Průzkum adherence pacientů k léčbě hypertenze

Průzkum byl prováděn stážisty − studenty farmacie − ve 102 lékárnách v metropolitní oblasti New York v průběhu čtyř semestrů od září 1998 do prosince 1999. Byla sledována adherence k terapii a soulad vybrané léčby s doporučeními amerického Společného národního výboru pro prevenci, odhalování, vyhodnocování a léčbu vysokého krevního tlaku (The Sixth Report of the Joint National Committee on Prevention, Detection, Evaluation, and Treatment of High Blood Pressure [JNC VI]).

Do studie byli zařazeni pacienti starší 18 let, kteří si v lékárnách vyzvedli předepsaná antihypertenziva. Pacienti byli požádáni o vyplnění dotazníku a zároveň jim byl změřen krevní tlak. Průzkumu se zúčastnilo celkem 821 pacientů (362 mužů a 459 žen), průměrný věk činil 62 ± 14 let. Dostatečně kontrolovaný krevní tlak mělo v době oslovení 61 % účastníků studie.

Nejpředepisovanějšími antihypertenzivy byly inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, následně diuretika, beta-blokátory a blokátory vápníkových kanálů. V průběhu studie klesala preskripce diuretik a zvyšovalo se naopak procento předepsaných antagonistů receptoru pro angiotenzin II.

Výsledky a diskuse

Výbornou adherenci k léčbě uvádělo 37 % pacientů. Nejčastějším zmiňovaným důvodem nízké adherence byla zapomnětlivost, přesvědčení, že není nutné užívat antihypertenziva pravidelně, a obava ze závislosti na lécích. Pouze 6 % pacientů ovšem uvedlo, že rozumí, proč jim bylo pro léčbu hypertenze předepsáno konkrétní antihypertenzivum. Adherence k léčbě nebyla ovlivněna typem předepsaného léčiva.

Během studie klesal soulad předepsané léčby s doporučeními JNC VI, a to z 85 % na začátku studie na 64 % u pacientů zařazených na konci studie. Nejvyšší shoda s doporučeními JNC VI byla u pacientů s prodělaným infarktem myokardu, s diabetem 1. typu s proteinurií a s levostranným srdečním selháním (82 %; 80 %; 84 %). Pokles shody předepsané léčby s doporučeními JNC VI v průběhu studie autoři vysvětlují tím, že doporučení byla publikována 2 roky před ukončením studie, a povědomí lékařů o nich tedy časem klesalo. Zároveň se na trhu objevila nová antihypertenziva ze skupiny antagonistů receptoru pro angiotenzin II, a výsledky nových klinických studií tak mohly ovlivnit rozhodování lékařů při výběru farmakoterapie.

Compliance zvolené farmakoterapie s klinickými doporučeními byla hodnocena jen na základě informací o diagnóze, jež o sobě poskytli pacienti, a které tedy nemusely být zcela přesné. Pouze 45 % nemocných znalo hodnotu svého krevního tlaku v době diagnózy hypertenze.

Jediným faktorem, který významně koreloval s vhodně vybranou léčbou, bylo dosažené vzdělání pacientů. Osoby s vyšším vzděláním mohou mít větší zájem diskutovat své onemocnění s lékařem a podílet se na výběru léčiva, což může podpořit optimální výběr antihypertenziva lékařem. Zároveň je také možné, že pacienti s vyšším dosaženým vzděláním vyplnili dotazník přesněji.

Závěr

Hypertenze je chronické onemocnění, a dostatečná dlouhodobá adherence pacientů k léčbě je proto velmi důležitá. Může být zlepšena edukací pacientů se zdůrazněním závažných následků neléčené hypertenze, která zpočátku probíhá asymptomaticky, a také dlouhodobým sledováním s pravidelnými kontrolami. Zároveň je potřeba nalézt léčebný režim, který bude pro nemocného vyhovující, ekonomický a přitom účinný.

(blu)

Zdroj: Cheng J. W., Kalis M. M., Feifer S. Patient-reported adherence to guidelines of the Sixth Joint National Committee on Prevention, Detection, Evaluation, and Treatment of High Blood Pressure. Pharmacotherapy 2001 Jul; 21 (7): 828−841.