Cílový orgán – játra – by se dal označit za to jediné, co má pět virů hepatitidy společného. Jejich diagnostika, a zejména ta sérologická, ovšem může představovat problém.
Na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření, doplněného případně i laboratorními výsledky, by praktický lékař měl být schopen vyslovit podezření na hepatitidu a tuto vyloučit či potvrdit, než pacienta případně odešle na specializované pracoviště. V našich podmínkách jsou nejčastější hepatitida A, B a C. Akutní infekce těmito viry se projevují následujícími symptomy:
V anamnéze se vyplatí pátrat po dietních chybách či pobytu ve zhoršených hygienických podmínkách (hepatitida A), drogové závislosti, kontaktu s krví či nesterilním zdravotnickým materiálem (B i C) nebo náhodném nechráněném sexuálním styku (zejména C, ale i B).
Kromě akutního průběhu mohou hepatitidy typu B (u dospělých v 5 %) a C (v 85 %) rovněž perzistovat jako chronická infekce. Ta může probíhat mnoho let asymptomaticky, a pro její diagnostiku tak musíme přistoupit k laboratorním metodám.
V jaterních testech nám na akutně probíhající hepatitidu ukazují:
Při chronické hepatitidě nalézáme:
Vyšetření specifických protilátek a antigenů poslouží k potvrzení diagnózy. Sérologické vyšetření hepatitidy B a C by podle současných doporučení mělo být navíc součástí běžného laboratorního vyšetření jater. Je proto dobré orientovat se v jeho − ne vždy jednoduché − interpretaci.
(luko)
Zdroje:
1. Buggs A. M., Dronen S. C., eds. Viral hepatitis. Medscape: Drugs & Diseases 2014 Dec 16. Dostupné na: http://emedicine.medscape.com/article/775507-overview
2. Havlík J. Infekční nemoci (2., rozšířené vyd.). Galén, Praha, 2002.
