Prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc. osmdesátníkem

Nechce se tomu ani věřit, že 19. listopadu 2010 slaví své osmdesáté narozeniny prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc., emeritní dlouholetý ředitel Endokrinologického ústavu a přední osobnost nejen české, ale i světové endokrinologie. Profesor Stárka se narodil ve slovenské Banské Bystrici, avšak po vzniku Slovenského štátu byl nucen se přestěhovat společně s českými rodiči do Prahy. Začátek jeho životní cesty nebyl ani později jednoduchý. Absolvování gymnázia komplikovalo po únoru 1948 obvinění z protistátní činnosti. V důsledku toho byl Stárka donucen do roku 1950 vystřídat řadu manuálních profesí, než byl v roce 1950 přijat ke studiu oboru chemie na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Tu absolvoval s vyznamenáním v roce 1956.

Již za studia publikuje Stárka články v mezinárodních časopisech. Jeho první práce věnované steroidům, resp. jejich stanovení, se objevují již v roce 1957. V témže roce nastupuje do nově založeného Výzkumného ústavu endokrinologického v Praze, kde z popudu prvního ředitele ústavu doc. Karla Šilinka buduje steroidní laboratoř. Toto pracoviště se stává brzy vedoucím centrem steroidního výzkumu v tehdejším Československu, které je uznáváno jako špičkové pracoviště i zahraničními autoritami v oboru. Plodnou výzkumnou činnost profesora Stárky odráží jeho publikační aktivita, která v rámci databáze Medline (PubMed) dosahuje dnes úctyhodných 427 prací, přičemž celkový počet všech jeho publikovaných prací přesahuje 1000. Profesor Stárka dovedl spojit své znalosti a zkušenosti organického chemika se zkušenostmi klinického endokrinologa nejen v publikační aktivitě, ale i ve své pedagogické činnosti. Profesor Stárka se účastní pregraduální výuky na lékařských a přírodověděckých fakultách, podílí se na předatestačním školení v endokrinologii a na výuce doktorandů. Tento jedinečný celostní pohled na endokrinologii mu umožnilo i to, že při plném pracovním vytížení v roce 1972 úspěšně dokončil dálkové studium medicíny na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Své zkušenosti zúročil při vydání řady monografií z oboru endokrinologie, které se staly základními učebnicemi a dočkaly se četných opakovaných vydání. Profesor Stárka se věnoval nejenom stanovení steroidů především pomocí chromatografických metod, ale i steroidní enzymologii, metabolismu steroidů ve tkáních plodu, úloze steroidů v oku a významu metabolitů dehydroepiandrosteronu. Svůj sjednocující pohled na medicínu uplatňoval i ve steroidním výzkumu, při němž spolupracoval nejen s endokrinology, ale i s gynekology, sexuology, pediatry, embryology, patology, oftalmology, urology, psychiatry, neurology a sportovními lékaři z Česka i ze Slovenska. Širší mezinárodní spolupráci ve výzkumu umožnilo profesoru Stárkovi jeho působení jako visiting scientist v Ústavu klinické chemie a biochemie lékařské fakulty Bonnské univerzity v druhé polovině 60. let minulého století. Jedním z plodů této spolupráce s nadšenými mladými evropskými badateli bylo založení časopisu European Journal of Steroids. Ten se dnes pod názvem Journal of Steroid Biochemistry and Molecular Biology řadí k nejuznávanějším časopisům jak v oblasti základního, tak klinického výzkumu steroidů. Nadějný vývoj ve společnosti byl přerušen po sovětské okupaci v roce 1968. Normalizační doba se odrazila v potlačování jakýchkoliv styků se Západem ve vědě a výzkumu. To vedlo ke stagnaci i v oblasti biomedicínského bádání.

V letech 1983–1987 byl doktor Stárka pověřen vedením ústavu, což mu umožnilo v rámci daných možností oživit nejen vědecko-výzkumnou, ale i diagnosticko-léčebnou činnost ústavu. Společenské změny po sametové revoluci přispěly k tomu, že profesor Stárka byl v roce 1990 jmenován tentokrát již řádným ředitelem Endokrinologického ústavu. V témže roce došlo k jeho habilitaci na 3. lékařské fakultě UK, kde byl v roce 1992 jmenován profesorem. Profesor Stárka díky svému širokému rozhledu nejen v endokrinologii, ale i v medicíně dokázal vycítit potřeby budoucího směřování výzkumu i klinické praxe. Dokladem toho jsou nově vzniklá pracoviště ústavu, mezi něž patří například oddělení molekulární endokrinologie a klinické imunoendokrinologie. Byl to profesor Stárka, který podpořil jak zřízení oddělení funkční diagnostiky, tak později i včlenění Obezitologické jednotky mezi pracoviště ústavu. Mnoho úsilí věnoval profesor Stárka nejenom vědecké pedagogické a klinické práci, ale úspěšně čelil i snahám o dezintegraci ústavu, které se v minulosti objevily.

Profesor Stárka se aktivně účastnil a doposud účastní organizování vědecké, pedagogické i klinické činnosti v biomedicínských vědách. Je členem fakultních vědeckých rad, Učené společnosti a České lékařské akademie. Řadu let byl místopředsedou České endokrinologické společnosti ČLS JEP. Je členem redakčních rad čtyř mezinárodních časopisů. Za svoji činnost byl mnohokrát odměněn řadou uznání –⁠ čtyřikrát získal Cenu ministra zdravotnictví za nejlépe řešený výzkumný projekt, pětkrát získal ceny odborných lékařských společností a stal se rovněž nositelem čestné medaile Univerzity v Helsinkách. I když profesor Stárka ukončil svou činnost ve funkci ředitele ústavu v roce 2000, je i nadále nepostradatelným členem vědeckého týmu ústavu.

Prof. Stárka je stále pln entuziasmu, iniciuje řešení grantů, čile publikuje, vede doktorandy a obětavě sdílí své bohaté zkušenosti s mladšími spolupracovníky.

Vážený pane profesore, milý Luboši, dovol, abychom Ti jménem všech spolupracovníků poděkovali za vše, co jsi pro ústav udělal a stále děláš, a abychom Ti popřáli do dalších let mnoho zdraví a ať Tě neopustí Tvůj příslovečný elán.

doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc.

RNDr. Běla Bendlová, CSc.

Endokrinologický ústav Praha