Hypertenze patří mezi nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému. Ačkoli se jedná o onemocnění většinou asymptomatické, je velmi významně asociované s kardiovaskulární morbiditou i mortalitou.
Dostupná data naznačují, že 35 % pacientů s hypertenzí o své nemoci neví. Z léčených pacientů s hypertenzí jich cílové hodnoty krevního tlaku (< 140/90 mmHg) dosáhne jen 27 %. K nedostatečné kontrole krevního tlaku u léčených osob vede několik faktorů. V prvé řadě je to nevhodný výběr antihypertenziva, za druhé nonadherence pacienta k léčbě, která může vést k nižší účinnosti, a za třetí nedostatečně časté kontroly krevního tlaku u lékaře. Hypertenze je chronické onemocnění, jež většinou nemá žádné příznaky, a pacienty je proto nutné neustále motivovat a informovat, že léčba není zbytečná.
Autoři studie publikované v časopisu Pharmacotherapy se ve své práci rozhodli sledovat adherenci pacientů k léčbě vysokého krevního tlaku. Současně se pokusili zjistit, proč nemocní léčbu nedodržují a také jaké léky jim lékaři předepisují a proč. Při hodnocení vhodnosti předepsané léčby se autoři řídili doporučením Sixth Joint National Committee on Prevention, Detection, Evaluation, and Treatment of High Blood Pressure (JNC VI).
Jednalo se o prospektivní otevřenou studii, do které byli zahrnuti pacienti, kteří si předepsaná antihypertenziva vyzvedávali v lékárnách na území státu New York. Potřebné údaje (demografické charakteristiky, anamnéza, léková anamnéza, měření krevního tlaku) získávali zaměstnanci lékáren přímo od pacientů. Sledována byla i shoda předepisované léčby s doporučeními JNC VI.
Studie se zúčastnilo 821 pacientů ze 102 lékáren. Průměrný věk činil 62 ± 14 let, většinu pacientů představovali běloši. Kromě hypertenze byl u 715 pacientů (87 %) přítomný i další kardiovaskulární rizikový faktor. Většina pacientů (71 %) byla léčena internisty.
V době měření krevního tlaku ve studii byl krevní tlak dobře kontrolován u 61 % pacientů. Nejčastěji byly předepisovány inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, následované diuretiky a beta-blokátory. Během studie signifikantně klesl soulad mezi předepsanou léčbou a JNC VI – z 85 na 64 % (p < 0,05). Trvalou velmi dobrou adherenci k předepsané antihypertenzní léčbě udávalo 37 % pacientů.
Třemi nejčastějšími důvody pro nonadherenci byly zapomnětlivost, přesvědčení, že léky nejsou potřeba, a strach z lékové závislosti. Jediný faktor, který pozitivně koreloval se správným užíváním medikace, byla míra vzdělání pacienta.
Soulad předepsané léčby s doporučeními JNC VI se lišil podle specializace předepisujícího lékaře – u internistů byl 74 %, u kardiologů 70 %, u nefrologů 67 % a v případě jiné specializace 46 %.
Adherence pacientů k léčbě v této studii nebyla optimální. Edukací pacientů o negativních důsledcích neléčeného krevního tlaku je ovšem možné adherenci zlepšit. Terapie odpovídala doporučením JNC VI v prvním roce po jejich vydání v 84 % případů, poté však tento podíl klesl na 64 %. Stejně jako pacienty je potřeba neustále vzdělávat i lékaře, aby byla zajištěna co nejlepší péče o nemocné s hypertenzí.
(epa)
Zdroj: Cheng J. W., Kalis M. M., Feifer S. Patient-reported adherence to guidelines of the Sixth Joint National Committee on Prevention, Detection, Evaluation, and Treatment of High Blood Pressure. Pharmacotherapy 2001 Jul; 21 (7): 828−841.
