Prof. MUDr. Zbyněk Hrnčíř, DrSc. – 80letý


Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 21, 2013, No. 1, p. 11-13.
Kategorie: Ze života společnosti

Dne 21. 5. 2013 se dožívá 80 let jeden z nejvýznamnějších internistů a revmatologů České republiky prof. MUDr. Zbyněk Hrnčíř, DrSc.

Před 10 lety jsem napsal laudatium k 70. narozeninám pana profesora Hrnčíře. Je mi obrovským potěšením, že po deseti letech jsem opět poctěn výborem České revmatologické společnosti napsat laudatio tentokrát již k jeho osmdesátinám. Když jsem přemýšlel, jak se daného úkolu zhostit, rozhodl jsem se k ne zcela typickému postupu. Uvádím nyní v nezměněné formě laudatio k sedmdesátinám pana profesora a doplním ho o posledních deset let.

Prof. Hrnčíř se narodil v Přerově a po maturitě studoval Lékařskou fakultu Masarykovy University v Brně, kde také s vyznamenáním v roce 1963 promoval. Jeho první zájem (a také první publikace) o revmatologii pocházejí již z období jeho iniciálních působišť na interních odděleních v Nové Pace a v Novém Bydžově. V roce 1963 pak nastoupil na 2. interní kliniku FN v Hradci Králové, kde zůstal 40 let a je činný dodnes. Zde postupně složil atestaci z interny I. a II. stupně a z revmatologie. V roce 1967 obhájil kandidátskou disertační práci „Výskyt a klinický význam revmatoidního faktoru u nerevmatických nemocí ve stáří“. V roce 1975 obhájil habilitační disertaci „Orgánově nespecifická humorální imunita u klinických modelů“. Doktorskou disertační práci pak obhájil v roce 1981 na téma „Klinická imunologie revmatoidních faktorů“. Profesorské jmenovací řízení pak proběhlo v roce 1991.

Nesmírně obsáhlá je též pedagogická činnost prof. Hrnčíře, která trvá rovněž téměř 40 let. Zahrnuje všechny formy pre- i postgraduální výuky na univerzitě i v IPVZ. Je spoluautorem všech pedagogických textů, které vznikly v oboru vnitřní lékařství na LF UK v Hradci Králové. Zúčastnil se většiny postgraduálních kurzů IPVZ, jako učitel i jako examinátor a bez nadsázky lze říci, že prakticky celá generace v současné době činných revmatologů u nás byla v určité fázi své přípravy jeho žáky.

Významný je i fakt, že vedl nebo vede 5 PhD studentů, kteří pod jeho vedením doktorandské studium opravdu dokončují.

Výzkumná činnost prof. Hrnčíře je tak rozsáhlá, že je krajně obtížné ji jen prezentovat. Řečí čísel: 6 monografií jako hlavní autor a pořadatel, kapitoly v dalších monografiích, 390 publikací, z toho 25 v časopisech s impact faktorem. Mezi nimi ovšem i publikace v časopisech s IF nejvyšším z revmatologických časopisů, tzn. Arthritis Rheumatism a Annals of Rheumatic. Diseases. Celkem 26 přednášek na mezinárodních sjezdech v zahraničí a neuvěřitelných 448 přednášek na odborných lékařských konferencích v ČR.

Těžištěm výzkumu prof. Hrnčíře je revmatologie a klinická imunologie. Významným nástrojem v jeho činnosti byla výzkumná revmatologická laboratoř na 2. interní klinice, kterou založil a vybudoval a která je činná po celou dobu jeho působení na pracovišti. Umožnila mu také řešit 8 výzkumných grantových úkolů (jako hlavnímu řešiteli). A výsledky opět vynikající – až na 1 výjimku vždy nejvyšší kategorie A. Co se týče badatelského zaměření obsahovala v první fázi (60.–80. léta) především problematiku revmatoidních faktorů, imunopatologii synoviální tekutiny (imunologický synoviogram), autoimunitu během stárnutí, monoklonální gamapatie, od poloviny 80. let pak pulsní léčbu methylprednisolonem u systémových onemocnění pojiva, agregace orgánově specifické a systémové autoimunity a mimokloubní revmatismus (syndrom fibromyalgie).

Uznání akademické a odborné komunity mělo reflexi ve jmenování do Vědeckých rad Lékařské fakulty v Hradci Králové, Univerzity Karlovy v Praze a Masarykovy univerzity v Brně. Dále pak v jeho působení v grantové agentuře IGA a v pozici předsedy habilitační komise nebo komise pro profesorské jmenovací řízení. Prof. Hrnčíř získal ceny odborných společností za výsledky vědecké práce: České revmatologické společnosti (1971, 1978, 1991), České gerontologické společnosti (1974), České internistické společnosti (1987), České společnosti klinické chemie (1981).

Prof. Hrnčíř je i dlouholetým členem výboru České revmatologické společnosti a v letech 1994–2001 byl i jejím prezidentem. Zorganizoval i 5 jejich sjezdů (1972, 1976, 1981, 1987, 2000) v Hradci Králové. Je i zakládajícím členem redakční rady časopisu Česká revmatologie a časopisu Rheumatologia a od r. 1994 též členem redakční rady Časopisu lékařů českých.

Jen málokdo ví o zálibách a koníčcích prof. Hrnčíře. V mládí byl výborný horolezec (reprezentační družstvo, průkopník zimního táboření) a speleolog (sestup 700 m pod terén v Gouffre Berger na planině Vecors u Grenoblu v roce 1956 byl považován za čs. rekord). Vysokohorské turistice a plavání se věnuje prof. Hrnčíř dodnes.

Své první revmatologické akce jsem se zúčastnil ještě jako medik v roce 1979 v Liberci. Některým přednáškám jsem moc nerozuměl, ale přednáška tehdy docenta Hrnčíře byla jasná a natolik zajímavá, že i svým dílem přispěla k tomu, že jsem se rozhodl v rodinné tradici pokračovat a nastoupil jsem jako aspirant do VÚCHR. Můj otec mě již tehdy upozorňoval na neuvěřitelnou píli a vynikající vědecké kvality svého přítele Zbyňka, který v nepřízni mocných, mimo pražské centrum, budoval laboratoř, oddělení, školu a tradici bez jakékoliv nadsázky, úrovně evropské.

Plného uznání se prof. Hrnčířovi dostalo až v době polistopadové. V té době jsem s ním již i osobně mohl úzce spolupracovat především na poli České revmatologické společnosti. V té době byl prof. Hrnčíř jmenován i přednostou interní kliniky a stal se prezidentem České revmatologické společnosti na dvě funkční období. Začal jsem si uvědomovat, že prof. Hrnčíř patří mezi „velikány“ české medicíny 20. století. Přemýšlel jsem i o tom proč. I když počet publikací, knih a přednášek je obrovský, není tím hlavním důvodem a tak mi dovolte, abych podal svoji analýzu velikosti prof. Hrnčíře.

První věc, která mi napadá, je jeho invence. Schopnost vybrat ten správný směr, dobré téma pro grant, oblast zájmů pro svého PhD studenta či téma pro přednášku na sjezd. Nikdy nešlo o „práci pro práci“, ale o hledání prioritních dat do mozaiky poznání etiopatogeneze a terapie revmatických chorob. Tato schopnost vize, založená na schopnosti analýzy i syntézy je mu sice asi dána, ale je podložena obrovskou znalostí literatury a naplňuje jeho motto „Náhoda přeje připraveným“. Druhá věc, která mě napadá, je jeho skromnost, komunikativnost, přívětivost, ale i pokora. Žijeme v době arogance a netolerance, takže povahové rysy prof. Hrnčíře jsou dnes spíše výjimečné a činí z něj charismatickou osobnost hradecké interny a revmatologie, ale vlastně celé české revmatologie. Je také jedním z mála, kdo vytrvale připravuje své nástupce a hradecká, „Hrnčířova škola“ bude žít. Jako známe Pelnářovy, Thomayerovy, Charvátovy či Lenochovy žáky, bude se hovořit i o žácích Hrnčířových.

Třetí věc, která mě vždy fascinovala, byla vynikající příprava na každou akci. Pečlivé prostudování literatury, nové precisní diapozitivy, krásná čeština. Pro prof. Hrnčíře nebylo malých akcí a stejnou péči věnoval přípravě přednášky pro mediky, praktické lékaře či na celostátní sjezd.

Čtvrtá věc, která mě upoutala, byla jeho zapálenost pro obor a o Českou revmatologickou společnost. Osm let jeho předsednictví bylo také dobou rozkvětu ČRS, kdy nám přibývalo členů, jedna akce střídala druhou a počty registrovaných často převyšovaly kapacitu přednáškových síní. Pomohl získat oboru plný respekt, což je zvláště v současné době nesmírně důležité.

Až budu jednou bilancovat svůj život a budu přemýšlet o úspěších i neúspěších, smůle i štěstí, dobách dobrých i horších, již dnes vím, že možnost poznat a pracovat se Zbyňkem Hrnčířem patří k tomu nejlepšímu, co mě potkalo. Nebyl mým přímým učitelem v mé medicínské a vědecké přípravě, ale byl mým učitelem životním. Ač o generaci starší, nabídl mi své přátelství a pomoc. Vždy jsem ho obdivoval jako lékaře, učitele a vědce a nemohl jsem mít jiné přání, než se prof. Hrnčířovi alespoň přiblížit.

Nebylo lehké zůstat slušným člověkem po dobu posledních 50 let, kdy Zbyněk Hrnčíř provozoval a provozuje své medicínské poslání. Prof. Hrnčíř to dokázal a jeho píle a noblesa ho přeci jenom nakonec nasměrovala na posty nejvyšší, které si plně zasloužil.

Vážený pane profesore, milý příteli Zbyňku. Dožíváš se významného jubilea, a ač se bojím té fráze, v naprostém fyzickém i duševním zdraví. Proto i Tvé jubileum chápu jen jako určité datum, které se sluší připomenout a trochu se podívat zpět, ale je zde plno důvodů dívat se i vpřed. Vedeš ještě čtyři PhD studenty, kteří Tvoji pomoc potřebují jako sůl, vedeš granty a učíš na fakultě. A celá česká revmatologie Tě stále moc potřebuje. Celostátní sjezd bez Tvé „plennary lecture“ by byl jaksi chudý. Mnoho zdraví, pohody v rodině i na pracovišti, dobré počasí při Tvé milované vysokohorské turistice si dovoluji popřát za sebe, ale věřím, že i za celou Českou revmatologickou společnost.

V závěru svého článku jsem tedy vyslovil naději, že i nadále budeš moci být klinicky i vědecky aktivním lékařem a učitelem. Někdy se podobná přání dávají s určitou licencí, já jsem je však myslel úplně vážně. Přehled toho co jsi ale vykonal za posledních deset let, překonal jakékoliv představy o možnostech vědeckého pracovníka a učitele a několika násobně překonávají i aktivity třicátníků. Abych nic nevynechal, požádal jsem Tě, abys mi tyto aktivity zmapoval a uvádím je v následujícím přehledu.

Dne 21. 5. 2013 se dožívá 80 let jeden z nejvýznamnějších internistů a revmatologů České republiky prof. MUDr. Zbyněk Hrnčíř, DrSc.

Před 10 lety jsem napsal laudatium k 70. narozeninám pana profesora Hrnčíře. Je mi obrovským potěšením, že po deseti letech jsem opět poctěn výborem České revmatologické společnosti napsat laudatio tentokrát již k jeho osmdesátinám. Když jsem přemýšlel, jak se daného úkolu zhostit, rozhodl jsem se k ne zcela typickému postupu. Uvádím nyní v nezměněné formě laudatio k sedmdesátinám pana profesora a doplním ho o posledních deset let.

Prof. Hrnčíř se narodil v Přerově a po maturitě studoval Lékařskou fakultu Masarykovy University v Brně, kde také s vyznamenáním v roce 1963 promoval. Jeho první zájem (a také první publikace) o revmatologii pocházejí již z období jeho iniciálních působišť na interních odděleních v Nové Pace a v Novém Bydžově. V roce 1963 pak nastoupil na 2. interní kliniku FN v Hradci Králové, kde zůstal 40 let a je činný dodnes. Zde postupně složil atestaci z interny I. a II. stupně a z revmatologie. V roce 1967 obhájil kandidátskou disertační práci „Výskyt a klinický význam revmatoidního faktoru u nerevmatických nemocí ve stáří“. V roce 1975 obhájil habilitační disertaci „Orgánově nespecifická humorální imunita u klinických modelů“. Doktorskou disertační práci pak obhájil v roce 1981 na téma „Klinická imunologie revmatoidních faktorů“. Profesorské jmenovací řízení pak proběhlo v roce 1991.

Nesmírně obsáhlá je též pedagogická činnost prof. Hrnčíře, která trvá rovněž téměř 40 let. Zahrnuje všechny formy pre- i postgraduální výuky na univerzitě i v IPVZ. Je spoluautorem všech pedagogických textů, které vznikly v oboru vnitřní lékařství na LF UK v Hradci Králové. Zúčastnil se většiny postgraduálních kurzů IPVZ, jako učitel i jako examinátor a bez nadsázky lze říci, že prakticky celá generace v současné době činných revmatologů u nás byla v určité fázi své přípravy jeho žáky.

Významný je i fakt, že vedl nebo vede 5 PhD studentů, kteří pod jeho vedením doktorandské studium opravdu dokončují.

Výzkumná činnost prof. Hrnčíře je tak rozsáhlá, že je krajně obtížné ji jen prezentovat. Řečí čísel: 6 monografií jako hlavní autor a pořadatel, kapitoly v dalších monografiích, 390 publikací, z toho 25 v časopisech s impact faktorem. Mezi nimi ovšem i publikace v časopisech s IF nejvyšším z revmatologických časopisů, tzn. Arthritis Rheumatism a Annals of Rheumatic. Diseases. Celkem 26 přednášek na mezinárodních sjezdech v zahraničí a neuvěřitelných 448 přednášek na odborných lékařských konferencích v ČR.

Těžištěm výzkumu prof. Hrnčíře je revmatologie a klinická imunologie. Významným nástrojem v jeho činnosti byla výzkumná revmatologická laboratoř na 2. interní klinice, kterou založil a vybudoval a která je činná po celou dobu jeho působení na pracovišti. Umožnila mu také řešit 8 výzkumných grantových úkolů (jako hlavnímu řešiteli). A výsledky opět vynikající – až na 1 výjimku vždy nejvyšší kategorie A. Co se týče badatelského zaměření obsahovala v první fázi (60.–80. léta) především problematiku revmatoidních faktorů, imunopatologii synoviální tekutiny (imunologický synoviogram), autoimunitu během stárnutí, monoklonální gamapatie, od poloviny 80. let pak pulsní léčbu methylprednisolonem u systémových onemocnění pojiva, agregace orgánově specifické a systémové autoimunity a mimokloubní revmatismus (syndrom fibromyalgie).

Uznání akademické a odborné komunity mělo reflexi ve jmenování do Vědeckých rad Lékařské fakulty v Hradci Králové, Univerzity Karlovy v Praze a Masarykovy univerzity v Brně. Dále pak v jeho působení v grantové agentuře IGA a v pozici předsedy habilitační komise nebo komise pro profesorské jmenovací řízení. Prof. Hrnčíř získal ceny odborných společností za výsledky vědecké práce: České revmatologické společnosti (1971, 1978, 1991), České gerontologické společnosti (1974), České internistické společnosti (1987), České společnosti klinické chemie (1981).

Prof. Hrnčíř je i dlouholetým členem výboru České revmatologické společnosti a v letech 1994–2001 byl i jejím prezidentem. Zorganizoval i 5 jejich sjezdů (1972, 1976, 1981, 1987, 2000) v Hradci Králové. Je i zakládajícím členem redakční rady časopisu Česká revmatologie a časopisu Rheumatologia a od r. 1994 též členem redakční rady Časopisu lékařů českých.

Jen málokdo ví o zálibách a koníčcích prof. Hrnčíře. V mládí byl výborný horolezec (reprezentační družstvo, průkopník zimního táboření) a speleolog (sestup 700 m pod terén v Gouffre Berger na planině Vecors u Grenoblu v roce 1956 byl považován za čs. rekord). Vysokohorské turistice a plavání se věnuje prof. Hrnčíř dodnes.

Své první revmatologické akce jsem se zúčastnil ještě jako medik v roce 1979 v Liberci. Některým přednáškám jsem moc nerozuměl, ale přednáška tehdy docenta Hrnčíře byla jasná a natolik zajímavá, že i svým dílem přispěla k tomu, že jsem se rozhodl v rodinné tradici pokračovat a nastoupil jsem jako aspirant do VÚCHR. Můj otec mě již tehdy upozorňoval na neuvěřitelnou píli a vynikající vědecké kvality svého přítele Zbyňka, který v nepřízni mocných, mimo pražské centrum, budoval laboratoř, oddělení, školu a tradici bez jakékoliv nadsázky, úrovně evropské.

Plného uznání se prof. Hrnčířovi dostalo až v době polistopadové. V té době jsem s ním již i osobně mohl úzce spolupracovat především na poli České revmatologické společnosti. V té době byl prof. Hrnčíř jmenován i přednostou interní kliniky a stal se prezidentem České revmatologické společnosti na dvě funkční období. Začal jsem si uvědomovat, že prof. Hrnčíř patří mezi „velikány“ české medicíny 20. století. Přemýšlel jsem i o tom proč. I když počet publikací, knih a přednášek je obrovský, není tím hlavním důvodem a tak mi dovolte, abych podal svoji analýzu velikosti prof. Hrnčíře.

První věc, která mi napadá, je jeho invence. Schopnost vybrat ten správný směr, dobré téma pro grant, oblast zájmů pro svého PhD studenta či téma pro přednášku na sjezd. Nikdy nešlo o „práci pro práci“, ale o hledání prioritních dat do mozaiky poznání etiopatogeneze a terapie revmatických chorob. Tato schopnost vize, založená na schopnosti analýzy i syntézy je mu sice asi dána, ale je podložena obrovskou znalostí literatury a naplňuje jeho motto „Náhoda přeje připraveným“. Druhá věc, která mě napadá, je jeho skromnost, komunikativnost, přívětivost, ale i pokora. Žijeme v době arogance a netolerance, takže povahové rysy prof. Hrnčíře jsou dnes spíše výjimečné a činí z něj charismatickou osobnost hradecké interny a revmatologie, ale vlastně celé české revmatologie. Je také jedním z mála, kdo vytrvale připravuje své nástupce a hradecká, „Hrnčířova škola“ bude žít. Jako známe Pelnářovy, Thomayerovy, Charvátovy či Lenochovy žáky, bude se hovořit i o žácích Hrnčířových.

Třetí věc, která mě vždy fascinovala, byla vynikající příprava na každou akci. Pečlivé prostudování literatury, nové precisní diapozitivy, krásná čeština. Pro prof. Hrnčíře nebylo malých akcí a stejnou péči věnoval přípravě přednášky pro mediky, praktické lékaře či na celostátní sjezd.

Čtvrtá věc, která mě upoutala, byla jeho zapálenost pro obor a o Českou revmatologickou společnost. Osm let jeho předsednictví bylo také dobou rozkvětu ČRS, kdy nám přibývalo členů, jedna akce střídala druhou a počty registrovaných často převyšovaly kapacitu přednáškových síní. Pomohl získat oboru plný respekt, což je zvláště v současné době nesmírně důležité.

Až budu jednou bilancovat svůj život a budu přemýšlet o úspěších i neúspěších, smůle i štěstí, dobách dobrých i horších, již dnes vím, že možnost poznat a pracovat se Zbyňkem Hrnčířem patří k tomu nejlepšímu, co mě potkalo. Nebyl mým přímým učitelem v mé medicínské a vědecké přípravě, ale byl mým učitelem životním. Ač o generaci starší, nabídl mi své přátelství a pomoc. Vždy jsem ho obdivoval jako lékaře, učitele a vědce a nemohl jsem mít jiné přání, než se prof. Hrnčířovi alespoň přiblížit.

Nebylo lehké zůstat slušným člověkem po dobu posledních 50 let, kdy Zbyněk Hrnčíř provozoval a provozuje své medicínské poslání. Prof. Hrnčíř to dokázal a jeho píle a noblesa ho přeci jenom nakonec nasměrovala na posty nejvyšší, které si plně zasloužil.

Vážený pane profesore, milý příteli Zbyňku. Dožíváš se významného jubilea, a ač se bojím té fráze, v naprostém fyzickém i duševním zdraví. Proto i Tvé jubileum chápu jen jako určité datum, které se sluší připomenout a trochu se podívat zpět, ale je zde plno důvodů dívat se i vpřed. Vedeš ještě čtyři PhD studenty, kteří Tvoji pomoc potřebují jako sůl, vedeš granty a učíš na fakultě. A celá česká revmatologie Tě stále moc potřebuje. Celostátní sjezd bez Tvé „plennary lecture“ by byl jaksi chudý. Mnoho zdraví, pohody v rodině i na pracovišti, dobré počasí při Tvé milované vysokohorské turistice si dovoluji popřát za sebe, ale věřím, že i za celou Českou revmatologickou společnost.

V závěru svého článku jsem tedy vyslovil naději, že i nadále budeš moci být klinicky i vědecky aktivním lékařem a učitelem. Někdy se podobná přání dávají s určitou licencí, já jsem je však myslel úplně vážně. Přehled toho co jsi ale vykonal za posledních deset let, překonal jakékoliv představy o možnostech vědeckého pracovníka a učitele a několika násobně překonávají i aktivity třicátníků. Abych nic nevynechal, požádal jsem Tě, abys mi tyto aktivity zmapoval a uvádím je v následujícím přehledu.

  1. Pracovní zařazení
    • profesor Katedry interních oborů LFUK Hradec Králové
    • odborný lékař II. interní kliniky FN Hradec Králové
  2. Klinické aktivity
    • revmatologická ambulance úterý 8–12, čtvrtek 8–15 h
    • akutní revmatologická konsilia na klinikách FN – středa
    • účast na velkých vizitách
    • konsultant
  3. Výuka
    • přednášky a semináře pro posluchače všeobecného (ročník 3., 5. a 6.) a stomatologického směru (ročník 4.) v české i anglické verzi
    • přednášky pro bakaláře (ročník 2.) směru všeobecný a fyzioterapie
    • přednášky na plénu „Společné semináře interních klinik“, v postgraduálním pokračovacím kurzu
    • místopředseda zkušební komise pro Státní zk. z vnitřního lékařství
    • školitel doktorandů: MUDr. Tomáš Soukup (obhajoba 2006)
      MUDr. P. Řehořková (obhajoba 2006)
      MUDr. J. Tomš – obhajoba v roce 2012 nebo 2013
    • člen oborové rady PGS „Vnitřní nemoci“ a „Lé­kařská imunologie“ na LFUK Hradec Králové
    • člen komise pro obhajoby v oboru „Vnitřní nemoci“ a „Lékařská imunologie“ na LF UK Hradec Králové, doposud
    • kapitoly v pregraduálních a postgraduálních učebnicích a příručkách, jako jsou: Základy vnitřního lékařství (Eds: J. Bureš, J. Horáček), Klinická revmatologie (Eds: K. Pavelka, J. Rovenský) nebo Lékařské repetitorium (Ed: K. Horký)
  4. Odborné aktivity mimo LFUK a FN Hradec Králové
    • člen VR LF Palackého univerzity v Olomouci (2003–2011)
    • člen AK revmatologie při MZd ČR
    • člen výboru ČRS (tč. čestný člen)
    • člen redakční rady Čas. lék. čes., Čes. Revmatol., Rheumatologia, Medicína po promoci
  5. Výzkum a vývoj
    • spolupříjemce grantového projektu IGA MZ ČR NL-7125-3 (2002 – 2004) a NR-8444-3 ­(2005–2007)
    • výběr z publikačních výstupů (2003–2012): celkem 17 publikací

Milý Zbyňku, dovol, abych se opět před Tebou v úctě sklonil. Výčet Tvých činností, publikací a přednášek je úctyhodný. Nejde přitom jenom o aritmetický výčet činností, ale i o vynikající kvalitu Tvé vědecké práce. Tvoje přednáška o lehkých řetězcích u systémových onemocnění pojiva v Olomouci patřila mezi to nejlepší, co na sjezdu bylo prezentováno. Moderní, přesné, jasné a vizionářské, ostatně jako vždy.

Milý Zbyňku, za Revmatologickou společnost, Revmatologický ústav a za svoji osobu si Ti dovoluji popřát hodně zdraví a elánu do další dekády.

Děkuji

Prof. MUDr. K. Pavelka, DrSc.


Štítky
Dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se