Burn-out syndrom u lékařů


Burn-out syndrome in physicians

Burnout syndrome is characterized by physical and emotional exhaustion leading to a decrease in work effectiveness. It negatively influences both physical and psychological health. It represents a very serious problem in medicine because burn out syndrome is quite common among physicians and affects patients’ health in addition to the physician’s health.

Key words:
Burn out syndrome, physicians, stress.


Autoři: R. Ptáček 1;  H. Kuželová 1;  L. Čeledová 2;  Čevela ;  R 2
Působiště autorů: Univerzita Karlova, Praha 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice Psychiatrická klinika Přednosta: prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. 1;  Ministerstvo práce a sociálních věcí Odbor lékařské posudkové služby Ředitel: MUDr. Bc. Rostislav Čevela 2
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2010; 90(10): 594-596
Kategorie: Postgraduální vzdělávání

Souhrn

Syndrom vyhoření, burn-out syndrom, je definován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace, který vede k poklesu efektivity práce. Vzniká jako důsledek dlouhodobých stresových podnětů. V důsledku vysokého fyzického i emočního vypětí se syndrom vyhoření vyskytuje často u lékařských profesí. Burn-out syndrom u zdravotnických pracovníků představuje velmi aktuální problematiku, v tomto případě totiž syndrom vyhoření nejen významně negativně působí na zdraví jedince, ale ovlivňuje i zdraví pacientů. Může tedy vést k závažným obtížím projevujícím se ve vztahu lékař-pacient, ale i v celém systému zdravotnictví-pacient.

Klíčová slova:
syndrom vyhoření, lékař, stres.

Úvod

Burn-out syndrom, neboli syndrom vyhoření, je definován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace, či ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí vedoucí k poklesu efektivity práce (6,7). Není výsledkem izolovaných traumatických zážitků, ale objevuje se postupně a nenápadně, jako důsledek dlouhodobého psychického vyčerpání a působení stresujících podnětů. Hlavními spouštěči syndromu vyhoření jsou

  • dlouhodobý chronický stres,
  • permanentní časový tlak, a 
  • vysoké emoční napětí (6,7).

Rizikovou skupinou osob pro rozvoj syndromu vyhoření jsou lidé, kteří mají neustálý, náročný a intenzivní kontakt s druhými lidmi. Obecně jsou ohroženi také všichni ti, na které jsou dlouhodobě kladeny vysoké nároky a je od nich vyžadována práce s plným nasazením a odpovědností, a jejichž práce je neadekvátně ohodnocená (ať jde o slovní ohodnocení, vlastní pocit smysluplnosti práce a pocit naplnění, nebo finanční ohodnocení). Vyskytuje se pak především u profesí, jako jsou zdravotničtí pracovníci, učitelé, sociální pracovníci.

Mezi nejohroženější profese patří (8):

  • Lékaři (zvláště v oborech onkologie, chirurgie, LDN, JIP, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie),
  • Zdravotní sestry a další zdravotní pracovníci (ošetřovatelky, laborantky),
  • Psychologové a psychoterapeuti.

Příznaky a příčiny

Jak již bylo řečeno, burn-out syndrom nevzniká na základě izolovaných stresových událostí, ale jako důsledek dlouhodobého vytížení a působení stresových faktorů, a postupně významně ovlivňuje kvalitu života postižených osob (6, 7). Mezi příznaky syndromu vyhoření patří celá škála fyzických, ale i sociálních projevů, které se při dlouhodobě neřešené situaci mohou manifestovat celou řadou onemocnění a vážných zdravotních obtíží (tab. 1).

Tab. 1. Příznaky syndromu vyhoření (viz např. 8)
Příznaky syndromu vyhoření (viz např. 8)

Z toho vyplývá, že burn-out syndrom je závažným medicínským problémem, neboť celkově negativně působí na zdravotní stav jedince. Velmi aktuálním tématem je rozvoj burn-out syndromu u lékařů (3, 11). Právě lékaři jsou vysoce rizikovou skupinou pro rozvoj syndromu vyhoření, který u nich má významný vliv na kvalitu práce a přístup k pacientům. V tomto případě totiž syndrom vyhoření nejen působí na zdraví samotného „vyhořelého“ lékaře, ale v důsledku zhoršení jeho pracovní výkonnosti může zásadně ovlivnit i zdraví pacientů.

Dle Shanafelta a kol. jsou burn-out syndrom a deprese jedněmi z nejvýznamnějších prediktorů největších lékařských chyb, na rozdíl od jiných faktorů, např. od počtu odpracovaných hodin (12). Fakrekopf udává až šestinásobný výskyt lékařských omylů u lékařů, kteří trpí depresemi (4).

Tabulka 2 uvádí důsledky zvýšeného výskytu syndromu vyhoření v lékařských profesích uváděných v odborných studiích v posledním roce.

Tab. 2. Dopady syndromu vyhoření na systém zdravotnictví (viz např. 3)
Dopady syndromu vyhoření na systém zdravotnictví (viz např. 3)

Burn-out syndrom tak výrazným způsobem působí na výkon profese lékaře, čímž může negativně ovlivňovat zdraví pacienta, ale ohrožovat tak celý systém zdravotnictví a důvěru v něj.

Aktuální odborné studie se samozřejmě nezabývají pouze samotnými projevy a dopady syndromu vyhoření, ale studují i možné příčiny a spouštěče. Mezi ty patří, nejen v případě lékařů, osobnostní dispozice, především v souvislosti s úrovní frustrační a stresové odolnosti, spolu se základními osobnostními charakteristikami apod.

Na rozvoji burn-out syndromy se podílejí osobní charakteristiky (5):

  • Perfekcionalismus;
  • Vysoká disciplinovanost;
  • Idealismus;
  • Vysoká sebekritičnost;
  • Vysoká schopnost empatie;
  • Nízká flexibilita;
  • Nerozhodnost;

Vliv na rozvoj bun rout syndromu má rovněž věk, pohlaví, rodinný stav, rezidenční a zaměstnanecký stav a další.

Na základě studií bylo zjištěno, že:

  • U starších lékařů dochází k syndromu vyhoření méně často než u mladších (9).
  • U žen se objevuje emocionální vyčerpání více než u mužů, ale méně se u nich dostavují pocity depersonalizace (9).
  • Burn-out a depersonalizace se vyskytuje méně u lidí vdaných a ženatých než u osob žijících samostatně (10).
  • U osob majících děti se burn-out dostavuje méně (10).
  • Riziko rozvoje burn-out zvyšuje rezidenční status lékaře (2).
  • V jižních Evropských zemích se burn-out syndrom vyskytuje méně často (13).
  • Burn-out syndrom postihuje více osoby závislé na návykových látkách (2).

I přesto, že osobnostní předpoklady určitou roli v rozvoji burn-out syndromu rozhodně hrají, nepředstavují rozhodující faktor. Samotný burn-out syndrom je reakcí na kombinaci externích, dlouhodobě působících faktorů (6). Mezi nejvýznamnější stresové faktory patří pracovní, a to fyzické i psychické. Na rovině osobní pak hraje roli zejména prostor pro vlastní zájmy a rodinné zázemí.

1. Pracovní

Fyzické zatížení:

  • vysoké statické zatížení (např. operační sál),
  • narušení spánkového rytmu,
  • nepravidelná strava,
  • kontakt s léky, chemikáliemi, popř. dezinfekcí, radiací apod.,
  • vysoké riziko infekce,

Psychické zatížení:

  • vysoké pracovní tempo,
  • vysoká zodpovědnost,
  • nutnost neustále rychle a pružně reagovat,
  • kontakt s utrpením, bolestí, smrtí,
  • nutnost komunikace s pacientem a jeho rodinou,
  • špatné ohodnocení,
  • vysoké nároky na pracovní výkon,
  • časté nebo neefektivní organizační změny,
  • nízká podpora profesního růstu,
  • profesní nejistota,
  • nárůst neefektivní administrativní zátěže,
  • nejasnost nebo nesrozumitelnost probíhajících nebo plánovaných změn,
  • zevní rušivé vlivy, např. telefonáty, apod.

2. Osobní

  • nedostatek odpočinku,
  • nedostatek času na rodinu,
  • nedostatek volného času na záliby a aktivity,
  • omezené sociální kontakty (14).

Průzkumy ve zdravotnictví ukázaly, že místy, kde dochází nejvíce k výskytu syndromu vyhoření, jsou:

  • hospice,
  • onkologická oddělení,
  • jednotky intenzivní péče,
  • psychiatrie,
  • neurologie,
  • koronární jednotky,
  • chirurgie.

Podle výzkumů z USA v souboru téměř 25 tisíc chirurgů s praxí minimálně 18 let a pracovní dobou 60 hodin týdně s dvěma nočními směnami, trpělo

  • 40 % vyhořením,
  • 30 % prokazovalo příznaky deprese,
  • 28 % mělo skóre dotazníku quality of life QOL score o >1/2 standardní odchylky oproti normě.

Pouze 36% z nich pociťovalo dostatek času na rodinu a osobní zájmy (12) (Graf 1).

Percentuální výskyt jednotlivých skupin obtíží u lékařů (4)
Graf 1. Percentuální výskyt jednotlivých skupin obtíží u lékařů (4)

Syndrom vyhoření často postihuje onkologické lékaře a dle Americké společnosti pro klinickou onkologii se dostavuje až u 56 % (14). Vysoká hladina emocionálního vyčerpání se dostavuje 33 % onkologů, deperonalisace u 28% a personální pocity neuspokojení u 20 % (1). Nicméně např. ve srovnání s praktickými lékaři, dosahují nižšího výskytu emočního vyčerpání a depersonalizace. Navzdory předpokládané vyšší pracovní zátěži tedy onkologové vykazují nižší riziko rozvoje syndromu vyhoření než praktičtí lékaři. Mezi možnými příčinami je u nich zejména zájem o výzkum a vzdělávací aktivity a kontinuální vzdělávání a ukazuje se, že vlastní zájem o další růst a vzdělávání do určité míry chrání proti rozvoji burn-out syndromu (1).

Závěr

Lékaři jsou rizikovou skupinou pro rozvoj syndromu vyhoření, který může zásadně ovlivňovat pracovní výkonnost, přístup k pacientům i výskyt pracovních chyb a omylů. Ohrožuje tak tedy nejen lékaře, ale i pacienty a samotný systém zdravotnictví. Prevenci a terapii syndromu vyhoření je třeba se věnovat, a to jak na rovině osobní (aktivním přístupem ke vzdělávání, dostatečný volný čas, sociální podpora v rodině a další řada specifických psychologických postupů), tak na rovině systémové, ze strany zaměstnavatele, systému zdravotnictví. Podle řady odborných studií je nejen zapotřebí omezit, případně zcela vyloučit systémové příčiny syndromu vyhoření u lékařů, ale také nabídnou aktivní systém prevence ve smyslu různých programů, systémů supervize a poradenství apod.

Podpořeno grantem GK-MPSV-01-201-10 

PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Ke Karlovu 11

120 00 Praha 2

E-mail: ptacek@neuro.cz


Zdroje

1. Arigoni, F., Bovier, P.A., Mermillod, B. et al. Prevalence of burnout among Swiss cancer clinicians, paediatricians and general practitioners: who are most at risk? Support Care Cancer 2009, 17(1), p. 75-81.

2. Brown, S.D., Goske, M.J., Johnson, C.M. Beyond substance abuse: stress, burnout, and depression as causes of physician impairment and disruptive behavior. J. Am. Coll. Radiol. 2009, 6(7), p. 479-485.

3. Čeledová L., Čevela R. Syndrom vyhoření u lékařů lékařské posudkové služby, jeho příčiny a řešení. Rev. posud. Lék. 2009, 12, 4, s. 75-79.

4. Fahrenkopf, A.M., Sectish, T.C., Barger, L.K. et al. Rates of medication errors among depressed and burnt out residents: prospective cohort study. BMJ 2008, 336, p. 488-91.

4. Graske, J. Improving the mental health of doctors. BMJ, 2003, 327, p. 188.

5. Kebza, V., Šolcová, I. Syndrom vyhoření. Praha: SZÚ, 1998.

6. Kebza, V., Šolcová, I. Burn-out syndrom: teoretická východiska, diagnostické a intervenční možnosti. Československá psychologie 1998, XLII, 5, s. 429-427.

7. Kupka, M. Paliativní péče a riziko syndromu vyhoření. Psychologie 2008, 2, 1, s. 23-35.

8. Peisah, C., Latif, E., Wilhelm, K., Williams, B. Secrets to psychological success: why older doctors might have lower psychological distress and burnout than younger doctors. Aging Ment. Health, 2009, 13(2), p. 300-307.

9. Prins, J. T., Hoekstra-Weebers, J.E.H.M., Gazendam-Donofrio, S.M. et al. Burn-out and engagement among resident doctors in the Netherlands: a national study. Med. Educ. 2010, 44(3), p. 236-247.

10. Seifert B., Vojtíšková J. Syndrom vyhoření a čeští praktičtí lékaři. Prakt. Lék., 2008, 88, 7, s. 398-40

11. Shanafelt, T.D., Balch, C.M., Bechamps, G.J. et al. Burn-out and career satisfaction among American surgeons. Ann. Surg. 2009, 250(3), p. 463-471.

12. Soler, J.K., Yaman, H., Esteva, M. et al. Burn-out in European family doctors: the EGPRN study. Fam. Pract. 2008, 25(4), p. 245-265.

13. Trufelli, D.C., Bensi, C.G., Garcia, J.B. et al. Burn-out in cancer professionals: a systematic review and meta-analysis. Eur. J. Cancer Care. 2008, 17(6), p. 524-531.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 10

2010 Číslo 10

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Cesta pacienta s CHOPN
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Kožní toxicita cílené terapie inhibitory EGFR a VEGF
Autoři: MUDr. Karolína Svobodová

Jak na psoriázu v každodenní ambulantní praxi?
Autoři: MUDr. Jan Šternberský, Ph. D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se