K psychoterapii nespolupracujících dětí

On Psychotherapy of Non-collaborative Children

In a longitudinal study the authors follow the possibilities of positively influencing the behavior in 258 non-collaborative children in a dental office. The efficiency in the scale of psychotherapeutic procedures and methods is evaluated, in cases of failure premedication is administered and if necessary the treatment is performed in general anesthesia in relation to age and intellectual level. Psychotherapy was successfully applied during the entry examination of the admitted patients in almost a half of the cohort (43.4%), one third of the cohort was treated in general anesthesia. No problem behavior was encountered in 55.5% of the whole cohort during the final treatment.

The behavior without problems was most frequent in individuals intellectually within normal range (in 81.2%), less frequently in children of special schools (32.1%), whereas in individual not attending school there was no adjustment of behavior.

Key words:
non-collaborative patient – psychotherapeutic methods – behavior adjustment

Autoři: K. Nováková ¹; P. Němečková ²; Z. Kolařík ³; S. Richterová ¹
Působiště autorů: I. stomatologická klinika LF UP a FN, Olomouc přednostka doc. MUDr. J. Stejskalová, CSc. ¹; Soukromá psychiatrická a pedopsychiatrická ambulance, Prostějov ²; Soukromá ambulance klinické psychologie a psychiatrie, Hranice ³
Vyšlo v časopise: Česká stomatologie / Praktické zubní lékařství, ročník 105, 2005, 2, s. 46-51

Souhrn

Autoři v longitudinální studii sledují možnosti pozitivního ovlivnění chování u 258 nespolupracujících dětí ve stomatologické ordinaci. Hodnotí účinnost škály psychoterapeutických postupů a metod, při neúspěchu aplikují premedikaci a v nezbytných případech i ošetření v celkové anestezii, a to ve vztahu k věku a intelektové úrovni. Při vstupním ošetření přijatých pacientů byla úspěšná psychoterapie u téměř poloviny souboru (43,3 %), jedna třetina souboru byla ošetřena v celkové anestezii. Při konečném ošetření bylo bezproblémové chování u celého souboru ve 55,4 %. Nejčastější bezproblémové chování bylo u jedinců s intelektem v mezích normy (81,2 %), méně často u dětí ze zvláštní školy (32,1 %), kdežto u jedinců zbavených školní docházky nenastaly žádné úpravy chování.

Klíčová slova:
nespolupracující pacient – psychoterapeutické metody – úprava chování