Frailty – prevalence výskytu u akutně hospitalizovaných seniorů v letech 1995–2022


Frailty – prevalence of acutely hospitalized seniors from 1995 to 2022

Objective: Frailty (F) is a medical syndrome associated with the rise of sarcopenia with an impact on quality of life, health care, and health care as a whole.

Methodology: We present a retrospective cohort study of patients from 1995 to 2022 who were acutely admitted to our clinic. There were a total of 29,646 people aged 65 to 105. Of this number, there were 18,867 women with an average age of 81.7 ± 7.7 years, while there were only 10,787 men with an average age of 79.0 ± 7.6 years. Women were almost 3 years older than men (p < 0, 01).

Results: In the subset of younger seniors (65– 74 years), the occurrence of F in men ranged between 12 and 20 % and in women between 13 and 19 %. With increasing age, there is an obvious increase in the occurrence of F – in the subset aged 75–84 years in men to 16–33 % and in women to 18–24 %. In the oldest age subgroup ≥ 85 years, there is a significant rise in F – to 25–40 % in men and 26–38 % in women. Pre-frailty in men varied between 36–50 % and in women between 27–55 %. Mortality was significantly higher in individuals acutely hospitalized with F in men in all age groups 31–32 % and in women 22–26 %; while in the group of acutely admitted patients without F, it increased in men with age from 3.0 to 6 % and in women from 2.1 to 4 %.

Conclusion: Our data point to the importance of monitoring frailty and the risk of increased mortality associated with it in acutely hospitalized seniors and underline prevention and treatment options.

Keywords:

mortality – frailty syndrome – geriatricization of medicine – acute hospitalization of the elderly – aging of the population


Autoři: Weber Pavel;  Weberová Dana;  Polcarová Vlasta;  Bielaková Katarína
Působiště autorů: Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice, Brno
Vyšlo v časopise: Geriatrie a Gerontologie 2023, 12, č. 2: 65-71
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Cíl: Frailty (F) je medicínský syndrom spojený se vzestupem sarkopenie s dopadem na kvalitu života, zdravotní péči i zdravotnictví jako celek.

Metodika: Předkládáme retrospektivní kohortní studii pacientů z let 1995–2022, kteří byli akutně přijati na naši kliniku. Šlo celkem o 29 646 osob věkového pásma od 65 do 105 roků. Z tohoto počtu bylo 18 867 žen průměrného věku 81,7 ± 7,7 r., zatímco mužů bylo jen 10 787 průměrného věku 79,0 ± 7,6 r. Ženy byly o téměř 3 roky starší oproti mužům (p < 0,01).

Výsledky: U podsouboru mladších seniorů (65–74 r.) se pohyboval výskyt F u mužů mezi 12 až 20 % a u žen mezi 13 až 19 %. S rostoucím věkem je zjevný vzestup výskytu F – v podsouboru věku 75–84 roků u mužů na 16–33 % a u žen na 18–24 %. U nejstarší věkové podskupiny ≥ 85 roků dochází k významnému vzestupu F, a to u mužů na 25–40 % a u žen na 26–38 %. Pre-frailty u mužů kolísalo mezi 36–50 % a u žen mezi 27–55 %. Mortalita byla významně vyšší u jedinců akutně hospitalizovaných s F u mužů ve všech věkových skupinách 31–32 % a u žen 22–26 %; zatímco u skupiny akutně přijatých nemocných bez F stoupala u mužů s věkem od 3,0 do 6 % a u žen od 2,1 do 4 %.

Závěr: Naše data poukazují na význam sledování frailty a riziko zvýšené mortality s ním spojené u akutně hospitalizovaných seniorů a podtrhují možnosti prevence a léčby.

Klíčová slova:

mortalita – geriatrizace medicíny – seniorizace populace – akutní hospitalizace seniorů – syndrom frailty

ÚVOD

Geriatrická medicína jako interdisciplinární obor klade důraz na holistický přístup a potřebu vnímat starší jedince z pohledu biopsychosociální integrity, akcent přitom klade na zachování nebo zlepšení soběstačnosti a nezávislosti co možná nejdéle.(1,2,3) Úspěšné stárnutí v nejširším slova smyslu, v dobrém fyzickém a psychickém stavu s přijatelným stupněm nezávislosti a možné aktivní angažovanosti je faktickým cílem moderní klinické gerontologie.(4,5,6) V současnosti jsme zároveň svědky jak geriatrizace medicíny, tak i seniorizace populace, a to nejen v průmyslově vyspělých zemích, ale doslova celosvětově.(7,8) Dlouhodobé snižování mortality a prodlužování střední délky života (SDŽ) výrazně ovlivňuje složení obyvatelstva a v příštích desetiletích se bude uplatňovat ještě výrazněji.(8,9)

Populace lidí ≥ 65 roků představuje celosvětově extrémně heterogenní populaci jak z hlediska medicínského, tak i v oblasti psychické a sociální. Přestože koncept frailty (F) je obecně přijímán všemi odborníky, neexistuje jednotná definice a jednotný nástroj pro její diagnostiku v běžné klinické praxi, na němž by byla jednomyslná shoda mezi autory.(10,11) Etiologie F a její biologické prekurzory i přes desetiletí výzkumu zůstávají stále ne plně objasněné. De facto nebyla dosud identifikována žádná konkrétní příčina F.(12)

U F jde o postupný rozvoj dysregulace více vzájemně propojených fyziologických a biologických systémů překračující práh kritické dysfunkce spojený s ohrožením homeostázy.(13,14,15) Frailty by mohla být emergentním projevem konečné ztráty a vyčerpání homeostatických rezerv a projevem doprovodného poklesu organismu úspěšně reagovat na stresory.(16) Obecně bývají v geriatrické medicíně používány zaměnitelně tři termíny k identifikaci vulnerabilních seniorů: frailty, multimorbidita a disabilita.(17) V aktuální geriatrické medicíně roste shoda, že se jedná o odlišné klinické entity, které jsou si blízké a kauzálně příbuzné.(18)

Na některé aspekty a kolísající trend výskytu frailty s tendencí k vzestupu v průběhu uplynulých 28 let fungování akutního geriatrického oddělení (GO) se snažíme poukázat právě analýzou dat vycházejících z naší dlouhodobé práce a zkušeností. Cílem naší práce bylo poukázat na rizikovost a vzestup přítomnosti frailty (včetně mortality) u akutně hospitalizovaných osob vyššího věku.

PACIENTI A METODY

Předkládáme retrospektivní studii našich pacientů z let 1995–2022, kteří byli akutně přijati a hospitalizováni na Klinice interní a geriatrie Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Brno. Šlo celkem o 29 646 osob věkového pásma od 65 do 105 roků. Z tohoto počtu bylo 18 867 žen průměrného věku 81,7 ± 7,7 r., zatímco mužů bylo v tomto období hospitalizováno jen 10 787 průměrného věku 79,0 ± 7,6 r. I zde vidíme, že věk obou souborů byl statisticky významný (p < 0,01). Hospitalizované ženy byly v průměru o téměř 3 roky starší oproti mužům.

Tuto retrospektivní studii zachycující data z minulých 28 roků jsme rozdělili podle pohlaví do pětiletých období, v nichž jsme prováděli srovnání a trendy vývoje (stárnutí, frailty) u hospitalizovaných nemocných (dále viz Výsledky).

Všichni námi hospitalizovaní pacienti byli přijati neselektivně ze spádové oblasti města Brna, kde žije asi 120 000 obyvatel. Přijímáni byli převážně na základě doporučení praktických lékařů, internistů, jiných ambulantních specialistů, cestou pohotovosti či rychlé zdravotnické pomoci, případně akutně přeložení pro interní nemoci z jiných akutních oddělení fakultní nemocnice nebo z jiných nemocnic města Brna podle interní spádovosti na naše pracoviště. Pro tento účel jsme měli k dispozici 63 akutních geriatrických lůžek. Všichni pacienti přijatí na geriatrické oddělení podstoupili základní klinické interní vyšetření, měli provedeny: EKG, rtg hrudníku, základní biochemické a hematologické rozbory a další různá vyšetření (CT, NMR, sono, SPECT, oční, neurologie atp.) podle svých konkrétních diagnóz a charakteru potřeby dalších diagnostických vyšetření podle jednotlivých indikací. U všech byl vyhodnocen stav mobility, kontinence, mentálních funkcí, výživy za pomoci standardních geriatrických testů (MMSE; ADL; MNA; Norton atp.). Na základě tohoto komplexního hodnocení byli senioři rozděleni podle svého klinického fenotypu na frail, pre-frail a non-frail.

U souboru těchto hospitalizovaných nemocných při jejich retrospektivní analýze jsme se zaměřili na vyhodnocení výše zmíněných epidemiologických aspektů.

Všech 29 646 hospitalizovaných seniorů jsme na základě pohlaví rozdělili do pětiletých celků a postupně jsme analyzovali jednotlivá data. Dále jsme analyzovali věkovou skladbu akutně hospitalizovaných v pětiletých cyklech s rozdělením na kategorie: mladí senioři (65–74 r.), staří senioři (75–84 r.) a velmi staří (≥ 85 r.) s ohledem na přítomnost fenotypu frailty. Všechna data byla v tomto duchu dále zpracovávána (viz Výsledky).

Identifikace fenotypu frailty byla v naší retrospektivní studii přizpůsobena našemu datovému souboru a době vzniku.

Všechna uvedená data byla čerpána z registru GO a byla vyhodnocena standardními statistickými metodami – Studentův t-test, Fischerův test (analýza byla provedena v SPSS 18.0.3 – IBM Corporation, 2010).

VÝSLEDKY

Graf 1 ukazuje trendy vývoje průměrného věku hospitalizovaných mužů a žen v období 28 let. U hospitalizovaných mužů dochází k vzestupu průměrného věku, zatímco u žen dochází během uvedeného časového období k mírnému poklesu průměrného věku.

Graf 1. Průměrný věk muži a ženy 1995–2022
Průměrný věk muži a ženy 1995–2022

Grafy 2 a 3 ukazují v paprskové formě na věková pásma rozdělení seniorů postupně po pětiletích v období 28 let odděleně u mužů a žen. U obou pohlaví je zjevné, že u mladších seniorů (65–74 r.) dochází k poklesu počtu hospitalizací (trendy mají výrazně klesající tendenci), zatímco u nejstarších seniorů (85 a více roků) je naopak trend vzestupný u obou pohlaví.

Graf 2. Věková pásma hospitalizovaných mužů 1995–2022 (po pětiletích)
Věková pásma hospitalizovaných mužů 1995–2022 (po pětiletích)

Graf 3. Věková pásma hospitalizovaných žen 1995–2022 (po pětiletích)
Věková pásma hospitalizovaných žen 1995–2022 (po pětiletích)

Grafy 4–6 zachycují výskyt frailty, pre- -frailty i non-frailty v procentech u hospitalizovaných mužů v uplynulých 28 letech podle věkového pásma – 65 až 74 roků (graf 4), 75–84 roků (graf 5) a muži ≥ 85 roků (graf 6). Uvedená data poukazují na fakt přítomnosti frailty a pre-frailty s tendencí k vzestupu prevalence frailty s rostoucím věkem.

Graf 4. Pásma muži 65–74 roků frailty
Pásma muži 65–74 roků frailty

Graf 5. Pásma muži 75–84 roků frailty
Pásma muži 75–84 roků frailty

Graf 6. Pásma muži ≥ 85 roků frailty
Pásma muži ≥ 85 roků frailty

V grafu 4 u mladých seniorů (65–74 roků) se pohybuje prevalence frailty v pětiletých periodách v pásmu 13 až 16 %. Pouze v období 1995–2004 stoupá na 17–21 %, v období 2000–2004 dosahuje 18 % a v 2020–2022 pak 19 %. Odráží to jen různorodost přijatých nemocných ve sledovaných časových obdobích.

V grafu 5 je zachycena věková skupina mužů 75–84 r., kde dominuje procentuální zastoupení u frailty 16–18 %, nicméně v posledním období 2020–2022 dosahuje 33 %.

V grafu 6, tj. u věkově nejstarší skupiny (≥ 85 r.), vidíme oproti předchozím věkově mladším mužům vzestup výskytu frailty převážně do pásma 25–30 %. Nejvyšší prevalence byla v letech 2010–2014 – 38 % a v období 2020–2022 až 40 %.

Grafy 7–9 zachycují podle věkových kategorií přítomnost frailty, pre-frailty i non-frailty v procentech u hospitalizovaných žen v uplynulých 28 letech podle věkového pásma 65 až 74 roků (graf 7), 75–84 roků (graf 8) a ≥ 85 roků (graf 9). Uvedená data poukazují na fakt přítomnosti frailty a pre-frailty s tendencí k vzestupu prevalence frailty s rostoucím věkem také u žen.

Graf 7. Pásma ženy 65–74 roků frailty
Pásma ženy 65–74 roků frailty

Graf 8. Pásma ženy 75–84 roků frailty
Pásma ženy 75–84 roků frailty

Graf 9. Pásma ženy ≥ 85 roků frailty
Pásma ženy ≥ 85 roků frailty

V nejmladší skupině žen (65–74 r.) dominuje u frailty pásmo 9–14 %, což je lepší ve srovnání s muži. Nejvyšší výskyt F 18 % je v letech 2000–2004 (graf 7).

Graf 8 zachycuje kategorii žen ve věku 75–84 roků, kde výskyt frailty se pohybuje převážně v pásmu 18–24 %, což je o něco vyšší ve srovnání s muži.

V grafu 9 je zachycen procentní výskyt frailty u nejstarších žen (≥ 85 r.), kde F kolísá mezi 25–30 % s tím, že v posledním období 2020–2022 tvořily frailty ženy 40 % akutně přijatých pacientek k hospitalizaci.

V grafech 4–9 jsou zachyceni jedinci s pre- i non-frailty podle pohlaví, nicméně v textu je položen akcent na frailty.

Tabulka 1 zachycuje srovnání úmrtí u skupin mužů a žen s frailty a ostatních akutně hospitalizovaných (pre-frail a non-frail) podle věkových pásem. Zatímco u skupiny ostatních mužů stoupá s věkem pásma od 3,0 do 6 % a u žen 2,1–4 %, u akutně přijatých nemocných se syndromem frailty byla u mužů podobná ve všech věkových skupinách 31–32 % a u žen 22–26 %.

Tab. 1. Úmrtí u skupin mužů a žen s frailty a ostatních akutně hospitalizovaných (pre- -frail a non-frail) podle věkových pásem
Úmrtí u skupin mužů a žen s frailty
a ostatních akutně hospitalizovaných (pre-
-frail a non-frail) podle věkových pásem

DISKUSE

V popředí F syndromu se stále uvádí dysregulace fyziologických systémů v širokém slova smyslu bez identifikace bezprostřední konkrétní příčiny vzniku.( 18,19) Obvykle bývá klinicky charakterizována jako typický geriatrický syndrom reprezentovaný neúmyslným úbytkem hmotnosti, nízkou fyzickou aktivitou, poklesem motorické výkonnosti, poklesem energetického výdeje a nízkou silou.

Seniorská populace je přitom nesmírně heterogenní jak z hlediska somatického, tak i mentálního a sociálního.(20) Medicínský pokrok, rozvoj nových technologií a jejich užití v každodenní klinické praxi umožnily zkrácení hospitalizací i u seniorů (zejména mladších, tj. 65–74 roků) a u řady z nich vedly i k přesunu části výkonů do ambulantní sféry,(21) nicméně u nemocných se syndromem frailty je zjevný nárůst procentního podílu mužů i žen nad 85 roků a naopak pokles seniorů ve věku 65–74 roky (grafy 4–6 u mužů a 7–9 u žen).

Frailty je medicínský syndrom spojený se vzestupem sarkopenie s dopadem na kvalitu života, zdravotní péči i zdravotnictví jako celek.(22) Nejde přitom jen o multimorbiditu a disabilitu, i když s ní obě těsně souvisejí a bývají v rozvinutém klinickém obrazu F obsaženy. Zásadní význam při prognózování F má včasná identifikace ohrožených jedinců a plánování preventivních a léčebných programů.( 23,24,25)

Pro stáří je charakteristický úbytek muskulatury prezentovaný sarkopenií a následně křehkostí.(26) Oba geriatrické syndromy se přitom částečně překrývají svými fenotypy. Původní zdatnost přechází přes sarkopenii k syndromu frailty. Frailty více zahrnuje podle fenotypu slabost, únavu, vyčerpání, pomalost a neprospívání související s věkem.

Primární frailty je definována jako stav, který není spojen s konkrétním onemocněním, nebo neexistuje žádné podstatné orgánové postižení vysvětlující daný stav. Je typická pro vysokověké jedince. Sekundární frailty je syndrom spojený se známou komorbiditou, jako je pokročilá demence, kardiovaskulární nemoci v terminálním stavu selhání, pokročilé malignity atp.

Sarkopenie oproti F je striktně zaměřena na svaly, i když také souvisí s nemocemi, podvýživou a svalovou pasivitou. Je terapeuticky ovlivnitelná suplementací bílkovin, optimalizací výživy, cvičením v odporu a vitaminem D, léčením příčin úbytku hmotnosti a úpravou případné polypragmazie.(20,23–25)

Pritchard(27) uvádí ve své studii prevalence frailty u souboru ambulantně vyšetřených seniorů 35 % a 55 % pro pre-frailty, což je ve shodě s našimi daty. Collard(28) v metaanalýze 31 studií frailty u osob starších 65 let upozorňuje u nehospitalizovaných na prevalenci 4 až 17 % s významně vyšší prevalencí, pokud byla zahrnuta i psychosociální křehkost. Její výskyt se výrazně zvyšuje u lidí nad 80 roků. Naše výsledky ukazují víceméně předpokladatelný zásadní rozdíl výskytu syndromu F mezi věkově odlišnými soubory, jak na to upozorňují i jiní autoři.(28,29)

U podsouboru mladších seniorů (65– 74 r.) se pohyboval výskyt F u mužů mezi 12 až 20 % (graf 4–6). U žen ve věku 65–74 roků kolísal výskyt F mezi 13 až 19 % (graf 7–9). S rostoucím věkem je zjevný vzestup výskytu F – v podsouboru věku 75–84 roků u mužů na 16–33 % a u žen stejné věkové kategorie na 18–24 %. U nejstarší věkové podskupiny ≥ 85 roků dochází k významnému vzestupu syndromu F mezi akutně hospitalizovanými – a to u mužů na 25–40 % a u žen na 26–38 % (viz grafy 4–9). Naše výsledky tedy ve shodě s literaturou hovoří pro vzestup F u akutně hospitalizovaných geriatrických pacientů, a to zejména vyšších věkových kategorií, s podobným výskytem u obou pohlaví. Pre-frailty u mužů oscilovalo mezi 36–50 % a u žen mezi 27–55 %.

Na predikci a vzestup rizika úmrtí u jedinců s F za hospitalizace při změnách prostředí, a to včetně hospitalizace na geriatrických odděleních, upozorňují četní autoři.(30–32) Romero(33) podobně jako my v naší retrospektivní studii (tab. 1) upozorňuje na vysoké riziko úmrtí osob s F při akutním onemocnění či dekompenzaci stavu. Mortalita (tab. 1) byla významně vyšší u jedinců akutně hospitalizovaných s F u mužů ve všech věkových skupinách 31–32 % a u žen 22–26 %, zatímco u skupiny akutně přijatých nemocných bez F stoupala u mužů s věkem od 3,0 do 6 % a u žen od 2,1 do 4 %.

Syndrom frailty a na něj často bezprostředně navazující multimorbidita s disabilitou (ovlivněnou podstatně přítomnou sarkopenií) představuje fakticky těžiště myšlení geriatra a je zlatým grálem geriatrické medicíny.(34) Svým komplexním přístupem seniora vnímá geriatrická medicína jako biopsychosociální jednotku a případnou polymorbiditu pojímá holisticky.(1,3,4)

Nástroje pro hodnocení frailty jsou průběžně formulovány a aktualizovány v zahraniční(13,15,20) i naší literatuře.(8,11, 35,36)

Permanentní seniorizací populace obecně a geriatrizací medicíny konkrétně stoupá i potřeba nemocničních lůžek a zdravotních služeb pro seniory. Dochází k zvyšování podílu seniorů na potřebě hospitalizační i mimonemocniční (a to včetně geriatrické) péče.(37)

Výskyt syndromu frailty a pre-frailty, jejich velmi pravděpodobný vzestup a potřeba jeho naléhavého řešení mezi akutně hospitalizovanými bude v příštích desetiletích jednou ze zásadních priorit nejen geriatrie, ale celé medicíny a zdravotnictví v nejširším slova smyslu vůbec.

ZÁVĚR

Frailty představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů mortality obecně, později může i progredovat do syndromu terminální geriatrické deteriorace a dalších komplikací ve formě komorbidit, progrese může významně přispívat k obtížnější kurabilitě a zvyšovat mortalitu (a to zejména ve vysokém věku při primární frailty).

Frailty představuje globální zdravotní zátěž s významnými důsledky pro každodenní klinickou praxi a veřejné zdravotnictví obecně.(23) Lze logicky předpokládat, že prevalence v příštích decenniích poroste ruku v ruce s rostoucí střední délkou života a v duchu demografické prognózy masivní seniorizace společnosti. Průběh křehkosti je přitom podmíněn poklesem funkčnosti napříč více fyziologickými systémy doprovázeným zvýšenou vulnerabilitou vůči stresorům. Rozvoj F syndromu zjevně u postižených zvyšuje riziko nepříznivého vývoje a komplikací, jako jsou pády, hospitalizace a mortalita. Frailty je také spojena logicky se zvýšeným užíváním zdravotní péče, a tudíž i vyššími náklady. Úrovně rizika F jsou podstatně vyšší u jedinců s přítomnými komorbiditami, nízkým socioekonomickým postavením, špatnou stravou a sedavým způsobem života. Životní styl a potenciálně rizikové klinické faktory jsou modifikovatelné specifickými intervencemi a preventivními rehabilitačně intervenčními programy. Navzdory faktu, že frailty a pre-frailty do jisté míry tvoří jakési kontinuum, všichni starší dospělí jsou vystaveni riziku rozvoje F přes pre- -frailty. Nicméně ani dosud není úplná shoda na identifikaci časných příznaků frailty v klinické praxi, potenciálních cílech prevence F a otazníky stále panují nad nástroji standardní identifikace frailty.

Nicméně konference o frailty(38) dospěla k 80% shodě, že frailty je:

  • klinický syndrom,
  • nikoli samotná disabilita,
  • zvýšená vulnerabilita, při níž i minimální zátěž může vést k funkčnímu poškození,
  • ovlivnitelná intervencemi jak reverzibilně, tak i ve smyslu zmenšení postižení,
  • zásadní pro zdravotnické pracovníky odhalit ji co nejdříve,
  • užitečný koncept v primární i komunitní péči.

prof. MUDr. Pavel Weber, CSc.

Od svých profesních začátků v roce 1976 po absolutoriu LF MU se zaměřil na specifika medicíny vyššího věku v interně v nejširším slova smyslu. V rámci interní erudice sledoval aspekty stárnutí některých orgánových systémů a metabolické změny, zejména diabetes. Této problematice se potom věnoval ve své disertační i habilitační práci. Odborně je erudován interna, geriatrie a diabetologie. Je členem ČLS JEP a dále 8 zahraničních odborných společností. Je autorem nebo spoluautorem 200 publikací, 22 monografií či učebních textů a přednesl přes 400 přednášek na odborných sympoziích doma nebo v zahraničí. Je členem redakčních rad a recenzentem našich i zahraničních lékařských periodik. Stážoval na předních pracovištích v zahraničí (Rakousko, Německo, Francie, Velká Británie, USA, Itálie). Jako první geriatr z bývalého Československa postgraduálně studoval ve Švýcarsku Evropskou akademii medicíny stárnutí (EAMA), kde absolvoval v roce 2000. Od roku 1999 je členem výboru v různých funkcích České gerontologické a geriatrické společnosti. Od roku 1995 dosud pracuje na interně-geriatrickém pracovišti FN a LF MU Brno, které založil, a je vysokoškolským učitelem na LF MU v Brně.

Korespondenční adresa:
prof. MUDr. Pavel Weber, CSc.
Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU a FN Brno – Bohunice
Jihlavská 20, 625 00 Brno
e-mail: weber.pavel@fnbrno.cz

Geri a Gero 2023; 12(2): 65–71


Zdroje

1. Fillit HM, Rockwood K, Young JB. Brocklehurst’s textbook of geriatric medicine and gerontology. Philadelphia: Elsevier Health Sciences, 2016.

2. Kastner M, Cardoso R, Lai Y, et al. Effectiveness of interventions for managing multiple high-burden chronic diseases in older adults: a systematic review and meta- -analysis. CMAJ 2018; 190(34): E1004–E1012.

3. Pathy MS John, Finucane P (eds.). Geriatric medicine: problems and practice paperback. New York: Springer, 2014.

4. Fried LP, Ferrucci L, Darer J, et al. Untangling the concepts of disability, frailty, and comorbidity: implications for improved targeting and care. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2004; 59(3): 255–263.

5. Comer A, Fettig L, Torke AM. Identifying goals of care. Med Clin North Am 2020; 104(5): 767–775.

6. Fried LP, Tangen CM, Walston J, et al. Cardiovascular Health Study Collaborative Research Group. Frailty in older adults: evidence for a phenotype. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2001; 56(3): M146– 56.

7. Smailhodzic E, Hooijsma W, Boonstra A, et al. Social media use in healthcare: A systematic review of effects on patients and on their relationship with healthcare professionals. BMC Health Services Research 2016; 16: 442.

8. Krajčík Š, a kol. Geriatria. Bratislava: Herba, 2022.

9. Balsa A, Diáz C. Social interactions in health behaviors and conditions. https: //doi.org/10.1093/ acrefore/9780190625979.013.17 Published online: 26 March 2019.

10. Hazzard WR. Scientific progress in geriatric syndromes: Earning an «A» on the 2007 Report Card on Academic Geriatrics. J Amer Geriat Soc 2007; 55(5): 794–796.

11. Topinková E, Berková M, Mádlová P, et al. Krátká baterie pro testování fyzické zdatnosti seniorů a její využití pro diagnózu geriatrické křehkosti v klinické praxi. Geri a Gero 2013; 2(1): 43–49.

12. Ghachem A, Fried LP, Legault V, et al. Evidence from two cohorts for the frailty syndrome as an emergent state of parallel dysregulation in multiple physiological systems. Biogerontology 2021; 22(1): 63–79.

13. Fried LP, Cohen AA, Xue QL, al. The physical frailty syndrome as a transition from homeostatic symphony to cacophony. Nat Aging 2021; 1(1): 36–46.

14. Morley JE, Vellas B, van Kan GA, et al. Frailty consensus: a call to action. J Am Med Dir Assoc 2013; 14(6): 392–397.

15. Rockwood K, Song X, MacKnight C, et al. A global clinical measure of fitness and frailty in elderly people. CMAJ 2005; 5(173): 489– 495.

16. Nakazato Y, Sugiyama T, Ohno R, et al. Estimation of homeostatic dysregulation and frailty using biomarker variability: a principal component analysis of hemodialysis patients. Sci Rep 2020; 10(1): 10314.

17. Dansereau G, Wey TW, Legault V, et al. Conservation of physiological dysregulation signatures of aging across primates. Aging Cell 2019; 18(2): e12925.

18. Fried LP, Tangen CM, Walston J, et al. Cardiovascular Health Study Collaborative Research Group. Frailty in older adults: evidence for a phenotype. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2001; 56(3): M146– 156.

19. Walston J, Hadley EC, Ferrucci L, et al. Research agenda for frailty in older adults: toward a better understanding of physiology and etiology: Summary from the American Geriatrics Society/National Institute on Aging Research Conference on Frailty in Older Adults. J Amer Geriat Soc 2006; 54(6): 991–1001.

20. Rodríguez-Romero R, Herranz- -Rodríguez C, Kostov B, et al. Intervention to reduce perceived loneliness in community-dwelling older people. Scand J Caring Sci 2021; 35(2): 366–374.

21. Laurindo LF, Barbalho SM, Guiguer EL, et al. GLP-1a: Going beyond traditional use. Int J Mol Sci 2022; 23(2): 739.

22. Inouye SK. Geriatric syndromes: clinical, research, and policy implications of a core geriatric concept. J Amer Geriat Soc 2007; 55(5): 780–791.

23. Hoogendijk EO, Afilalo J, Ensrud KE, et al. Frailty: implications for clinical practice and public health. Lancet 2019; 394(10206): 1365–1375.

24. Nascimento CM, Ingles M, Salvador- Pascual A, et al. Sarcopenia, frailty and their prevention by exercise. Free Radic Biol Med 2019; 132: 42–49.

25. Ni Lochlainn M, Cox NJ, Wilson T. Nutrition and frailty: opportunities for prevention and treatment. Nutrients 2021; 13(7): 2349.

26. Cederholm T, Morley JE. Sarcopenia: the new definitions. Curr Opin Clin Nutr Metab Care 2015; 18(1): 1–4.

27. Pritchard JM, Kennedy CC, Karampatos S, et al. Measuring frailty in clinical practice: a comparison of physical frailty assessment methods in a geriatric out-patient clinic. BMC Geriatr 2017; 17(1): 264.

28. Collard RM, Boter H, Schoevers RA, et al. Prevalence of frailty in community-dwelling older persons: A systematic review. J Am Geriatr Soc 2012; 60: 1487– 1492.

29. Ritt M, Ritt JI, Sieber CCh, et al. Comparing the predictive accuracy of frailty, comorbidity, and disability for mortality: a 1-year follow-up in patients hospitalized in geriatric wards. Clin Interv Aging 2017; 12: 293–304.

30. Belga S, Majumdar SR, Kahlon S, et al. Comparing three different measures of frailty in medical inpatients: Multicenter prospective cohort study examining 30-day risk of readmission or death. J Hosp Med 2016; 11(8): 556– 562.

31. Pilotto A, Rengo F, Marchionni N, et al. Comparing the prognostic accuracy for all-cause mortality of frailty instruments: a multicentre 1-year follow-up in hospitalized older patients. PLoS One 011; 7(1): e29090.

32. Qian-Li Xue, Bandeen-Roche K, Jing Tian, et al. Progression of physical frailty and the risk of all- -cause mortality: Is there a point of no return? J Am Geriatr Soc 2021; 69(4): 908–915.

33. Romero-Ortuno R, Wallis SJ, Biram RW, et al. Clinical frailty adds to acute illness severity in predicting mortality in hospitalized older adults: an observational study. Eur J Intern Med 2016; 35: 24–34.

34. Weber P, Ambrošová P, Weberová D, et al. Geriatrické syndromy a syndrom frailty – zlatý grál geriatrické medicíny. Vnitř Lék 2011; 57(6): E2010–18.

35. Hudáková A, Majerníková L, Obročníková A, et al. Evaluácia syndromu frailty v rámci fyzickej schopnosti u seniorov. Rehabil Fyz Lék 2020; 27(3): 156–163.

36. Vaňková H, Topinková E, Hrnčiariková D, et al. Vyhodnocení syndromu křehkosti (frailty) u geriatrického pacienta. Geri a Gero 2023; 12(1): 5–8.

37. Nooijen CFJ, Blom V, Ekblom O, al. The effectiveness of multi-component interventions targeting physical activity or sedentary behaviour amongst office workers: a three-arm cluster randomised controlled trial. BMC Public Health 2020; 20(1): 1329.

38. Rodríguez-Mañas L, Féart C, Mann G, et al.; on behalf of the FOD-CC group. Searching for an operational definition of frailty: A Delphi method-based consensus statement. The Frailty Operative Definition–Consensus Conference Project. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2013; 68: 62–67.

Štítky
Geriatrie a gerontologie Praktické lékařství pro dospělé Protetika

Článek vyšel v časopise

Geriatrie a Gerontologie

Číslo 2

2023 Číslo 2
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jak na primární i sekundární osteoporózu − prakticky a v kostce
nový kurz
Autoři: MUDr. Jan Rosa

Léčba roztroušené sklerózy

Důležitost adherence při depresivním onemocnění
Autoři: MUDr. Eliška Bartečková, Ph.D.

Koncepce osteologické péče pro gynekology a praktické lékaře
Autoři: MUDr. František Šenk

Sekvenční léčba schizofrenie
Autoři: MUDr. Jana Hořínková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se