Epidemie chytrých telefonů Nebezpečí pro zdraví, vzdělání a společnost


Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2019; 99(1): 44-46
Kategorie: Nové knihy

Spitzer M.

Die Smartphone Epidemie

Gefahren für Gesundheit, Bildung und Gesellschaft

Epidemie chytrých telefonů Nebezpečí pro zdraví, vzdělání a společnost

Stuttgart: Klett-Cotta, 2018, 368 s., 20 Euro. ISBN 978-3-608-96368-7


Autor publikace, prof. dr. dr. Manfred Spitzer (*1958) je zaměstnán jako přednosta Psychiatrické univerzitní kliniky v Ulmu a současně zde vede Centrum pro neurovědy a učení. Vystudoval medicínu, psychologii a filozofii. V odborném světě i u veřejnosti je známý i jako popularizátor vědy. Do češtiny byly přeloženy a vydány dvě jeho knihy: Digitální demence (Brno: Host 2014) a Kybernemoc! (Brno: Host 2016). Digitální demencí míní nefyziologickou deterioraci mentálních funkcí (včetně emoční otupělosti – plochosti) jako následek nadměrného užívání elektronických médií s jejich internetovými terminály – laptopy, tablety a chytrými telefony (smartphony). Jsou jimi ohroženy zejména děti a mládež, neboť nepříznivě ovlivňují kognitivní (ale i emoční, sociální a osobnostní) vývoj, jenž se opožďuje a stává se nerovnoměrným. Kybernemocí, a autor do názvu knihy přidává vykřičník, aby zdůraznil její závažnost, jsou v jeho pojetí psychické, psychosomatické, případně sociální důsledky nemístného užívání digitálních informačních technologií. Řadí mezi ně digitální úzkost, digitální depresi, digitální demenci, roztěkanost, poruchy spánku, problémy ve vztazích, závislosti – na internetu, Face-booku, smartphonu, počítačových hrách a řadu dalších. Pro jejich diagnostikování musí být prokazatelná souvislost mezi častým nadměrným a dlouhodobým používáním těchto výdobytků civilizace (a to nemyslím ironicky) a nežádoucím zdravotním (tedy i psychologickým), eventuálně sociálním stavem jedince. Není pochyb o tom, že při jejich adekvátním užívání jsou digitální informační technologie přínosné a rozšiřující možnosti člověka. Snad zbývá doplnit, že s vysokou mírou pravděpodobnosti patří mezi rizikové faktory tzv. civilizačních (psychosomatických) poruch zdraví, jako jsou esenciální hypertenze, diabetes mellitus 2. typu, obezita atd. Nejvíce ohroženými skupinami jsou samozřejmě jedinci ve vývoji – děti a mládež, naopak odolnými se ve vztahu k moderním informačním technologiím jeví být senioři, kteří je méně intenzivně užívají. Dodal bych, že mnohdy s nimi mají menší zkušenost či horší schopnosti se v daném prostředí pohybovat, a proto se snadněji stávají obětí dezinformací (např. řetězovými emaily). Autor zmíněných knih popisuje a analyzuje digitální informační technologie (včetně televize) a jejich působení na lidského jedince a dospívá k závěrům, jež nejsou příliš optimistické, neboť se dostáváme nejen do jejich nereflektovaného vlivu, ale i pod jejich vládu. Je samozřejmé, že mohou být a také jsou účelově využívány různými „zájemci a odborníky“, kteří je uplatňují při vytváření či měnění postojů, názorů a chování obyvatelstva – jako příklad par excellence lze konkrétně uvést reklamu nebo volební kampaně.

Manfred Spitzer se při psaní knih opírá v širokém rozsahu o vědecké výzkumné poznatky (cituje novější práce a renomované zdroje), využívá klinickou a obecně lidskou zkušenost psychiatra. O jeho serióznosti a dobré vůli není pochyb. V této souvislosti mne napadá i současný rakouský filozof Konrad P. Liessmann (*1953), jenž přesvědčivě analyzuje ve své teorii nevzdělanosti „omyly společnosti vědění“. Několik knih z pera tohoto filozofa bylo přeloženo a u nás vyšlo. Vraťme se však k recenzované publikaci.

Autor se v ní tentokrát zaměřuje na vliv a dopad chytrých telefonů na zdraví a život lidí. Vychází z klasického lékařského vědění o tom, že každá účinná látka má vedlejší účinky, a také, že o její užitečnosti či naopak nevhodnosti rozhoduje dávka. V malém je lékem, ve velkém jedem. Cílem knihy je upozornit na nebezpečí, která v sobě smartphony skrývají a jež nejsou téměř společensky (ani medicínsky) uvažována. Vysvětluje to obchodním zájmem velkých firem (Google, Apple atd.), tedy ziskovostí. Na to je dle Manfreda Spitzera vázáno vše další a výsledkem je jejich rychlé rozšiřování a zdokonalování. U dětí, mládeže a dospělých nezpůsobují jenom závislost (což je samozřejmě nejen zdravotní, ale i společenský problém), ale ovlivňují též rozhodování politiků (např. volání po rychlé a vše prostupující digitalizaci). Rozšířené (díky smartphonům) jsou ve školách nové formy šikany, eventuálně sledování nevhodných obsahů (např. pornografie) žáky. Je však nutné doplnit, že například společnost Apple vyvinula v roce 2018 programy, jež umožňují rodičům kontrolovat (případně omezit) své potomky v užívání chytrých telefonů.

Prokázaná je u dětí a mládeže častá a stále častější krátkozrakost, jež narůstá s tím, jak se rozšiřují digitální média a zvláště chytré telefony, ale i nárůst ortopedických vad a všeho ostatního, co souvisí s nezdravým životním stylem. Ze statistik lze vyčíst, že v Jižní Korey dosáhla prevalence myopie u mládeže a dětí pod 20 let 95 %, v Číně 80 % a v Evropě jako celku asi 30 %. Varující (i když žádoucí) je skutečnost, že do poslední Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11) je zařazena závislost na komputerových online hrách již jako choroba. Opatření formou zákona, který ve Francii platí od roku 2018, a sice zákaz nošení smartphonů, laptopů, tabletů do škol, je vysoce racionální.

S chytrými telefony přišla firma Apple v roce 2007. Obsahují, jak je všeobecně známo, internet a velké množství funkcí umožňujících mimo jiné okamžité spojení s celým světem, který je takto propojen. Dle odhadů smartphony dnes používá více než 4 miliarda lidí a žádný jiný přístroj přispívající ke kulturní změně se tak rychle nerozšířil – opravdu globálně. Většina majitelů je používá po celý den, soustavně a často, život bez nich si jen těžko dokáže představit. Kupříkladu mladí Němci ve věku 12–17 let tráví denně jen na sociálních sítích v průměru 3 hodiny, Američané ve věku 13–18 let používají internet za den 9 hodin atd. Lze považovat dnes již za prokázané, že chytré telefony mění psychiku – prožívání, chování člověka a vůbec jeho životní zkušenosti a styl, a to způsobem plíživým a významným.

Autor knihy Manfred Spitzer uvádí značné množství poznatků (výzkumně a statisticky podložených) o následcích především neadekvátního užívání chytrých telefonů. Jako příklad uveďme zjištění, že kojící matky používající při kojení smartphon, mají s krmením dítěte těžkosti a jejich potomci vykazují neklidný spánek. Nebo batolata a děti předškolního věku užívající (v rámci jejich zabavení nebo hry) často tento přístroj později trpí hyperaktivitou, poruchami spánku a ve škole mívají potíže s matematikou. Také rodiče užíváním smartphonů se svým dětem méně věnují, kvalita vzájemného kontaktu klesá, což se projevuje u dětí horším osvojováním řeči a empatie, pro jejichž rozvoj je nezbytný přímý sociální styk (face to face). Tak se dostáváme k paradoxu, že elektronická media nás více oddělují, než spojují. S tím souvisí nárůst dospělých osob trpících osamělostí, a to zejména ve městech, což vede k většímu trávení času ve společnosti elektronických médií a vytvoření začarovaného kruhu, neboť tím opět vzrůstá jejich osamělost.

Poměrně velký prostor je v knize věnován školství a učení – vzdělávání, ovšem z pohledu neurovědce a kritika současného stavu. Manfred Spitzer dospívá ke skeptickému závěru o zhoršování úrovně vzdělanosti v Německu, která má více příčin. Kupříkladu digitalizované školství v dětech a mládeži nedostatečně rozvíjí kritické myšlení, nalézání hlubších souvislostí a tvořivost. Zjistilo se například, že sama přítomnost chytrého telefonu (byť vypnutého) při hodině zhoršuje výkon a práci dítěte. Také je nepřímá úměrnost mezi stupněm závislosti na přístroji a kognitivním výkonem. Zajímavý je i nález týkající se tzv. Flynnova efektu vypovídajícího o pomalu (avšak stále) rostoucí úrovni změřené inteligence v populaci. Původně byl zjištěn nárůst za 10 let zhruba o 3 body IQ. To dnes platí jen pro populaci v méně rozvinutých zemích, u obyvatel vysoce rozvinutých zemí byl shledán opačný trend, a to pomalý úbytek inteligence (měřeno testy IQ) v čase. Zmíněné skutečnosti jsou vysvětlovány tím, že matky rodí ve vyšším věku, v rodinách je méně dětí a také nastala změna životního stylu, potlačujícího přirozené aktivity dětí (např. hru venku s kamarády) ve prospěch spíše pasivní zábavy zprostředkované digitálními médii včetně televize.

Chytré telefony se uplatňuji ve všech oblastech života a v nejrůznějších ohledech jejich prostřednictvím můžeme být kontrolováni. Jednak tím, že jejich užíváním zanecháváme elektronickou stopu, naše osobní údaje jsou snadno sbírány a obsahově vyhodnocovány (viz individualizovaná reklama, ale i činnost policie), dále tím, že lidé ve své většině mají ohromný zájem o život druhých. Dnes již nepřekvapí, jak rádi pomocí smartphonů s potěšením prozrazují svá soukromí. Potřebu po sociálních kontaktech tohoto typu lze dnes uspokojit vždy a všude.

Manfred Spitzer (s obavami) upozorňuje na všude přítomnou reklamu využívanou v rámci obchodních modelů firem. Fenomén reklamy tak výrazně určuje provoz a kvalitu digitálních sítí tím, že je založen na získání a udržení pozornosti uživatele, což lze nejsnadněji při působení na emocionalitu (informace senzační, přehnané, šokující, rozporuplné apod.). Jako ilustrativní (a vymyšlený) příklad autor uvádí zprávu, že „papež otěhotněl“, jež jistě zaujme více než sdělení, že „papež není těhotný“. Důraz bývá i na pobavení uživatele – což se týká zejména sociálních sítí. Snadno dojde (asi nechtěně) k radikalizaci příjemců, neboť bývají odkazy na stále ostřejší videa, která pak kaskádovitě šíří sami uživatele tím, že si je přeposílají. Motorem této radikalizace je zprvu naše zvědavost – podívat se za oponu, hlouběji porozumět. Může pak dojít i k ovlivnění motivace. Z tohoto zdroje (reklama) jsou i fake news (výmysly, lži) v žurnalistice a politice, které se šíří rychleji než pravdivé informace. Ovšem lidé účelově lhali odjakživa. Jako příklad účelových výmyslů autor uvádí poslední české prezidentské volby (leden 2018), v nichž prý současný prezident těsně zvítězil díky pomluvám protikandidáta a strašením obyvatelstva. Zdá se, že veřejnost postupně ztrácí důvěru v masmédia jako poskytovatele pravdivých informací, umožňujících orientaci.

Pro přiblížení recenzované knihy připojuji volnější překlad jejího obsahu: Předmluva, (1) Chytré telefony, zdraví, vzdělání a společnost, (2) Krátkozrakost jako následek nedostatečného pohledu do dálky, (3) Chytrý telefon a poruchy myšlení, (4) Rodiče a chytré telefony, (5) Ukaž, kde jsou květiny, (6) Vzdělání, (7) Chytrý telefon a deprese, (8) Osamělí singlové, (9) Fantomová vibrace, (10) Pokémon Go Away, (11) Postfaktická intelektuální zanedbanost, (12) Digitální převratná (disruptivní) dysfunkční a destruktivní změna, (13) Digitalizace se strachem, (14) Následky obchodního reklamního modelu – radikalizace, sledování, ztráta důvěry a pravdivosti, (15) Hloupneme? Flynnův efekt v opačném směru. Závěrem publikace nalezneme rozsáhlou Literaturu (45 stran), řazenou dle jednotlivých kapitol. Rejstříky chybí.

Kniha je napsána čtivě, srozumitelně, názornost je zvýrazněna grafy, tabulkami apod. Obsahuje velké množství odkazů na výzkumy, ale i úvahy, jimiž autor podporuje a dokládá své názory a závěry.

Přínos recenzované publikace je nepřehlédnutelný. Zabývá se tím, co je dosud odborně méně zkoumáno a silně náš život ovlivňuje. Domnívám se, že je potřebné se věnovat elektronickým médiím a digitalizaci z objektivního i kritického pohledu, neboť lze jen těžko odhadnout, jakým směrem se budou dále vyvíjet (a využívat).

Není divu, že knihy Manfreda Spitzera vyvolávají odbornou kritiku. Upozorňuje na jeho jednostrannost, selektivní výběr výzkumů potvrzujících autorovy závěry apod. Nápadnější je u něho přítomnost emočně podbarvených apelů i skutečnost, že čtenáře poněkud straší, což je, jak sám píše, účinný způsob manipulace. Avšak v každém případě se jedná o dílo, které stojí za přečtení a promýšlení. Lze je doporučit lékařům i ostatním pracovníkům pomáhajících profesí z důvodů odborných, ale i obecně kulturních a společenských. Nepochybuji o tom, že bude přeloženo do češtiny.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

prof. PhDr. Jan Vymětal

Ústav humanitních studií 1. LF UK

Karlovo nám. 40,

128 00 Praha 2


Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 1

2019 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se