Baruch Samuel Blumberg


Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2013; 152: 167-168
Kategorie: Laureáti Nobelovy ceny

(28. července 1925–5. dubna 2011)

V roce 1976 získali Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu američtí virologové Baruch Samuel Blumberg z Filadelfie a Daniel Carleton Gajdusek z Bethesdy, narození ve státě New York na břehu dolního toku řeky Hudson.

Právník Meyer Blumberg a jeho žena Ida Simonoffová, oba z první generace svých rodů přivedené na svět už v Americe, měli tři děti, z nichž prostřední Baruch Samuel se narodil 28. července 1925 v newyorském Brooklynu. Bystrý chlapec z pravověrné židovské rodiny vyrůstal jako žák ješivy v brooklynském Flatbushi při četbě Starého zákona i Talmudu v hebrejštině. Jeho středoškolské vzdělání ve Far Rockaway High School v newyorském obvodu Queens na břehu Atlantiku korunovala v roce 1943 vědecká cena za konstrukci fungující ledničky ze starého harampádí, načež Baruch (pro přátele Barry) uprostřed 2. světové války narukoval k námořnictvu jako palubní důstojník výsadkového člunu námořní pěchoty. Při této službě studoval na Union College v Schenectady fyziku a v roce 1946 po návratu do civilu v hodnosti poručíka dosáhl bakalářského stupně. Následující rok věnoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku magisterskému studiu matematiky.

Potom však vyhověl přání svého otce a v letech 1947–1951 vystudoval na lékařsko-chirurgické koleji téže univerzity medicínu. Bylo to v éře slavného Roberta Loeba s prvními ročníky plnými základních věd a základního, neaplikovaného výzkumu. Na léto 1950 po třetím ročníku však profesor parazitologie Harold Brown přichystal studentům několikaměsíční pobyt v zapadlém, pouze po řece přístupném hornickém městečku Moengo alias Mungo uprostřed močálů a buše na severu Surinamu (tehdy Nizozemské Guyany). Barry Blumberg a jeho kolegové konali klinické služby a vedli porody v nemocnici důlní společnosti i vůbec první epidemiologický dohled nad malárií v této kolonii s populací etnicky pestrou (indiáni, Afroameričané, Evropané, Indové, Javánci, Číňané) a k infekcím nestejně vnímavou (kreolští dělníci na třtinových plantážích trpěli často elefantiázou, javánští nikoliv).

V prvních 2 letech po promoci (1951–1953) pak Barry, zaměstnaný v univerzitním oddělení newyorské nemocnice Bellevue, svůj studentský výzkum publikoval (počínaje prací Filariasis in Moengo (Surinam) in 1950. Docum Neerl lndones Morb Trop 1951; 3: 368–372; s McGiffem a Guicheritem). Další dva roky (1953–1955) strávil v oddělení artritid univerzitního Presbyteriánského lékařského střediska experimentálním výzkumem fyzikální biochemie kyseliny hyaluronové (počínaje prací Light-Scattering Studies on Hyaluronic Acid. Science 1954; 120: 432–433; s Osterem). V roce 1954 se oženil s malířkou Jean Liebesmanovou, s níž pak měl dcery Anne a Jane a syny George a Noaha.

Postgraduální studium biochemie v letech 1955–1957 na Oxfordské univerzitě u Alexandra G. Ogstona (počínaje prací The Selective Solvation of the Hyaluronic Acid Complex of Ox Synovial Fluid. Biochem J 1956; 63: 715–717; s Ogstonem) završil Blumberg, tehdy člen oxfordské Balliolovy koleje, v roce 1957 obhajobou studie fyzikálních a biochemických vlastností hyaluronové kyseliny. Zasvěcen tu do Fordovy teorie polymorfismu a vyzbrojen metodou gelové elektroforézy Ogstonova doktoranda Olivera Smithiese studoval s oxfordským biochemikem Anthonym C. Allisonem sérologické polymorfismy u lidí a zvířat z různých koutů světa i v následujících letech, kdy vedl oddělení geografické medicíny a genetiky Národních ústavů zdraví v Bethesdě (1957–1964). Nacházel značnou biochemickou a antigenní variabilitu (Haptoglobin Types in British, Spanish Basque and Nigerian African Populations. Nature 1958; 181: 824–825; s Allisonem a Reesovou. The Haptoglobins and Hemoglobins of Alaskan Eskimos and Indians. Ann Human Genet 1959; 23: 349–356; s Allisonem a Garryovou).

Po příchodu Allisona do Bethesdy v roce 1960 začal s ním Blumberg zkoumat séra příjemců velkého počtu transfuzí a hledat v nich protilátky proti polymorfním sérovým proteinům. Věnoval se pak zkoumání protilátky nalezené u nemocného anemií (An Isoprecipitation Reaction Distinguishing Human Serum Protein Types. Lancet 1961; 1: 634–637; s Allisonem) a během následujících měsíců zjistil, že v tomto „Ag systému“ reaguje protilátka se zděděnými antigenními specificitami na lipoproteinech nízké denzity (Antigen Polymorphism of a Low-Density beta-Lipoprotein. Allotypy in Human Serum. Nature 1962; 194: 656–658; s Drayem a Robinsonem).

Během posledního Blumbergova roku v Bethesdě přibyli v jeho skupině hematolog Dr. Harvey Alter a bývalý válečný pilot Sam Visnich jako laborant. S nimi Barry zkoumal séra hemofiliků z newyorské nemocnice Mount Sinai. V jednom vzorku objevil pozitivní reakci pozoruhodnou tím, že zatímco zpravidla reagovala anti-Ag antiséra s většinou (50–90 %) sér testovací řady, vzorek tohoto hemofilika reagoval pouze s jediným z 24 testovacích sér, a to se sérem jakéhosi etnicky původního Australana čili Austrálce. Blumberg tak objevil a pojmenoval „australský antigen“ – zkratkou Au (Polymorphisms of Serum Proteins and the Development of Isoprecipitins in Transfused Patients. Bull N Y Acad Med 1964; 40: 377–386). v Austrálii získal velké množství sér a na novém pracovišti – ve svém oddělení klinického výzkumu Ústavu pro výzkum nádorů ve čtvrti Fox Chase (Fox Chase Cancer Center) na okraji pensylvánské Filadelfie – budoval od roku 1964 sbírku vzorků sér s tímto velmi stabilním antigenem ke studiu distribuce antigenu i protilátky v různých populacích u různých skupin chorob.

Při vyhledávání antisér proti australskému antigenu měl Sam Visnich soustředit séra osob po transfuzích, z vlastní iniciativy však mezi potenciální zdroje protilátky zahrnul i sady sér pro testování antisér, a shromáždil tak i skupinu vzorků od pacientů s transfuzemi v anamnéze, trpících leukemií. Tato skupina vykazovala vysokou frekvenci australského antigenu („New“ Antigen in Leukemia Sera. J Am Med Assoc 1965; 191: 541–546; s Alterem a Visnichem). Když pak Blumberg testoval séra z jiných skupin chorob, našel tento antigen jen u osob po transfuzích.

V pátrání, proč sérum Newyorčana reagovalo se sérem Austrálce, vycházel Blumberg zpočátku z předpokladu, že přítomnost či nepřítomnost Au může být zděděným rysem. Při testování pacientů ve skupinách známých chorob však nacházel Au jen u osob po transfuzi. Soudil, že lidé s Au jsou ohroženi leukémií, a že Au má nějaký vztah k viru jako možnému původci leukémie. Hypotézu podporoval nález, že mnohem vyšší incidenci leukemie než normální populace mají mladí lidé s Downovým syndromem a ti jsou asi ve 30 % pozitivní na Au. Pak počátkem roku 1966 původně Au-negativní pacient s Downovým syndromem měl náhle pozitivní nález Au bez patrné změny klinického obrazu, načež jaterní testy 28. června a biopsie jater 20. července 1966 prokázaly chronickou anikterickou hepatitidu (A Serum Antigen /Australia Antigen/ in Down‘s Syndrome, Leukemia, and Hepatitis. Ann Intern Med 1967; 66: 924–931; s Gerstleyovou et al.).

Další doklad spojitosti mezi Au a hepatitidou přinesl duben 1967: Laborantka Barbara Wernerová pracující na procedurách izolace Au se necítila dobře, s vědomím vztahu hepatitidy k Au si otestovala své sérum a zjistila, že je Au-pozitivní. Historicky první diagnózu virové hepatitidy Au testem potvrdil pak rozvoj obrazu žloutenky.

V letech 1969 a 1970 byly spuštěny zkušební programy testování krve dárců, všichni s pozitivním nálezem Au byli vyřazeni a počet případů potransfuzní hepatitidy dramaticky klesl. Virus byl zobrazen v elektronovém mikroskopu a Au ztotožněn s povrchovým antigenem HBsAg.

Blumberg v roce 1969 s Millmanem vyvinul vakcínu proti virové hepatitidě ze separovaných neinfekčních obalů viru. V říjnu 1969 si dali výrobu vakcíny patentovat a v lednu 1972 patent získali (Vaccine against Viral Hepatitis and Process. U.S. Patent Office No. 3,636,191, 1972; s Millmanem).

Zkoumal souvislosti výskytu nádorů jater a shledal, že primární rakovina je v tropických oblastech sdružena s velkouzlovou cirhózou, jejíž příčinou je pravděpodobně chronická virová hepatitida B. Téměř u všech případů hepatomu prokázal infekci HBV a u většiny případů primární rakoviny jater nalezl HBsAg. Strategii viděl ve snižování výskytu vyvolavatele v prostředí a v očkování (The Relation of Infection with the Hepatitis B Agent to Primary Hepatic Carcinoma. Am J Pathol 1975; 81: 669–682; s Larouzém et al.).

Poté, co několik badatelů našlo v oblastech vyššího výskytu Au v lidské populaci také Au-pozitivní moskyty, sbíral je v roce 1971 v Ugandě a Etiopii i Blumberg a nacházel Au v nečetných jedincích. Výzkumem z let 1971–1976 na afrických moskytech a štěnicích (počínaje prací Australia Antigen in Mosquitoes. Feeding Experiments and Field Studies. Res Commun Chem Pathol Pharmacol 1973; 6: 719–732; s Willsem et al.) ukázal nicméně, že přenos hepatitidy B hmyzem je možný a pochopení role hmyzu v šíření infekce může pomoci v hledání kontrolní strategie. Z bioetických problémů svých témat vnímal nejsilněji střet zájmů veřejného zdraví a individuální svobody nosičů viru hepatitidy (Bioethical Questions Related to Hepatitis B Antigen. Am J Clin Pathol 1976; 65(5 Suppl): 848–853).

Nobelovou cenou za fyziologii nebo medicínu byli v roce 1976 vyznamenáni Baruch Samuel Blumberg a Daniel Carleton Gajdusek „za své objevy nových mechanismů původu a šíření infekčních nemocí“. Dne 10. prosince je na slavnosti ve Stockholmu představil profesor Erling Norrby z Karolinského ústavu a 13. prosince 1976 měl Blumberg ve Stockholmu nobelovskou přednášku (Australia Antigen and the Biology of Hepatitis B. Science 1977; 197: 17–25).

Od roku 1977 působil na Pensylvánské univerzitě jako profesor medicíny a antropologie, v letech 1986–1989 ve Fox Chase jako viceprezident pro populační onkologii. Svou sbírku sér začal tehdy využívat i k testování na přítomnost viru lidské imunodeficience (HIV) ve vzorcích z Austrálie a Tichomoří. Po odchodu z Filadelfie se dočkal pro neangličana zcela mimořádné pocty v Oxfordu, kam byl povolán vést v letech 1989–1994 jako „master“ Balliolovu kolej. 

V roce 1999 zahájil svou „druhou kariéru“ jako zakládající ředitel Astrobiologického ústavu NASA v Amesově výkumném středisku na Moffettově federálním letišti v Kalifornii, v letech 2003–2004 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník Oddělení základní vesmírné biologie NASA. Po dlouhá léta spolupracoval na projektu lovu vesmírných mikroorganismů. Dne 5. dubna 2011 během konference NASA v Amesově středisku krátce po pronesení programového prohlášení náhle zemřel na selhání srdce.

MUDr. Pavel Čech

Kabinet dějin lékařství 3. LF UK

Ruská 87, 100 00 Praha 10

e-mail: pavel.cech@lf3.cuni.cz


Zdroje

1. Blumberg BS. Autobiography. In: Lindsten J. (ed.) Nobel Lectures in Physiology or Medicine 1971–1980. Singapore: World Scientific 1992; 271–274.

2. Blumberg BS, Alter HJ, Visnich S. Landmark Article Feb 15, 1965: A ‚New‘ Antigen in Leukemia Sera. By Baruch S. Blumberg, Harvey J. Alter, and Sam Visnich. JAMA 1984; 252: 252–257.

3. Brown E. Nobelist Baruch Blumberg, Who Discovered Hepatitis B, Dies at 85. The Washington Post 6 April 2011.

4. Carey CW, Jr. American Scientists. New York: Facts on File Library 2006; 97–98.

5. Daintith J, Mitchell S, Tootill E, Gjertsen D. (eds.) Biographical Encyclopedia of Scientists, 2. ed. Bristol – Philadelphia: Institute of Physics Publishing 1994; 1: 91.

6. Magill FN. (ed.) The Nobel Prize Winners. Pasadena – Englewood Cliffs: Salem Press 1991; 3: 1237–1245.

7. McMurray EJ. (ed.) Notable Twentieth-Century Scientists. New York: Gale Research Inc. 1995; 1: 203–205.

8. Segelken HR. Baruch Blumberg, Who Discovered and Tackled Hepatitis B, Dies at 85. New York Times 6 April 2011.

9. Sodomka L, Sodomková Magd., Sodomková Mark. Kronika Nobelových cen. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub 2004; 350–351.

10. Wasson T. (ed.) Nobel Prize Winners. New York: The H. W. Wilson Company 1987; 108–110.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienista
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se