Navždy nás opustila první dáma české dětské tyreologie, paní prof. MUDr. Olga HNÍKOVÁ, CSc.
*29. listopadu 1931 – ^†22. prosince 2017

Paní profesorka pocházela z Prahy. Maturovala na Prvním městském dívčím gymnáziu Elišky Krásnohorské. Pregraduální medicínské vzdělávání ukončila v roce 1957 na tehdejší Fakultě dětského lékařství, dnešní 2. lékařské fakultě UK v Praze. Po promoci se tenkrát odcházelo na tzv. „umístěnku“ a tak své první pediatrické klinické zkušenosti v roli sekundární lékařky sbírala v letech 1957–1959 na dětském oddělení ve Slaném. V letech 1961–1964 pracovala jako obvodní dětská lékařka v obcích v okolí Slaného.

Od roku 1965 natrvalo spojila svou klinickou praxi, pedagogickou a výzkumnou činnost s původně hygienickou, nyní 3. lékařskou fakultou UK a Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady. Stala se žákyní, přítelkyní a následovnicí zakladatelky české dětské endokrinologie, paní prof. Čížkové-Písařovicové, která vedla Kliniku dětí a dorostu do roku 1973. Na její klinice působila postupně v pozicích technicko-vědecké pracovnice, ordinářky pro dětskou endokrinologii a primářky. Neměla to však politicky lehké. Kvůli „nežádoucímu západnímu vlivu“ na studenty byla přeřazena ze školského na zdravotnické místo a na sklonku totality byla odvolána i z místa zdravotnického zástupce. Před politickými problémy doby se nikdy nesklonila a neponížila a své pozice vždy opírala jen o etiku a odbornost. Paní profesorka si dokázala i v těžkých dobách udržet kontakt s vyspělým světem. Publikovala v kvalitních zahraničních časopisech v době, kdy jsme o jejich existenci ani nevěděli, a systematicky přinášela inspirace a mezinárodní kontakty do české dětské endokrinologie. Teprve v roce 1990 jí byla umožněna habilitace a v r. 1993 jmenování profesorkou.

Na základě zkušeností z ročního pobytu (1969–1970) v „Department of Endocrinology and Metabolism“ na University of Utah v Salt Lake City ve Spojených státech zavedla u nás v roce 1972 stanovení celkového tyroxinu metodou RIA. Pomocí této metody provedla první pilotní studie novorozeneckého screeningu vrozené hypotyreózy v ČR. Publikovala na 170 původních prací a byla řešitelkou nebo spoluřešitelkou 7 českých grantů a 4 evropských studií. Její zkušenosti byly koncentrovány v monografii „Kongenitální hypotyreóza“ (Avicenum 1989) a v dalších 6 monografiích, jejichž je spoluautorkou. V roce 1989 se stala prvním českým řádným členem Evropské společnosti dětské endokrinologie (ESPE).

V letech 1990–1997 vedla „svou mateřskou“ Kliniku dětí a dorostu 3. LF UK a FNKV ve funkci přednostky. Život kliniky byl otiskem její osobnosti, skromnosti a celoživotní pokory před medicínou. Vyrovnanost, uměřenost ve všech situacích, přirozená autorita, dar naslouchat, rozmlouvat a hledat cestu ze spletitých problémů byly přijímány jako samozřejmost.

Paní profesorka se stala jednou z vedoucích osobností české dětské endokrinologie a bezesporu nejvýznamnějším naším dětským tyreologem. V aktivním klinickém životě pokračovala až do počátku prosince 2017, dokud jí fyzické síly nezradily. Po celou dobu se starala o své pacienty v endokrinologické ambulanci, přednášela medikům, účastnila se státních závěrečných zkoušek z pediatrie, vychovala stovky lékařů.

Největším přínosem paní profesorky v celostátním kontextu bylo mnohaleté úsilí a často boj s nepřejícími postoji dobových zdravotnických představitelů s cílem zavést novorozenecký screening zaměřený na včasné odhalení vrozené hypotyreózy. Její úsilí a odhodlání bylo završeno v roce 1985, kdy se v tehdejším Československu stal tento screening vedle fenylketonurie druhým, celoplošně (celostátně) prováděným novorozeneckým screeningem. Neméně významným přínosem je její zásadní podíl na vyřešení jodového deficitu v České republice. Těmito počiny umožnila tisícům dětem žít plnohodnotný život bez jinak neodvratného těžkého mozkového postižení. Jako první u nás úspěšně použila analoga gonadoliberinu v léčbě předčasné puberty.

Obraz osobnosti paní profesorky dotváří její kulturní a sportovní zájmy. Především hudba, hrála výtečně na klavír. Byla milovnicí krásné literatury a malířství. Věnovala se turistice a kanoistice. Bohatost jejího života byla završena naplněnou rodinou, synem a dcerou, rovněž lékaři, vnoučaty a pravnoučaty.

My, žáci a spolupracovníci naší vážené a milé paní profesorky, jsme vděčni za vše, co vykonala pro dětské pacienty, pro českou pediatrii a endokrinologii a pro nás lékaře jak odborně, tak lidsky. Osobnost paní profesorky nám zůstává trvalým vzorem.

Za kolektiv pracovníků Kliniky dětí a dorostu 3. LF UK a FNKV, za Českou pediatrickou společnost a Českou endokrinologickou společnost ČLS JEP

Felix Votava, Jan Lebl