Respekt a důstojnost v péči o seniory v agenturách domácí ošetřovatelské péče


Respect and dignity towards elderly in nursing home care agencies Introduction

Introduction:
Respecting the dignity of clients represents a current challenge in the nursing approach.

Aim:
To evaluate the degree of dignified nursing approach towards elderly patients in home care agencies, to identify subscale, which is mostly endangered by the nurses’ misconduct and simultaneously to record the link between the respect of a dignified approach and general nurses’ demographic data (nurses’ age, educational achievements, the graduation year, the length of professional experience in the healthcare and in a home care agency).

Methods:
The research was carried out in 19 home care agencies in the Vysočina region, the questionnaire survey was attended by 92 nurses. To determine the level of a respectful, dignified approach, the authorized questionnaire (Tabaková©) was used, which consists of 26 items and was divided into five subscales (the awareness of patient, autonomy, confidence, principle of justice, and intimacy).

Results:
Specifically, the lowest rating was found in the subscale of patient autonomy and the highest rating in the subscale of confidence and protection of information. Generally, the dignified approach to the elderly increases with the nurse’s younger age and with less practice in the home care agency (p ≤ 0,05).

Conclusion:
We recommend that nurses look at each patient as an active subject of the care to enable those patients to participate in decisions about themselves. There is need for continuous educational and audit activities to ensure the change of attitudes.

Keywords:
dignity – home care – community care – elderly


Autoři: I. Juhásová 1;  A. Pokorná 1;  D. Tichá 2;  L. Cetlová 1
Působiště autorů: Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra zdravotnických studií Vedoucí: PhDr. Vlasta Dvořáková, PhD. 1;  Nemocnice Nové Město na Moravě Oddělení ARO – Následná intenzivní péče Primář: MUDr. Dušan Mach 2
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2016; 96(6): 261-266
Kategorie: Z různých oborů

Souhrn

Úvod:
Respektování důstojnosti seniorů představuje aktuální výzvu v přístupu všeobecných sester.

Cíl:
Zhodnotit míru důstojného přístupu všeobecných sester k seniorům v domácí péči, identifikovat subškálu, která je nejvíce ohrožena pochybením sester, a zároveň posoudit souvislosti mezi respektováním důstojného přístupu k seniorům a demografickýma údaji všeobecných sester (věk sester, dosažené vzdělání, rok ukončení studia, délka praxe ve zdravotnictví a v agentuře domácí péče).

Metodika:
Dotazníkový průzkum byl realizován v 19 agenturách domácí péče kraje Vysočina (n = 92 sester). Na zjištění úrovně respektování důstojného přístupu byl použit autorizovaný dotazník (Tabaková©) obsahující 26 položek rozdělených do pěti subškál (informovanost pacienta, autonomie, důvěrnost, princip spravedlnosti, intimita).

Výsledky:
Nejnižší skóre bylo zjištěno v subškále autonomie pacienta a nejvyšší skóre bylo zjištěno v subškále důvěrnost a ochrana informací. Celkově sestry nižšího věku a s kratší praxí v ADP dosáhly vyššího skóre v hodnocení škály celkového přístupu k důstojnosti pacienta (p ≤ 0,05).

Závěr:
Doporučujeme, aby sestry na seniory nahlížely jako na aktivní subjekty péče a aby jim umožnily participovat na rozhodování o sobě. Ke změně postojů je nezbytná kontinuální edukace a auditní činnost.

Klíčová slova:
důstojnost – domácí péče – komunitní péče – senior

ÚVOD

V období charakterizovaném elektronizací, digitalizací a tedy depersonalizací obecně je třeba soustředit pozornost na důstojnost starších lidí. Je to věková kategorie lidí, která naznačuje deficit esenciální, nezištné a bezpodmínečné pomoci, která jim dává pocit důstojnosti a jejich lidské hodnoty. Lidský přístup, vlídné slovo, úsměv, pohlazení je vnímáno citlivěji než to, jak byl výkon proveden po odborné stránce.

Lidská důstojnost v pomáhajících profesích není jen ideou a představou o statusu člověka, ale je nejdůležitějším právem člověka, souvisejícím s právem na život (3). Důstojnost je definována jako základní vlastnost člověka, jako atribut vlastního já. Uskutečňuje se prostřednictvím jednání, které je charakteristické respektováním sebe i těch druhých (8). Důstojnost jako: „morální a etická kategorie s důrazem na vědomí člověka, jeho osobnost a uznání jeho práv“ (7). Pohled na důstojnost se liší u různých generací podle toho, jak tuto morální kategorii ovlivňuje výchova, prostředí i vlastní zkušenost. Dále lze důstojnost kategorizovat na interní a externí. Interní důstojnost obsahuje hodnoty, které v sobě každý nosí jako jedinečná osobnost a které získal vlastní zkušeností a byly mu v průběhu života předány okolím. Externí důstojnost pak zahrnuje hodnoty, které vyznává daná společnost (7).

Sestry jsou zodpovědné za podporu lidské důstojnosti během interakce s pacienty a s ostatními členy ošetřovatelského týmu (9). Od sestry se žádá, aby byla nejen odborně způsobilá, ale aby dokázala jednat s pacientem v souladu s důstojností (10, 19). Pokud je péče zaměřena pouze na uspokojování biologických potřeb, ale přehlíží principy autonomie, důstojnosti a smysluplnosti, nemůže být taková péče o seniora považována za kvalitní (21). Nedostatek důstojnosti v ošetřovatelské péči může mít mnoho rozličných forem a může se lišit od osoby k osobě (7). Respektování lidské důstojnosti při poskytování ošetřovatelské péče zahrnuje několik subškál: informovanost pacienta, autonomii, důvěrnost a ochranu informací, spravedlnost, dodržování intimity pacienta (6). Důstojnost pacienta a její respektování souvisí také s prostředím, v němž je péče poskytována. Specifickým prostředím je oblast domácí péče.

Služeb domácí zdravotní péče (DZP) využilo v roce 2013 více než 146 000 pacientů, z toho 80 % jich bylo ve věku 65 a více let a necelé 2/3 (63 %) tvořily ženy. Z celkového počtu pacientů DZP představovali chroničtí pacienti 84 %. Senioři tvoří 4/5 pacientů (24). Údaje korespondují s tvrzením jiných zdrojů, dle kterých cílovou skupinu DZP tvoří především chronicky a dlouhodobě nemocní, postižení či invalidní, ale i klienti v rekonvalescenci. Dále zdůrazňují, že hlavním cílem domácí péče je zachovat důstojnost a kvalitu života klienta a jeho rodiny, udržovat a zvyšovat soběstačnost klienta, naopak snižovat závislost klienta na druhé osobě, edukovat klienta k zodpovědnosti za vlastní zdraví, pomáhat klientovi dosáhnout pohody v souladu s jejich sociálním prostředím, zabezpečit komplexní péči, dbát na dodržování léčebného režimu, poskytovat psychickou podporu klientovi a pečujícím členům rodiny (14). Nároky na rozsah ošetřovatelské peče u seniorské populace jak v době hospitalizace, tak v případě léčby v přirozeném sociálním prostředí budou stoupat (20).

CÍL

Zjistit, do jaké míry je v agenturách domácí péče (ADP) respektován důstojný přístup sestrami k seniorům v oblasti informovanosti pacienta, autonomie, dodržování principu spravedlnosti, důvěrnosti a intimity pacientů. Vyhodnotit, která ze subškál lidské důstojnosti je nejvíce ohrožena pochybením sester domácí péče. Zároveň bylo cílem zjistit souvislost v míře respektování důstojnosti pacienta vzhledem k demografickým charakteristikám sester (věk sester, vzdělání sester, délka praxe sester a odpracované roky v ADP).

METODIKA

Charakteristika výzkumného souboru

V průzkumu bylo zapojeno celkem 92 sester z 19 agentur domácí péče. Osloveno bylo 21 agentur domácí péče, které v kraji Vysočina působí (identifikace ADP dle Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb a následně pomocí kontaktních osob). Zvolená geografická oblast vymezená krajem Vysočina se ukázala jako hraniční pro realizaci kvantitativního výzkumu s ohledem na celkový počet všeobecných sester pracujících v agenturách. Žádosti o umožnění průzkumu byly adresovány zřizovatelům, či statutárním zástupcům oslovených ADP. Manažerky dvou z nich spolupráci na vyplnění dotazníků odmítly. Dotazník byl jednotlivým zařízením zaslán v elektronické nebo tištěné podobě, podle domluvy s manažerkami jednotlivých ADP. Sestry následně vyplnily dotazníkový formulář v tištěné podobě a vložily jej do obálky. Vyplňování dotazníku sestrami bylo dobrovolné a anonymní a splňovalo požadavky Helsinské deklarace (2002). Bylo distribuováno 116 dotazníků, vrátilo se 98 dotazníků (84 % návratnost). Po vyřazení nesprávně vyplněných dotazníků tvořilo výzkumný vzorek 92 sester. Podrobnější informace a charakteristiky zkoumaného souboru všeobecných sester uvádí tabulka 1.

Tab. 1. Demografické charakteristiky sester (n = 92)
Demografické charakteristiky sester (n = 92)
n – počet, ADP – agentura domácí ošetřovatelské péče, SZŠ – střední zdravotnická škola, VŠ – vysoká škola, VOŠZ – Vyšší odborná škola zdravotnická

Nejvíce sester bylo ve věkové kategorii 41–50 let a se středoškolským vzděláním s dlouholetou praxí, což odpovídá také faktu, že většina absolvovala studium před rokem 1990 (tab. 1).

Studie byla realizována formou dotazníkového průzkumu (kvantitativně) v období červenec až září 2015. Tabaková (23), autorka použitého dotazníku, poskytla písemný souhlas s jeho použitím a případnému přizpůsobení českému sociokulturnímu prostředí, což však nebylo potřebné. Původní nástroj měl vysokou realiabilitu dle hodnocené vnitřní konzistence (Cronbachovo alfa 0,78) (23). Nejprve byl dotazník přeložen ze slovenského jazyka do českého dvěma nezávislými překladateli a pak zpětně přeložen do původního jazyka k dodržení obsahové validity a odpovídající operacionalizace položek.

Dotazník je tvořen 26 položkami tematicky rozdělených do pěti subškál: informovanost pacienta, autonomie pacienta a možnosti projevovat svou vůli, dodržování principu spravedlnosti, důvěrnost a ochrana informací, intimita pacientů. Respondenti odpovídali na pětistupňové Likertově škále (1 – silný souhlas, 2 – souhlas, 3 – ani souhlas ani nesouhlas, 4 – nesouhlas, 5 – silný nesouhlas). Vyšší číselná hodnota znamenala vyšší míru respektování důstojnosti. Skóre dotazníku bylo potřeba hodnotit reverzibilně u položek u položek 2, 4, 11, 17 (1 – silný nesouhlas a 5 – silný souhlas).

Odpovědi respondentů byly vyhodnocovány pomocí statistického programu SPSS 15.0. Při zpracování dat byla využita deskriptivní statistika a metody induktivní statistiky (aritmetický průměr – x, standardizována odchylka – SD, Cronbachovo alfa koeficient, rSp – Spearmanův korelační koeficient na hladině významnosti α = 0.05).

VÝSLEDKY

Reliabilita dotazníku v našem průzkumu dosáhla hodnotu Cronbachova alfa koeficientu 0,731, tedy ve srovnání s průzkumem Tabakové (23) byla nižší.

V tabulce 2 jsou zobrazeny deskriptivní charakteristiky skóre získaného v jednotlivých subškálách a také celkové skóre dotazníku (Důstojný přístup) (tab. 2).

Tab. 2. Definující charakteristiky v jednotlivých subškálách a celkové skóre důstojného přístupu
Definující charakteristiky v jednotlivých subškálách a celkové skóre důstojného přístupu
SD – standardizovaná odchylka, a – vícenásobné modusy

Jak je vidět z tabulky 2, průměrné hodnoty na úrovni položek ve všech subškálách se pohybují v malých rozdílech v rozpětí 3,66–3,95 bodu; mediány v rozpětí 3,6–4 body. Rozdíly tedy nedosahují ani 0,5 bodu, což je možné interpretovat jako malé deskriptivní rozdíly. Větší variabilitu hodnot nenacházíme ani v maximálních hodnotách (4,8–5 bodů) a rozsah víc jak 0,5 bodu nacházíme pouze v minimálních (2,2–2,75 bodu) hodnotách položkových průměrů subškál. Nejvyšší průměr (3,95) i medián (4) byly zjištěny v subškále důvěrnost a ochrana informací. Nejnižší průměrné skóre průměr (3,66) i medián (3,6) bylo ověřeno v subškále autonomie pacienta. Lze předpokládat, že zde si sestry uvědomují nedostatky, a dochází v této oblasti k pochybení. Toto zjištění by k jednoznačnému závěru vyžadovalo využití další validující metody průzkumu (např. zúčastněného pozorování, interview s poskytovateli i příjemci péče).

V tabulce 3 uvádíme Spearmanovy korelační koeficienty subškál (informovanost pacienta, autonomie pacienta, princip spravedlnosti, důvěrnost a ochrana informací, intimita pacienta) a celkového skóre důstojného přístupu k pacientovi ve vztahu k věku, ukončení studia, délce celkové praxe ve zdravotnictví, k délce praxe v ADP a vzhledem ke vzdělání (pojaté jako ordinální proměnná) (tab. 3).

Tab. 3. Důstojný přístup sester – jednotlivé subškály vzhledem k demografickým charakteristikám
Důstojný přístup sester – jednotlivé subškály vzhledem k demografickým charakteristikám
**velmi signifikantní, * signifikantní

Jak vyplývá z výsledků prezentovaných v tabulce 3, byly zjištěny pouze korelace mezi subškálou princip spravedlnosti, a to negativně: s věkem, délkou praxe a délkou praxe v ADP; a pozitivně: s rokem ukončení studia a vzděláním. V subškále respektování intimity pacienta byly zjištěny korelace s věkem, rokem ukončení studia a délkou praxe sester.

DISKUZE

Nejvyšší míra respektování důstojného přístupu k pacientovi byla zaznamenána v subškále důvěrnost a ochrana informací (x = 3,95; SD = 0,50). V jiných výzkumech (23, 15) byly zjištěny nižší hodnoty průměru skóre. Tento diametrálně rozdílný, námi zjištěný výsledek je zarážející. Předpokládáme, že příčina identifikovaného rozdílu může být ovlivněna odlišným prostředím, v němž byl realizován náš výzkum, protože jeden srovnávaný výzkum probíhal v prostředí zařízení sociálních služeb (15), nicméně Tabáková realizovala výzkum rovněž v ADP (23). Další příčinou rozdílných výsledků může být časové zarámování jednotlivých výzkumů. Ochrana informací se dynamicky vyvíjí také směrem ke zpřísňování sankcí při jejich nedodržování. Sestry si tuto skutečnost uvědomují a lze se domnívat, že postupem času méně v této oblasti chybují. Tím je možné vysvětlit rozdílné výsledky jednotlivých citovaných výzkumů.

V subškále informovanost seniorů jsme zaznamenali průměr skóre v informovanosti seniorů 3,87 (SD = 0,48). Podobně jako v jiných výzkumech (23) i v naší studii byla zjištěna vyšší míra respektování informovanosti seniorů. Domníváme se, že nízkou míru rizika pochybení v subškále informovanost pacienta lze přisuzovat jednak dobré orientaci jednotlivých všeobecných sester ve zdravotnické legislativě a také odpovídajícím manažerským přístupem v konkrétních ADP. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že se jednalo o pracoviště, která byla dobrovolně zapojena a jsou motivována k hodnocení kvality poskytované péče. Na základě souhlasu pacienta mají osoby blízké právo na informace o zdravotním stavu pacienta, nahlížení do zdravotnické dokumentace a pořizování si výpisů a kopií. Poskytování informací o zdravotním stavu pacientovi samotnému je základem smysluplné léčby. V domácí péči rodinní příslušníci svépomocně, ale mnohdy velmi významně pečují o pacienta, podávají mu předepsané léky, ošetřují jej mezi návštěvami terénní sestry domácí péče. Rodinní příslušníci potřebují informace o zdravotním stavu svého blízkého. Proto je osobám blízkým, na základě pacientova souhlasu, přiznáno v oblasti poskytování informací o zdravotním stavu pacienta mimořádné postavení.

Pouze informovaný a edukovaný pacient se může autonomně rozhodnout, neinformovaný pacient nemůže řádně spolupracovat (1, 11, 17, 22). Totéž platí o nutnosti informovanosti laických pečujících.

V další subškále – princip spravedlnosti, který vyjadřuje právo každého člověka na dostupnost kvalitní zdravotnické péče – poskytované bez diskriminacem, byl průměr skóre 3,73 (SD = 0,49). Ve srovnávaném výzkumu Tabakové (23) byla zjištěna hodnota průměru skóre 3,51 a v průzkumu realizovaném v zařízeních sociálních služeb subškála představovala kategorii s nejvyšší mírou respektování (15). Vysvětlením těchto zjištění by mohlo být, že pacienti v terénu (ve své komunitě) mají odlišné charakteristiky než pacienti v zařízeních sociálních služeb. Sestry ADP, které přicházejí do přirozeného sociálního prostředí pacienta, se setkávají s rozdílnými podmínkami. Rozdíly v domácnostech, hygienických standardech, v komunikaci jsou propastné. Je mnohem těžší být „spravedlivý“ ke všem stejně v rozličném sociálním kontextu, k pacientům s různými návyky, rituály, osobitým vkusem a temperamentem. V kontextu sociálních podmínek je možné předpokládat, že může být jednodušší zachovávat princip spravedlnosti v zařízeních sociálních služeb, kde mají klienti omezené možnosti autonomie a prezentace vlastní sociální pozice vlastnictvím předmětů apod. (mají svou postel, noční stolek a pár osobních věcí), ale opustili svou přirozenou komunitu, podléhají rytmu života v zařízení.

Subškála intimita pacienta dosahovala průměr skóre 3,73 (SD = 0,47) stejně jako subškála princip spravedlnosti. V této subškále byl zjišťován souhlas/nesouhlas sester s potřebou zabezpečovat intimitu pacienta v ADP, zjišťování přání klienta, zda se má výkon porušující jeho intimitu realizovat bez přítomnosti blízkých osob, s odkrýváním jen nevyhnutelných častí těla při ošetřování a zda domácí prostředí dostatečně zaručuje intimitu pacienta. Nižší skóre bylo zjištěno ve výzkumech jiných autorů (15, 23). Na základě těchto zjištění lze vyvozovat, že sestry si uvědomují potřebu zabezpečovat intimitu pacienta i v domácím prostředí. Podle Evropské charty práv a povinností starších osob vyžadujících dlouhodobou péči a pomoc jsou senioři v důsledku závislosti na péče více ohroženi nedostatkem soukromí a intimity (4). Intimita úzce souvisí s identitou člověka (18). Soukromí je velmi důležité pro zachování sebeúcty a dobré pohody. S uvedeným souvisí také další výsledek naší studie. Nejnižší míra respektování důstojného přístupu k pacientovi (v porovnání s ostatními subškálami) byla zaznamenána v subškále zaměřené na autonomii pacienta (x = 3,66; SD = 0,42). V této subškále bylo hodnoceno, zda sestry umožňují pacientovi projevovat svobodnou vůli, zda komunikují s pacientem o jeho obavách, zda respektují jejich názor na způsob ošetření a zda pacienta informují o možnostech volby navrhovaných ošetřovatelských postupů. Ke stejnému výsledku dospěli autoři výzkumu realizovaného v prostředí zařízení sociálních služeb (15). Je to subškála s nejvyšší mírou pochybení. Naše zjištění se liší od výsledků výzkumu, ve kterém průměr skóre autonomie pacientů byl 3,53 bodu, třetí subškála v pořadí (třetí z pěti, řazeno sestupně, od nejvyššího skóre po nejnižší) (23). K základním potřebám starších lidí patří soběstačnost, nezávislý život, možnost podílet se na rozhodování a životě společnosti i místní komunity. Životní pohodu starších lidí zlepšuje prevence osamělosti a izolace (12). Předpokládáme, že seniorská populace byla v minulosti zvyklá na paternalistický přístup zdravotníků. K lékařům se chovala s úctou a důvěřovala jim. Avšak do seniorského věku nyní přichází generace, která zdravotníky považuje za partnery v péči o své zdraví, na které sice pohlíží s důvěrou, ale kritičtěji než u generací předchozích. Kromě požadavků na vlastní péči a její kvalitu, lze očekávat vyšší nároky na vstřícnost a autonomii.

Čím dál více seniorů bude vyžadovat partnerský přístup a bude chtít participovat na rozhodnutích o svém zdravotním stavu. Kromě variability dané věkem a zdravotním stavem budeme muset brát do úvahy i potřebu různého přístupu. Jedna část seniorů bude i nadále považovat zdravotníka za nezpochybnitelnou autoritu, nebude chtít spoluzodpovídat za rozhodnutí o svém zdravotním stavu a postupu léčby, v případě neúspěchu si na ni budou naopak stěžovat. Požadavek vyšší míry participace na rozhodování pacientů souvisí s mírou informovanosti a zdravotního uvědomění jednotlivce (22). Důležité také je, jak pacienti vidí sami sebe a jak jsou přesvědčeni, že jiní na ně nahlížejí (5). Jak potvrdil výsledek našeho průzkumu, zatím ve zkoumaných ADP přetrvává paternalistický postoj k pacientovi. Starší lidé, kteří potřebují dlouhodobou péči, jsou často svědky toho, jak se jim spolu se ztrátou mobility snižuje možnost sebeurčení. Podle Evropské charty práv a povinností starších osob vyžadujících dlouhodobou péči a pomoc to může být způsobeno jednak omezeními ze strany poskytovatelů péče, ale také nedostatkem času na straně zdravotníků (4). Je důležité, aby senioři vyjádřili svou vůli a názory. Je třeba respektovat jejich přání, jak má být o ně postaráno. Akceptovat jejich očekávání týkající se kvality života a postupu v léčbě. Je potřeba si uvědomit, že snaha zajistit seniorům jejich bezpečí je někdy v rozporu s cílem podpořit jejich autonomii. Pokud taková situace nastane, je třeba posoudit ji individuálně, aby byla zajištěna rovnováha. Zdravotníci by měli uznat právo seniora na podstoupení určitých rizik.

Jako maximálně prospěšné se jeví podporovat setrvání seniorů v domácím prostředí, v komunitě, s podporou sociální inkluze, respektive s prevencí sociálního vyloučení (12, 25). Právě pracovníci v ADP jsou jedni z nejvýznamnějších procesních prvků v podpoře autonomie a zde byly zjištěny rezervy. Na druhou stranu je nezbytné zmínit významný fakt, že ani všeobecná sestra pracující v ADP není autonomní, je pod časovým tlakem, aby zvládla návštěvu pacienta v daném limitu hrazeném pojišťovnou. V neposlední řadě je limitována také možnostmi, které poskytuje preskribovaná péče praktickým lékařem, protože právě praktický lékař by měl být osobou, která účelné využívání péče vyhodnotí a podporuje proces zapojení pacienta do péče na základě většinou dlouholetých zkušeností s pacientem a jeho rodinou. Kalvachem a kol. je praktický lékař označován jako geriatr 1. linie (13).

V prezentovaném průzkumu jsou zjištěny významné korelace (p ≤ 0,05) mezi subškálou princip spravedlnosti a to negativně: s věkem, délkou praxe ve zdravotnictví a praxí v ADP. Čím je vyšší věk sester či délka praxe sestry, tím méně je dodržována subškála princip spravedlnosti a subškála intimita pacienta. Dále s věkem, rokem ukončení studia a délkou praxe koreluje významně respektování intimity pacienta, a to negativně středně silně s věkem (p ≤ 0,01), negativně slabě s délkou praxe a pozitivně slabě s rokem ukončení studia (p ≤ 0,05). Ověřili jsme, že sestry tohoto výzkumu hodnotí mírně výše v subškále spravedlnosti vzhledem k pozdějšímu věku ukončení studia a jejich dosaženému vyššímu vzdělání. Respektování intimity pacienta sestrami v průzkumu mírně vzrůstá s pozdějším ukončením pregraduálního studia respondentů. Domníváme se, že jak sestry stárnou, stávají se méně citlivými, přitom by jim mělo být jasné, že v blízké budoucnosti mohou potřebovat péči ony samy, ale zjištěné výsledky mohou být ovlivněny také profesní únavou.

O všechny pacienty je však potřeba pečovat s laskavostí, lidskostí, respektem a soucitem. Jednat s nimi jako s dospělými lidmi (neinfantilizovat) a zejména způsobem, který bychom vyžadovali my, tedy aby tak s námi bylo zacházeno (5).

Celkově je však v námi realizovaném a prezentovaném průzkumu důstojný přístup k pacientovi hodnocen vyššími body u sester s nižším věkem a s kratší praxí v ADP (p ≤ 0,05). Předpokládáme, že sestry, které studovaly zdravotnickou školu ještě v době před rokem 1990, byly formovány jinými společensko-historickými vlivy. Studovaly v období, kdy autonomie člověka, informovanost a spravedlnost byly pojmy spíše teoretické a ne tak prosazované. Autonomní jedinec s odlišnými názory byl potenciálně považován za nepřizpůsobivého, nerespektujícího autority a nejspíš za odpůrce režimu. Nejen ve zdravotnictví, ale i v dalších oblastech života byl člověk a běžný občan považován za pasivního příjemce „shora“ určených a předepsaných zákonitostí a postupů. Tak i všeobecné sestry zaměřené na provádění výkonů se až v průběhu své odborné praxe seznamují s pojetím holistického přístupu a učí se pacienta vnímat holisticky.

Sestry začaly využívat holistický přístup ve snaze o zachování rovnováhy mezi technickým pokrokem a potřebami člověka (16). Souvisí to s rozvojem ošetřovatelství jako vědy (konec 20. století v Čechách i na Slovensku). V podmínkách České republiky je stále silně zažit paternalistický přístup k pacientovi. Předpokládáme, že s tím koresponduje výsledek našeho průzkumu. Vzdělávání sester se posunulo do vyššího, terciálního stupně, což je v souladu se směrnicemi Evropské unie. Počet všeobecných sester v praxi se středoškolským vzděláním zatím převyšuje počet absolventek bakalářského či magisterského studia, přičemž v ADP je situace ještě výrazněji rozdílná ve smyslu vyššího počtu řadových sester se středoškolským vzděláním.

Pro podporu důstojnosti v každodenní ošetřovatelské praxi je účinná otázka: „Co vím, co potřebuji vědět o vás jako člověku, abych Vám poskytl/a nejlepší možnou péči?“ (2).

Diskuze o limitech výzkumu

Jsme si vědomi určitých omezení a limitů námi realizovaného průzkumu. Jedním z nich je soubor respondentů, který byl dán regionálním charakterem studie. Proto nelze výsledky našeho průzkumu zobecňovat. Dalším problémem může být, jak se naše zjištění blíží realitě a zda by při použití jiných technik byly výsledky shodné. Nesporným pozitivem našeho průzkumu je skutečnost, že využitý výzkumný nástroj byl ověřen i v jiném výzkumu a má vysoké Cronbachovo alfa. Dalším přínosem průzkumu je, že bylo osloveno 21 ADP kraje Vysočina a z nich bylo 19 zapojených.

Pro navazující výzkumy doporučujeme triangulaci dat na základě smíšeného designu výzkumu s využitím srovnání názorů poskytovatelů i příjemců péče.

ZÁVĚR

Sledování, jak je respektována důstojnost seniorů, je důležitou součástí hodnocení kvality péče v ADP. Zjistili jsme, že sestry ve sledovaném souboru deklarovaly, že respektují lidskou důstojnost, zachovávají profesionální a etický přístup k seniorům. Důstojnost pacientů je nejvíce respektována v subškále důvěrnost a ochrana informací. Důraz je třeba klást na zvýšení respektování autonomie pacientů v DP, protože v této subškále sestry nejvíce chybují a hodnotí ji nejnižším bodovým skóre. Je důležité u pacienta ze strany sester posilovat a rozvíjet schopnosti rozhodování o sobě. Sestry mají vědomě pečovat o geriatrické pacienty v holistickém pojetí. Zjištěno bylo, že sestry nižšího věku a s kratší praxí v ADP dosáhly vyššího skóre v hodnocení škály celkového přístupu k důstojnosti pacienta. Je nutné mladší sestry podporovat v jejich úsilí pracovat v ADP a vytvářet jim motivující prostředí. Do budoucna by bylo dobré realizovat výzkumné šetření, které by zjistilo rozsáhlejší pohled sester na problematiku důstojnosti seniorů, protože populace stárne a více starších lidí bude vyžadovat péči nejen ústavní, ale bude dále docházet k přesunu profesionální péče do komunity, což má své nesporné výhody. V navazujících průzkumech je nezbytné zapojit do průzkumu nejen vlastní příjemce péče, ale i jejich blízké, kteří poskytují laickou ošetřovatelskou péči v přirozeném sociálním prostředí pacienta.

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

PhDr. Ingrid Juhásová, PhD.

Vysoká škola polytechnická

Katedra zdravotnických studií

Tolstého 16,

586 01 Jihlava

e-mail: ingrid.juhasova@vspj.cz


Zdroje

1. Busato A, Künzi B. Differences in the quality of interpersonal care in complementary and conventional medicine. BMC Complement Altern Med 2010; 10: 63. doi:10.1186/1472-6882-10-63

2. Dignity in Care. Toolkit. The Patient Dignity Question (PDQ) [on line] [cit. 31-07-2016] Dostupné z: http://www.dignityincare.ca/en/toolkit.html

3. Dávideková M. Etické hodnoty a dôstojnosť v sociálnej práci. Prohuman 2010 [online] [cit. 31-07-2016]. Dostupné z: http://www.prohuman.sk/socialna-praca/eticke-hodnoty-a-dostojnost-v-socialnej-praci

4. Evropská charta práv a povinností starších osob vyžadujících dlouhodobou péči a pomoc [online] 2010 [cit. 31-07-2016]. Dostupné z: http://www.zivot90.cz/uploads/document/156.pdf

5. Fahlberg B. Promoting patient dignity in nursing care. Nursing 2014; 44(7): 14.

6. Gallagher A, Li S, Wainwright P, et al. Dignity in the care of older people – a review of the theoretical and empirical literature. BMC Nursing [online] 2008 [cit. 31-07- 2016]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2483981/. doi:10.1186/1472-6955-7-11

7. Holmerová I, Jurašková B, Zikmundová K, et al. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: EV public relations 2007.

8. Jacelon CS, Connelly TW, Brown R, et al. A concept analysis of dignity for older adults. J Adv Nurs 2004; 48(1): 76–83.

9. Jo KH, Doorenbos A. Understanding the meaning of human dignity in Korea: a content analysis I. J Palliat Nurs 2009; 15 (4): 178–185.

10. Ivanová K. Základy etiky a organizační kultury v managementu zdravotnictví. Brno: NCONZO 2006.

11. Kelley E, Hurst J. Health care quality indicators project conceptual framework paper. 2006. OECD Health Working Papers [online] [cit. 31-07-2016]. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/1/34/36262514.pdf

12. Kalvach Z. Podpora rozvoje komunitního systému integrovaných podpůrných služeb. Praha: Diakonie ČCE 2014.

13. Kalvach Z, Zadák Z, Jirák R, a kol. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing 2004.

14. Krátká A, Šilháková G. Ošetřovatelství v komunitní péči. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 2008.

15. Lelkešová S, Juhásová I. Dôstojný prístup k pacientom v domovoch sociálnych služieb. Ošetřovatelství a porodní asistence [online] 2012; 3 (4) [cit. 31-07-2016-]. Dostupné z: http://periodika.osu.cz/osetrovatelstviaporodniasistence/dok/2012-04/4_lelkesova_juhasova.pdf

16. Mastiliaková D. Holistické přístupy v péči o zdraví: základní otázky lékařské etiky. Brno: NCONZO 2007.

17. Papp R, Borbas I, Dobos E, et al. Perceptions of quality in primary health care: perspectives of patients and professionals based on focus group discussions. BMC Family Practice 2014; 15: 128. doi:10.1186/1471-2296-15-128

18. Petrovicová E, Trešlová M. Respect, autonomy and identity of patient as a basic component to retain human dignity. Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie [online] 2016; 6(1): 19–25 [cit. 31-07- 2016-]. Dostupné z: http://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2016-rocnik-6/cislo-1/respekt-autonomie-a-intimita-pacienta-jako-zakladni-komponenty-uchovani-lidske-dustojnosti

19. Plevová I. Ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing 2011.

20. Pokorná A, Dvořáková S. Role praktického lékaře a spokojenost s péčí z pohledu seniorů. Prakt. Lék. 2015; 95(5): 199–204.

21. Pokorná A. Komunikace se seniory. Praha: Grada Publishing 2010.

22. Ptáček R, Bartůněk P, a kol. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada Publishing 2011.

23. Tabaková M. Rešpektovanie dôstojného prístupu k pacientovi u sestier v agentúrach domácej ošetrovateľskej starostlivosti. Ošetřovatelství a porodní asistence [online] 2010; 1(4): 106–112 [cit. 31-07-2016-]. Dostupné z: http://periodika.osu.cz/osetrovatelstviaporodniasistence/dok/2010-04/1_tabakova.pdf19

24. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Zdravotnická statistika 2015 [cit. 31-07-2016]. Dostupné z: http:// http://www.uzis.cz/registry-nzis/nrpzs

25. Weber P. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. Brno: IDV PZ 2000.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 6

2016 Číslo 6

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Ulcerative colitis_muž_břicho_střeva
Ulcerózní kolitida
nový kurz
Autoři:

Blokátory angiotenzinových receptorů (sartany)
Autoři: MUDr. Jiří Krupička, Ph.D.

Antiseptika a prevence ve stomatologii
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Citikolin v neuroprotekci a neuroregeneraci: od výzkumu do klinické praxe nejen očních lékařů
Autoři: MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se