Rosuvastatin patří mezi klíčové statiny používané v primární i sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění. K přínosu jeho podávání významně přispívají také pleiotropní účinky, které nemají vztah k hypolipidemickému působení statinů.
Kardiovaskulární onemocnění, která vznikají jako následek aterosklerózy, jsou hlavní příčinou mortality a invalidity v rozvinutých zemích. Jejich výskytu lze předcházet ovlivněním hlavních rizikových faktorů, jimiž jsou hypertenze, diabetes mellitus a dyslipidémie, a to jak změnou životního stylu, tak pomocí farmakoterapie. Při léčbě dyslipidémií je hlavním cílem snížit hladinu LDL cholesterolu (LDL-c). U vysoce rizikových pacientů je doporučeno snižovat hodnoty LDL-c pod 1,8 mmol/l nebo o ≥ 50 % původní hodnoty.
Léky první volby při léčbě dyslipidémií jsou statiny, které inhibují enzym 3-hydroxy-3-methylglutaryl koenzym A (HMG-CoA) reduktázu v játrech a tím snižují endogenní syntézu cholesterolu, což vede ke zvýšení počtu LDL receptorů na povrchu jaterních buněk, zvýšení vychytávání a degradace LDL-c a k inhibici syntézy lipoproteinů o nízké hustotě (VLDL).
Rosuvastatin, jak ukázaly klinické studie, snižuje v porovnání s ostatními statiny hladiny LDL-c efektivněji, má nejvyšší schopnost redukovat kardiovaskulární riziko, a jak bylo prokázáno pomocí intravaskulárního ultrazvuku, snižuje velikost aterosklerotických plátů v koronárním a karotickém řečišti.
Rosuvastatin patří mezi hydrofilní statiny. Jeho hydrofilnost má za následek vysokou hepatoselektivitu jeho účinku, rychlý metabolismus a méně interakcí. Kromě snížení LDL-c jsou pro pacienty přínosem i jiné než hypolipidemické efekty rosuvastatinu, které nemají vztah k primárnímu mechanismu jeho účinku.
Klinické studie prokázaly, že rosuvastatin má schopnost zlepšovat endotelovou dysfunkci a má protizánětlivé a antioxidační účinky, jež dále přispívají k příznivým účinkům na endotel. Jeho podávání snižuje riziko vzniku hluboké žilní trombózy a plicní embolie. Atriální fibrilace (AF) patří k významným rizikovým faktorům vzniku ischemického iktu. Podávání rosuvastatinu snižuje riziko rekurence AF po provedené kardioverzi a riziko vzniku i rekurence AF u pacientů se srdečním selháním. Bylo také zjištěno, že podávání rosuvastatinu významně zlepšilo koronární průtokovou rezervu pacientů s hypertenzí a hypercholesterolémií. Profylaktické podání dávky rosuvastatinu snižovalo riziko periprocedurálně vzniklého infarktu myokardu v průběhu elektivní perkutánní koronární intervence a při koronarografickém vyšetření redukovalo riziko nefropatie indukované kontrastní látkou. Studie provedená u pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem prokázala, že podávání rosuvastatinu má renoprotektivní účinky (hodnoceno podle hodnot glomerulární filtrace). U onemocnění ledvin je však nutné redukovat dávky rosuvastatinu.
Statiny mohou u rizikových pacientů (hladina glukózy nalačno 5,6–6,9 mmol/l, BMI > 30 kg/m2, zvýšení triglyceridů v krvi, hypertenze) zvýšit hladinu glukózy v krvi. Toto zvýšení glykémie je považováno za class efekt všech statinů. Rizikoví pacienti mají být klinicky a biochemicky monitorováni. Prospěch z léčby statiny (redukce závažných kardiovaskulárních příhod) však výrazně převyšuje toto riziko. U pacientů s diabetem vedlo podávání rosuvastatinu v porovnání s jinými statiny nejen k nejvyššímu poklesu LDL-c a triglyceridů, ale došlo také ke zlepšení symptomů diabetické polyneuropatie.
Nedávné studie potvrdily, že podávání rosuvastatinu může u pacientů s nealkoholovou steatohepatitidou vést k normalizaci hladin transamináz a k úplné resoluci steatohepatitidy, která byla potvrzena biopticky i ultrasonograficky.
Rosuvastatin patří pro svou vysokou účinnost mezi nepostradatelné látky. Kromě hypolipidemického účinku hrají v prevenci kardiovaskulárních onemocnění významnou roli i jeho další vlastnosti, především protizánětlivý, antioxidační a antitrombotický účinek a schopnost snižovat riziko vzniku či rekurence atriální fibrilace a zlepšovat funkci endotelu.
(blu)
Zdroj: Cortese F. et al. Rosuvastatin: beyond the cholesterol-lowering effect. Pharmacol Res 2016 Mar 2; 107 : 1–18; doi: 10.1016/j.phrs.2016.02.012.
