K článku východočeských posudkových lékařů

Chtěl bych navázat na diskusní příspěvek východočeských posudkových  lékařů MUDr. M. Fajmanová et al. Jistě velmi dobře vystihují smutný  obraz našeho současného posudkového lékařství. Ale jsou drobnosti, které by mohly posudkářům pomoci.

Rád bych upozornil na to, že sledování kvality posudkové práce by již nemělo být problémem. Současný program, jehož základy byly převzaty  z posudkové služby Úřadu práce, totiž vede dobrou statistiku  o rozhodování u jednotlivých posudkových lékařů.

Na Úřadu práce jsme měli tyto statistiky přístupné a mohli jsme  průběžně sledovat úroveň svoji práce i své sousedy. Každý byl varován, když začal ujíždět.

Na České správě řadoví lékaři nemají k těmto statistikám přístup, což je zcela nepochopitelné. Mnozí posudkoví lékaři o této statistice vůbec nevědí a domnívají se, že jejich práce je prakticky nekontrolovatelná, na občasné recenze stačí vybrat vhodné případy. Otevřené informace  sledování kvality by přispěly k uklidnění poctivých posudkářů a varování těch druhých.

Cenné údaje publikovala podle podkladů ČSSZ dr. Zvoníková –⁠ tabulka 1.

Vysoký podíl invalidit neuznaných i prvního stupně ukazuje, že  většina posudkových lékařů pracuje poctivě. Na druhé straně zjištěná  data nejsou v souhlasu s lékařskou logikou, podle které je nejvíce  lehkých případů a nejméně těžkých případů. Pokud tedy je podíl třetího  stupně invalidity vyšší než u druhého stupně, vyžaduje to sledování  a nátlak na ty posudkáře, kteří jsou příliš štědří. Rozhodně by to dalo  přesnější přehled než občasné recenze.

V současné době jsme svědky opakovaných útoků proti posudkovým  lékařům v tisku či v televizi jen proto, že klientovi byly odebrány  dosavadní nepřiměřené dávky. Větší sjednocení posudků by přispělo ke  zklidnění nálad mezi posuzovanými.

Velmi podnětný je návrh moravských kolegů na zvýšení odměny za  zpracování většího počtu posudků. Jistě by to pomohlo zejména mladým  a dosud výkonným kolegům, možná by to přivedlo i nové posudkové lékaře. I zde by ovšem byla nutná důsledná kontrola kvality. Pohled na procento  přiznaných invalidit III. stupně by i bez recenzí pomohl určit komu  odměnu a komu říci: práce kvapná… Kritériem by byl samozřejmě celostátní průměr publikovaný dr. Zvoníkovou, s jistou tolerancí by podíl  invalidit III. stupně neměl překročit 40 %.

Chtěl bych ještě upozornit na další závažný problém, který nepříznivě ovlivňuje rozhodování posudkových lékařů a přispívá k vyplácení  neoprávněných sociálních dávek.

Jsou to neustále se zhoršující zprávy praktických lékařů. Mladší  praktičtí lékaři se často diví, že posudkový lékař je vázán vyhláškami, neznají ani institut dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudkový lékař tak často nemá dostatečné podklady, aby mohl korigovat  nepřiměřené požadavky klientů. A dožadování doplňků téměř ke každé druhé zprávě je při současném pracovním zatížení jen iluze.

Jako hlavní příčinu vidím ztrátu zpětné vazby s praktickými lékaři. Bohužel, v posudkových problémech neznalý právník kdysi rozhodl, že se  nebudou praktickým lékařům posílat posudkové protokoly.

Navrhuji, aby pro zlepšení spolupráce s praktickými lékaři byla zavedena 2 opatření:

1. Obnovení zasílání posudků i s lékařským hodnocením, zvláště  u nepojistných systémů. To by zlepšilo kontakt se vstřícnými praktickými  lékaři.
2. Pro nespolupracující praktické lékaře zavedení snížené úhrady za neúplné zprávy. Myslím, že by to mělo výchovný účinek.

Jsem si vědom, že část těch druhých bude kverulovat, že nebudou  zprávy psát. Na to je jednoduchá odpověď: „Neříkejte to mně, řekněte to  svým pacientům.“ Všichni couvli, protože boj o pacienta trvá.

Posudkové lékařství je v problémech. Myslím si, že je potřeba využít  každé možnosti ke zlepšení pracovní situace posudkových lékařů.

MUDr. Václav Škramovský, CSc.

posudkový lékař LPS Praha 10