakotomií. Mediastinální lymfadenektomie byla provedena vpravo v kompartmentech obsahujících dolní a hilové mediastinální uzliny, vlevo třikrát v kompartmentech obsahujících dolní mediastinální, hilové a jedenkrát subaortální uzliny. Při mediastinální lymfadenektomii jsme s výhodou využili klipace cév zásobujících uzliny.

VÝSLEDKY

Čtyřikrát byla provedena dolní lobektomie vlevo a jednou vpravo. Výkon byl vždy doplněn systematickou mediastinální lymfadenektomií, která prodlužuje operační výkon průměrně o 30 minut. Operační čas byl průměrně 270 min. (180, 240, 300, 360, 270). Operační čas neobsahuje přípravu robota, která trvá průměrně 15 minut. Ani během operace ani v pooperačním období se závažné komplikace nevyskytly. Menší komplikace se vyskytla jednou a to drobná vzduchová netěsnost, která se spontánně uzavřela po 10 dnech. Průměrná doba hospitalizace byla 7,2 dne (6, 6, 8, 10, 6 dní). Infekční komplikace se v našem souboru nevyskytly. Mortalita byla nulová. Výhody robotického systému da Vinci – 3D zobrazení a obratné endoskopické nástroje, umožňující rozsah pohybu připomínající lidské zápěstí se osvědčily při preparaci hilových struktur. Při VAS 3-4 byla celková spotřeba analgetické směsi podávané do epidurální linky za první tři pooperační dny významně nižší než při otevřené operaci. Ani jeden pacient nedostal peroperačně ani pooperačně transfuzi krve.

DISKUSE

Pozice těla robota a operačního stolu při dolní lobektomii není apodikticky stanovena. Proti jiným autorům [2, 10] volíme shodnou osu operačního stolu a prostředního ramene robota pro nutnost pohybu kamery nejen dorzálně, ale i ventrálně. Při poloze stolu a středního ramene robota v 45stupňovém úhlu centrovaném na rameno pacienta se kamera při pohledu ventrálně dostává výrazně z požadované osy – kamera, operované místo, střední rameno robota. Umístění portu pro kameru volíme do 7. mezižebří raději do zadní než do střední axilární čáry pro prevenci kolize s žeberním obloukem či spinou ilickou pacienta. Resekci malé části žebra v pomocné minitorakotomii jsme používali z bezpečnostních důvodů s vědomím, že tak zcela nerespektujeme zásady miniinvazivity. Dosud jsme preferovali rozdělení zašlé mezilalokové štěrbiny pomocí stapleru z obavy před vznikem velkého úniku vzduchu při rozdělení štěrbiny elektrokoagulací. Jiný autor uvádí malé procento významných úniků vzduchu při rozdělení mezilalokové štěrbiny stejným způsobem [4]. Při manuální ligatuře hilových cév používáme pojištění centrální lněné ligatury ještě opichovou ligaturou, která je pojistkou proti sklouznutí. Jiní autoři provádí dvojnásobnou ligaturu bez propichu, či používají vaskulární stapler [4, 10]. Poslední možnost považujeme za nevhodnou pro velkou obtížnost bezpečného naložení stapleru pro asistenci, která nemá možnost 3D zobrazení. Většina autorů udává dobu průměrné hospitalizace 4–5 dnů [1, 4, 8]. Naše průměrná doba hospitalizace je delší, důvodem byla přítomnost úniku vzduchu, kterou se budeme do budoucna snažit eliminovat změnou techniky rozdělení zašlé mezilalokové štěrbiny [11]. Průměrný operační čas 270 min. je obdobný jako u jiných autorů [4, 6, 10]. Nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje délku operace, je zkušenost chirurga. Dalším faktorem je nutnost klínovité resekce s kryotomovým vyšetřením při histologicky neověřeném tumoru. Operační čas ovlivní i obtížné hledání malého tumoru uloženého v hloubce parenchymu. Zde možno s výhodou využít endosonografie k jeho lokalizaci [13]. Výsledek kryotomového vyšetření trvá obvykle 20–40 minut.

Relativní nevýhodou robotické lobektomie a robotické operativy je absence přímého hmatového vjemu či taktilního vjemu přes nástroj (VATS) [4]. Nevýhoda je to jen relativní proto, že ztráta citu při uzlení a dotahování ligatur hilových cév je nahrazena perfektní vizualizací systémem 3D. Na náhradu taktilního vjemu za dokonalejší vjem vizuální jsme přivykli neočekávaně rychle [12, 14].

ZÁVĚR

Roboticky asistovaná lobektomie je v časných stadiích bronchogenního karcinomu (Ia, Ib) bezpečnou metodou plicní resekce, která zajišťuje rychlejší rekonvalescenci pacienta ve srovnání s otevřenou operací. Volba umístění pracovních kanálů je závislá zejména na uložení patologického ložiska a je velmi důležitá pro volný pohyb robotických ramen a kamery, který zajišťuje dobrou preparaci. Správná volba umístění pomocné torakotomie hraje roli nejen pro pomoc při nakládání stapleru při rozdělení mezilalokové štěrbiny, ale zejména pro možnost rychlé konverze při emergentní situaci.

Práce je věnována k příležitosti 80. narozenin prof. MUDr. Bohumila Potrusila, CSc.

MUDr. J. Doležel, Ph.D.

FN u sv. Anny v Brně

Pekařská 53

656 91 Brno


Zdroje

1. Stanbridge, R. D. L., Charitou, A., Cherian, A. Fully Endoscopic Robotic Lobectomy, Early Experiences. http://www.ismics.org/-/abstracts/2005/ISMICS05_Abstract13.html

2. Bodner, J., Wykypiel, H., Wetscher, G., Schmidt, T. First experiences with the da VinciTM operating robot in thoracic surgery. Eur. J. Cardiothorac. Surg., 2004; 25: 844–851.

3. Melfi, F. M., Menconi, G. F., Mariani, A. M., Angeletti, C. A. Early experience with robotic technology for thoracoscopic surgery. Eur. J. Cardiothorac. Surg., 2002; 21: 864–868.

4. Melfi, F. M., Ambrogi, M. C, Lucchi, M., Mussi, A. Video robotic lobectomy. http://mmcts.ctsnetjournals.org/cgi/content/-/full/2005/0628/mmcts.2004.000448

5. Park, B. J., Flores, R. M., Rusch, V. W. J. Robotic assistance for video-assisted thoracic surgical lobectomy: technique and initial results. J. Thorac. Cardiovasc. Surg., 2006, Jan; 131(1): 54–59.

6. Morgan, J. A., Ginsburg, M. E., Sonett, J. R., Argenziano, M. Thoracoscopic lobectomy using robotic technology. 2003; 6(6): E167–9.

7. Morgan, J. A., Ginsburg, M. E., Sonett, J. R., Morales, D. L., Kohmoto, T., Gorenstein, L. A., Smith. C. R., Argenziano, M. Advanced thoracoscopic procedures are facilitated by computer-aided robotic technology. Eur. J. Cardiothorac. Surg., 2003, Jun; 23(6): 883–887; discussion 887.

8. Flores, R. M., Park B. J., Rusch, V. W. J. A Comparison of 100 VATS versus robotic-assisted lobectomy cases for early stage lung cancer. Is the robot worth the time? http://www.ismics.org/abstracts/2005/ISMICS05_Abstract11.html

9. Vodička, J., Špidlen, V., Klečka, J., Šimánek, V. 300 videotorakoskopických výkonů – naše zkušenosti. Rozhl. Chir., 2000, roč. 79, č. 10, s. 453–459.

10. Ashton, R. C., Connery, C. P., Swinstel, D. G., De Rose, J. J. Robot assisted lobectomy. J. Thorac. Cardiovascular. Surg., 2003, 126: 292–293.

11. Jedlička, V., Doležel, J., Čapov, I., Veselý, M., Peštál, A. A new tool for treatment of multiple metastatic lung disease: dedicated bipolar technology (LigaSure™). Eur. Surg., 2006, 38, suppl, 210, 48.

12. Čapov, I., Doležel, J., Veverková, L., Jedlička, V. Robotic-assisted thoracic surgery (RATS) – first experiences. Eur. Surg., 2006, 38, suppl. 210, 49.

13. Peštál, A., Veverková, L., Jedlička, V., Procházková, I., Doležel, J. The use of ultrasound in thoracic surgery. Scripta medica, 2006, 79, 105–114.

14. Čapov, I.,Veverková, L. Robotic surgery – Reality or fantasy? Scripta medica, 2006, 79, 71–74.

Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 3

2008 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se