Sérologie lymeské borreliózy a humánní granulocytární ehrlichiózy v letech 2005–2010


Serology of Lyme borreliosis and Human Granulocytic Ehrlichiosis in 2005–2010

The subject of this study is serological screening of blood and CSF (cerebrospinal fluid) samples for the presence of borrelial and ehrlichial antibodies. A total of 165 patients suspected to be at risk of Lyme disease were tested. Indirect immunofluorescence and enzyme immunoassay were used as diagnostic methods. Ehrlichial antibodies were detected in 36 (21.8%) patients. Borrelial antibodies were found in 70 samples (42.4%). The widening range of tick-borne diseases brings about the need for more data on these zoonoses.

Keywords:
Lyme disease – human granulocytic ehrlichiosis – Anaplasma phagocytophilum – indirect immunofluorescence assay – enzyme-linked immunosorbent assay.


Autoři: P. Balátová;  Z. Kurzová;  D. Hulínská
Působiště autorů: Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu, Praha
Vyšlo v časopise: Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 60, 2011, č. 2, s. 74-76

Souhrn

Předmětem této práce bylo sérologické vyšetření vzorků krve a mozkomíšních moků na přítomnost antiborreliových a ehrlichiových protilátek. Testováno bylo 165 pacientů, u nichž se předpokládalo zvýšené riziko onemocnění lymeskou borreliózou. Jako diagnostické metody byly použity nepřímá imunofluorescence a enzymová imunoanalýza. Ehrlichiové protilátky byly prokázány u 36 vyšetřovaných (21,8 %). U 70 vzorků byly detekovány protilátky antiborreliové, což odpovídá 42,4 %. Narůstající počet nemocí vzniklých v návaznosti na kontakt s klíšťaty zdůrazňuje význam těchto zoonóz.

Klíčová slova:
lymeská borrelióza – humánní granulocytární ehrlichióza – Anaplasma phago­cytophilum – nepřímá imunofluorescence (IFA) – enzyme-linked-immunosorbent assay (ELISA).

Úvod

Humánní granulocytární ehrlichióza (HGA) je horečnaté onemocnění způsobené obligátně intracelulární gramnegativní bakterií. Tato bakterie nejčastěji infikuje granulocytární leukocyty, kde se pak binárně dělí a vytvářejí charakteristické agregáty zvané moruly [3]. Tato agens podobná Ehrlichia equi byla v roce 2001 na základě analýzy 16sRNA genu reklasifikována jako Anaplasma phagocytophilum a zařazena do řádu Rickettsiales [9].

A. phagocytophilum je ve veterinární oblasti známým patogenem již od roku 1932. Případný rezervoár bakteriím mohou poskytnout malí hlodavci, jako jsou křeček příbytkový, veverka šedá nebo čipmank malý žijící na západě USA [4, 6].

Přenašečem HGA je v Evropě klíště Ixodes ricinus. Hlavními rezervoárovými zvířaty na evropském kontinentu jsou rejsek obecný, myšice lesní a zejména norník rudý. Toto onemocnění se nevyhýbá ani domácím zvířatům, jako jsou kočky, psi, ale i koně, ovce a kozy, a svoji roli mohou hrát i ptáci. Je možné, že HGA je v přírodě udržováno v cyklu klíště-přežvýkavec-hlodavec a člověk je zapojen pouze jako náhodný hostitel [2, 3].

V roce 1996 Huml et al. poprvé popsali výskyt HGA u dvojice psů v ČR a v roce 2004 byla identifikována A. phagocytophilum u koní a krav dr. Hulínskou et al. V následujících letech jsou zaznamenány případy Melterem a Spejchalovou. Údaje o nakažených zvířatech mohou poskytnout informace o případné lidské infekci v dané oblasti [10].

V roce 1990 umírá ve Wisconsinu pacient po přisátí klíštěte na závažné horečnaté onemocnění. Sérologické testy na prokázání přítomnosti Ehrlichia chaffeensis (původce HME) byly negativní [4]. V roce 1994 je poprvé diagnostikována HGA u pacienta z USA a popsána Bakkenem [1]. Onemocnění se dostává i na evropský kontinent a v roce 1997 je potvrzeno toto onemocnění ve Slovinsku. Od té doby jsou hlášeny případy z Nizozemí, Španělska, Švédska, Norska, Chorvatska, Polska a dalších států [3, 7, 11, 13].

K příznakům HGA patří horečka, únava, nechutenství, letargie a související biochemické a hematologické abnormality, jako jsou anémie nebo trombocytopenie. Klinický průběh nemoci v Evropě je spíše asymptomatický [11] nebo jen s mírnými příznaky. V USA byla hlášena série úmrtí (0–5 %) [3], většinou spjata s oportunní infekcí [8, 14]. 

Materiál a metody 

V letech 2005–2007 byl sledován soubor 150 pacientů. Vzorky byly vyšetřovány v rámci studie zaměřené na pacienty podezřelé z nákazy lymeskou borreliózou (LB). U poloviny z nich došlo k vytvoření erythema migrans. Vzorky z let 2008 a 2010 pocházejí od dobrovolných dárců, z tohoto důvodu je objem dat omezený na 15 vzorků. V tomto souboru 165 pacientů se vyskytovalo 105 žen (64 %) a 60 mužů (36 %), nejstaršímu bylo 88 let a nejmladšímu 1 měsíc. Průměrný věk pacienta byl 45 let, vzorky byly odebírány z různých oblastí ČR v různých období roku. Vyšetřovaný materiál se skládal ze 151 krevních sér a 14 mozkomíšních moků.

Všechna séra byla vyšetřena na přítomnost antiborreliových protilátek metodou ELISA a nepřímou imunofluorescenční metodou pro průkaz IgM a IgG protilátek proti HGA agens.

  • ELISA

Pro detekci antiborreliových protilátek byl použit sonifikovaný celobuněčný antigen kmene Borrelia afzelii KC90 nebo kmene Borrelia garinii M310. Jako značená protilátka pak králičí imunoglobulinová frakce proti IgM nebo prasečí proti IgG konjugovaná křenovou peroxidázou (TEST-LINE Clinical Diagnostics, Brno, ČR).

  • IFA

K průkazu specifických ehrlichiových protilátek byla použita komerční souprava firmy FOCUS Diagnostics (Kalifornia, USA). Tento test používá infikované buňky HL-60, HGE-1 řetězce. Séra byla naředěna podle pokynů výrobce u protilátek IgM 1 : 20 a IgG 1 : 64. 

Výsledky 

Specifické ehrlichiové protilátky byly testovány u 165 vzorků. Z tohoto počtu byly HGA protilátky prokázány u 36 vyšetřených, což odpovídá 21,8 %. Ve 24 případech byly prokázány protilátky třídy IgM, 13krát protilátky třídy IgG, u jednoho pacienta byly detekovány protilátky obou tříd. Antiborreliové protilátky byly stanoveny obdobně u stejné skupiny pacientů. U 14 z nich byly prokázány protilátky třídy IgM, 65krát protilátky třídy IgG a u 9 vzorků byla stanovena přítomnost obou těchto tříd. Celkem tak bylo pozitivních 70 vzorků (42,4 %). Pro přehlednost jsou tyto údaje uspořádány do tabulky 1.

Tab. 1. Výsledky vyšetření specifických ehrlichiových a antiborreliových protilátek Table 1. Ehrlichial and borrelial antibody screening results
Výsledky vyšetření specifických ehrlichiových a antiborreliových protilátek
Table 1. Ehrlichial and borrelial antibody screening results

Nejvyšší procento antiborreliových protilátek jsme zaznamenali v roce 2005, kdy 63 % vyšetřených vzorků bylo pozitivních (tab. 2). V témže roce bylo detegováno i nejvyšší procento antiehrlichiových protilátek, a to 33 %. Rok 2010 v tomto případě neuvádíme kvůli statisticky nevýznamnému počtu vzorků. Trend antiehrlichiových protilátek vykazuje mírné kolísání v prezentovaných letech.

Tab. 2. Pozitivita sérologicky vyšetřovaných vzorků Table 2. Seropositivity for human granulocytic ehrlichiosis (HGE) and lyme borreliosis (LB)
Pozitivita sérologicky vyšetřovaných vzorků
Table 2. Seropositivity for human granulocytic ehrlichiosis (HGE) and lyme borreliosis (LB)

Při porovnávání přítomnosti protilátek proti A. phagocytophilum v závislosti na pohlaví jsme došli ke zjištění, že ženy onemocní touto chorobou častěji než muži (tab. 3). Toto zjištění podporuje již publikovaná data Lásikovou et al. [11]. Porovnáním výskytu HGA protilátek v závislosti na věku jsme nedošli k žádným statisticky významným závěrům.

Tab. 3. Porovnání infekčnosti u HGA a LB podle pohlaví Table 3. Infectivity of human granulocytic ehrlichiosis (HGE) and lyme borreliosis (LB) by sex
Porovnání infekčnosti u HGA a LB podle pohlaví
Table 3. Infectivity of human granulocytic ehrlichiosis (HGE) and lyme borreliosis (LB) by sex

Diskuse

Velký význam této zoonózy, zvláště v posledních letech, zdůrazňuje narůstající počet onemocnění ve světe, a to hlavně v Severní Americe [3, 4]. V naší studii jsme zaznamenali poměrně vysoké procento vzorků pozitivních na HGA protilátky (21,8 %). Tento výsledek je však srovnatelný s výsledky zjištěnými v ostatních evropských státech u rizikových skupin, jako jsou např. nemocní s LB, klíšťovou encefalitidou nebo lesní dělníci. V Německu byly provedeny dvě studie na rizikových skupinách obyvatel. V první byla zjištěna sérologická pozitivita na HGA protilátky u 11,4 % vyšetřených pacientů s LB. Ve druhém případě šlo o lesní dělníky a zde bylo pozitivních až 14 % testovaných 9. Obdobná studie proběhla i ve Švýcarsku s podobnými výsledky. U nemocných s LB bylo pozitivních 12,7 % vyšetřených a až 19,5 % pozitivních pacientů s klíšťovou encefalitidou 12.

V České republice byla provedena v roce 2000 studie na stejné rizikové skupině pacientů. Lásiková et al. prokázali přítomnost specifických HGA protilátek u 19,5 % vyšetřených [11]. V naší studii bylo vyšetřeno 165 pacientů, z nichž 42,4 % bylo pozitivních na antiborreliové protilátky. Tato skupina pozitivních pacientů na LB vykazovala 18,5% pozitivitu na ehrlichiové protilátky. 

Závěr 

Nemoci způsobené klíšťaty představují vzrůstající problém pro veřejné zdraví. Kromě lymeské borreliózy a klíšťové meningoencefalitidy by i humánní granulocytární ehrlichióza měla mít své významné místo v diagnostice nemocí vzniklých v návaznosti na kontakt s klíštětem.  

Do redakce došlo dne 31. 1. 2011.

Adresa pro korespondenci:

Ing. Pavla Balátová

Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu

Státní zdravotní ústav

Šrobárova 48

100 42 Praha 10

e-mail: Balatova.Pavla@szu.cz 


Zdroje

1. Bakken, J. S., Dumler, S. J., Chen, S. M., Eckman, M. R. at al. Human granulocytic ehrlichiosis in the upper Midwest United States: a new species emerging? JAMA, 1994, 272, p. 212–218.

2. Bezděková, B., Jahl, P., Zeman, P. Equinní granulo­cytární ehrlichióza – málo známé onemocnění s rostoucím významem. Veterinářství, 2006, 56, p. 166–169.

3. Blanco, J. R., Oteo, J. A. Human granulocytic ehrlichiosis in Europe. Clin. Microbiol. Infect., 2002, 8, p. 763–772.

4. Dumler, J. S., Choi, K. S., Garcia-Garcia, J. C., Barat, N. S., Scorpio, D. G. at al. Human granulocytic anaplasmosis and Anaplasma phagocytophilum. Emerg. Infect. Dis., 2005, 11, 12, p. 1828–1834.

5. Fingerle, V., Goodman, J. L., Johnson, R. C., Kurtti, T. J. at al. Human granulocytic ehrlichiosis in Southern Germany: increased seroprevalence in high – risk groups. J. Clin. Microbiol., 1997, 35, 12, p. 3244–3247.

6. Foley, J. E., Nieto, N. C., Adjemian, J., Dabritz, H., Brown, R. N. Anaplasma phagocytophilum infection in small mammal hosts of Ixodes ticks, Western United States. Emerg. Infect. Dis., 2008, 14, 7, p. 1147–1150.

7. Fuente, J., Torina, A., Naranjo, V., Caracappa, S. at al. Infection with Anaplasma phagocytophilum in a seronegative patient in Sicily. Ann. Clin. Microbiol. Antimicrob., 2005, 4, 15, p. 1186–1189.

8. Knížek, P., Kobliha, J., Sedláček, F. Humánní granulocytární ehrlichióza v pardubickém regionu – kazuistika. Voj. zdrav. Listy, 2010, 1, p. 28–30.

9. Krbková, L., Štroblová, H. Lidská granulocytární ehrlichióza – současné diagnostické možnosti a klinická kritéria. Klin. Mikrobiol. Inf. Lék., 2003, 9, 5, p. 307–310.

10. Kybicová, K., Schánilec, P., Hulínská, D., Uherková, L., Kurzová, Z. et al. Detection of Anaplasma phagocytophilum and Borrelia burgdorferi sensu lato in dogs in the Czech Republic. Vector Borne Zoonotic Dis., 2009, 9, 6, p. 655–661.

11. Lásiková, Š., Pícha, D., Moravcová, L. Sérové HGE (human granulocytic ehrlichiosis) protilátky u pacientů s lymeskou boreliózou v České republice. Klin. Mikrobiol. Inf. Lék., 2000, 6, 4, p. 112–115.

12. Pusterla, N., Weber, R., Wolfensberger, C., Schär, G. et al. Serological evidence of human granulocytic ehrlichiosis in Switzerland. Eur. J. Clin. Microbiol. Infect. Dis., 1998, 17, p. 207–209.

13. Wormser, G. P., Horowitz, H. W., Dumler, J. S., Schwartz, I., Aguero-Rosenfeld, M. False-positive Lyme disease serology in human granulocytic ehrlichiosis. Lancet, 1996, 347, p. 981–982.

14. Wormser, G. P., Horowitz, H. W., Nowakowski, J., McKenna, D., Dumler, J.S et al. Positive Lyme disease serology in patients with clinical and laboratory evidence of human granulocytic ehrlichiosis. Am. J. Clin. Pathol., 1997, 107, 2, p. 142–147.

Štítky
Hygiena a epidemiologie Infekční lékařství Mikrobiologie

Článek vyšel v časopise

Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie

Číslo 2

2011 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Současné možnosti terapie osteoartrózy
nový kurz
Autoři: MUDr. Jakub Holešovský

Chronická tromboembolická plicní hypertenze
Autoři: MUDr. David Ambrož

Betablokátory a Ca antagonisté z jiného úhlu
Autoři: prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D., MUDr. Petr Janský

Jak lze diagnostikovat mnohočetný myelom v praxi praktického lékaře?
Autoři: MUDr. Jan Straub

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

Nová funkce oznámení

všimli jsme si, že se zajímáte o obsah na našem webu. Využijte nové funkce zapnutí webových notifikací a nechte se informovat o nejnovějším obsahu.

Zjistit více

MAPA ROUŠEK Mapujte s námi, kde v ČR chybí OOPP a další materiál. Vyplňte náš dotazník. Mapujte s námi, kde v ČR chybí OOPP.