Zkrácený referát: Imunogenetické a hormonální predispoziční markery systémových revmatických onemocnění, zejména systémového lupusu erythematodu


Immunogenetic and hormonal markers of predisposition to systemic rheumatic diseases - particularly systemic lupus erythematosus

Background:
Several factors like genetic susceptibility are required for the development of systemic rheumatic diseases. Prolactin (PRL) is an effective immunomodulator which supports the development of autoimmunity. 

Objectives:
1. To detect the immunogenetic background (HLA class I and II alleles and alleles of microsatellite polymorphism of the transmembrane part exon 5 of MIC-A gene (MIC-A)) in SLE and PsA.2. To detect PRL levels in serum and synovial fluid with regard to clinical and laboratory activity of RA. 3. To examine the role of the functional polymorphism -1149G/T SNP of extrapituitary promoter of PRL gene in the development and phenotype of SLE, RA, PsA, SSc and inflammatory myopathies. 

Methods:
Genetic analyses were performed in patients with SLE (n=156), RA (n=173), PsA (n=100), SSc (n=75), PM (n=47), DM (n=68) and 123 healthy individuals using PCR-SSP (HLA class I and II), PCR-fragment analysis (MIC-A) and PCR-RFLP (-1149 G/T SNP PRL). In 29 RA and 26 OA PRL serum and synovial fluid concentrations were detected using immunoradiometric assay. 

Results:
1. The allele HLA-DRB1*03 (pc=0.008; OR 2.5) and haplotype HLA-DRB1*03-DQB1*0201 (pc <0.001; OR 4.54) were determined as risk immunogenetic markers for SLE in the Czech population. The allele MIC-A5.1 was increased in SLE compared to controls (pc =0.005; OR 1.88). MIC-A5.1 together with HLA-DRB1*03 significantly increases the risk for the development of SLE, pc <0.000001; OR 9.71. The allele HLA-Cw*0602 occurs more frequently in PsA with psoriasis type I compared to controls, pc <0.05; OR 3.33. 2. Serum and synovial fluid PRL levels were increased in RA (299.55±27.28 and 338.85± 33.49 mIU/l, respectively) compared to OA (230.59±16.61 and 245.97±21.88 mIU/l, respectively, both p<0.05). Synovial fluid PRL levels correlate with DAS-28 (p=0.010) and serum PRL levels correlate with structural damage (p=0.014). 3. Genotype GT -1149 G/T SNP PRL is more frequent in RA than in controls, pc =0.039; OR 1.82. Genotype GG is more common in patients with onset of SLE at the age of 21 – 40 years compared to other disease onsets, pc =0.023; OR 2.94. Similarly, the TT genotype seems to be rare in SSc with disease onset after 45th year of age compared to patients with disease onset prior 45 years of age, pc =0.02; OR 0.13. 

Conclusion:
This is the first immunogenetic study in two severe rheumatic diseases - SLE and PsA in the Czech population. We detected that the allele MIC-A5.1 incerases the risk for the development of SLE in HLA-DRB1*03 individuals. The allele HLA-Cw*0602 is a risk factor for PsA with psoriasis type I. PRL modulates the course of systemic rheumatic diseases: PRL reflects the activity and severity of RA, and alleles of -1149G/T SNP PRL gene show differences associated with the age at disease onset of SLE and SSc. 

Key words:
systemic lupus erythematosus, psoriatic arthritis, polymorphism, allele, gene, prolactin


Autoři: M. Fojtíková
Působiště autorů: Revmatologický ústav Praha
Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 20, 2012, No. 1, p. 30-38.
Kategorie: Referát

Souhrn

Úvod:
V multifaktoriální etiopatogenezi systémových revmatických chorob je nezbytná genetická vnímavost. PRL je účinný imunomodulátor, který podporuje rozvoj autoimunity. 

Cíle práce:
1. Zjistit imunogenetický background, HLA II. a I. třídy a alely mikrosatelitového polymorfismu transmembránové části exonu 5 genu MIC-A (dále MIC-A), u SLE a PsA. 2. Zjistit, zda PRL v séru a synoviální tekutině ovlivňuje klinický a laboratorní průběh RA. 3. Zjistit, zda se funkční polymorfismus -1149 G/T SNP mimohypofyzárního promotoru PRL genu podílí na rozvoji a fenotypu SLE, RA, PsA, SSc a zánětlivých myopatií. 

Metodika:
Genetické analýzy u souborů nemocných se SLE (n = 156), RA (n = 173), PsA (n = 100), SSc (n = 75), PM (n = 47) a DM (n = 68) a 123 zdravých jedinců: PCR-SSP (HLA I. a II. třídy), PCR-fragmentační analýza (MIC-A) a PCR-RFLP (-1149 G/T SNP PRL). Detekce PRL v séru a synoviální tekutině u 29 RA a 26 OA pomocí radioimunometrické analýzy. 

Výsledky:
1. Rizikové imunogenetické markery SLE v české populaci jsou alela HLA-DRB1*03 (pc = 0,008; OR 2,5) a haplotyp HLA-DRB1 *03-DQB1*0201 (pc <0,001; OR 4,54). Frekvence MIC-A5.1 je vyšší u SLE než u zdravých (pc =0,005; OR 1,88). MIC-A5.1 spolu s HLA-DRB1*03 výrazně zvyšuje riziko SLE, pc <0,000001; OR 9,71. Alela HLA-Cw*0602 je častější u PsA s psoriázou I. typu než u zdravých, pc <0,05; OR 3,33, 2. V séru i synoviální tekutině jsou hladiny PRL vyšší u RA (299,55 ± 27,28 a 338,85 ± 33,49 mIU/l) než u OA, 230,59 ± 16,61 a 245,97 ± 21,88 mIU/l, obě p<0,05. Hladiny synoviálního PRL korelují s DAS-28, p=0,010 a sérový PRL s tíží rentgenového postižení, p=0,014. 3. GT genotyp -1149 G/T SNP PRL se vyskytuje signifikantně častěji u nemocných s RA než u zdravých jedinců, pc =0,039; OR 1,82. Genotyp GG je signifikantně častější u SLE se začátkem choroby mezi 21.-40. rokem v porovnání s ostatními, pc =0,023; OR 2,94. Obdobně je genotyp TT vzácný u SSc nemocných se začátkem choroby po 45. roce (4,1 %) na rozdíl od nemocných se začátkem před 45. rokem (25 %), pc = 0,02; OR 0,13. 

Závěr:
Tato práce je první imunogenetickou studií u dvou závažných revmatických chorob, SLE a PsA, v české populaci. Zjistili jsme, že alela MIC-A5.1 výrazně zvyšuje riziko SLE u HLA-DRB1*03 pozitivních osob. U PsA s psoriázou I. typu jsme potvrdili rizikovou alelu HLA-Cw*0602. PRL ovlivňuje průběh systémových revmatických onemocnění - u RA reflektuje aktivitu a tíží onemocnění, distribuce genotypů -1149 G/T SNP PRL se liší kvůli závislosti na věku objevení se SLE a SSc. 

Klíčová slova:
systémový lupus erythematodes, psoriatická artritida, polymorfismus, alela, gen, prolaktin

1. ÚVOD

Systémová revmatická onemocnění jsou skupinou chorob se společným rysem v patogenezi – komplexní poruše imunitních mechanismů včetně porušení tolerance vlastních antigenů. Etiopatogeneza systémových revmatických onemocnění je široká, podílí se na ní genetická predispozice a působení faktorů, jako jsou hladiny pohlavních hormonů, infekce a stres. Podíl genetické vnímavosti na rozvoji onemocnění je u různých chorob různý, ale nezbytný. Samotný rozvoj onemocnění je několikastupňový proces a porucha regulace v imunitní odpovědi může nastat v kterékoliv fázi imunitní odpovědi. K závažným systémovým revmatickým onemocněním patří systémový lupus erythematodes (SLE), revmatoidní artritida (RA), psoriatická artritida (PsA), systémová sklerodermie (SSc) a zánětlivé myopatie – polymyositida (PM) a dermatomyositida (DM).

1.1 Genetická rizika a autoimunitních onemocnění

Genetika autoimunitních onemocnění vykazuje několik specifik. Autoimunitní choroby jsou, až na výjimky, polygenní a nevykazují klasickou mendelovskou dědičnost. I přesto se ale autoimunity vyskytují častěji v postižených rodinách. Agregace onemocnění v rodině je dána konstantou lambda (λs), která určuje poměr mezi prevalencí choroby mezi příbuznými postiženého jedince k prevalenci v běžné populaci, λs ≥ 5 znamená signifikantní spolupodíl genetických faktorů na rozvoj onemocnění. V rámci autoimunitních onemocnění se λs liší u jednotlivých onemocnění - λs u SLE je 30 (1, 2), u psoriázy (PV) 4-11, u PsA 27-47 (3), a pouze 5-10 u RA (4).

Hlavní rizikovou „autoimunitní“ lokalitou je oblast na krátkém raménku chromozomu 6, 6p21.3-22,2 (1, 3, 4). Obsahuje soubor genů hlavního histokompatibilního komplexu (MHC), včetně genů HLA (human leukocyte antigens) I. a II. třídy, neklasické HLA-geny, jako jsou geny MIC (MHC- class I related chain ) a geny spojené se zpracováním peptidu molekul HLA I. třídy, TAP 1, 2 (ATP-binding cassette transporter). HLA oblast je vysoce polymorfní, s vazebnou nerovnováhou mezi jednotlivými alelami a populačními odlišnostmi v rozložení alel a haplotypů (5). Úlohou HLA molekul je prezentace antigenů a polymorfismy v oblasti vazebných míst tuto jejich schopnost určují (6-10).

Geny MIC (-A, B, C, D, E, F a G) jsou uloženy 46.4 kb směrem k centromeře od HLA-B lokusu. Geny MIC-A a B jsou přepisovány do peptidu, MIC-C-G jsou pseudogeny. Oblast MIC-A i B je, obdobně jako HLA I. a II. třídy, vysoce polymorfní a prozatím bylo identifikováno 73 alel MIC-A. Produkt genu MIC-A je polypeptid složený ze tří domén – extracelulární (α1, α2, α3), transmembránové a cytoplasmatické. Polymorfismy v oblasti extracelulárních domén (exony 2.-4.) udávají variabilitu vazebného místa pro NKG2D receptor; rozlišují se alely s vysokou a nízkou afinitou (11). Mikrosatelitový polymorfismus s opakováním tripletu [GCT]n v transmembránové části MIC-A (5. exonu) určuje 8 alel: MIC-A4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 a MIC-A5.1 (12). Některé MIC-A alely jsou shodné v extracelulární části, ale liší se v transmembránových alelách, na druhou stranu mezi některými extracelulárními a transmembránovými alelami existuje vazebná nerovnováha.

1.2 Hormonální změny a autoimunita

Autoimunitní onemocnění se vyskytují častěji u žen, u SLE až 9x častěji než u mužů, u ostatních je rozdíl méně výrazný (SSc 4-6:1, RA 4:1, zánětlivých myopatií 3:1) a v případě PsA je poměr vyrovnán (13). Tento rozdíl je dán vlivem estrogenů a prolaktinu (PRL) na imunitní systém. PRL je cirkulující hormon uvolňovaný z adenohypofýzy, ale i účinný cytokin: podporuje vyzrávání a proliferaci T, B lymfocytů a NK buněk a diferenciaci monocytů (14,15). V periferních mononukleárních buňkách PRL zvyšuje produkci interleukinů (IL)-2, IL-12, IL-1β, interferonu(IFN)-γ a tumor nekrotizujícího faktoru (TNF)-α (15,16). Imunostimulační aktivita PRL je částečně závislá na jeho syntéze v imunitních buňkách (15), kde je exprese PRL řízena odlišně od adenohypofýzy. Transkripce PRL genu (6p22.2) (13) začíná v adenohypofýze exonem 1 a v mimohypofyzárních lokalitách předsunutým exonem 1A (17). Před exonem 1A je 3000 bp rozsáhlá regulační oblast (18) obsahující v GATA sekvenci funkční jednonukleotidový polymorfismus (SNP), -1149 G/T, kdy alela G vede k vyšší produkci mRNA v lymfocytech.

2. HYPOTÉZY A CÍLE PRÁCE

  • I Genetická predispozice je nezbytná pro rozvoj SLE. Geny MHC, hlavní rizikové SLE oblasti, vykazují výraznou populační variabilitu. Mikrosatelitový polymorfismus v transmembránové části genu MIC-A určuje schopnosti této molekuly reagovat na infekční podněty. Gen MIC-A je lokalizován v blízkosti HLA I. a II. třídy a mezi jednotlivými alelami mohou vznikat genové vazby a vytvářet rizikové SLE haplotypy.
  • II Genetická predispozice a stres jsou podstatnými faktory v rozvoji PsA. MIC-A peptid je exprimován pod vlivem buněčného stresu a je rozpoznáván NKG2D receptorem NK buněk. Alely mikrosatelitového polymorfismu exonu 5 genu MIC-A jsou ve vazbě s alelami kódující extracelulární část. Mikrosatelitový polymorfismus exonu 5 genu MIC-A může být rizikovou oblastí pro PsA. Alely MIC-A a HLA I. třídy se mohou navzájem potencovat v riziku anebo být ve vazebné nerovnováze.
  • III PRL je prozánětlivý cytokin a imunomodulátor syntetizovaný v imunitních buňkách. U RA se PRL v synoviální tekutině může podílet na přetrvávání a progresi choroby. Abnormální množství PRL může ovlivnit imunitní homeostázu. Exprese PRL v lymfocytech je regulována alternativním promotorem PRL genu, který v GATA sekvenci obsahuje funkční jednonukleotidový polymorfismus, -1149 G/T SNP, jehož G alela vede k vyšší produkci PRL a může být jedním z rizik pro rozvoj autoimunity. Vzhledem k blízkosti PRL genu ke genům MHC komplexu může být i součástí rizikových haplotypů.

Cíle práce

  • a) Zjistit imunogenetický background, polymorfismy v HLA II. a I. třídy, u SLE a PsA v české populaci.
  • b) Detekovat alely mikrosatelitového polymorfismu v transmembránové části genu MIC-A u nemocných se SLE a PsA a zjistit jejich podíl na vzniku onemocnění.
  • c) Stanovit hladinu PRL v séru a synoviální tekutině u nemocných s RA a zjistit, zda ovlivňuje klinický a laboratorní průběh onemocnění.
  • d) Detekovat funkční jednonukleotidový polymorfismus -1149 G/T PRL genu u SLE, RA, PsA, SSc, PM a DM a zjistit, zda se podílí na rozvoji a fenotypu onemocnění.

3. PACIENTI A METODIKA

Soubor pacientů: V rámci probíhajících výzkumných projektů na Revmatologickém ústavu v Praze bylo testováno: SLE (n=156), RA (n=173), PsA (n=100), SSc (n=75), PM (n=47) a DM (n=68) a 123 zdravých dobrovolníků. Stanovení hladin PRL v séru a synoviální tekutině bylo u 29 s RA a 26 s osteoartrózou (OA). Všichni jedinci podepsali informovaný souhlas.

Genetické analýzy: Detekce HLA I. a II. třídy: polymerázová řetězová reakce (PCR) se sekvenčně specifickými primery (Olerup SSPTM, Genovision, Oslo, Norway).

Detekce mikrosatelitového polymorfismu exonu 5 MIC-A genu: PCR s analýzou fragmentů (206). Detekce PCR produktů elektroforetickou separací (Fragment analyzer v 1.02 software, Amersham Biosciences). Identifikace alel MIC-A4, A5, A5.1, A6 a A9 dle velikosti fragmentů (123bp, 126bp, 127bp, 129 bp a 139 bp).

Detekce -1149 G/T SNP mimohypofyzárního promotoru PRL genu: vlastní protokol PCR – RFLP; amplifikace 137 bp úseku mimohypofyzárního promotoru PRL genu s nově designovanými primery (forward: 5ę- GCAGGTCAAGATAACCTGGA-3ę, revers: 5ę- CATCTCAGAGTTGAATTTATTTCCTT-3ę). V reverzním primeru bylo vytvořeno artificiální místo pro restrikci ApoI endonukleázou, která byla použita pro RFLP.

Detekce PRL v séru a synoviální tekutině: Odběr synoviální tekutiny během terapeutické arthrocentézy, odběr krve následoval 1.- 5. den v dopoledních hodinách. Stanovení koncentrace PRL pomocí radioimunometrické metody (IRMA, Immunotech, Praha).

Statistické analýzy: Rozdíly v distribuci alel a genotypů byly analyzovány pomocí χ2 testu nebo Fisherova exaktního testu. K statistickým analýzám byl použit Epi Info software (verze 3.3) a signifikance ustanovena P hodnotou <0,05 s Bonferroniho korekcí. OR hodnota byla stanovena pomocí Wolfovy metody s Haldanovou korekcí. Pro statistiku sérových hladin PRL byl použit program SPSS verze 17; byl použit studentův t-test (parametrické uspořádání dat) a Pearsonův korelační koeficient. Statistická signifikance byla hodnocena hodnotou P <0,05.

4. VÝSLEDKY

4.1 Imunogenetická analýza systémového lupusu erythematodu

Distribuci alel HLA-DRB1, HLA-DQB1 a MIC-A jsme testovali u 123 nemocných se SLE a 99 kontrol. Zjistili jsme signifikantní rozdíl v rozložení HLA-DRB1 p < 0,001 a HLA-DQB1 p < 0,005. U SLE je frekvence alel HLA-DRB1*03, *08 a *15 vyšší než u kontrolní skupiny (22,8 % vs. 10,6 %, 6,1 % vs. 2,0 % a 22,0 % vs. 14,7 %), pouze alela HLA-DRB1*03 udržela statistickou signifikanci, pc = 0,008; OR 2,5 CI95% (1,44-4,27). Zjistili jsme vyšší frekvenci HLA-DQB1*0201, *0402 a *0602 alel u SLE v porovnání se zdravými (22,8 % vs. 10,6 %, 5,3 % vs. 1,5 % a 21,1 % vs. 13,1 %), pouze alela HLA-DQB1*0201 se statistickou signifikanci, pc = 0,01; OR 2,5 CI95% (1,44-4,34). Frekvence HLA-DRB1*11 a HLA-DQB1*0301 je nižší u SLE než u kontrol, avšak bez statistické signifikace (viz graf 1 a graf 2).

Rozložení frekvencí alel genu HLA DRB1* u nemocných SLE a zdravých v české populaci.
Graf 1. Rozložení frekvencí alel genu HLA DRB1* u nemocných SLE a zdravých v české populaci.

Rozložení frekvencí alel genu HLA DQB1* u nemocných SLE a zdravých v české populaci.
Graf 2. Rozložení frekvencí alel genu HLA DQB1* u nemocných SLE a zdravých v české populaci.

Potvrdili jsme vazebnou nerovnováhu mezi HLA-DRB1*03-DQB1*0201, HLA-DRB1*08-DQB1*0402, HLA-DRB1*15-DQB1*0602 a HLA-DRB1*11-DQB1*0301 (p = 10-5; p = 0,03; p = 10-9; p = 10-6). Haplotyp HLA-DRB1 *03-DQB1*0201 vyskytuje u 44,7 % SLE v porovnání s 15,2 % u zdravých, pc <0,001; OR 4.54 (2,36-9,09).

Z alel mikrosatelitového polymorfismu exonu 5 MIC-A jsme detekovali: MIC-A4, A5, A5.1, A6 a A9. Zjistili jsme signifikantně vyšší frekvenci MIC-A5.1 u nemocných SLE (55,7 %) v porovnání se zdravými (39,9 %), pc =0,005; OR 1,88 CI95%(1,29-2,77), kdežto MIC-A6 jen u 10,6 % SLE a u 19,7 % zdravých, pc =0,035; OR 0,48 CI95%(0,28-0,82).

Vazbu mezi alelami HLA-DRB1 nebo HLA-DQB1 a alelami MIC-A jsme nezjistili. Kombinace MIC-A5.1 a HLA-DRB1*03 je však signifikantně častější u SLE (16,1 %) než u kontrol (2,0 %), pc <0,000001; OR 9,71 CI95% (3,40-27,70), viz graf 3. Obdobně absence obou MIC-A6 a HLA-DRB1*11 je signifikantně častější u SLE, pc =0,0003; OR 2,32 CI95% (1,47-3,70).

Vzájemný vztah mezi rizikovou alelou HLA DRB1*03 a MICA-A5.1 a potenciace rizika pro rozvoj SLE.
Graf 3. Vzájemný vztah mezi rizikovou alelou HLA DRB1*03 a MICA-A5.1 a potenciace rizika pro rozvoj SLE.

4.2 Imunogenetická analýza psoriatické artritidy

Distribuci alel HLA-Cw a MIC-A jsme testovali u 100 nemocných s PsA a 94 zdravých jedinců. Alela HLA-Cw*06 se objevuje častěji u nemocných s PsA v porovnání se zdravými jedinci, 36,0 % vs. 15,9 %, pc <0,05; OR 2,56 CI95% (1,33-4,76). Tato asociace je dána primárně zvýšenou frekvencí alely HLA-Cw*0602 u nemocných s PsA, kteří mají psoriázu (PV) I. typu (33,4%), v porovnání se zdravými jedinci (10,0 %), pc <0,05; OR 3,33 CI95% (1,44-7,69). U nemocných s PsA s PV II. typu jsme asociaci s alelou HLA-Cw*06 nezjistili.

Z alel mikrosatelitového polymorfismu transmembránové části genu MIC-A jsme detekovali 5 alel: MIC-A4, A5, A5.1, A6 a A9. Zjistili jsme vyšší frekvenci MIC-A9 u nemocných s PsA (46,0%), zvláště s PV II. typu (58,6%) v porovnání se zdravými jedinci (38,0 %), p(nekorigované) = 0,05 a p(nekorigované) = 0,017. Avšak po korekcích hodnoty p neudržely statistickou významnost (pc = 0,250 a pc = 0,085).

Rozdíl ve hladině synoviálního a sérového prolaktinu (PRL) u nemocných s revmatoidní artritidou (RA) a kontrolní skupinou, nemocných s nezánětlivým kloubním onemocněním, osteoartrózou (OA).
Graf 4. Rozdíl ve hladině synoviálního a sérového prolaktinu (PRL) u nemocných s revmatoidní artritidou (RA) a kontrolní skupinou, nemocných s nezánětlivým kloubním onemocněním, osteoartrózou (OA).

4.3 Analýza hladin prolaktinu v séru a synoviální tekutině u nemocných s revmatoidní artritidou

Detekce hladin PRL v séru a v synoviální tekutině byla provedena u 29 RA a 26 OA nemocných, u kterých byly vyloučeny všechny vlivy, které mohou ovlivňovat hladinu PRL.

U nemocných s RA jsme detekovali vyšší hladiny PRL jak v séru (299,55 ± 27,28 mIU/l), tak i v synoviální tekutině (338,85 ± 33,49 mIU/l) v porovnání s nemocnými s OA, 230,59 ± 16,61 a 245,97 ± 21,88 mIU/l, obě p <0,05. Hladina PRL v séru koreluje pozitivně s hladinou PRL v synoviální tekutině u obou onemocnění, RA (r=0,546, p=0,002) i OA (r=0,528, p=0,006).

Hladina PRL v synoviální tekutině byla signifikantně vyšší u RA nemocných s vysoce aktivní chorobou hodnocenou skórem DAS (disease-activity index) (DAS-28>5,1) v porovnání s nemocnými se střední a mírnou aktivitou (433,0 ± 62,5 mIU/l versus 318,3 ± 42,6 mIU/l). Obdobně hodnota DAS-28 signifikantně pozitivně koreluje s hladinou PRL v synoviální tekutině, r=0,485, p=0,010 (viz graf 5). Sérové hladiny PRL korelují signifikantně s tíží rentgenového postižení, hodnocenou podle Larsenova skóre, r=0,484, p=0,014, avšak s aktuální aktivitou choroby (DAS-28) však pouze nesignifikantně, (r=0,345, p=0,078).

Hladina prolaktinu (PRL) v synoviální tekutině (SF) koreluje signifikantně pozitivně s aktivitou RA hodnocenou podle disease activity score (DAS 28). V séru je naznačen pouze trend k pozitivní korelaci, avšak statisticky nevýznamný.
Graf 5. Hladina prolaktinu (PRL) v synoviální tekutině (SF) koreluje signifikantně pozitivně s aktivitou RA hodnocenou podle disease activity score (DAS 28). V séru je naznačen pouze trend k pozitivní korelaci, avšak statisticky nevýznamný.

4.4 Genetická analýza funkčního polymorfismu mimohypofyzárního promotoru PRL genu

Polymorfismus -1149 G/T SNP PRL genu byl sledován u nemocných se SLE (n=156), RA (n=173), PsA (n= 83), SSc (n=75), PM (n=47) a DM (n=68) a 123 zdravých jedinců.

GT genotyp je signifikantně častější u nemocných s RA (56,10 %) než u zdravých (41,50 %), pc =0,039; OR1,82 CI95%(1,14-2,94). U dalších onemocnění jsme nezjistili rozdíl v rozložení alel a genotypů -1149 G/T SNP PRL genu. V případě SLE, se G alela vyskytuje u 63% nemocných s artritidou na rozdíl od nemocných bez artritidy (40%), pc =0,0086; OR 2,56 CI95% (1,51-4,33). GG genotyp je signifikantně častější u SLE se začátkem choroby mezi 21. - 40. rokem (44,8 %) v porovnání s těmi, kdo onemocní dříve (15,8 %) anebo později (24,0 %), pc =0,023; OR 2,94 CI95% (1,43-5,96). Neprokázali jsme žádnou asociaci mezi alelami nebo genotypy -1149 G/T SNP PRL genu a autoprotilátkovou aktivitou (anti-dsDNA, anti-Sm, anti-RNP, anti-SSA a anti-SSB). U SSc se genotyp TT se vyskytuje signifikantně méně často u nemocných se začátkem choroby po 45. roce (4,1 %) na rozdíl od nemocných se začátkem choroby v mladším věku (před 45. rokem, 25 %), pc =0,02; OR 0,13 CI95% (0,02-0,69). U nemocných s PsA a zánětlivými myopatiemi není rozdíl v rozložení alel a genotypů v závislosti na jejich klinické nebo laboratorní charakteristice.

5. DISKUSE

Etiopatogeneze systémových revmatických onemocnění je multifaktoriální, podílí se na ní genetická predispozice a působení faktorů, jako jsou pohlavní hormony, infekce a stres. Tato práce je první imunogenetickou studií u SLE a PsA v české populaci. Sleduje také roli PRL u revmatických onemocnění – SLE, RA, PsA, SSc a zánětlivých myopatií.

5.1 Genetická predispozice systémového lupusu erythematodu

Genetická predispozice je nezbytná pro rozvoj SLE. V české populaci u SLE jsme zjistili asociaci s HLA-DRB1*03 alelou (pc =0,008, OR 2,5) a HLA-DRB1*03-DQB1*0201 haplotypem (p<0,0001, OR 4,54). V různých populacích byly jako SLE - rizikové haplotypy identifikovány: HLA-DRB1*03-DQB1*0201, HLA-DRB1*15-DQB1* 0602 a DRB1*08-DQB1*0402 (9, 10, 19, 20). V naší práci vyšší frekvence haplotypů HLA-DRB1*15-DQB1*0602 a HLA-DRB1*08-DQB1* 0402 u nemocných SLE ztratily statistickou významnost, což není v evropských populacích ojedinělý nález. Fernando M et al. prokázala asociaci s HLA-DRB1*03, ale frekvence HLA-DRB1*15 a DRB1*08 byly obdobné u SLE a zdravých (21). HLA-DRB1*15 nebyla zjištěna jako riziková u španělské a norské populace (20, 22) a na Islandu a Polsku nebyla dokonce prokázána žádná asociace ani s HLA-DRB1*03 ani HLA-DRB1*15 (23, 24). Alela HLA-DRB1*15 ( a přidružený haplotyp) a SLE se tedy ukazuje v populaci afroamerické, asijské (19, 25), ale jen v některých evropských (10, 19, 26). Naše studie prokázala, že frekvence alel v oblasti HLA II. třídy (HLA-DRB1 a DQB1) je obdobná v české a dalších evropských populacích – tento nález je poučný pro další genetické analýzy a léčebné strategie. Odlišné imunogenetické pozadí choroby může vést k zapojení jiných imunologických mechanismů a odlišné odpovědi na farmakologickou léčbu.

Alela MIC-A5.1 mikrosatelitového polymorfismu transmembránové části genu MIC-A se vyskytuje signifikantně častěji u SLE nemocných, což je v souladu s italskou (27) a španělskou prací (28). V naší práci jsme zjistli důležitý poznatek: přítomnost MIC-A5.1 alely dramaticky zvyšuje riziko vzniku SLE u HLA-DRB1*03 pozitivních jedinců (OR 1,88 u MIC-A5.1, OR 2.5 u HLA-DRB1*03 a OR 9,71 u kombinace MIC-A5.1- HLA-DRB1*03). Efekt aditivního efektu MIC-A5.1 u HLA-DRB1*03-DQB1*0201 pozitivních jedinců byl prokázán i u céliakie (29). Alela MIC-A5.1 se liší od ostatních MIC-A alel tím, že obsahuje inserci G nukleotidu mezi druhou a třetí repeticí trinukleotidového mikrosatelitového polymorfismu [GCT], což vytváří předčasný stop kodon a výsledný protein této alely má zkrácenou transmembránovou část a zcela mu chybí cytoplasmatická část (30). Molekuly MIC-A jsou exprimovány pod vlivem buněčného stresu anebo infekce a jsou rozpoznávány NKG2D receptorem NK buněk, receptory γ∂ T lymfocytů a CD8+ T lymfocytů (11). Zde můžeme vysledovat potenciální zapojení této molekuly do patogeneze SLE. Infekce cytomegalovirem (CMV) patří k potenciálním rizikům pro rozvoj a progresi SLE. CMV ovládá mechanismus, díky němuž může uniknout imunitnímu dozoru. Je to ovlivněním exprese MICA: fyziologicky je buňka infikovaná CMV označena pro cytotoxické reakce (expresí stresových molekul, včetně MIC-A). CMV však produkuje protein UL142, který proteolýzou degraduje molekuly MIC-A v transmembránové části. Tato část však zkrácené molekule MIC-A5.1 chybí a její exprese tedy není při CMV infekcí snížena (31). V patogenezi SLE může následná cytotoxická reakce vést ke zvýšené náloži autoantigenů a u HLA-DRB1*03 pozitivních jedinců ke snazšímu zpracování autoantigenů a rozvoji autoimunity. V naší práci jsme bohužel nezjistili asociaci mezi MIC-A5.1 a autoprotilátkovou aktivitou a další dvě práce tuto skutečnost nepopisují. Rozsáhlejší bádání je nezbytné k pochopení vzájemných vztahů mezi MIC-A5.1 a SLE.

Novým, doposud nepublikovaným nálezem, je protektivní vliv alely MIC-A6 na rozvoj SLE, který je potencován současnou absencí alely HLA-DRB1*11. Alela MIC-A6 je ve vazbě s extracelulární alelou *009 (32) s nízkou afinitu k NKG2D receptoru (11). Protekce MIC-A6 tak může být vysvětlena preferencí alel s vyšší vnímavostí k NKG2D receptoru, cytotoxicitě a zvýšené náloži autoantigenů.

Lze shrnout, že práce týkající se imunogenetické predispozice SLE prokázala silnou asociaci mezi onemocněním a haplotypem HLA-DRB1*03-DQB1*0201. U HLA-DRB1*03 pozitivních jedinců je navíc riziko výrazně zvýšeno přítomností alely MIC-A5.1. Alela MIC-A6 mikrosatelitového polymorfismu transmembránové části molekuly MIC-A je nově identifikovaným protektivním markerem SLE.

5.2 Genetická predispozice psoriatické artritidy

PsA se vyskytuje u 7–42 % pacientů s PV (33). V genetice PV bylo prozatím identifikováno dvanáct rizikových lokalizací (PSORS 1-12), avšak pouze jedna z nich, PSORS 1, je spojena s rozvojem PsA (34, 35). Riziková oblast PSORS 1 obsahuje geny HLA, MIC-A, TNF-α a další.

Imunogenetická analýza PsA byla v české populaci provedena poprvé. Zjistili jsme, že výskyt alel HLA I. třídy je rozdílný mezi nemocnými s PsA a zdravou českou populací. Tento rozdíl je dán zvýšenou frekvencí HLA-Cw*06 alel (36,0 %) u pacientů s PsA při porovnání se zdravými osobami (15,9 %, pc <0,05, OR 2,56). Frekvence alel HLA-Cw v české populaci jsou obdobné jako u sousedních evropských národů (35).

Nejčastější alelou HLA-Cw*06 je Cw*0602, která je signifikantně spojena s PsA u nemocných s PV I. typu. HLA-Cw*0602 alela se vyskytuje u 50, nemocných s kožní formou PV a je spojena se závažnějším průběhem (6, 36, 37). Naopak, u PsA bývá frekvence HLA-Cw*06 alel a potažmo HLA-Cw*0602 nižší, v rozmezí 17 % - 40 % (37, 38). V Polsku byly u 58 % PsA nemocných zjištěny alely HLA-Cw*06, údaj o rozlišení jednotlivých alel chybí (35). Na druhou stranu, Grubić et al. v chorvatské práci neprokázali asociaci mezi HLA-Cw*06 a PsA (39).

V rozložení alel mikrosatelitového polymorfismu transmembránové části MIC-A genu jsme nezjistili rozdíl mezi PsA a zdravými jedinci, ani vazebnou nerovnováhu mezi alelami HLA-Cw a MIC-A. Na druhou stranu, alela MIC-A9 se vyskytovala častěji u nemocných s PsA II. typu v porovnání s kontrolami, tento nález je však po korekci nevýznamný (pc = 0,085). Alela MIC-A9 byla popsána jako riziková – Gonzalez et al. zjistili vyšší frekvenci MIC-A9 u PsA nemocných s polyartikulárním postižením (37) a výsledky potvrdil i u 52 židovských PsA nemocných (40). V chorvatské populaci u 58 nemocných však byla zjištěna vyšší frekvence MIC-A4 a ne MIC-A9 (39). Rozdíly v těchto studiích a naší práci mohou být dány odlišnou populační distribucí HLA alel, neboť MIC-A9 byla prokázána ve vazebné nerovnováze HLA-B*5701 a B*3801 (40). Dalším možným problémem jsou relativně malé počty testovaných jedinců a nejednotná nomenklatura v klinickém popisu PsA.

Lze shrnout, že imunogenetická analýza provedená u nemocných s psoriatickou artritidou potvrdila roli HLA-Cw*0602 v rozvoji artritidy u psoriázy, přičemž závisí na věku, kdy se kožní projevy onemocnění objeví. V naší populaci není rozdíl mezi alelami mikrosatelitového polymorfismu v transmembránové části MIC-A u PsA ve srovnání se zdravými kontrolami.

5.3 Prolaktin a systémová revmatická onemocnění

Zjistili jsme vyšší hladiny PRL v séru i synoviální tekutině u RA. U RA se předchozí práce u sérového PRL lišily - prokazovaly hladiny PRL vyšší (40, 41), shodné (42, 43) i nižší (44). Tyto rozdíly mohou být dány různou aktivitou RA - při aktivním onemocnění jsou zvýšeny cytokiny, IL-6 a IL-1β, které stimulují uvolnění PRL z hypofýzy. Další příčinou může být rozdílná charakteristika pacientů - v naší studii jsme zjistili signifikantní pozitivní korelaci mezi sérovou hladinou PRL a tíží rentgenologického postižení. Hladiny PRL v synoviální tekutině jsou vyšší než ty sérové a korelují s hladinami sérového PRL u RA i OA. PRL se může do synoviální tekutiny přesunout ze systémového oběhu (45) anebo může být syntetizován lokálně. PRL v synoviální tekutině pozitivně koreluje s aktivitou choroby charakterizovanou skórem DAS-28. V synovii PRL podporuje proliferaci T, B lymfocytů (14, 15) a synoviálních fibroblastů a syntézu metaloproteinázy 3 (46) a cytokinů – IFN-γ, TNF-α, IL-1β IL-6 (16, 47). Sérový PRL, jehož hladiny jsou zvýšeny při vysoké klinické aktivitě, se může dostat do synoviální tekutiny, narušit tam lokální rovnováhu a vést k strukturálním změnám typických pro RA.

V genetických analýzách nemocných SLE, RA, PsA , SSc a zánětlivých myopatií jsme sledovali výskyt funkční alely G -1149G/T SNP PRL genu. U nemocných SLE jsme nezjistili rozdíl ve frekvencích alel ani genotypů v porovnání se zdravými jedinci, což je ve shodě s italskou (48) a mexickou (49) prací. Tento výsledek se liší se od práce Stevens et al., který popsal vyšší frekvenci alely G u SLE (50). V naší práci jsme zjistili signifikantní asociaci mezi alelou G a artritidou u SLE: vyšší produkce PRL imunitními buňkami lokálně může podpořit přežívání chondrocytů (51). Artritida se u SLE projevuje jinak než u RA – ačkoliv může dojít k deformitám, nedochází k destrukci chrupavky a erozi kosti. Genotyp GG je častější u SLE se vznikem onemocnění mezi 21. až 40. rokem a genotyp TT se vyskytuje signifikantně méně často u SSc s počátkem onemocnění po 45. roku. Faktor věku na rozvoji autoimunitních onemocnění má důležitou roli zejména v kontextu hladin pohlavních hormonů. Genotyp GG s vyšší syntézou PRL v imunitních buňkách u nemocných v reprodukčním období může být zesilujícím faktorem pro účinek PRL na imunitní reakce, zejména na zrání autoreaktivních B lymfocytů (52, 53). Z druhé strany na věku závislá genetická predispozice byla popsána i u jiných autoimunit, například alely HLA II. třídy anebo polymorfismus -607C/A promotoru IL-18 se liší mezi nemocnými s autoimunním diabetem, který se manifestuje v dětství anebo v časné dospělosti (54, 55). Výsledek u SSc je nutno chápat kriticky, nižší frekvence genotypů TT může skrývat častější přítomnost genotypů bohatých na alelu G, které ale nejsou prozatím identifikované pro malé počty testovaných nemocných. Czuwara-Ladykowska a kol. recentně zjistila, že lymfocyty SSc pacientů produkují mRNA prolaktinu (56) a proto jsou nezbytné další studie na úrovni PRL gen-mRNA-protein u této choroby a v závislosti na jejím průběhu. U RA nemocných jsme zjistili vyšší výskyt heterozygotů G/T. Recentní americká asociační studie na rozsáhlém souboru 3405 RA identifikovala genotyp TT jako protektivní (57). Tato diskrepance by mohla být vysvětlena vazebnou nerovnováhou s jiným genetickým markerem, která ale nebyla u této práce provedena. V naší práci jsme nezjistili genetické vazby mezi alelami -1149G/T SNP PRL genu a HLA I. třídy (HLACw) a HLA II. třídy (HLA-DRB1 a HLA-DQB1). Detekce dalších genetických markerů a sledování haplotypů je proto nezbytné.

Lze shrnout, že zvýšené hladiny prolaktinu v séru a synoviální tekutině ovlivňují klinický a rentgenologický průběh revmatoidní artritidy a reflektují zánětlivou aktivitu choroby. Frekvence alel a genotypů jednonukleotidového funkčního polymorfismu v oblasti promotoru PRL genu variují v závislosti na věku začátku onemocnění a klinické manifestaci systémového lupusu erythematodu a systémové sklerodermie, neprokázali jsme však asociaci mezi tímto polymorfismem a psoriatickou artritidou a zánětlivými myopatiemi.

6. ZÁVĚRY

  • I V české populaci je u nemocných SLE signifikantně vyšší frekvence alel HLA-DRB1*03 a HLA-DQB1*0201 a haplotyp HLA-DRB1 *03-DQB1*0201 je rizikovým pro SLE. Alela MIC-A5.1 je rizikovou, kdežto alela MIC-A6 protektivní pro SLE. Přítomnost MIC-A5.1 zvyšuje riziko SLE u HLA-DRB1*03 pozitivních osob.
  • II HLA-Cw*0602 je spojena s PsA, která se objevuje u nemocných s PV I. typu. MIC-A9 alela se vyskytuje častěji u nemocných s PsA, kteří trpí PV II. typu, avšak k potvrzení této asociace je nutné rozšíření studie.
  • III Hladiny PRL v séru a synoviální tekutině u RA jsou vyšší v porovnání s OA a hladina PRL v séru koreluje pozitivně s hladinou PRL v synoviální tekutině. U aktivního onemocnění koreluje signifikantně pozitivně PRL v synoviální tekutině s DAS28 a sérový PRL s tíží rentgenového postižení.
  • IV Genotyp GT mimohypofyzárního promotoru PRL genu se vyskytuje častěji u nemocných s RA. Alela G a genotyp GG -1149 G/T SNP jsou spojeny s artritidou u SLE a začátkem onemocnění ve věkové skupině 21-40. Na druhou stranu, TT genotyp se objevuje signifikantně méně často u nemocných se SSc s manifestací choroby po 45. roku života.

Tato práce vznikla díky výzkumnému záměru MZ000023728 a grantu MZ ČR IGA-NS-10618

MUDr. Markéta Fojtíková, PhD.

Revmatologický ústav

Na Slupi 4

128 50 Praha 2


Zdroje

1. International Consortium for Systemic Lupus erythematosus Genetics (SLEGEN), Harley JB, Alercon-Riquelme ME, et al. Genome-wide association scan in women with systemic lupus erythematosus identifies susceptibility variants in ITGAM, PXK, KIAA1542 and other loci. Nat Genet 2008; 40: 204-10.

2. Bronson PG, Komorowski LK, Ramsay PP, et al. Analysis of Maternal–Offspring HLA Compatibility, Parent-of-Origin Effects, and Noninherited Maternal Antigen Effects for HLA–DRB1 in Systemic Lupus Erythematosus. Arthritis Rheum 2010; 62: 1712-1717.

3. Gladman DD, Farawell VT, Pellet F, et al. HLA is a candidate region for psoriatic arthritis. evidence for excessive HLA sharing in sibling pairs. Hum Immunol 2003; 64: 887-9.

4. Grant SF, Thorleifsson G, Frigge ML, et al. The inheritance of rheumatoid arthritis in Iceland. Arthritis Rheum 2001; 44: 2247–54.

5. Thorsby E, Lie BA. HLA associated genetic predisposition to autoimmune diseases: genes involved and possible mechanisms. Transplant Immunol 2005; 14: 175-182.

6. Gudjonsson JE, Karason A, Runarsdottir EH, et al. Distinct clinical differences between HLA-Cw*0602 positive and negative psoriasis patients – an analysis of 1019 HLA-C- and HLA-B-typed patients. J Invest Dermatol 2006; 126: 740-745.

7. Fries JF, Wolfe F, Apple R, et al. HLA–DRB1 genotype associations in 793 white patients from a rheumatoid arthritis inception cohort: Frequency, severity, and treatment bias. Arthritis Rheum 2002; 46: 2320-2329.

8. Queiro R, Gonzalez S, Lopez-Larrea C, et al. HLA-C locus alleles may modulate the clinical expression of psoriatic arthritis. Arthritis Res Ther 2006; 8: R185.

9. McHugh NJ, Owen P, Cox B, et al. MHC class II, tumour necrosis factor α, and lymphotoxin α gene haplotype associations with serological subsets of systemic lupus erythematosus. Ann Rheum Dis 2006; 65: 488-94.

10. So AK, Fielder AH, Warner CA, et al. DNA polymorphism of major histocompatibility complex class II and class III genes in systemic lupus erythematosus. Tissue Antigens 1990; 35: 144–147.

11. Steinle A, Li P, Morris DL, et al. Interactions of human NKG2D with its ligands MICA, MICB, and homologs of the mouse RAE-1 protein family. Immunogenetics 2001; 53: 279-87.

12. Gambelunghe G, Brozzeti AL, Ghaderi M, et al. MICA A8: a new allele within MHC class I chain-related A transmembrane region with eight GCT repeats. Hum Immunol 2006; 67: 1005–1007.

13. Lockshin MD. Sex differences in autoimmune disease. Lupus 2006; 15: 753-756.

14. Matera L, Mori M, Geuna M, et al. Prolactin in autoimunity and antitumor defence. J Neuroimmunol 2000; 109: 47-55.

15. Chavez-Rueda K, Hernandez J, Zenteno E, et al. Identification of prolactin as a novel immunomodulator on the expression of co-stimulatory molecules and cytokine secretions on T and B human lymphocytes. Clin Immunol 2005; 116: 182–91.

16. Tripathi A, Sodhi A. Production of nitric oxide by murine peritoneal macrophages in vitro on treatment with prolactin and growth hormone: involvement of protein tyrosine kinases, Ca++, and MAP kinase signal transduction pathways. Mol Immunol 2007; 44: 3185.

17. Gerlo S, Davis JR, Mager DL, Kooijman R. Prolactin in man: a tale of two promoters. Bioessays 2006; 28: 1051-5.

18. Gellersen B, Kempf R, Telgmann R, et al. Nonpituitary human prolactin gene transcription is independent of Pit-1 and differentially controlled in lymphocytes and in endometrial stroma. Moll Endocrinol 1994; 8: 356-73.

19. Graham RR, Ortmann WA, Langefeld CD, et al. Visualizing human leukocyte antigen class II risk haplotypes in human systemic lupus erythematosus. Am J Hum Genet 2002; 71:543-553.

20. Gambelunghe G, Gerli R, Bartoloni Bocci E, et al. Contribution of MHC class I chain-related A (MICA) gene polymorphism to genetic susceptibility for systemic lupus erythematosus. Rheumatology 2005; 44:287–292.

21. Fernando MM, Stevens CR, Sabeti PC, et al. Identification of two independent risk factors for lupus within the MHC in United Kingdom families. PLoS Genet 2007; 3: e192.

22. Smerdel-Ramoya A, Finholt C, Lilleby V, et al. Systemic lupus erythematosus and the extended major histocompatibility complex - evidence for several predisposing loci. Rheumatology 2005, 44: 1368-1373.

23. Steinsson K, Jónsdóttir S, Arason GJ, et al. A study of the association of HLA DR, DQ, and complement C4 alleles with systemic lupus erythematosus in Iceland. Ann Rheum Dis 1998; 57: 503-505.

24. Hrycek A, Siekiera U, Cieslik P, et al. HLA-DRB1 and -DQB1 alleles and gene polymorphisms of selected cytokines in systemic lupus erythematosus. Rheumatol Int 2005; 26: 1-6.

25. Hashimoto H, Nishimura Y, Dong RP, et al. HLA antigens in Japanese patients with systemic lupus erythematosus. Scand J Rheumatol 1994; 23: 191-6.

26. Tsuchiya N, Kawasaki A, Tsao BP, et al. Analysis of the association of HLA-DRB1, TNFaaa promoter and TNFR2 (TNFRSF1B) polymorphisms with SLE using transmission disequilibrium test. Genes Imm 2001; 2: 317-22.

27. Gambelunghe G, Gerli R, Bartoloni Bocci E, et al. Contribution of MHC class I chain-related A (MICA) gene polymorphism to genetic susceptibility for systemic lupus erythematosus. Rheumatology 2005; 44: 287–292.

28. Sanchez E, Torres B, Vilches JR, et al. No primary association of MICA polymorphism with systemic lupus erythematosus. Rheumatology 2006; 45: 1096-1100.

29. Lopez-Vazquez A, Rodrigo L, Fuentes D, et al. MHC class I chain related gene A (MICA) modulates the development of coeliac disease in patients with the high risk heterodimer DQA1*0501/DQB1*0201. Gut 2002; 50: 336–340.

30. Gauedieri S, Leelayuwat C, Townend DC, et al. Allelic and interlocus comparison of the PERB11 multigene family in the MHC. Immunogenetics 1997; 45: 209-216.

31. Ashiru O, Bennett NJ, Boyle LH, et al. NKG2D ligand MICA is retained in the cis-golgi apparatus by human cytomegalovirus protein UL142. J Virol 2009; 83: 12345-12354.

32. Petersdorf EW, Shuler KB, Longton GM, et al. Population study of allelic diversity in the human MHC-class I-related MIC-A gene. Immunogenetics 1999; 49: 605-12.

33. Alenius GM, Jidell E, Nordmark L, Dahlqvist SR. Disease manifestation and HLA antigens in psoriatic arthritis in Northern Sweden. Clin Rheumatol 2002; 21: 357-6.

34. Valdimarsson H. The genetic basis of psoriasis. Clin Dermatol 2007; 25: 563-567.

35. Sczcerkowska Dobosz A, Rebala K, Szczerkowska Z, et al. HLA-C locus alleles distribution in patients from nothern Poland with psoriatic arthritis: preliminary report. Int J Immunogenet 2005; 32: 389-391.

36. Trembath RC, Clough RL, Rosbotham JL, et al. Identification of a major susceptibility locus on chromosome 6p and evidence for further disease loci revealed by a two stage genome-wide search in psoriasis. Hum Mol Genet 1997; 6: 813-820.

37. Gonzalez S, Martinez-Borra J, Torre-Alonso JC, et al. The MICA-A9 triplet repeat polymorphism in the transmembrane region confers additional susceptibility to develop psoriatic arthritis, and is independent of the association of Cw*0602 in psoriasis. Arthritis Rheum 1999; 42: 1010-1016.

38. Ho YPCP, Barton A, Worthington J, et al. Investigating the role of the HLA-Cw*06 and HLA-DRB1 genes in susceptibility to psoriatic arthritis: comparison with psoriasis and undifferentiated inflammatory arthritis. Ann Rheum Dis 2008; 67: 677-82.

39. Grubic Z, Peric P, Eeéuk-Jelicic E, et al. The MICA-A4 triplet repeats polymorphism in the transmembrane region confers additional risk for development of psoriatic arthritis in the Croatian population. Eur J Immunogenet 2004; 31: 93-98.

40. Gonzalez S, Brautbar C, Martinez-Borra J, et al. Polymorphism in MICA ether than HLA-B/C genes is associated with psoriatic arthritis in the Jewish population. Hum Immunol 2001; 62: 632-638.

41. Mateo L, Noila JM, Bonnion MR, et al. High serum prolactin levels in men with rheumatoid arthritis. J Rheumatol 1998; 25: 2077-2082.

42. Moszkorzova L, Lacinova Z, Marek J, et al. Hyperprolactinaemia in patients with systemic lupus erythematosus. Clin Exp Rheumatol 2002; 20: 807-8012.

43. Gutierrez MA, Garcia ME, Rodriguez JA, et al. Hypothalamic-pituitary – adrenal axis function in patients with active rheumatoid arthritis: a controlled study using insulin hypoglycemia stress and prolactin stimulation. J Rheuamtol 199;, 26: 277-281.

44. Eijsbouts AM, Van Den Hoogen FH, Laan RF, et al. Decreased prolactin response to hypoglycaemia in patients with rheumatoid arthritis: correlation with disease activity. Ann Rheum Dis 2005; 64: 433-467.

45. Nagy E, Chalmers IM, Baragas FD, et al. Prolactin deficiency in rheumatoid arthritis. J Rheumatol 1991; 18: 1662-1668.

46. Nagafuchi H, Suzuki N, Kaneko A, et al. Prolactin locally produced by synovium infiltrating T lymphocytes induces excessive synovial cell functions in rheumatoid arthritis. J Rheumatol 1999;, 26: 1890-900.

47. Dimitrov S, Lange T, Ehm HL, Born J. A regulatory role of prolactin, growth hormone, and corticosteroids for human T-cell production of cytokines. Brain Behav Immun 2004; 18: 368-74.

48. Mellai M, Giordano M, DęAlfonso S, et al. Prolactin and prolactin receptor gene polymorphisms in multiple sclerosis and systemic lupus erythematosus. Hum Immunol 2003; 64: 274-284.

49. Montoya-Diaz E, Cervera-Castilo H, Chávez-Sanchéz L, et al. Prolactin promoter polymorphism (-1149G/T) is associated with anti-DNA antibodies in Mexican patients with systemic lupus erythematosus. Immunol Invest 2011; Epub Apr 18.

50. Stevens A, Ray DW, Worthington J, et al. Polymorphisms of the human prolactin gene – implications for production of lymphocyte prolactin and systemic lupus erythematosus. Lupus 2001; 10: 676-683.

51. Zermeňo C, Guznam-Morales J, Macotela Y, et al. Prolactin inhibit the apoptosis of chondrocytes induced by serum starvation. J Endocrinol 2006; 189: R1-R8.

52. Cohen-Solal JF, Jeganathan V, Hill L, et al. Hormonal regulation of B-cell function and systemic lupus erythematosus. Lupus 2008; 17: 528-32.

53. Grimaldi CM. Sex and systemic lupus erythematosus: the role of the sex hormones estrogen and prolactin on the regulation of autoreactive B cells. Curr Opin Rheumatol 2006; 18: 456-61.

54. Novota P, Kolostova K, Pinterova D, et al. Association of MHC class I chain related gene-A microsatellite polymorphism with the susceptibility to T1DM and LADA in Czech adult patients. Int J Immunogenet 2005; 32: 273-275.

55. Cerna M, Kolostova K, Novota P, et al. Autoimmune diabetes mellitus with adult onset and type 1 diabetes mellitus in children have different genetic predispositions. Ann NY Acad Sci 2007; 1110: 140-150.

56. Czuwara-Ladykowska J, Sicinska J, Olszewska M, et al. Prolactin synthesis by lymphocytes from patients with systemic sclerosis. Biomed Pharmacother 2006;, 60: 152-155.

57. Lee YC, Raychaudhuri S, Cui J, et al. The PRL -1149G/T polymorphism and rheumatoid arthritis susceptibility. Arthritis Rheum 2009; 60: 1250-1254.

Štítky
Dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie

Článek vyšel v časopise

Česká revmatologie

Číslo 1

2012 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jak lze diagnostikovat mnohočetný myelom v praxi praktického lékaře?
nový kurz
Autoři: MUDr. Jan Straub

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

Nová funkce oznámení

všimli jsme si, že se zajímáte o obsah na našem webu. Využijte nové funkce zapnutí webových notifikací a nechte se informovat o nejnovějším obsahu.

Zjistit více