ČESKÉ SOUHRNY


Vyšlo v časopise: ACTA CHIRURGIAE PLASTICAE, 51, 1, 2009, pp. 32

Management léčby infikovaných zlomenin tibie a chronické osteomyelitidy tibie prostřednictvím přenosu volného laloku: Srovnání dvou sobourů pacientů

Záhorka J., Nejedlý A., Tvrdek M., Džupa V.

Cíl studie: Porovnat výsledky léčby dvou skupin pacientů, pacientů s infikovanou zlomeninou nebo s chronickou osteomyelitidou bérce a hlezenného kloubu léčenou metodou radikálního debridement následované krytím volným lalokem či transpozicí svalu.

Soubor pacientů: V období mezi 1. 1. 2002 a 30. 9. 2007 použili autoři tuto metodu léčby u 52 pacientů (10 žen a 42 mužů) s průměrným věkem 44 let (věkové rozpětí 10–67 let). Sledovaný soubor byl rozdělen na retrospektivní a prospektivní část.

Metody: Rozdíl mezi oběma skupinami spočíval v radikalitě debridement. K porovnání obou podskupin jsme pak použili počty pooperačních komplikací, dalších nutných operačních výkonů a v neposlední řadě schopnosti léčené končetiny nést plnou zátěž.

Výsledky: Rozdíl mezi počtem pooperačních komplikací (7 oproti 2) nebyl signifikantní (p=0,123), stejně tak rozdíl v počtu následných operací  (20 oproti 17, p=0,706). Rovněž rozdíl v schopnosti končetiny nést plnou zátěž (21 proti 22) nebyl signifikantní (p=0,670).

Souhrn: Autoři se domnívají, že, navzdory statistickým propočtům výsledky prospektivní části studie jsou ve skutečnosti mírně lepší. Autoři považují metodu razantního debridement a následného krytí měkkotkáňového defektu za vhodnou pro léčbu infikovaných zlomenin v oblasti bérce a hlezenného kloubu a osteomyelitidy tibie.

Vliv přítomnosti krve v okolí cévní stopky na perfuzi laloku v experimentu na laboratorním potkanovi

Hýža P., Veselý J., Schwarz D., Vašků A., Choudry U., Streit L., Bistoni G., Sukop A.

Cílem této experimentální studie bylo zjistit účinek přítomnosti krve v okolí cévní stopky na perfuzi laloku. Jako experimentální model byl použit tříselný lalok laboratorního potkana a perfuze lalokem byla měřena pomocí laser-dopplerového přístroje. Část cévní stopky laloku byla zbavena adventicie a zaplavena krví, která pocházela buď z ocasní tepny (skupina A), nebo z větve cévní stopky laloku (skupina B). Kontinuálním měřením perfuze laloku laserovým dopplerem bylo zjištěno, že přítomnost krve v okolí cévní stopky vedla k signifikantnímu poklesu perfuze v obou skupinách. Mezi skupinami nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v délce trvání sníženého prokrvení laloku. Závěrem lze shrnout, že přítomnost krve v okolí cévní stopky způsobuje signifikantní snížení prokrvení laloku bez ohledu na to, zda se jedná o krvácení ze stopky laloku nebo o krev ze vzdáleného zdroje.

Zachování žilního odtoku zlepšuje přežití TRAM laloku po cévním postupu DELAY

Tsoutsos D., Gravvanis A., Kakagia D., Ghali S., Papalois A.

Princip: Břišní ostrůvkový lalok krysy se osvědčil jako hodnověrný a reprodukovatelný model pro studii chirurgické „delay“ metody. Je zvykem současně oddělit oboje, arterii komitantní žíly, a získat tím maximální přežití TRAM laloku u krys, které podstoupily předchozí „delay“ laloku. Tato studie hodnotí efekt selektivního přerušení pouze arterie, vůči standardnímu cévnímu „delay“ postupu pro přežití modelu TRAM laloku krysy.

Metoda: 36 krys Wistar bylo náhodně rozděleno do tří skupin (n=12), v závislosti na typu vaskulárního přerušení v úvodním „first stage delay“ stadiu experimentu. Ve supině A (kontrolní skupina) nebyly cévy ligovány. Ve skupině B byl zachován pravý hluboký distální epigastrický svazek, zatímco proximální byl ligován. Levostranně bylyl igovány oba hluboké svazky. Ve skupině C byl zachován pravostranný distální svazek spolu s levostrannou distální žilou epigastrického svazku, zatímco byly ligovány proximální epigastrické svazky spolu s arterií distálního levostranného epigastrického svazku. V „second stage“ stadiu experimentu, o týden později, byly u všech krys mobilizovány TRAM laloky na pravostranném distálním hlubokém epigastrickém svazku a vráceny zpět do původní pozice a dokumentovány digitální fotografií.

Prokrvení ostrůvkových laloků bylo hodnoceno po 96 hodinách použitím digitální fotografie a analyzováno obrazovým softwarem SigmaScan (SPSS, Inc., Chicago, IL).

Výsledky: Procento přežití laloků v kontrolní skupině A bylo 50±6 %, ve skupině B 60±4 % a ve skupině C 85±4 %. Ligatura 3 vaskulárních svazků ve skupině B zlepšila procento přežití laloků ve srovnání se skupinou A, ale percentuální zlepšení přežití nebylo statisticky významné. Rozdílně, precentuální přežití laloků v kontrolní skupině C bylo staticky signifikantní ve srovnání s kontrolní skupinou A a B (p<0,05, ANOVA).V kontrolní skupině C se u krys nevyskytla nekróza v zóně IV.

Závěr: Toto naznačuje, že „delay“ postup se zachováním žilního odtoku ze zóny IV laloku vede ke zlepšení cévního zásobení laloku.

Účinnost magnesium sulphuricum při řešení chirurgicky vyvolaného vazospasmu cévní stopky laloku v experimentu

Hýža P., Veselý J., Schwarz D., Vašků A., Streit L., Choudry U., Sukop A.

V experimentu na laboratorních potkanech byl studován vliv 10% magnesium sulphuricum na vazospasmus cévní stopky laloku. Vazospasmus byl vyvolán tahem v podélné ose cévní stopky tříselného laloku laboratorního potkana. Periferní prokrvení laloku bylo průběžně měřeno pomocí laser-dopplerového přístroje. Ve studijní skupině se lokálně na stopku aplikovalo magnesium sulphuricum a délka trvání vazospasmu byla porovnávána s kontrolní skupinou, která byla bez medikace. Mezi skupinami byl nalezen statisticky významný rozdíl (p = 0,01), v terapeutické skupině se zkrátila délka trvání vazospasmu. Závěrem lze konstatovat, že v experimentu na zvířeti působí magnesium sulphuricum uvolnění chirurgicky vyvolaného vazospasmu. Toto zjištění je v souladu s naším klinickým pozorováním.

Použití piezoelektrického kostního nože v chirurgii ruky a v rekonstrukční chirurgii

Arnež Z., Papa G., Renzi N., Ramella V., Panizzo N., Toffanetti F.

Osteotomie lze prostřednictvím piezoelektrického nože provádět i na kostech větších průsvitů/tloušťek. Zároveň naléhající měkké tkáně nejsou v riziku termálního poškození a je sníženo i riziko poškození neurovaskulárních struktur, což je velmi významné v chirurgii ruky a rekonstrukční chirurgii. Tyto vlastnosti kostního skalpelu velmi přispívají k bezpečnosti a snadnému provedení operace. Výsledný řez kostí je přesný a umožňuje okamžitou a bezpečnou osteosyntézu.

Pro osteotomie kostí, které jsou větší tloušťky než 1 cm, potřebujeme o 20–30% více času než při osteotomii konvenčními metodami. Větší bezpečnost provedení osteotomie však převažuje nedostatek delšího provedení ostetotomie.

Jsou představeny tři případy, které předvádějí použití přístroje Genera® Ultrasonic při přerušení kostí větší tloušťky (metakarp, fibula, žebro) bez jakýchkoli komplikací.

Pro selektivnost pro kostní tkáň, přesnost a možnost chránění měkkých tkání podporujeme použití Genery, piezoelektrického kostního skalpelu, v oblasti chirurgie ruky a rekonstrukční chirurgie.


Štítky
Chirurgie plastická Ortopedie Popáleninová medicína Traumatologie

Článek vyšel v časopise

Acta chirurgiae plasticae

Číslo 1

2009 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se