V roce 2010 byla publikována metaanalýza, podle níž bylo užívání statinů spojeno s lehce zvýšeným rizikem nově vzniknuvšího diabetu mellitu 2. typu. Internet vzápětí zaplavila vlna znepokojených a varovných článků, která již poněkud pošramocené pověsti statinů přidala další nezasloužený šrám. Tématu se následně podrobně věnovala Pracovní skupina pro farmakovigilanci Evropské lékové agentury (PhWP EMA). Její závěrečná zpráva ukazuje, jak důležité je vnímat podobná výzkumná zjištění v širším kontextu.
Statiny mohou zvyšovat riziko nově vzniklého diabetu u těch pacientů, kteří již byli ve vysokém riziku a nemoc by u nich s největší pravděpodobností dříve či později stejně propukla. To samo o sobě statiny samozřejmě „neomlouvá“. Důležité ovšem je, že tito pacienti mají zároveň vysoké riziko kardiovaskulárních příhod s mnohdy fatálními důsledky.
Dle metaanalýzy mohou být statiny zodpovědné za 1 nový případ diabetu na 1000 pacientoroků léčby, což si lze lépe představit jako 1 případ na 255 pacientů léčených statinem po dobu 4 let. Za stejnou dobu mohou statiny ve stejné skupině odvrátit 5,4 úmrtí nebo infarktu myokardu a stejný počet cévních mozkových příhod či koronárních revaskularizací. Výsledná bilance tak hovoří jednoznačně ve prospěch užívání statinů.
Ze statinů profituje i zmíněná populace osob bezprostředně ohrožených vznikem diabetu, což jsou zejména pacienti s lačnou glykémií v rozmezí 5,6−6,9 mmol/l. Dalšími rizikovými faktory jsou:
U těchto osob by měl probíhat důsledný screening diabetu cestou pravidelných klinických a laboratorních kontrol. Takové upozornění je i součástí souhrnu údajů o léčivém přípravku u všech přípravků obsahujících statin distribuovaných v Evropské unii.
I pacienti, u nichž již diabetes 2. typu propukl, samozřejmě profitují z léčby statiny. Jedná se o nemocné s vysokým (v případě přítomnosti komplikací diabetu dokonce velmi vysokým) kardiovaskulárním rizikem. Jejich cílové hodnoty LDL cholesterolu by měly být < 2,6, respektive 1,8 mmol/l a v případě vstupní hodnoty nižší, než je dvojnásobek cílové, usilujeme o snížení hladiny o 50 %. K dosažení těchto cílů je většinou zapotřebí využití nejpotentnějších statinů, jimiž jsou atorvastatin a rosuvastatin. Za vysoce intenzivní hypolipidemickou léčbu, u které předpokládáme snížení LDL-c o ≥ 50 %, lze označit užívání 40–80 mg atorvastatinu nebo 20–40 mg rosuvastatinu.
U diabetiků je vždy nutno myslet na riziko vzniku nebo progrese chronického onemocnění ledvin (CKD). Při zhoršení eliminační schopnosti ledvin hrozí kumulace některých léčiv v organismu a roste riziko nežádoucích účinků. Zaměříme-li se na tři nejčastěji předepisované statiny, dávka rosuvastatinu a simvastatinu by měla být upravena při těžké renální insuficienci, zatímco u atorvastatinu redukce dávky nezbytná není.
(luko)
Zdroje:
