Neuropatická bolest je svou podstatou onemocnění somatosenzorického systému. Dělí se podle mnoha kritérií, klinicky nejvýznamnější je spontánně vzniklá. Spontánní bolest může být trvalá nebo paroxysmální a svým charakterem obvykle odpovídá pálivé či bodavé až vystřelující bolesti. Incidence narůstá s věkem exponenciálně. Etiologie je poměrně rozmanitá, od diabetické přes postherpetickou až po alkoholovou či HIV indukovanou neuropatickou bolest. Mohou se s ní však setkat i pacienti po cévní mozkové příhodě nebo s diagnózou roztroušené sklerózy.
Neuropatická bolest je spojená rovněž s řadou komorbidit. Z nejčastějších lze zmínit poruchy spánku a ospalost, potíže s koncentrací, deprese, úbytek energie, úzkost či sníženou chuť k jídlu. Mezi bolestí, poruchou spánku a depresí existuje vzájemný těsný vztah, který často vyústí až v circulus vitiosus. Dalším problémem je i souběžná porucha motorických funkcí ve smyslu ochablosti či spasticity. Kromě bolesti jsou přítomné rovněž jiné senzitivní fenomény, například parestezie a dysestezie.
Terapie tohoto problému není jednoduchá, navíc nemáme k dispozici jasně definovanou léčebnou strategii a každý pacient vyžaduje individuální přístup. Terapeutická odpověď je často nepředvídatelná, stejně tak výskyt nežádoucích účinků.
Běžná analgetika nedosahují požadovaného efektu. Současná farmakoterapie tak využívá léčiva, jež byla původně určena pro jiné indikace (např. epilepsii). Podle současných doporučení jsou první volbou tricyklická antidepresiva. Pozitivní efekt vykazují rovněž inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu. Své místo zde dále mají antiepileptika jako gabapentin či karbamazepin. U některých pacientů musíme sáhnout i po opioidech, patří ale až mezi léčiva třetí volby.
Přístup k nemocným s neuropatickou bolestí by měl být komplexní. Kromě medikace zahrnuje fyzikální terapii, psychoterapii a v některých případech také invazivní léčebné metody.
Pregabalin, někdy označovaný jako „vylepšený“ gabapentin, patří do skupiny antiepileptik s působením na podjednotku napěťově řízených vápníkových kanálů. Moduluje tak vstup kalcia do neuronů v centrálním nervovém systému. Je indikovaný u neuropatické bolesti a rovněž u epilepsie, generalizované úzkostné poruchy a dalších diagnóz.
V minulém roce byly publikovány výsledky metaanalýzy, která se mimo hodnocení účinnosti a vedlejších účinků pregabalinu zabývala také jeho vlivem na přidružené komorbidity (poruchy spánku, úzkost, depresi atd.). Bylo do ní zahrnuto více než 6 tisíc pacientů s neuropatickou bolestí v rámci 28 nezávisle prováděných klinických studií. Metaanalýza jasně prokázala v porovnání s placebem signifikantní redukci bolesti u periferního typu neuropatické bolesti. Velmi dobře pregabalin dopadl také v otázce poruch spánku − i v tomto případě došlo k signifikantnímu zlepšení oproti placebu. Některé ze zahrnutých studií dále ukazují jeho příznivý vliv na depresivní či úzkostné projevy.
Výrazně vyšší je však riziko rozvoje nežádoucích vedlejších účinků ve srovnání s kontrolní skupinou. Mezi nejčastěji popisované patří zvýšení hmotnosti, somnolence, zmatenost, periferní otoky, suchost v ústech a vertigo. V některých případech musela být terapie pregabalinem ukončena. Po náhlém vysazení se mohou objevit i příznaky z odnětí (nervozita, pocení, průjem či deprese), a je tedy nutné ho vysazovat postupně.
Pregabalin má v léčbě neuropatických bolestí zcela jistě své právoplatné místo. Nejen že signifikantně snižuje bolest, ale také působí účinně v boji s depresí a úzkostí a výrazně zlepšuje kvalitu spánku. I přes známé nežádoucí účinky bývá dobře snášen a v mnohých doporučených postupech je označován jako lék 1. volby pro terapii neuropatické bolesti.
(herm)
Zdroj: Onakpoya I. J., Thomas E. T., Lee J. J. et al. Benefits and harms of pregabalin in the management of neuropathic pain: a rapid review and meta-analysis of randomised clinical trials. BMJ Open 2019; 9 (1): e023600, doi: 10.1136/bmjopen-2018-023600.
