Zpráva z výročního kongresu Evropské ligy proti revmatismu EULAR 2017


Autoři: M. Filková;  M. Tomčík;  K. Zegzulková;  K. Kubínová;  T. Lennerová;  B. Šumová;  H. Šmucrová
Působiště autorů: Revmatologický ústav Praha
Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 25, 2017, No. 3, p. 148-155.
Kategorie: Ze života společnosti

EULAR a jeho činnost

Evropská liga proti revmatismu (The European League Against Rheumatism, EULAR) je mezinárodní organizace, která reprezentuje zdravotnické pracovníky, vědecké společnosti a lidi s revmatickými chorobami ze všech evropských zemí. Cílem EULARu je zmírnit dopad revmatických onemocnění na jednotlivce a společnost, zlepšit léčbu, prevenci a rehabilitaci pacientů s muskuloskeletálním onemocněním. EULAR podporuje i vzdělávání a vědu v revmatologii. Podporuje využití výsledků vědy v denní praxi i uznání potřeb pacientů s muskulosketetálním onemocněním.

EULAR pravidelně vytváří a publikuje doporučení pro léčbu revmatických onemocnění, klasifikační kritéria či body k zamyšlení (tzv. points to consider), které vytváří týmy specialistů a které jsou obnovovány dle nových potřeb a pokroků v dané oblasti. Podporuje multidisciplinární spolupráci v léčbě revmatických onemocnění. Spolupracuje s Americkou kolejí revmatologů (American College of Rheumatology, ACR) a usiluje o transparentní spolupráci s cílem zvýšení úsilí v těchto iniciativách.

EULAR podporuje i vzdělávání a aktivity zdravotníků nelékařských profesí (Health Proffesionals) a pacientské organizace (People with Arthritis and Rheumatism, PARE). Cílem PARE je ve spolupráci zástupců evropských zemí zlepšit kvalitu života pacientů s revmatickými chorobami. EULAR spolupracuje rovněž i se skupinou mladých akademických pracovníků (jak klinických tak experimentálních) s názvem EMEUNET (EMerging EUlar NETwork), kde cílem je sjednotit a podporovat vzdělávání a výzkumné projekty mladší generace a jejich zapojení v aktivitách EULARu.

EULAR vyvíjí četné aktivity v oblasti vědy, podporuje mezinárodní projekty, granty a spolupráci evropských revmatologických společností. Nedílnou součástí jsou vzdělávací aktivity jako kurzy všeobecné i specializované na jednotlivé obory nebo zobrazovací metody včetně online kurzů a nedávno založil „Školu revmatologie“ (EULAR School of Rheumatology).

Každoročně EULAR organizuje výroční kongres, který je hlavním místem pro sdílení vědeckých a klinických informací. Je místem pro interakci lékařů, vědců, zdravotnických pracovníků nelékařských oborů a pacientů. Návštěvníci mají možnost se účastnit mentorských a vzdělávacích akcí, kde lze navázat vědecké kontakty a vyměňovat zkušenosti. Výroční kongres se koná 1x ročně od r. 2000 a s rostoucím počtem odeslaných abstrakt a zvyšujícím se počtem účastníků jednoznačně patří mezi nejprestižnější a největší vzdělávací akce. Poslední výroční kongres EULAR se konal ve dnech 14.–17. června 2017 v Madridu ve Španělsku a zúčastnilo se ho 14 000 návštěvníků. Bylo dosaženo rekordního počtu 4 850 odeslaných abstrakt, které byly prezentovány v celkem 180 sekcích a poster tours. Odborný program pokrývá témata, jako jsou klinické inovace, klinický, aplikovaný a bazální výzkum. Sekce jsou rozděleny pro lékaře, nelékařské zdravotnické pracovníky a pacientské organizace. Posterové prezentace jsou vždy ukázkou skvělé interakce.

Pracovníci Revmatologického ústavu v Praze na letošním kongresu přednesli své výsledky ve formě 3 přednášek a 9 posterových sdělení.

Referát přináší výběr nejzajímavějších sdělení letošního kongresu EULAR a přehled programu zdravotníkům nelékařských profesí.

Klinický výzkum

Revmatoidní artritida (M. Filková)

Na konferenci EULAR 2017 byly představeny nové výsledky klinických hodnocení fáze I-III terapie revmatoidní artritidy (RA).

Dekavil (F8IL10) je plně humánní fúzní protein tvořený IL-10, který je vázaný na F8 protilátku (OP0099). Tato protilátka zabezpečuje selektivní vychytávání v zánětlivé tkáni u myšího modelu kolagenem indukované artritidy a tím chrání zdravou tkáň. Dekavil u myšího modelu vedl k regresi symptomů a poklesu zánětlivých parametrů. Cílem fáze I klinického hodnocení bylo testovat bezpečnost, tolerabilitu a maximální tolerovanou dávku u 34 pacientů s aktivní RA. Tato studie prokázala dobrou toleranci s.c. podávaného dekavilu, u 1 pacienta byly projevy drug-related toxicity (purpura) s rychlým zlepšením stavu do 1 týdne od nasazení kortikoterapie. Klinické účinnosti dle kritérií ACR a EULAR bylo dosaženo u 60 % pacientů po 4 týdnech a 62,5 % po 8 týdnech podávání. Po 12 měsících od ukončení aplikace u 2 pacientů přetrvávala klinická odpověď dle ACR 70. Na rozdíl od limitovaného efektu podávání IL-10 (Tenavil) v předchozích klinických hodnoceních chronických zánětlivých onemocnění se zdá být dekavil jeho vylepšenou variantou. Tato data vedla k otevření fáze II klinického hodnocení od 2/2017.

Vobarilizumab (FRI0239) je nanobody tvořené z domény anti-IL-6R a domény proti lidskému sérovému albuminu. Výsledky fáze II klinického hodnocení u pacientů s RA na monoterapii vobarilizumabem anebo tocilizumabem v týdnu 12 prokázaly dosažení 73 % až 81 % klinické odpovědi podle ACR20, přičemž ACR50 a ACR70 bylo v tomto týdnu dosaženo u 37–49 % a 16–24 % pacientů. V týdnu 12 dosáhlo remise podle CDAI a SDAI 5% a 10% pacientů. Ve srovnání se skupinou léčenou tocilizumabem bylo dosaženo podobné klinické účinnosti.

Další klinické hodnocení vobarilizumabu (OP0098) u pacientů s RA na terapii methotrexátem prokázalo dosažení remise v týdnu 24 podle CDAI a SDAI u 19 % a 20 % vobarilizumabem léčených pacientů ve srovnání s 10 % a 9 % pacientů léčených placebem. Až 61 a 45 % pacientů léčených vobarilizumabem dosáhlo klinické odpovědi ACR50 a ACR70, ve srovnání s placebem (39 % a 17 %). Přibližně třetina pacientů udržela klinickou odpověď ACR50 od 12. do 24. týdne. Monoterapie vobaralizumabem nebo jeho kombinace s methotrexátem se vzhledem k doposud dobrému bezpečnostnímu profilu a účinnosti zdá být slibnou léčbou pro pacienty s RA.

FKB327 je biosimilární preparát k referenčnímu adalimumabu (OP0021). Klinické hodnocení fáze III u pacientů s RA na terapii methotrexátem prokázalo porovnatelnou klinickou odpověď podle ACR 20 v týdnu 24 u pacientů léčených FKB327 a adalimumabem (74,4 vs. 75,7 %). Klinická odpověď ACR20 byla porovnatelná i v období týdnů 4 až 24. Spektrum výskytu nežádoucích událostí včetně těch, vyžadujících léčbu, bylo obdobné. Nežádoucí události byly ve většině případů vyhodnoceny jako nezávažné, z infekcí se nejčastěji vyskytovala nasofaryngitida (7,1 % vs. 8,0 %) a infekce horních cest dýchacích (3,6 % vs. 5,0 %). Případy tuberkulózy byly ojedinělé (1 a 3 pacienti ve skupině s FKB327 a adalimumabem), ale ve skupině s FKB327 se vyskytlo 1 úmrtí na diseminovanou tuberkulózu. Výskyt závažných nežádoucích událostí se rovněž nelišil (4,1 % vs. 5,2 %). Tato studie naplnila předem stanovený endpoint rovnocennosti obou preparátů v týdnu 24 s obdobným bezpečnostním profilem, farmakokinetikou a tvorbou protilátek proti adalimumabu.

Sirukumab je monoklonální protilátka protil IL-6 (OP0103). Cílem podstudie klinického hodnocení fáze III u pacientů léčených sirukumabem v kombinaci s methotrexátem ve srovnání s monoterapií methotrexátem byla analýza vztahu mezi několika biomarkery – zejména metaloproteinázemi, degradačními produkty bazální membrány (C1M, C3M, C4M), a parametry kostního obratu (CTX-I, osteocalcin). Sirukumab snížil hladiny C1M (-48 %), C3M (-30 %), C4M2 (-42 %) ve srovnání s placebem v týdnu 4 a 52, hladiny MMP-3 byly signifikantně snížené v týdnu 52. Sirukumab zvýšil hladiny CXT-I (+20 %) a osteocalcinu (+12 %). Po dobu 52týdenního sledování nedošlo u 95 % populace k rentgenové progresi dle Sharpova/Van der Heijde skóre, proto nebyla možná korelace s parametry obratu tkáňového obratu. Tato data ukazují, že sirukumab v kombinaci s methotrexátem inhibuje radiografickou progresi u pacientů s RA a inhibuje biomarkery kloubní a tkáňové degradace, přičemž indukuje markery novotvorby kosti.

Systémová sklerodermie (M. Tomčík)

Na letošním kongresu EULAR byla prezentována řada zajímavých přednášek a posterů jak v oblasti klinického, tak bazálního výzkumu u systémové sklerodermie (SSc).

Z klinicky zaměřených přednášek stojí za zmínku prezentace amerických autorů (OP0126) s prvními výsledky dvojitě zaslepeného randomizovaného, placebem kontrolovaného klinického hodnocení fáze II s preparátem zvaným anabasum (JBT-101). Jedná se o perorální syntetický derivát ajulemické kyseliny, preferenčního agonistu kanabinoidního receptoru typu 2 (CB2), který je pro své analgetické a protizánětlivé účinky zkoumán nejen u artritid, ale i u jiných závažných zánětlivých onemocnění. Toto hodnocení zkoumalo jak bezpečnost preparátu anabasum, tak translační potenciál z bazálního výzkumu CB2 agonistů u SSc, kde bylo na zvířecích modelech SSc prokázáno, že CB2 agonisté inhibují spuštění a stimulují ukončení imunitní odpovědi vrozeného imunitního systému. Účinnost anabasumu byla hodnocena pomocí nového skóre léčebné odpovědi zvaného CRISS (ACR Combined Response Index in diffuse cutaneous Systemic Sclerosis), které tvoří modifikované Rodnanovo kožní skóre, aktivita hodnocená lékařem a pacientem, HAQ-DI a FVC (forsírovaná vitální kapacita plic). Hodnocení se zúčastnilo 42 pacientů s difúzní formou SSc (dcSSc) s trváním nemoci ≤ 6 let, kteří dostávali standardní imunosupresivní terapii a buď účinnou látku (anabasum v dávce 5–40 mg/den, 64 %), anebo placebo (36 %). Pacienti byli hodnoceni zaslepeně v týdnu 4, 8, 12 a 16. Medián skóre zlepšení CRISS bylo po 16 týdnech ve větvi léčené účinnou látkou 33 % a ve větvi s placebem 1 %. Po 8 týdnech mělo až 50 % pacientů ve větvi s účinnou látkou skóre zlepšení ACR CRISS ≥ 20 %. Pacienti, kteří dostávali anabasum, dosáhli oproti pacientům s placebem většího zlepšení kožních symptomů a svědění kůže a posunu v metabolipidemickém profilu směrem od prozánětlivých mediátorů. Nebyly pozorovány žádné vážné, závažné a neočekávané nežádoucí účinky ve větvi s účinnou látkou a závažnost nežádoucích účinků byla srovnatelná s pacienty užívajícími placebo.

Další zajímavou informaci poskytl poster autorů ze skupiny EUSTAR – European Scleroderma Trials and Research (SAT0366), kteří zkoumali vliv kouření na progresi orgánových manifestací u pacientů se SSc, kteří byli hodnoceni longitudinálně v měsíci 12 a 24 po zavedení do registrů pacientů EUSTAR. Ze souboru 3 319 pacientů se SSc bylo 66 % nekuřáků, 23 % bývalých kuřáků a 11 % kouřilo v době sledování. Autoři demonstrovali, že nežádoucí účinky kouření na bronchiální strom, které jsou známé u běžné populace, lze nalézt i u pacientů se SSc. Překvapivě však neprokázali na takto velkém souboru pacientů se SSc významnou asociaci statusu kouření s rychlostí progrese plicního, kožního a ani cévního poškození. Svými výsledky tak zpochybňují dosud předpokládaný významný vliv volných kyslíkových radikálů a vazokonstrikce způsobených tabákem na patogenezi vaskulopatie a fibrózy u SSc.

Axiální spondyloartritidy (K. Zegzulková)

Na letošním kongresu EULAR v sekci spondyloartritid (SpA) se velká část sdělení týkala zobrazovacích metod a jejich hodnocení.

Například ve studii RAPID AxSpA (OP0023), která sledovala radiografickou progresi v průběhu 4 let u pacientů s jak radiografickou, tak neradiografickou SpA na terapii certolizumabem, bylo zjištěno, že 4,5 % pacientů s neradiografickou SpA progredovalo do ankylozující spondylitidy (AS), u většiny pacientů došlo k redukci zánětu na MR a ve srovnání s prvními 96 týdny hodnocení byla v pozdějších týdnech pozorována pomalejší spinální radiografická progrese. Obdobná studie sledovala vliv inhibitorů TNFα na radiografickou progresi u pacientů s AS (OP0189). Progresí se rozumělo zvýšení o 2 a více mSASSS jednotek za 2 roky. Velice příznivých výsledků bylo dosaženo u pacientů, kteří již v době iniciace studie byli léčeni TNFα inhibitory. U této skupiny byla radiografická progrese za dva roky nejmenší, u mužského pohlaví byla radiografická progrese výraznější než u žen.

Další studie se zabývala distribucí edému kostní dřeně na sakroiliakálním skloubení u aktivních sportovců (OP0117). Je známo, že se edém kostní dřeně může vyskytovat až u 25 % zdravých jedinců nebo pacientů s mechanickou bolestí zad. V této studii bylo cílem určit distribuci kostního edému u zdravých sportovců. Nejčastěji postiženou oblastí byla spodní a zadní část ilické kosti a sakrum na horní přední straně. Tyto nálezy u zdravých kontrol by mohly přispět k přesnějšímu hodnocení MR sakroiliakálních kloubů u pacientů s časnou SpA.

Jiná práce hodnotila prediktivní validitu ASAS kritérií u pacientů s axiální SpA v rámci francouzské kohorty DESIR během pětiletého sledování (OP0119). Z výsledků vyplývá excelentní prediktivní validita těchto kritérií. Zajímavou byla i prezentace o roli kouření na vývoj a progresi radiografického poškození u pacientů s AS (OP0120). Výsledky této metaanalýzy ukázaly, že kouření silně akceleruje spinální strukturální poškození.

V holandsko-francouzské studii se autoři zabývali genetickým pozadím časných SpA, konkrétně rolí genu ERAP1 a HLA B*4001 (OP0241). Byla potvrzena role ERAP1 rs30187 jako rizikového faktoru pro časnou axiální SpA. HLA B*4001 nebyl s časnou axiální SpA asociován.

Jiná studie zkoumala souvislost sklerostin/serotoninové cesty s rozvojem AS (OP0309). Sklerostin je faktor, který se váže na protein 5 nízkomolekulárního lipoproteinu (LRP5), inhibuje Wnt signální cestu a pravděpodobně tak hraje roli v patogenezi AS. Subklinický střevní zánět, který bývá přítomen u pacientů s AS, se vyznačuje střevní dysbiózou a alterací vrozeného imunitního systému. Aktivace LRP5 neznámým patogenem inhibuje produkci serotoninu. Ten indukuje gliální neurotropní faktor (GDNF) a reguluje expanzi lymfoidních buněk ILC3 a  epiteliálních buněk ve střevě. Autoři studie potvrdili produkci sklerostinu ve střevech a jeho sníženou aktivitu u AS. Snížená exprese sklerostinu a zároveň zvýšená exprese serotoninu byla zaznamenána ve střevech HLA B27 pozitivních krys, u kterých však antibiotika opět navodila produkci střevního sklerostinu a redukovala produkci serotoninu, což svědčí pro roli dysbiózy v regulaci cesty sklerostin/serotonin.

Další zajímavé sdělení se týkalo vztahu psychiatrických poruch k AS (FRI0439). Cílem autorů bylo zjistit frekvenci psychiatrických poruch, např. deprese, anxiety, impulzivity, alexithymie a poruchy příjmu potravy a pacientů s AS. Z výsledků plyne, že frekvence depresí, anxiety a impulzivity byla vyšší u pacientů s AS. Nebyl shledán častější výskyt alexithymie, únavy ani poruch příjmu potravy ve srovnání s kontrolní skupinou. Deprese a anxieta korelovala s aktivitou nemoci u těchto pacientů.

Zánětlivé myopatie (K. Kubínová)

V oblasti idiopatických zánětlivých myopatií byla v rámci letošního EULAR kongresu věnována pozornost několika klíčovým oblastem.

Výzkumná skupina Pinal-Fernandeze (OP0038) prezentovala data rozsáhlé studie 483 pacientů, jež zkoumala vztah mezi autoprotilátkovým profilem pacientů, svalovou sílou a hladinami kreatinkinázy (CK). V této kohortě měli pacienti s pozitivitou anti-SRP protilátek největší svalovou slabost, následováni byli skupinou pacientů s anti-HMGCr, anti-Mi2, anti-NXP2 protilátkami a anti-Jo1 protilátkami. Hladiny CK byly nejvyšší u pacientů s anti-HMGCr protilátkami, vysoké hodnoty CK byly dále zaznamenány u pacientů s pozitivitou anti-PL7, anti-Jo1 and anti-Mi2. Překvapivě pacienti s anti-NXP protilátkami trpěli signifikantní svalovou slabostí doprovázenou pouze mírnou elevací CK; naproti tomu pacienti anti-PL7 pozitivní měli relativně dobré výsledky svalového testu navzdory vysokým hodnotám CK.

Výsledky taiwanské studie s 2391 pacienty (FRI0381) demonstrovaly, že pacienti s myozitidou ženského pohlaví, pokročilého věku a léčeni glukokortikoidy mají v porovnání se zdravými kontrolami 2,39x vyšší riziko zlomenin obratlů a 1,62x vyšší riziko zlomenin femuru. Data také poukázala na skutečnost, že pacienti s idiopatickými zánětlivými myopatiemi průměrně utrpí frakturu obratlů nebo femuru v mladším věku než zdraví jedinci.

Incidencí oportunních infekcí u pacientů s myozitidami se zabývala retrospektivní studie (FRI0392), analyzující kohortu 204 pacientů. Oportunní infekce se zde vyskytly u 6,4 % zúčastněných; nejčastěji se jednalo o virové infekce (celkem ve 44,4 %, zejména varicella-zoster virus, cytomegalovirus); dále ve 22,2 % o bakteriální původce (často Salmonella spp., Mycobacterium tuberculosis); mykotické infekce v 16,7 % (Candida albicans, Pneumocystis jirovecii); a parazitární infekce v 16,7 % (Toxoplasma gondii, Leishmania spp.). Mezi nejčastěji postižené orgány patřily plíce a kůže.

Ze studií zabývajících se úspěšností terapie jistě stojí za zmínku výsledky studie italských autorů (FRI0400), kteří dokumentovali účinek intravenózních imunoglobulinů u pacientů s polymyozitidou a dermatomyozitidou s refrakterní dysfagií. U 17 pacientů zde bylo zaznamenáno signifikantní zlepšení obtíží a rychlejší možnost detrakce dávky glukokortikoidů. Závěrečná sdělení byla zaměřena na diskusi obtížných případů myozitid formou komentovaných kazuistických prezentací. Zajímavým tématem byly kardiální manifestace a jejich vyšetřovací metody, mezi nimiž byla vyzdvihnuta role kardiálního MR.

Bazální výzkum

Genetika, pojivová tkáň a experimentální zvířecí modely (T. Lennerová)

Na konferenci EULAR byly prezentovány nové důkazy o genetických dispozicích k revmatickým onemocněním. Identifikováno bylo více než 20 lokusů asociovaných s náchylností k juvenilní idiopatické artritidě (OP0291). Na základě výsledků této práce bylo doporučeno další prostudování oblasti mezi geny TNFSF15 TNFSF8. Teitsma et al. (OP0293) provedli analýzu genomu v souvislosti s dosažením trvalé remise u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), kteří užívali tocilizumab. Prostřednictvím sekvenování RNA CD4 T buněk byly u respondentů nalezeny odlišně exprimované. geny TEX22DCLK2.

Dále byly zveřejněny nové poznatky týkající se koordinované exprese interferonem typu I ovlivněných genů ve vztahu k riziku rozvoje chorob pojivové tkáně typu systémového lupusu erythematodes a primárního Sjögrenova syndromu (OP0095) a také v souvislosti s vaskulárním plicním postižením u systémové sklerodermie (OP0096). Purvis et al. (OP0296) napomohli pochopení vztahu mezi genetickou predispozicí a rozvojem autoimunity. Sérií in vitro experimentů a na myších modelech zjistili, že je polymorfismus PTPN22 spojený se zvýšenou aktivací T buněk dendritickými buňkami, přičemž klíčovou roli hraje Dectin-1.

Dále byly představeny pokroky ve vývoji zvířecích modelů revmatických onemocnění. Byl vytvořen myší model artralgie indukované inhibitory aromatázy, kterého účelem bylo vysvětlení vztahu mezi artralgií, zánětem a estrogeny (THU0062). Bylo však zjištěno, že je rozvoj artralgií na estrogenech nezávislý. Jelikož nemusí být využívání myších modelů artritidy vhodné pro analýzu asociace mezi ACPA a sdíleným epitopem, který je přítomen u člověka, vyvinuli Bitoun et al. (FRI0081) opičí model revmatoidní artritidy. Imunizací různými citrulinovanými peptidy byla zjištěna asociace mezi H6 haplotypem (ortholog lidského sdíleného epitopu) a otokem kloubů. Kim et al. (OP0089) využili myší model kolagenem indukované artritidy pro studium kombinované inhibice TNF-α a MMP9 u revmatoidní artritidy. Kombinovaná terapie vedla ke zlepšení různých klinických ukazatelů. V některých případech byl však rozdíl ve srovnání s jednotlivými preparáty nevýznamný.

Imunita, imunologie (B. Šumová)

Cavalli et al. (OP0092) prezentovali nová data týkající se nedávno objeveného protizánětlivého cytokinu interleukinu (IL) 37. Exogenní podávání IL-37 vedlo k nárůstu cvičící výkonosti zdravých myší. Následné metabolomické analýzy myší plazmy a svalů odhalily zvýšený poměr AMP/ATP, redukované hladiny sukcinátu a oxidativních stresových metabolitů, stejně tak i změny v aminokyselinovém a purinovém metabolismu.

IL-38, další člen interleukinové rodiny 1, redukoval míru závažnosti experimentální artritidy pravděpodobně skrze potlačení produkce prozánětlivých cytokinů makrofágy a synoviálními fibroblasty (OP0093). Balzaretti et al. (OP0172) and Klarenbeek et al. (OP0173) analyzovali synoviální klony T buněk a receptory cirkulujících B buněčných klonů vybraných séropozitivních jedinců, u kterých je vysoká pravděpodobnost rozvoje RA. Perzistentní přítomnost vybraných dominantních T buněčných klonů byla potvrzena jak ve velmi časných fázích onemocnění vybraných jedinců, tak i během rozvoje klinické fáze RA. Dominantní periferní BCR buněčné klony predikovaly nástup klinických symptomů RA vybraných jedinců. Během přechodu do klinické fáze onemocnění vymizely tyto klony z periferie a znovu se objevily v synoviální tkáni. Tyto výsledky naznačují přesun B buněčných klonů z periferie do cílových tkání během rozvoje RA.

Corsiero et al. (OP0175) identifikovali calreticulin, fibroblastový autoantigen, jako nový cíl ACPA autoprotilátek. Scherer et al. (OP0177) provedli RNA sekvenaci ACPA pozitivních B buněk a identifikovali velký počet N-glykosylačních míst ve variabilní oblasti ACPA autoprotilátek. Tyto oblasti nebyly nalezeny v zárodečných B buněčných liniích. N-glykosylační místa, získaná během buněčné maturace somatickou hypermutací, tak pravděpodobně poskytují ACPA+ B buňkám selekční výhodu. Elmesmari et al. (OP0208) objevili novou populaci CD206+ protizánětlivých makrofágů v synoviální tkáni RA pacientů, kteří dosáhli remise. Kraaij et al. (OP0302) prezentovali předběžné výsledky SynBioSe studie, která se zaměřila na vliv kombinované terapie rituximabu a belimumabu na patogenezi SLE. Léčba vedla k výrazné redukci hladin anti–dsDNA autoprotilátek a formaci neutrofilových extracelulárních pastí.

Sekce zdravotníků nelékařských profesí (H. Šmucrová)

Vedle oficiálního odborného lékařského programu nabízí EULAR v rámci výročního kongresu také program věnovaný zdravotníkům nelékařských profesí (Health Professionals). Nezastupitelné místo zde mají i pacientské organizace.

Zahájení odborného programu vždy předchází valná hromada delegátů. Českou republiku zde reprezentuje Česká revmatologická společnost a Česká asociace zdravotníků v revmatologii. Z konání letošní valné hromady delegátů vyplývají pro zdravotníky nelékařských profesí dvě zásadní věci. Počínaje výročním kongresem EULAR 2017, byla zvolena do funkce předsedkyně stálého výboru zdravotníků nelékařskách profesí v EULAR Dr. Rikke Helene Moe z Norska. Na základě programu valné hromady bylo odsouhlaseno členství asociací zdravotníků nelékařských profesí z Německa, Chorvatska a Itálie. Stávající počet těchto asociací v EULAR tedy vzrostl na počet 25 zemí z Evropy.

Možnost uskutečnit pravidelné setkání v rámci výročního kongresu využívá Stálý výbor i vědecký a vzdělávací podvýbor zdravotníků nelékařských profesí v EULAR. Výstupem těchto schůzek jsou informace týkající se výzkumných aktivit zdravotníků nelékařů v EULAR. Dále pak vzdělávací projekty, které nabízí EULAR zdravotníkům nelékařských profesí v Evropě i mimo ni. S cílem zkvalitnit vzdělání zdravotníků nelékařů v revmatologii a následně pak péči o revmatické pacienty. Konkrétně se jedná o stávající a nadcházející výzkumné granty a projekty.

V letošním roce byl vyhodnocen jako vítězný výzkumný grant:

  • Kulturní adaptace a psychometrické testování pracovních měřítek výsledků hlášených pacientem u osob s revmatoidní artritidou v Británii, Švédsku a České republice, vedený prof. Alison Hammond (Velká Británie).

Nově probíhající projekty pro rok 2016/2017 jsou:

  • Vývoj doporučených doporučení EULAR pro fyzickou aktivitu u lidí se zánětlivou artritidou a osteoartrózou, vedený prof. Karin Niedermann (Švýcarsko).
  • Aktualizace doporučení pro prevenci a léčbu osteoporotických zlomenin, vedený Dr. Emalie Hurmank & prof. Tanja Stamm (Rakousko).
  • EULAR HP doporučení/body k úvahám o základních kompetencích zdravotníků nelékařských profesí v revmatologii, vedený MD Thea Vliet Vlieland (Holandsko).

Co se týče vzdělávacích aktivit, EULAR nabízí zdravotníkům nelékařům v revmatologii následující možnosti: Škola revmatologie (nelékaři zde mají vymezenou jednu třídu – EULAR HP On-line course), edukační návštěvy, cestovní stipendia (mj. výměnný program EULAR/ACR kongres).

Odborný program zdravotníků nelékařských profesí letošního výročního kongresu EULAR přinesl vysoce kvalitní vědecké sekce, které představily současný výzkum i otázky, jež jsou předmětem zájmu v klinické praxi. O zvyšující se kvalitě odborných sdělení svědčí i rekordní počet 323 přijatých abstrakt v letošním roce. Návštěvníci tak měli možnost navštívit 14 sekcí včetně dvou sekcí věnovaných abstraktům, dvě společné sekce organizované všemi třemi pilíři (lékaři, zdravotníci nelékařských profesí a pacienty). Součástí odborného programu byly rovněž dvě komentované posterové prohlídky. Jako stěžejní v odborném programu se jeví sekce věnované problematice přenosných technologií ve zdravotnictví 21. století, rehabilitace a moderní léčba – potřeby a výzvy, tranzitní péče od pediatrické péče k péči o dospělé.

adresa pro korespondenci:

MUDr. Mária Filková, Ph.D.

Revmatologický ústav

Na Slupi 4

128 50 Praha 2

e-mail: filkova@revma.cz


Štítky
Dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×