Vzpomínka na prof. MUDr. Zdeňka Reiniše, DrSc.

Dne 20. ledna t.r. vzpomněli pracovníci IV. interní kliniky 1. LF UK a VFN 100. výročí narození významného angiologa a epidemiologa prof. MUDr. Zdeňka Reiniše, DrSc., nejbližšího spolupracovníka prof. MUDr. Bohumila Prusíka, zakladatele čs. angiologie a dlouholetého přednostu této kliniky. Od prvních let svého působení na klinice se prof. Reiniš zabýval diagnostikou a léčbou tepenných chorob, především Buergerovou chorobou a účinky kyseliny nikotinové; spolu s rentgenologem doc. V. Skopem prováděl arteriografická vyšetření. Postupně se soustředil na dva základní směry výzkumu –⁠ experimentální studium aterogeneze a epidemiologii kardiovaskulárních onemocnění. U různých druhů zvířat, především u kuřat, prokázal vliv ekologických faktorů na průběh cholesterolového žíru. Výsledky této originální studie publikoval se spolupracovníky už v roce 1961. Koncem padesátých let 20. století zahájil s profesorem Prusíkem epidemiologický výzkum rizikových faktorů ischemické choroby srdeční a ischemické choroby dolních končetin u venkovského obyvatelstva v horské, podhorské a nížinné oblasti severních Čech, s použitím kritérií zavedených v USA Ancelem Keysem. Po 10 letech uskutečnil profesor Reiniš prospektivní epidemiologickou studii u zaměstnanců automobilového průmyslu, pro něž připravil primárně preventivní akci „Chraň své srdce“. Jeho zásluhou byl již v roce 1972 zaveden registr srdečních infarktů v okrese Mladá Boleslav. Profesor Reiniš byl předsedou Čs. kardiologické společnosti a její Angiologické sekce, na fakultě založil Poradní sbor pro angiochirurgii. Zasloužil se o organizaci IV. a XI. mezinárodního angiologického kongresu (1961, 1978) v Praze. Jako prezident XI. kongresu převzal funkci prezidenta Mezinárodní angiologické unie po profesoru Prusíkovi. Mezi jeho četné odborné funkce patřilo i vedení Angiologické laboratoře. Tato laboratoř zaměřená na výzkum aterosklerózy vznikla z původní Kardiovaskulární laboratoře, kterou v letech 1957–1963 vedl profesor Prusík. V Angiologické laboratoři pracovali doc. MUDr. Václav Bazika, CSc., MUDr. Jan Měšťan, MUDr. Eva Stuchlíková, CSc., MUDr. Jana Tišerová, Ing. Karel Marčan a biochemici RNDr. Antonín Heyrovský, RNDr. Dana Horáková, RNDr. Alena Klimešová a RNDr. Miroslav Šulc. V letech 1961–1979 byl členem Angiologické laboratoře světově proslulý histochemik prof. MUDr. Zdeněk Lojda, DrSc. Pod vedením prof. Prusíka a prof. Reiniše vznikla na IV. interní klinice angiologická škola, která se zasloužila o ustanovení angiologických pracovišť po celé republice. Z nejvýznamnějších členů angiologické skupiny je nezbytné jmenovat doc. MUDr. Josefa Pokorného, CSc. (1915–2003), který se zabýval diagnostikou a léčbou tepenných onemocnění. Výzkumně sledoval vůbec největší sestavu pacientů s Buergerovou chorobou a spolu s profesorem Vaněčkem objasnil histologickou skladbu migrujících flebitid. Zajímal se též o imunologické aspekty aterogeneze. Jako jeden z prvních ve světě prováděl ve spolupráci s profesorem Bartošem z I. chirurgické kliniky podvazy koronárních tepen u psů a připravil předpoklady pro léčbu aortokoronárními by-pasy, jejíž zavedení do praxe mu však bohužel nebylo umožněno. Vynikajícím angiologem byl též doc. MUDr. Antonín Krčílek, CSc. (1916–1994), zakladatel československé flebologie, čestný člen mnoha zahraničních společností. As. MUDr. Dimitrij Zoulek se zabýval problematikou hyperabdukčního a Raynaudova syndromu, doc. MUDr. Václav Skop, CSc. (1916–1967), rentgenolog kliniky, prováděl první angiokardiografie v republice, MUDr. Oldřich Červený zavedl na klinice metodu lymfografie. V angiologické skupině pracoval též MUDr. Matěj Ondrejčák, který se později stal zakladatelem slovenské angiologie v Bratislavě. V angiologické tradici kliniky pokračoval od roku 1958 doc. MUDr. Vladimír Puchmayer, CSc. (1929–2008). Vypracoval metodiku rehabilitace pacientů s tepennými a žilními chorobami, která byla postupně zavedena po celé republice. Jako první u nás měřil dopplerovské indexy a zavedl systémovou trombolýzu chronického aortoilického uzávěru, podílel se na zavedení metody dilatace sklerotických tepen podle Dottera.

Mezi četné zásluhy prof. Reiniše patří i skutečnost, že ze svého studijního pobytu v USA v roce 1964 přivezl unikátní a u nás bezpochyby první zařízení k dlouhodobému monitorování arytmií, které bylo po svém autorovi nazváno jako systém Holter. Přístroj, který ve své době znamenal zásadní obrat jak v diagnostice, tak svým způsobem i v léčbě poruch srdečního rytmu.

Vedle již uvedených zásluh, ocenění a čestných funkcí byl prof. Reiniš dlouholetým členem redakční rady časopisu Cor et Vasa (1959–1984), předsedou (1971–1981) a čestným členem České kardiologické společnosti.

Vzhledem, chováním a celým svým vystupováním dokonale naplňoval představu skutečného gentlemana. Nesmírně pracovitý a pilný vědec a klinik trávil vzácné volné chvilky tento rodák z Poniklé dlouhými vycházkami v milovaném Podkrkonoší.

V historii české medicíny zanechal výraznou stopu především svými pracemi o epidemiologii aterosklerózy a v lékařské veřejnosti spoluvytvářel povědomí o potřebě preventivního lékařství.

doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.

IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha