Vedolizumab v léčbě ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci

Mechanismus účinku

Integriny jsou membránové receptory lymfocytů, které se skládají ze dvou podjednotek – α a β. Prvním léčivem, které cílilo na integriny u nespecifických střevních zánětů, byl natalizumab s afinitou k integrinům α₄β₁ a α₄β₇. Jeho širší použití však významně limitovalo riziko reaktivace JCV (viru Johna Cunninghama) a rozvoje progresivní multifokální leukoencefalopatie, závažné a často smrtelné infekce centrálního nervového systému.

Vedolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka, která působí specificky na α₄β₇ integrin exprimovaný na povrchu aktivovaných T lymfocytů. Jelikož je selektivní a má lepší bezpečnostní profil než natalizumab, může představovat novou léčebnou možnost pro pacienty s UC a CD.

Klinická účinnost

Vedolizumab je indikovaný pro léčbu pacientů se středně těžkou až těžkou UC a CD s neadekvátní odpovědí nebo se ztrátou odpovědi na antagonisty tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) či konvenční léčbu, eventuálně pro ty, kteří tuto léčbu netolerují. Vhodný je rovněž pro nemocné s neadekvátní odpovědí na kortikoidy či jejich intolerancí, nebo naopak pro pacienty kortikodependentní.

Při podávání podle schváleného dávkování vede vedolizumab u pacientů se středně těžkým až těžkým onemocněním ke klinické odpovědi po 6 týdnech až v 31,4 % v případě CD a 47,1 % v případě UC a k dosažení klinické remise po dobu 52 týdnů až ve 39 % případů CD a 41,8 % případů UC.

Dávkování a způsob podávání

Před zahájením léčby musí být proveden screening TBC, vhodné je zvážit kontrolu jaterních enzymů a doplnění chybějících vhodných očkování. Vedolizumab se podává během indukce v intravenózní infuzi v dávce 300 mg po dobu 30 minut v týdnech 0, 2 a 6 a poté každých 8 týdnů v rámci udržovací terapie. Pokud není odpověď na léčbu zaznamenána do 14. týdne u CD a do 10. týdne u UC, je vhodné ji ukončit. Pacienti s Crohnovou chorobou, u nichž nedošlo k odpovědi na léčbu, mohou mít prospěch z dávky vedolizumabu v týdnu 10.

Imunogenita

Původní molekula vedolizumabu byla produkována pomocí buněčné linie myšího myelomu a způsobovala vznik protilátek až u 44 % pacientů. Ve snaze minimalizovat imunogenitu je stávající molekula vedolizumabu produkována pomocí ovariálních buněk čínského křečka. To snížilo výskyt protilátek na 4 % pacientů v průběhu léčby, dlouhodobě se pak dle SPC protilátky vyskytují pouze u 1,6 % pacientů.

Lékové interakce

Současné podávání vedolizumabu s antagonisty TNF-α a natalizumabem se nedoporučuje pro vyšší riziko infekčních komplikací a rozvoje progresivní multifokální leukoencefalopatie. Obezřetnost je u pacientů léčených vedolizumabem nutná při podávání živých vakcín. Inaktivované vakcíny je možné podat, hrozí však riziko nižší sérokonverze.

Nežádoucí účinky

Vedolizumab je velmi dobře tolerován. Závažné nežádoucí účinky zahrnují těžší infekce, malignity a anafylaktické reakce. Jelikož je selektivní k receptorům v gastrointestinálním traktu, nebylo dosud zjištěno, že by způsoboval progresivní multifokální leukoencefalopatii, nicméně v tomto ohledu stále probíhají postmarketingové studie.

Shrnutí a závěr

Vedolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti integrinu α₄β₇, která je schválena k léčbě pacientů se středně těžkou až těžkou UC či CD, u nichž nebyla dostatečná odpověď na anti-TNF léčbu, došlo u nich k relapsům nebo anti-TNF léčbu netolerovali, případně vykazovali neadekvátní odpověď či intoleranci na konvenční léčbu, nebo jsou naopak kortikodependentní. Vedolizumab je selektivní ke gastrointestinálnímu traktu a zdá se, že nezpůsobuje progresivní multifokální leukoencefalopatii.

(epa)

Zdroj: Cherry L. N., Yunker N. S., Lambert E. R. et al. Vedolizumab: an α₄β₇ integrin antagonist for ulcerative colitis and Crohn’s disease. Ther Adv Chronic Dis 2015; 6 (5): 224–233, doi: 10.1177/2040622315586970.