Steroidní myopatie


Steroid myopathy

Steroid myopathy is caused by excessive amount of glucocorticoids (GC) of endogenous or, more frequently, exogenous origin. Its underlying condition is atrophy of muscle fibres. Type-II muscle fibres are involved preferentially and the atrophy is dominantly based on induction of proteolysis and concomitantly decreased proteosynthesis and due to dysregulation of muscle growth factors insulin-like growth factor-I (IGF-I) and myostatin. It develops after long-term use of high-dose of GC, the fluorinated forms are of higher risk. The main manifestation is progressive painless skeletal muscle weakness affecting predominantly proximal and limb-girdle muscles, normal or slightly elevated serum levels of muscle enzymes are often seen. The treatment is based on reduction or cessation of GC use; in case of endogenous origin of GC the underlying disease needs to be treated.

Keywords:

steroid myopathy – glucocorticoids – muscle atrophy


Autoři: M. Klein
Působiště autorů: Revmatologický ústav Praha a Revmatologická klinika 1. LF UK, Praha
Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 27, 2019, No. 3, p. 144-150.
Kategorie: Přehledový článek

Souhrn

Steroidní myopatie vzniká na podkladě atrofizace svalových vláken působením excesivního množství glukokortikoidů endogenního, nebo častěji exogenního původu. Svalová atrofie postihuje preferenčně vlákna II. typu a je důsledkem indukce katalýzy proteinů při současně snížené proteosyntéze a dále na podkladě dysregulace svalových růstových faktorů insulin-like růstového faktoru-I (IGF-I) a myostatinu. K jejímu rozvoji vede dlouhodobé podávání vyšších dávek glukokortikoidů, fluorované formy jsou z hlediska vzniku rizikovější. Hlavní manifestací steroidní myopatie je progresivní nebolestivá svalová slabost zejména proximálních skupin kosterního svalstva, která je doprovázena normálními či lehce zvýšenými sérovými hladinami svalových enzymů. Základem léčby je redukce dávek či ukončení podávání glukokortikoidů; u endogenních zdrojů pak léčba základního onemocnění.

Klíčová slova:

steroidní myopatie – glukokortikoidy – svalová atrofie

ÚVOD

Steroidní myopatie, či svalová atrofie indukovaná glukokortikoidy (GK), byla prvně popsána jako součást Cushingova syndromu v roce 1932 (1), nicméně jako komplikaci léčby GK jí začala být věnována všeobecná pozornost až po zavedení glukokortikoidů do léčebné praxe v roce 1950 (2). Vyskytuje se ve dvou základních formách, a to akutní a chronické, a je charakterizovaná progresivní nebolestivou svalovou slabostí, únavou a atrofií příčně pruhovaného svalstva. Jedná se o jeden z řady nežádoucích účinků užívání kortikoidů a ve spektru myopatií vyvolaných léky či toxiny („drug-induced“) představuje nejčastější typ (3, 4). Steroidní myopatie může být indukována kterýmkoliv běžně užívaným typem GK, nicméně vyšší riziko je spojeno především s fluorovanými preparáty, jako jsou například dexamethason, triamcinolon a betamethason (5).

PATOFYZIOLOGIE

Základním patofyziologickým podkladem steroidní myopatie je rozvoj atrofizace svalových vláken, která je způsobena především vlivem glukokortikoidů na regulaci proteinového metabolismu. Dochází zde jak k poklesu syntézy proteinů, tak k jejich zvýšenému odbourávání (6). Antianabolický efekt (inhibice proteosyntézy) je zprostředkován několika mechanismy: jednak sníženým transportem aminokyselin do svalových vláken (7) a jednak snížením stimulujícího účinku inzulinu, insulin-growth faktoru (IGF-I) a samotných aminokyselin (především leucinu) na fosforylaci eIF4E-binding proteinu 1 (4E-BP1) a ribozomálního proteinu S6 kinázy 1 (S6K1). Tyto proteiny hrají klíčovou roli v iniciaci translace mRNA (8–10). Glukokortikoidy navíc inhibují myogenezi prostřednictvím down-regulace transkripčního faktoru myogeninu nezbytného pro diferenciaci satelitních buněk na svalová vlákna (11). Katabolický efekt glukokortikoidů je podmíněn zvýšenou úrovní proteolytické aktivity v buňce, zejména ubiquitinového proteázového systému (UPS), lyzozomálního systému a calpainového systému (12). Glukokortikoidy stimulují expresi řady součástí UPS, ať už ubiquitin-konjugujících enzymů (atrogin-1 a MuRF-1), nebo přímo proteinů zodpovědných za proteolýzu (podjednotky 20S) (13, 14). V případě lyzozomálního systému dochází ke zvýšení autofagie; zde GK ve svalových vláknech zvyšují expresi cathepsinu L (15). Vedle přímého ovlivnění metabolismu syntézy a degradace bílkovin působí i dalšími mechanismy. Indukují mitochondriální dysfunkci, což je spojeno se snížením oxidativní kapacity (16), nebo mají systémový vliv na vnitřní prostředí (hypokalemie, hypofosfatemie) (5).

U steroidní myopatie je atrofizace kosterního svalstva charakterizována zejména zmenšením svalových vláken spíše než snížením jejich počtu (3). Prioritně dochází k postižení „rychlých“ vláken, tedy vláken typu II (především IIx a IIb), naproti tomu svalová vlákna typu I nebývají postižena vůbec či jen minimálně (17). Z tohoto důvodu bývají u GK indukované myopatie postiženy především glykolytické svaly, například m. tibialis anterior a nikoliv svaly oxidativní (m. soleus). Ve svalech smíšeného typu (m. gastrocnemicus) převažuje postižení vláken II. typu. Vysvětlením může být různá míra exprese glukokortikoidních receptorů na jednotlivých typech vláken (18, 19). Právě exprese glukokortikoidních receptorů je hlavním signálním mechanismem ve zprostředkování atrofizačních efektů GK, a je tak považována za nezbytnou podmínkou pro rozvoj steroidní myopatie (20, 21). Myši s knock-outovanými svalově specifickými GK receptory jsou rezistentní k atrofizaci indukované glukokortikoidy (20). Vzhledem k širokému spektru účinků glukokortikoidů se však na rozvoji svalové atrofie podílí i řada dalších signálních mechanismů, na glukokortikoidních receptorech více či méně nezávislých (6). Vedle již zmíněného snížení anabolických účinků inzulinu a IGF-I, což je způsobeno inhibicí mediační dráhy PI3K/Act (22) a aktivací cathepsinové a atroginové dráhy zvýšením exprese transkripčního faktoru FOXO (23), byly popsány efekty na signalizační dráhy mTOR (24) a GSK3β (25). Na úrovni obecných regulací zasahují glukokortikoidy do posttranslačních modifikací, konkrétně zásahem do regulační rovnováhy acetylace transkripčních faktorů. Dochází ke zvýšení aktivity p300-histon acetyltransferázy (HAT) (26, 27), jednoho z řady mechanismů regulace proteolýzy. Glukokortikoidy také ve svalu stimulují produkci myostatinu (28). Vzhledem k tomu, že myostatin je významným zástupcem z řady „svalově autologních“ růstových faktorů a negativně reguluje intenzitu myogeneze inhibicí proliferace a diferenciace satelitních buněk ve svalová vlákna (29), může tato overexprese významně přispívat k rozvoji steroidní myopatie (30).

KLINICKÁ MANIFESTACE

Steroidní myopatie se může vyskytnout buď v akutní, nebo chronické formě, a to na začátku léčby GK, při udržovací terapii či při eskalaci terapie při exacerbaci základního onemocnění. Druhou, vzácnější příčinou, je endogenní excesivní produkce kortizolu – ať už při primárním (adenom nebo karcinom nadledviny), nebo sekundárním Cushingově syndromu (centrálním při Cushingově nemoci nebo ektopickým např. při malobuněčném karcinomu plic nebo bronchiálním karcinoidu). Akutní forma je nejčastěji pozorovaná na jednotkách intenzivní péče (JIP) u kriticky nemocných pacientů a je klinicky charakterizovaná rychle progredující slabosti proximální i distální slabostí kosterního svalstva včetně respiračních svalů (31). Zotavení se pohybuje obvykle v řádu měsíců (32). Chronická myopatie se manifestuje nebolestivou (nebo jen s mírnou myalgií), pomalu progredující slabostí preferenčně proximálních svalových skupin, především pak svalů pánevních pletenců. Distální skupiny bývají postiženy řídce (33). Klinický obraz pacientů, resp. vzorec svalového postižení, se u endogenního nebo exogenního zdroje glukokortikoidů neliší (34). Steroidní myopatie se zřídka manifestuje u pacientů s dobou kortikoterapie kratší než 4 týdny, ačkoliv je zde popisována široká variabilita v délce podávání i výši dávky (35). Denní dávka menší než 10 mg prednisolonu (nebo jeho ekvivalentu) je jen vzácně asociovaná s rozvojem glukokortikoidy indukované myopatie, naproti tomu měsíční podávání ekvivalentní dávky 40–60 mg prednisolonu denně téměř vždy vede k alespoň nějaké manifestaci svalové slabosti (36).

U kriticky nemocných pacientů na intenzivních lůžkách se vyskytuje jednotka „myopatie kritického stavu“ (37, 38). V klinickém obraze je přítomna generalizovaná slabost, obvykle manifestovaná při odpojení od umělé plicní ventilace. Oproti ostatním myopatiím bývají slabostí postiženy i distální svalové skupiny, tento vzorec může i dominovat. V histologickém obraze nacházíme selektivní atrofii vláken II. typu, nekrózu až rhabdomyolýzu a selektivní ztrátu silných myosinových filament (39). Často bývá vyjádřená i polyneuropatie, hovoříme pak o tzv. polyneuromyopatii kriticky nemocných (40). Stav vzniká nejspíše na podkladě kombinace kortikoterapie a nepolarizujících blokátorů nervosvalového přenosu, nicméně je zvažován i podíl katabolické sepse, uvolnění prozánětlivých cytokinů a poruchy excitability svalové membrány (40).

Nejvíce ohroženou skupinou pacientů užívajících kortikoidy jsou v případě steroidní myopatie pacienti vyššího věku, onkologičtí pacienti, dále pak s diagnózami postihující respirační svalstvo, pacienti s nízkou fyzickou aktivitou a ti, kteří již před zahájením kortikoterapie byli v negativní dusíkové bilanci (2, 41).

DIAGNOSTIKA

V laboratorním nálezu pacientů se steroidní myopatií obvykle pozorujeme normální či mírně zvýšené hodnoty svalových enzymů. Hladiny aminotransferáz (ALT, AST) a aldolázy bývají většinou ve fyziologickém rozmezí. Sérové hladiny kreatinkinázy (CK) mohou být mírně zvýšené. V akutní formě a u kriticky nemocných pacientů může docházet i ke značným elevacím. Elektromyografické vyšetření (EMG) bývá v časných fázích onemocnění obvykle normální, u rozvinutého postižení se objevuje myopatický vzorec s krátkými polyfázickými akčními potenciály nízkých amplitud a nebývá detekována zvýšená inzerční aktivita (42). Velmi přínosným vyšetřením je biopsie kosterního svalu, kde bývá popisována nespecifická atrofie svalových vláken typu IIb a absence zánětlivého infiltrátu. Jednotlivá svalová vlákna vykazují vysokou variabilitu ve velikosti a mívají centrálně uložená jádra. Zřídkavým nálezem bývají známky svalové nekrotizace (2). Využití magnetické rezonance (MR) je spíše sporné, neboť je poměrně obtížné odlišit například postižení při idiopatických zánětlivých myopatiích a steroidních myopatiích v MR obraze (43). Slibnou, neinvazivní metodou může být ultrazvukové muskuloskeletální vyšetření: v pilotní studii na pacientech s Cushigovou chorobou byla pozorována statisticky významně vyšší echogenicita vybraných svalů (m. vastus lateralis, dolní porce m. tibialis anterior a m. gastrocnemicus) u pacientů s aktivním onemocněním ve srovnání s pacienty v remisi. Oproti tomu nebyl pozorován rozdíl v samotné tloušťce jednotlivých svalů (44).

Diferenciální diagnostika

Diferenciální diagnostika v podstatě odpovídá diferenciální diagnostice svalové slabosti (45). Výjimku tvoří dosud nediagnostikovaný endogenní hyperkortikalismus, ať už ACTH dependentní či independentní. Speciální a diferenciální diagnosticky obtížnou situaci pak představují nemoci se svalovou slabostí jako primární manifestací na dlouhodobé kortikoterapii. V revmatologii se jedná v prvé řadě o idiopatické zánětlivé myopatie (myositidy), ale i o překryvné syndromy či sekundární myositidy u jiných systémových onemocnění pojiva, zejména u systémového lupusu (SLE), Sjögrenova syndromu (SjS), nediferencovaného nebo smíšeného onemocnění pojiva (UCDT, MCTD) a systémové sklerodermie (SSc). V případě myositid, které jsou v dlouhodobém horizontu refrakterní k léčbě, eventuálně pokud dochází ke zhoršování svalové slabosti, je třeba zodpovědět otázku, do jaké míry se jedná o aktivitu základního onemocnění, popřípadě o poškození jím způsobené, a jaký může být případně podíl iatrogenního poškození ve formě steroidní myopatie. Vodítka, která mohou napomoci v identifikaci nasedající steroidní myopatie, jsou nástup/zhoršení obtíží více než 1 měsíc po zahájení kortikoterapie, cushingoidní habitus, normální, nebo lehce zvýšené svalové markery, zlepšení příznaků během 3–4 týdnů po snížení nebo vysazení GK a EMG nález s nízkoamplitudními polyfázickými akčními potenciály, bez spontánní inzerční aktivity. Oproti tomu pro aktivitu myositidy svědčí svalová slabost při aktivitě onemocnění (např. spojená se horšením/perzistencí dalších orgánových manifestací), elevace svalových markerů, případně s rostoucí dynamikou, horšení svalové slabosti při redukci dávky glukokortikoidů; v EMG nálezu potom bývají přítomny vysokofrekvenční akční potenciály s nízkou amplitudou, pozitivní inzerční aktivita a nález spontánní aktivity (fibrilací a pozitivních ostrých vln) (46). V nerozhodných případech je někdy nutné přistoupit k rebiopsii a zhodnocení případného zánětlivé aktivity a dalších typických známek, či „pouze“ přítomnosti atrofie svalových vláken predominantně typu IIb (2).

V revmatologické klinické praxi je tedy třeba na steroidní myopatii pomýšlet u všech pacientů užívajících GK. Vyšší riziko představují pacienti s nově nasazenou léčbou, po navýšení denní dávky GK a dále pacienti dlouhodobě léčení. Vždy je třeba zvážit, zda se nemůže jednat i o projev nebo poškození související se základním onemocněním, což nemusí být pouze případ pouze zánětlivých myopatií. Pozitivní korelace tíže příznaků a laboratorních nálezů, resp. trendu či změny v souvislosti s úpravou dávky GK jsou silným argumentem na podporu diagnózy steroidní myopatie. Při pochybách pak výsledek EMG může podpořit rozhodování. Svalová biopsie je pro svou invazivitu a nároky na kvalitní zhodnocení vhodná spíše pro diferenciálně diagnosticky komplikované případy. Nelze jednoznačně určit, jaká dávka je z hlediska vzniku steroidní myopatie bezpečná. Jak již bylo zmíněno, při dávkování do ekvivalentu 10 mg predisolonu denně obvykle nedochází k rozvoji svalového postižení. Lze usuzovat, že při kompenzaci již rozvinuté myopatie bude nutné detrahovat glukokortikoidy i pod tuto hranici, zvláště pak u pacientů s dlouhodobou léčbou.

LÉČBA

Základem léčby je na prvním místě maximální možná redukce dávky podávaných glukokortikoidů. Pokud tento postup povaha či aktivita základního onemocnění neumožňuje, je namístě alespoň úprava dávkování do alternujícího režimu a v případě fluorovaných glukokortikoidů převedení na nefluorované preparáty s nižším myopatogenním potenciálem. V případě podávání GK z imunosupresivní indikace je vhodné zvolit nebo upravit dávku jiného imunosupresivního léku. Předpoklad zlepšení obvykle bývá v horizontu 3–4 týdnů (34). Jak již bylo zmíněno, dávky pro ekvivalent 10 mg prednisolonu zřídkakdy vedou k rozvoji myopatie, k úpravě stavu nemusí, a to zejména u pacientů na dlouhodobé kortikoterapie, být pokles pod tuto hranici dostatečný. Další léčebné možnosti, převážně na experimentální úrovni, zahrnují ovlivnění růstových faktorů (IGF-I, myostatin) (30, 47). Podávání aminokyselin s rozvětvenými řetězcem (BCAA) s cílem stimulace proteosyntézy (48) ovšem v klinické praxi efekt neprokázalo (49). Byl popsán pozitivní efekt podávání glutaminu a alanyl-glutaminu ve snížení rozvoje steroidní myopatie (50), pravděpodobně cestou omezení glukokortikoidy indukované overexpresi myostatinu (51). Experimentální práce prokázaly též určitý pozitivní efekt na úpravu svalové atrofie při podávání clenbuterolu (agonista β2-adrenergního receptoru) (52) a androgenů (53).

ZÁVĚR

Závěrem lze konstatovat, že steroidní myopatie je relativně častý nežádoucí účinek terapie glukokortikoidy, zejména pak u těch pacientů, kteří užívají kortikoidy ve vyšších dávkách a po delší dobu. Vzniká na podkladě atrofizace svalových vláken II. typu zejména v důsledku potlačení proteosyntézy a stimulace proteolýzy, dysregulace růstových faktorů IGF-I a myostatinu a dalších metabolických vlivů. Je charakterizovaná především nebolestivou progredující proximální svalovou slabostí s normálním či minimálním laboratorním nálezem. Na steroidní myopatii je nutné myslet u všech pacientů se svalovou slabostí, kteří dlouhodobě užívají kortikoidy. Významným diferenciálně diagnostickým problémem je pak tato situace u pacientů se základním svalovým onemocněním, jakým jsou především idiopatické zánětlivé myopatie. Rizikovými faktory jsou především dlouhodobá a vysokodávkovaná kortikoterapie a užití fluorovaných glukokortikoidů. Hlavním léčebným postupem je maximální možná redukce dávky GK či jejich úplné vysazení. Pozitivní efekt lze obvykle očekávat v době 3–4 týdnů.

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:

MUDr. Martin Klein, Ph.D.

Revmatologický ústav

Na Slupi 4, 128 50 Praha 2

e-mail: klein@revma.cz


Zdroje

1. Cushing H. The basophil adenomas of the pituitary body and their clinical manifestations (pituitary basophilism) 1932. Obes Res 1994; 2(5): 486–508.

2. Pereira RM, Freire de Carvalho J. Glucocorticoid-induced myopathy. Joint Bone Spine 2011; 78(1): 41–44. doi:10.1016/j.jbspin.2010.02.025

3. Schakman O, Kalista S, Barbe C, Loumaye A, Thissen JP. Glucocorticoid-induced skeletal muscle atrophy. Int J Biochem Cell Biol 2013; 45(10): 2163–2172. doi:10.1016/j.biocel.2013.05.036

4. Ehler E, Zámečník J. Toxické myopatie. Neurol. praxi 2016; 17(6): 386–390.

5. Anagnos A, Ruff RL, Kaminski HJ. Endocrine neuromyopathies. Neurol Clin 1997; 15(3): 673–696.

6. Schakman O, Gilson H, Thissen JP. Mechanisms of glucocorticoid-induced myopathy. J Endocrinol 2008; 197(1): 1–10. doi:10.1677/joe-07-0606

7. Kostyo JL, Redmond AF. Role of protein synthesis in the inhibitory action of adrenal steroid hormones on amino acid transport by muscle. Endocrinology 1966; 79(3): 531–540. doi:10.1210/endo-79-3-531

8. Liu Z, Li G, Kimball SR, Jahn LA, Barrett EJ. Glucocorticoids modulate amino acid-induced translation initiation in human skeletal muscle. Am J Physiol Endocrinol Metab 2004; 287(2): E275–281. doi:10.1152/ajpendo.00457.2003

9. Shah OJ, Kimball SR, Jefferson LS. Acute attenuation of translation initiation and protein synthesis by glucocorticoids in skeletal muscle. Am J Physiol Endocrinol Metab 2000; 278(1): E76–82. doi:10.1152/ajpendo.2000.278.1.E76

10. Shah OJ, Kimball SR, Jefferson LS. Among translational effectors, p70S6k is uniquely sensitive to inhibition by glucocorticoids. Biochem J 2000; 347(Pt 2): 389–397. doi:10.1042/0264-6021:3470389

11. te Pas MF, de Jong PR, Verburg FJ. Glucocorticoid inhibition of C2C12 proliferation rate and differentiation capacity in relation to mRNA levels of the MRF gene family. Mol Biol Rep 2000; 27(2): 87–98.

12. Hasselgren PO. Glucocorticoids and muscle catabolism. Curr Opin Clin Nutr Metab Care 1999; 2(3): 201–205.

13. Bodine SC, Furlow JD. Glucocorticoids and Skeletal Muscle. Adv Exp Med Biol 2015; 872: 145–176. doi:10.1007/978-1-4939-2895-8_7

14. Mitch WE, Goldberg AL. Mechanisms of muscle wasting. The role of the ubiquitin-proteasome pathway. N Engl J Med 1996; 335(25): 1897–1905. doi:10.1056/nejm199612193352507

15. Deval C, Mordier S, Obled C, Bechet D, Combaret L, Attaix D, et al. Identification of cathepsin L as a differentially expressed message associated with skeletal muscle wasting. Biochem J 2001; 360(Pt 1): 143–150. doi:10.1042/0264-6021:3600143

16. Mitsui T, Azuma H, Nagasawa M, Iuchi T, Akaike M, Odomi M, et al. Chronic corticosteroid administration causes mitochondrial dysfunction in skeletal muscle. J Neurol 2002; 249(8): 1004–1009. doi:10.1007/s00415-002-0774-5

17. Dekhuijzen PN, Gayan-Ramirez G, Bisschop A, de Bock V, Dom R, Decramer M. Corticosteroid treatment and nutritional deprivation cause a different pattern of atrophy in rat diaphragm. J Appl Physiol (Bethesda, Md: 1985) 1995; 78(2): 629–637. doi:10.1152/jappl.1995.78.2.629

18. DuBois DC, Almon RR. Disuse atrophy of skeletal muscle is associated with an increase in number of glucocorticoid receptors. Endocrinology 1980; 107(5): 1649–1651. doi:10.1210/endo-107-5-1649

19. Shimizu N, Yoshikawa N, Ito N, Maruyama T, Suzuki Y, Takeda S, et al. Crosstalk between glucocorticoid receptor and nutritional sensor mTOR in skeletal muscle. Cell Metab 2011; 13(2): 170–182. doi:10.1016/j.cmet.2011.01.001

20. Watson ML, Baehr LM, Reichardt HM, Tuckermann JP, Bodine SC, Furlow JD. A cell-autonomous role for the glucocorticoid receptor in skeletal muscle atrophy induced by systemic glucocorticoid exposure. Am J Physiol Endocrinol Metab 2012; 302(10): E1210–1220. doi:10.1152/ajpendo.00512.2011

21. Zhao W, Qin W, Pan J, Wu Y, Bauman WA, Cardozo C. Dependence of dexamethasone-induced Akt/FOXO1 signaling, upregulation of MAFbx, and protein catabolism upon the glucocorticoid receptor. Biochem Biophys Res Commun 2009; 378(3): 668–672. doi:10.1016/j.bbrc.2008.11.123

22. Nakao R, Hirasaka K, Goto J, Ishidoh K, Yamada C, Ohno, A et al. Ubiquitin ligase Cbl-b is a negative regulator for insulin-like growth factor 1 signaling during muscle atrophy caused by unloading. Mol Cell Biol 2009; 29(17): 4798–4811. doi:10.1128/mcb.01347-08

23. Cho JE, Fournier M, Da X, Lewis MI. Time course expression of Foxo transcription factors in skeletal muscle following corticosteroid administration. J Appl Physiol (Bethesda, Md: 1985) 2010; 108(1): 137–145. doi:10.1152/japplphysiol.00704.2009

24. Laplante M, Sabatini DM. mTOR signaling in growth control and disease. Cell 2012; 149(2): 274–293. doi:10.1016/j.cell.2012.03.017

25. Vyas DR, Spangenburg EE, Abraha TW, Childs TE, Booth FW. GSK-3beta negatively regulates skeletal myotube hypertrophy. Am J Physiol Cell Physiol 2002; 283(2): C545–551. doi:10.1152/ajpcell.00049.2002

26. Yang H, Menconi MJ, Wei W, Petkova V, Hasselgren PO. Dexamethasone upregulates the expression of the nuclear cofactor p300 and its interaction with C/EBPbeta in cultured myotubes. J Cell Biochem 2005; 94(5): 1058–1067. doi:10.1002/jcb.20371

27. Yang H, Wei W, Menconi M, Hasselgren PO. Dexamethasone-induced protein degradation in cultured myotubes is p300/HAT dependent. Am J Physiol Regul Integr Comp Physiol 2007; 292(1): R337–334. doi:10.1152/ajpregu.00230.2006

28. Ma K, Mallidis C, Bhasin S, Mahabadi V, Artaza J, Gonzalez-Cadavid N, et al. Glucocorticoid-induced skeletal muscle atrophy is associated with upregulation of myostatin gene expression. Am J Physiol Endocrinol Metab 2003; 285(2): E363–371. doi:10.1152/ajpendo.00487.2002

29. McCroskery S, Thomas M, Maxwell L, Sharma M, Kambadur R. Myostatin negatively regulates satellite cell activation and self-renewal. Journal Cell Biol 2003; 162(6): 1135–1147. doi:10.1083/jcb.200207056

30. Gilson H, Schakman O, Combaret L, Lause P, Grobet L, Attaix D, et al. Myostatin gene deletion prevents glucocorticoid-induced muscle atrophy. Endocrinology 2007; 148(1): 452–460. doi:10.1210/en.2006-0539

31. van Balkom RH, van der Heijden HF, van Herwaarden CL, Dekhuijzen PN. Corticosteroid-induced myopathy of the respiratory muscles. Neth J Med 1994; 45(3): 114–122.

32. Zochodne D. Myopathies in the intensive care unit. Can J Neurol Sci 1998; 25(1): S40–42.

33. Guis S, Mattei JP, Liote F. Drug-induced and toxic myopathies. Best practice & research Clinical Rheumatol 2003; 17(6): 877–907. doi:10.1016/j.berh.2003.11.002

34. Alshekhlee A, Kaminski HJ, Ruff RL. Neuromuscular manifestations of endocrine disorders. Neurol Clin 2002; 20(1): 35–58, v–vi.

35. Askari A, Vignos PJ, Jr., Moskowitz RW. Steroid myopathy in connective tissue disease. Am J Med 1976; 61(4): 485–492.

36. Bowyer SL, LaMothe MP, Hollister JR. Steroid myopathy: incidence and detection in a population with asthma. J Allergy Clin Immunol 1985; 76(2 Pt 1): 234–242.

37. MacFarlane IA, Rosenthal FD. Severe myopathy after status asthmaticus. Lancet (London, England) 1977; 2(8038): 615. doi:10.1016/s0140-6736(77)91471-4

38. Bednařík J. Toxické a lékové myopatie. Neurol. praxi 2004; 7(3): 146–149.

39. Lacomis D, Giuliani MJ, Van Cott A, Kramer DJ. Acute myopathy of intensive care: clinical, electromyographic, and pathological aspects. Ann Neurol 1996; 40(4): 645–654. doi:10.1002/ana.410400415

40. de Letter MA, Schmitz PI, Visser LH, Verheul FA, Schellens RL, Op de Coul DA, et al. Risk factors for the development of polyneuropathy and myopathy in critically ill patients. Crit Care Med 2001; 29(12): 2281–2286. doi:10.1097/00003246-200112000-00008.

41. Afifi AK, Bergman RA, Harvey JC. Steroid myopathy. Clinical, histologic and cytologic observations. Johns Hopkins Med J 1968; 123(4): 158–173.

42. Ruff RL, Weissmann J. Endocrine myopathies. Neurol Clin 1988; 6(3): 575–592.

43. Lovitt S, Marden FA, Gundogdu B, Ostrowski ML. MRI in myopathy. Neurol Clin 2004; 22(3): 509–538, v. doi:10.1016/j.ncl.2004.03.008.

44. Minetto MA, Caresio C, Salvi M, D’Angelo V, Gorji NE, Molinari F, et al. Ultrasound-based detection of glucocorticoid-induced impairments of muscle mass and structure in Cushing’s disease. J Endocrinol Investigation 2018. doi:10.1007/s40618-018-0979-9

45. Szczesny P, Swierkocka K, Olesinska M. Differential diagnosis of idiopathic inflammatory myopathies in adults – the first step when approaching a patient with muscle weakness. Reumatologia 2018; 56(5): 307–315. doi:10.5114/reum.2018.79502

46. Ambler Z. Zánětlivé myopatie. Neurol. praxi 2004; 7(3): 150–154.

47. Schakman O, Gilson H, de Coninck V, Lause P, Verniers J, Havaux X, et al. Insulin-like growth factor-I gene transfer by electroporation prevents skeletal muscle atrophy in glucocorticoid-treated rats. Endocrinology 2005; 146(4): 1789–1797. doi:10.1210/en.2004-1594

48. Kimball SR, Jefferson LS. Signaling pathways and molecular mechanisms through which branched-chain amino acids mediate translational control of protein synthesis. The Journal of nutrition. 2006; 136(1 Suppl): 227–231s. doi:10.1093/jn/136.1.227S

49. Kobayashi H, Kato H, Hirabayashi Y, Murakami H, Suzuki H. Modulations of muscle protein metabolism by branched-chain amino acids in normal and muscle-atrophying rats. J Nutrition 2006; 136(1 Suppl): 234–236s. doi:10.1093/jn/136.1.234S

50. Hickson RC, Czerwinski SM, Wegrzyn LE. Glutamine prevents downregulation of myosin heavy chain synthesis and muscle atrophy from glucocorticoids. Am J Physiol 1995; 268(4 Pt 1): E730–734. doi:10.1152/ajpendo.1995.268.4.E730.

51. Salehian B, Mahabadi V, Bilas J, Taylor WE, Ma K. The effect of glutamine on prevention of glucocorticoid-induced skeletal muscle atrophy is associated with myostatin suppression. Metabolism: clinical and experimental 2006; 55(9): 1239–1247. doi:10.1016/j.metabol.2006.05.009

52. Pellegrino MA, D’Antona G, Bortolotto S, Boschi F, Pastoris O, Bottinelli R, et al. Clenbuterol antagonizes glucocorticoid-induced atrophy and fibre type transformation in mice. Experimental Physiol 2004; 89(1): 89–100.

53. Wu Y, Zhao W, Zhao J, Pan J, Wu Q, Zhang Y, et al. Identification of androgen response elements in the insulin-like growth factor I upstream promoter. Endocrinology 2007; 148(6): 2984–2993. doi:10.1210/en.2006-1653

Štítky
Dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie

Článek vyšel v časopise

Česká revmatologie

Číslo 3

2019 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jak lze diagnostikovat mnohočetný myelom v praxi praktického lékaře?
nový kurz
Autoři: MUDr. Jan Straub

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

Nová funkce oznámení

všimli jsme si, že se zajímáte o obsah na našem webu. Využijte nové funkce zapnutí webových notifikací a nechte se informovat o nejnovějším obsahu.

Zjistit více