CREATIVE DESTRUCTION OF MEDICINE

Erik Topol

CREATIVE DESTRUCTION OF MEDICINE

(How the Digital Revolution will Create Better Healthcare)

Basic Books (2012) ISBN 978-0-465-02550-3; (2013) ISBN 978-0-465-06183-9.

Skoro se bojím některé názory doktora Topola vyjádřené v „tvořivé destrukci medicíny“ v této „recenzi“ zmiňovat, neboť by se daly snadno zneužít a mohly by povzbudit některé kolegy zabývající se zdravotní politikou, hlavně její ekonomickou stránkou, v jimi navrhovaných způsobech řešení neutěšené situace zdravotní péče u nás. Také by mohly vyvolat pohoršení a odpor, který by mohl zbrzdit i u nás nezadržitelný, byť zatím nedostatečně podporovaný vývoj medicíny. Z tohoto hlediska k těm rizikovým názorům patří např. přesvědčení, že v budoucnosti dojde ke značnému snížení potřeby nemocniční péče, která se ve svých zbytcích bude věnovat téměř výhradně akutní (neodkladné) péči. K tomu je ovšem třeba připomenout, že se tak stane jen za určitých předpokladů, ke kterým máme zatím poměrně daleko, i když o některých dobře víme (prevence), o jiných tušíme, nebo si je zatím nechceme přiznat.

Mezi takové patří i částečně nemedicínské otázky –⁠ filozofické (etické), které jsou spojeny s obavou o tzv. dehumanizaci a deprofesionalizaci lékařské péče, která vyplyne ze vzrůstající závislosti na nejrůznějších přístrojích a poklesu potřeby přímého kontaktu pacienta s jeho ošetřujícím lékařem. Již dnes jsme svědky zásadních změn v komunikaci, která zatím medicínu jako takovou příliš nezasáhla, ačkoliv již do ní leckde začíná pronikat –⁠ některé mobilní telefony mohou být vybaveny snímači a nanosenzory, které by mohly předávat informace o srdečním rytmu, elektrických projevech činnosti srdce a dalších hodnotách pacienta, byly vyvinuty čipy s podobným cílem, které lze umístit na kůži jako tetování. Jsou zaměřené na jiné informace, tentokrát spíše chemického rázu. Podobně i analýza vydechovaného vzduchu by mohla poskytnout důležité údaje např. z hlediska diagnostiky nádorů. Dokonce jsou již konstruovány přístroje v podobě mobilního telefonu, které dokážou sekvenovat např. bakteriální genomy, kdy vzorkem může být výtěr z dutiny ústní, a výsledek odeslat na vybranou adresu.

Nesouhlas jistě vyvolají zmínky o nezbytnosti zásadních změn v medicínské výuce, která neprodukuje (alespoň podle údajů z USA) dostatečně vzdělané a pro lékařskou praxi dobře připravené absolventy. Výjimku tvoří jen některé univerzity –⁠ např. Stanford, která v roce 2010 zavedla kurz genomiky a personalizované medicíny. Jestliže lékařské školy nepodávají nejmodernější informace, je situace u lékařů, kteří absolvovali již před delší dobou o to problematičtější. Bohužel u nás je zakořeněným zlozvykem ukazovat se v co nejlepším světle, aniž by to muselo být vždy v souladu s realitou. A tak jistě současné nedostatky nikdo nepřizná, zvláště jsou-li chronické. Na druhé straně nepředložené a spíše formální změny mohou přinést horší výsledky než setrvání na tradičním pojetí. Také proto, že dokážeme i dobré nápady, mezi které jistě patří v medicíně pokus o zavedení zdravotních knížek, natolik zdiskreditovat, že je nakonec odmítneme –⁠ především pro všeobecnou nedůvěru. Bývá to tím, že za nimi tušíme, často asi oprávněně, spíše dobře promyšlený „kšeft“.

Erik Topol ve svém výhledu vychází z pozorování současných dějů, ohromnému a prudkému rozvoji technologií a produkci informací, které již, bez právě k tomu vyvinutých technických prostředků, obtížně zvládáme. Sem patří nejrůznější databáze, jichž součástí se nevyhnutelně stane každý z nás. Staneme se současně na nich závislými, neboť jejich pomocí např. tzv. expertních systémů budeme řešit naše osobní situace.

prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc.