Eugen Strouhal – 80. let


Autoři: Milada Říhová
Působiště autorů: Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav dějin lékařství a cizích jazyků
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2011; 150: 197-198
Kategorie: Osobní zprávy

V pondělí 24. ledna 2011 se před čtvrtou hodinou odpolední otevřely pro pozvané oba vchody do klubu ve Faustově domě. Bylo to přesně zvolené datum: Eugen Strouhal zde právě v tento den oslavil své neuvěřitelné životní jubileum – osmdesátiny prožité v práci konané vždy s plným nasazením. Přítomni byli pozvaní hosté z 1. lékařské fakulty UK, z Akademie věd, z Národního muzea, přátelé archeologové, antropologové a egyptologové. Nechyběli ani členové nejužší i širší rodiny: vnuk moderoval, dcera fotografovala, syn natáčel a manželka se starala o aranžování přiváženého bohatého občerstvení. Příjemné odpoledne zahájil prof. MUDr. Tomáš Zíma, děkan 1. lékařské fakulty. Pak promluvilo ještě několik přátel: za Ústav dějin lékařství a cizích jazyků Milada Říhová, za Národní muzeum prof. Milan Stloukal, za egyptology prof. Ladislav Bareš. Všechny projevy byly krátké, srdečné a neformální. Vesměs tlumočily obdiv nad neúnavnou vědeckou, výzkumnou, sběratelskou, spisovatelskou i pedagogickou prací, v níž Eugen Strouhal stále pokračuje.

jp_34684_f_1
jp_34684_f_1

Zmíníme se nejprve o jeho vzdělání a profesní dráze. Po dokončení obecné školy studoval na tehdy proslulém 1. státním Masarykově reálném gymnáziu v Křemencově ulici, kde pokračoval až do septimy. Po zrušení tohoto ústavu dokončil poslední ročník na Vančurově gymnáziu na Smíchově a v roce 1950 s výborným prospěchem maturoval. Ve studiích pokračoval na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze a zároveň si plnil i své druhé přání – věnovat se historii. Na Filozoficko-historické fakultě vystudoval obor prehistorické archeologie, který ukončil tři roky po absolvování studia medicíny v roce 1959. Studovat nepřestal nikdy, jak u každého vědce platí. Z teoretických diplomových studií chci ještě zmínit postgraduální studium fyzické antropologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1968). Všechny tyto vystudované disciplíny – medicína, archeologie, antropologie, historie – byly podmíněny jeho celoživotním neutuchajícím zájmem a splynuly v obor, který založil a jehož je předním představitelem – v paleopatologii neboli v nauku o dávných chorobách, jež je možné diagnostikovat na kosterních pozůstatcích a mumiích.

Pracovní kariéra byla pestrá. Po promoci nastoupil na umístěnku jako lázeňský lékař ve Františkových Lázních. Po roce získal místo odborného asistenta prof. B. Krajníka v Ústavu lékařské biologie lékařské fakulty v Plzni, kde setrval tři roky. Pak se vrátil jako sekundář radioizotopového oddělení Výzkumného ústavu endokrinologického v nemocnici v Praze – Motole. Zde si rozšířil i klinické znalosti v některých lékařských oborech, které mu byly v další práci archeologa a expedičního lékaře při archeologických výkopech velmi užitečné.

Významné datum v profesní kariéře představoval rok 1961, kdy byl přijat za člena Československého egyptologického ústavu UK v Praze a v Káhiře. Zde vykonával funkci expedičního lékaře a současně i archeologa a antropologa. Mimo prací na výzkumu Ptahšepsesovy mastaby v Abusíru u Káhiry se zúčastnil příprav a průběhu tří archeologicko-epigrafických expedic do Núbie v rámci mezinárodní akce na záchranu núbijských památek UNESCO v letech 1961, 1964 a 1965. Inicioval a organizoval dvě egyptsko-československé antropologické expedice do Nové Núbie v oblasti u Kom Omba (1965, 1967). V souvislosti s přípravou členů egyptského týmu uspořádal v roce 1965 spolu s prof. J. Valšíkem semestrální kurz základů antropologie v Anatomickém ústavu lékařské fakulty Kasr el-Aini Káhirské univerzity v Gíze.

Po roce 1968, v době velkých a nešťastných společenských změn v našem státě, kdy E. Strouhal odmítl vstoupit do obrozené KSČ, nebylo pro nestraníka E. Strouhala místo na některé z univerzitních fakult; naštěstí přišla nabídka E. Herolda nastoupit do Náprstkova muzea, složky Národního muzea v Praze. Zde setrval E. Strouhal až do roku 1992, založil nové Oddělení pravěku a starověku, Přední Asie a Afriky a stal se jeho vedoucím. Díky jeho činnosti se značně rozmnožily sbírky muzea, z nichž velká část pocházela z československých ar­cheo­logických výzkumů v Egyptě. Na jejich základě vytvářel scénáře pro velké i menší výstavy muzea. V té době mu bylo umožněno zúčastňovat se na pozvání dlouhodobých archeologických a antropologických výzkumů v zahraničí, zpracovat Alešem Hrdličkou přivezené série z egyptského Lištu a Chár­gy jakož i další egyptské kostrové materiály v různých institucích USA a Rakouska.

Strouhalův vědecký ztájem se během jeho činnosti postupně přesouval od archeologie přes antropologii k paleopatologii. Byl jedním z deseti zakládajících členů Paleopatologického klubu (1973), vbrzku přeměněného na asociaci. Strouhal se tím stal jediným evropským členem-zakladatelem. Tímto aktem vznikl nový nezávislý obor na průsečíku archeologie, antropologie a lékařských věd. V roce 1983 se Strou­hal aktivně zúčastnil prvního československého paleopatologického sym­pózia v Národním muzeu. Paleopatologie zůstává až dosud oblíbenou půdou jeho bádání.

Je nutné zmínit i činnost pedagogickou. V letech 1969–1973 působil Strou­hal i jako externí pedagog Univerzity 17. listopadu v Praze, kde přednášel v angličtině nebo francouzštině prehistorii Afriky pro zahraniční studenty. Jako neperspektivní kádr nesměl dalších patnáct let přijímat pozvání k přednáškám pro studenty s jedinou výjimkou jednosemestrálního kurzu antropologie na univerzitě v egyptské Alexandrii v roce 1979. Zákaz prolomil až v roce 1988 prosazením semestrálního kurzu základů paleopatologie ve spolupráci s L. Vyhnánkem na 1. lékařské fakultě UK v Praze. Na této fakultě, jeho rodné alma mater, začal působit po roce 1989 v rámci Ústavu dějin lékařství, kterého se posléze stal i přednostou.

Ústav převzal Eugen Strouhal v personálně i materiálně okleštěném stavu, který se mu podařilo rozšířit. Obnovil jeho pedagogickou činnost, která se rozvinula nejen přednáškami pro začátečníky („Úvod do studia lékařství“), ale i formou výběrových semestrálních kurzů „Přehledu dějin lékařství“ a Základů paleopatologie“ pro vyspělé posluchače 4. ročníku. Pro egyptology pořádal občasné cykly přednášek „Antropologie starého Egypta“ na Filozofické fakultě. Souběžně s činností v Ústavu dějin lékařství přijal Strouhal nabídku rektora Západočeské univerzity v Plzni, kde jednou až dvakrát týdně působil v rámci přednášek a praktik z fyzické antropologie a vyhlásil i přednášku z kulturní antropologie starého Egypta. Od roku 1993 podnes přednáší Strouhal v cyklech Univerzity 3. věku 1. LF UK.

První vědecko-pedagogický titul obhájil na Fakultě archeologie Varšavské univerzity, která mu po obhajobě udělila v roce 1991 titul „doktor habilitowany“. V témže roce práci, doplněnou o kulturně sociální antropologické aspekty, obhájil i na FF UK v Praze, a získal tím hodnost DrSc. Po dalších třech letech byl jmenován na základě předloženého souboru publikovaných prací z paleopatologie profesorem dějin lékařství a lékařské deontologie. I nadále mohl díky pochopení vedení 1. LF UK pokračovat ve výzkumu v egyptském terénu ve spolupráci s českými, anglickými, nizozemskými, francouzskými, australskými a americkými expedicemi. Zpracovával lidský kostrový materiál z antropologického a paleopatologického hlediska. Shromažďoval si tak půdu pro zamyšlenou knihu o staroegyptském lékařství, jejíž první díl vyšel na podzim v roce 2010 v nakladatelství Academia.

Tím se dostáváme i k jeho bohaté činnosti publikační. Napsal dlouhou řadu archeologických, antropologických i paleopatologických vědeckých a populárně vědeckých článků a knih, z nichž největšího úspěchu dosáhla jeho publikace Život starých Egypťanů (1989), která dosud vyšla v 19 vydáních a 9 jazycích ve 12 státech včetně USA a Japonska. Získala cenu J. Rothbauma jako nejlepší kniha roku 1992 nakladatelství Oklahomské univerzity. Ve spolupráci s dalšími významnými autory napsal i první českou učebnici paleopatologie „Základy paleopatologie“(2004), „Antropologie egyptských núbijských mužů“ (2007), „Trpěli i dávní lidé nádory? Historie a paleopatologie nádorů, zvláště zhoubných“ (2008; anglická verze je připravena do tisku) a již zmíněnou knihu „Lékařství starých Egypťanů I. Staroegyptská chirurgie a péče o ženu a dítě“ (2010; rovněž v tomto případě je vydání anglického překladu v jednání).

Rozsáhlá bibliografie profesora Strou­hala čítá 343 vědeckých článků, 200 populárně vědeckých článků, 295 zpráv z vědeckého života a 250 recenzí knih a článků, 13 vědeckých monografií, 3 cestopisy aj. Její zveřejnění se připravuje pro časopis Anthropologie (48/2, 2010). Celkem jsem napočítala osm udělených medailí, které zde nechci z důvodu nedostatku místa vyjmenovávat. Byl nebo je stále členem 22 domácích, zahraničních a mezinárodních vědeckých společností.

Nelze se rozepsat o všech aktivitách vědeckého života E. Strouhala. Snad ještě zmíním jeho práci organizační. V roce 1970 spoluorganizoval Sympozium etnické antropologie v Náprstkově muzeu, dále 2. československé sympozium z dějin medicíny, veterinární medicíny a farmakologie, 12. evropskou konferenci Paleopatologické asociace, byl nebo je členem v několika vědeckých radách, v redakčních radách čtyř českých a zahraničních časopisů a zastává funkce ve vědeckých společnostech – např. funkci místopředsedy v České společnosti antropologické a opakovaně člena výboru Evropské antropologické asociace.

Co ještě dodat? Mnohé jsem vynechala, neboť článek by mohl snadno vysoce přesáhnout místo vymezené časopisem. Pan profesor je obdivuhodný člověk. Velmi a široce vzdělaný, znalý mnoha cizích jazyků, zcestovalý a sečtělý, neuvěřitelně pilný a stále neúnavně pracující. V zorném poli jeho vědeckého oboru je mezinárodně uznávanou nemalou autoritou. Snad ještě to nejdůležitější – vystupuje vždy jako velmi skromný, slušný a „rovný“ člověk za všech okolností. Kéž je mu dopřáno ještě mnoho let vědecky plodného života v pevném zdraví!

prof. PhDr. Milada Říhová, CSc.
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav dějin lékařství a cizích jazyků
Karlovo náměstí 40, 120 00 Praha 2
e-mail: milada.rihova@lf1.cuni.cz


Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
nový kurz
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Inhibitory karboanhydrázy v léčbě glaukomu
Autoři: as. MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Příběh jedlé sody
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se