Funkční hodnocení ve stáří

Na Pracovním dni posudkových lékařů, který se konal dne 28. 4. 2010 v Lékařském domě v Praze, přednesla doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti přednášku na téma funkční hodnocení ve stáří.

Geriatrie vznikla jako samostatný specializační obor již v r. 1983, v ČR vzniká nový obor, kterým je medicína dlouhodobé péče. Geriatrie a medicína dlouhodobé péče jsou nástavbové specializační obory, geriatrie je nástavbou na internu a praktické lékařství, medicína dlouhodobé péče (= praktická gerontologie) je nástavbou na všechny klinické obory. Gerontologie je nauka o stárnutí a stáří, geriatrie je medicína stáří.

Pro starší pacienty platí, že vše včetně léčby, u nich trvá déle. Jako geriatrický pacient se označuje polymorbidní osoba starší 70 let. Nejčastějšími příznaky u geriatrických pacientů jsou ztráta soběstačnosti, kvalitativní porucha vědomí, imobilita, dehydratace a malnutrice. Vždy je ale třeba respektovat (pokud je dokáže formulovat) přání pacienta, zda preferovat léčbu demence či imobility. Sociální pracovník není schopen zhodnotit soběstačnost, spíše nadefinovat potřeby konkrétní osoby a způsob jejich uspokojování (zabezpečenost). Funkční schopnost je způsobilé testovat geriatrické pracoviště. V ČR funguje spíše pasivní (diskriminační) model, kdy je diagnóze a terapii, doléčení a rehabilitaci věnováno podstatně méně pozornosti a prostředků, většinu nákladů pak pohltí péče o nesoběstačné. Stonání ve stáří má odlišné klinické projevy než u mladších osob (řetězec komplikací a bludné kruhy, symptomatologie vzdáleného orgánu, fenomén „zestárnutí před očima“, sklon k deliriu, vzájemná závislost zdravotních a sociálních faktorů). Funkčně lze testovat pomocí testů IADL (instrumentální aktivity denního života) a ADL (aktivity denního života). Od 1. 7. 2010 se pro zdravotnictví zavádí povinně klasifikace funkčních schopností podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, toto hodnocení by mělo být významným podkladem pro posuzování v resortu práce a sociálních věcí.

Alzheimerova choroba je ve středu pozornosti EU, její problematika se stala i prioritou francouzského předsednictví EU. Evropská komise přijala k Alzheimerově chorobě samostatnou deklaraci. Předchozí ministr práce a sociálních věcí RNDr. Petr Nečas jmenoval expertní panel pro problematiku stáří. Pro Alzheimerovu chorobu jsou patognomická neurofibromatózní klubka (tau protein) a amyloidální plaky (beta amyloid). Lokalizace těchto změn je u Alzheimerovy choroby temporoparietálně, u Pickovy choroby frontotemporálně. V r. 2006 bylo zjištěno, že 2/3 diagnostikovaných demencí byly Alzheimerova typu. 21. století se proto označuje jako století neurodegenerace, v ČR tuto diagnózu sdílí 100 000–130 000 občanů. Kauzální terapie neurodegenerativních onemocnění není dosud dostupná, symptomaticky se používají generika donepezil, rivastigmin a galanthamin, nasazují se již při MMSE 25 bodů. Symptomatická léčba je farmakologická a nefarmakologická.

Počínající demence se dlouho neprojevují u lidí, kteří mají svoji profesi postavenu na poznatcích získaných v minulosti, tedy na staropaměti (překladatelé, hudebníci, vědečtí pracovníci, někdy i učitelé). Spolehlivým testem demence je test hodin, který může provádět i zapracovaný nelékař. Ukáže schopnost prostorového vnímání a abstrakce. Rozvoj demence má tři fáze, první z nich je fáze poradenství a podpory. Potřebují-li již pacienti dohled a dopomoc, jedná se o rozvinutou demenci. Té odpovídá potřeba programovaných aktivit, je třeba vytvořit denní rituál, který umožňuje uspokojivou kompenzaci stavu, postižení ztrácejí náhled na své onemocnění, tento stav odpovídá středně těžké demenci. Nedokáží-li již z programovaných aktivit profitovat, nastupuje těžká demence, kde je nutná profesionální péče (nedokáží totiž signalizovat bolest nebo retenci moči či zácpu), případně individualizovaná asistence. Terminální stadium demence již vyžaduje paliativní péči (ne katétry, výživové sondy), většinou zmírají na terminální aspirační pneumonii. Odbornými týmy byl přijat názor, že není dobré léčit s maximálním nasazením komplikace u dementních.

Sdělení bylo posudkovými lékaři hodnoceno velmi kladně s doporučením dále rozvíjet spolupráci mezi odbornými společnostmi posudkového lékařství a gerontologie a geriatrie, nejen ku prospěchu lékařů, ale i pacientů.

MUDr. Eva Sixtová