V rámci IX. bilaterálního česko-slovenského oftalmologického sympozia proběhl 23. března 2017 ve Zlíně Glaukomový diskusní den. Odborníci se zde interaktivní formou podělili o své zkušenosti a nejnovější poznatky v oblasti etiopatogeneze, diagnostiky, konzervativní i operační léčby glaukomu. Přinášíme vám souhrn všech sdělení z tohoto diskusního dne.
Úvodní sympozium se věnovalo chirurgické léčbě glaukomu. V panelové diskusi zde vystoupili MUDr. Marta Karhanová, Ph.D., FEBO, (Oční klinika LF UP a FN Olomouc), MUDr. Mária Praženicová (II. očná klinika SZU a FNsP F. D. Roosevelta v Banské Bystrici), MUDr. Ivana Sováková (Oční klinika LF UK a FN Plzeň), MUDr. Tomáš Kuběna (Oční ordinace, Zlín), MUDr. Ivana Liehneová, Ph.D., (Oční klinika Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem) a doc. MUDr. Eva Růžičková, CSc., (Oční klinika 1. LF UK a VFN v Praze).
Podle doporučení by měla být incizní chirurgie glaukomu indikována tam, kde se nedá předpokládat udržení zrakových funkcí konzervativní či laserovou léčbou. Rozhodnutí, kdy je vhodné pacientovi doporučit operační řešení, však nemusí být jednoduché, protože je třeba zohlednit řadu faktorů. Ty zahrnují individuální cílový nitrooční tlak (NOT), rychlost progrese (perimetr, změny na terči), věk pacienta, stav zorného pole, rizikový profil (refrakční vady, zaměstnání), stav druhého oka, očekávání pacienta, předchozí zákroky, ale i zkušenosti operatéra. Dalšími aspekty ovlivňujícími rozhodnutí, kdy operovat glaukom, které vyplynuly z diskuse zúčastněných, jsou snášenlivost lokální terapie, compliance a preference pacienta či využití hypotonizujícího efektu operace čočky. Odborníci zmínili rovněž hypotézu, že dlouhodobá lokální terapie může zhoršovat výsledky budoucí operace.
Předsedkyně Glaukomové společnosti Slovenské republiky MUDr. Mária Praženicová prezentovala kazuistiku 50letého muže s pigmentovým glaukomem po fotorefrakčním zákroku pro myopii provedeném v roce 1999. V roce 2009 u něj byl diagnostikován pigmentový glaukom u spádového lékaře, kde byla po intenzivní lokální terapii provedena selektivní laserová trabekuloplastika (SLT, v roce 2011 a 2012) s následnou lokální i celkovou léčbou. Jednalo se o úzkostného pacienta s chronickou sinusitidou a cefaleou. Pro velké zhoršení stavu byla v roce 2012 na oční klinice v Banské Bystrici provedena hluboká sklerotomie vpravo. V roce 2013 došlo k absolutnímu glaukomu vlevo. Ve snaze zpomalit nepříznivý průběh také na pravém oku byl v roce 2016 zaveden drenážní implantát a provedena hluboká sklerotomie s mitomycinem také na amaurotickém bolestivém (z důvodu výkyvů NOT) levém oku po předchozí opakované cyklofotokoagulaci. Pacient je nyní spokojený díky vymizení bolestí. Udává zlepšení kvality života, přestože došlo ke skokovému zhoršení zorného pole. Cílem léčby je nadále udržovat nízký NT. Včasné provedení zákroku, posloupnost operace katarakty a glaukomu i typ výkonů mohou v takovýchto případech rozhodnout o zachování zraku pacienta.
Kazuistika MUDr. Ivany Sovákové se týkala 45letého muže s amblyopií jednoho oka bez glaukomového postižení a s velkým glaukomovým nálezem na druhém oku s výpadkem celé nazální periferie zorného pole. Etiologicky byl vyloučen sekundární glaukom, nejspíš se jednalo o primární glaukom s otevřeným úhlem (POAG). Od roku 2008 byl pacient léčen lokální dvojkombinací antiglaukomové léčby plus byla provedena SLT. Pro nedostatečnou účinnost byla léčba posílena na trojkombinaci. Z důvodu zvýšení NOT byla v roce 2012 provedena trabekulektomie s HealaFlow s 5-fluorouracilem. Po roce opět došlo k dekompenzaci, a proto byla lokální léčba navyšována až na maximum. NOT se pohybuje na hranici normy (22–24 mmHg), perimetr je stabilní.
Účastníci se zamýšleli nad dalším postupem. Celé plénum volilo pomocí hlasovacího zařízení možný další postup. Nejvíce hlasujících bylo pro chirurgické řešení se zavedením implantátu. Účastníci panelu však poukázali i na další možnosti, jako je odložení operace vzhledem ke stabilizaci stavu nemocného, kvadrantová fotokoagulace, 24hodinové monitorování NOT, OCT vyšetření, HRT (heidelberský retinální tomograf) aj. V diskusi zazněla také otázka, v jakém pořadí nejlépe operovat oči při asymetrickém postižení a horší spolupráci pacienta. Možným postupem je první výkon na horším oku s modifikací dalšího přístupu podle výsledku operace. Zde ovšem hrozí, že pacient operaci druhého (lepšího) oka odmítne.
U glaukomu s normální tenzí (NTG) je stále diskutabilní, zda vůbec přikročit k antiglaukomatózní operaci a případně v jakém stadiu. Pacienti s NTG bývají lidé s „astenickýma“ očima. Jde o osoby astenického habitu se systémovou hypotenzí, migrénami, poruchou usínání a sníženým pocitem žízně, častěji ženy. Bývají krátkozrací, mají tenkou rohovku, nízkou sklerální rigiditu, vazospasmy spojivkových cév a nízký nitrolební tlak. Výsledky multicentrické prospektivní studie porovnávající léčené a neléčené pacienty s NTG ukázaly progresi v léčené skupině u 12 % pacientů v porovnání s 35 % v neléčené skupině.
MUDr. Tomáš Kuběna prezentoval kazuistiku pacientky s NTG, která byla časně léčena chirurgicky na pravém oku a konzervativně na levém oku. Trabekulotomie (TE) pravého oka byla provedena před 20 lety, kdy byla pacientka ve věku 45 let. I přes iniciální změny zorného pole si zachovala vizus 0,8 dodnes. Na levém oku docházelo i přes konzervativní léčbu k postupnému koncentrickému zvětšování exkavace, a proto byla před 10 lety provedena TE. Od té doby se progrese glaukomu levého oka podstatně zpomalila a vizus je nyní 1,0. Retrospektivní zhodnocení případu ukázalo, že se s operací levého oka vyčkávalo příliš dlouho. Dnes je možné jako první operaci zvažovat i implantaci ExPress implantátu.
V následném hlasování se 67 % účastníků sympozia klonilo k možnosti NTG operovat z hlediska dlouhodobé prognózy. Jak uvedla doc. Růžičková, u takového pacienta je přínosem 24hodinové monitorování NOT, které může odhalit jeho vrcholy, zejména nad ránem. I zde má tedy přínos snížení a stabilizace NOT.
MUDr. Ivana Liehneová ve své kazuistice popsala 71letou pacientku s 30letou anamnézou glaukomu s uzavřeným úhlem na levém oku. V roce 1987 byla indikována TE. Krátce po filtrující operaci se nález komplikoval maligním glaukomem, který vyústil v operaci čiré čočky s implantací zadně komorové tvrdé nitrooční čočky 1. generace. Na pravém oku se již v 63 letech projevilo riziko okludabilního úhlu se změlčením přední komory zvětšenou čočkou. Preventivně byla provedena laserová iridotomie (v roce 2009), o rok později operace katarakty s implantací měkké nitrooční čočky. Ta vedla k myopii (–2 sfD) a vzestupu NOT, který byl kompenzován farmakoterapií a v roce 2014 TE. V roce 2017 pacientka přichází s náhlým zhoršením zraku, téměř vymizelou přední komorou a refrakčním posunem –7 sfD. Byl diagnostikován maligní glaukom pravého oka.
Panel i účastníci diskutovali o dalším vhodném postupu léčby. V reálu byla záměrem další léčby 23G PPV (pars plana vitrektomie) a zadní kapsulotomie. Odstraněna byla jen přední třetina sklivce a došlo k prohloubení přední komory, refrakčnímu zlepšení a NOT činil 29 mmHg. Nd-YAG kapsulotomie byla provázena vzestupem NOT na 40 mmHg, který klesl po infuzi manitolu na 29 mmHg a došlo k refrakčnímu zlepšení. Gonioskopie ukázala ve 2/3 obvodu uzavřený úhel. Byla indikována filtrující reoperace – TE + implantát Ologen. Poslední kontrola ukázala NOT 18 a 11 mmHg bez léčby a nutnosti korekce minimální refrakční vady.
Doc. Růžičková shrnula body k zapamatování z tohoto sympozia:
Další sympozium bylo věnováno problematice volby terapie u primárního glaukomu s uzavřeným úhlem (PCAG). Předsedala mu MUDr. Klára Marešová, Ph.D. (Oční klinika LF UP a FN Olomouc). Zahrnovala 2 kazuistiky kombinace katarakty a dekompenzovaného glaukomu a operace čočky u pacienta s glaukomovým postižením.
Glaukom s uzavřeným úhlem je charakterizován přítomností iridotrabekulárního kontaktu, který může vést ke zvýšení NOT. Jde buď o primární uzavření úhlu s omezením odtoku komorové tekutiny z důvodu obstrukce periferní částí duhovky, nebo o PCAG. U evropské populace ve věku > 40 let se vyskytuje v 0,1 %.
Řadu let v léčbě těchto stavů dominovala laserová iridotomie nebo iridektomie s případnou kombinací s antikoagulancii. V posledních 10–15 letech je dosahováno velmi dobrých výsledků při extrakci čočky, a to zakalené i čiré. Základem tohoto léčebného postupu je precizní a bezpečná technika fakoemulzifikace s implantací umělé nitrooční čočky. Tento postup doporučuje i Evropská glaukomová společnost ve svých standardech z roku 2014 a zdůrazňuje individuální indikaci. Metodou volby jsou rovněž kombinované techniky jako fakotrabekulektomie, extrakce čočky kombinovaná s filtrační operací nebo s použitím implantátů při jednom zákroku. Při výběru metody je třeba zohlednit:
První kazuistiku prezentovala MUDr. Klára Marešová, Ph.D. (Oční klinika LF UP a FN Olomouc). U 46leté pacientky, která je od 25 let sledována pro glaukom, byla krátce po stanovení diagnózy provedena laserová iridotomie na obou očích, jež se později opakovala na pravém oku. Pacientka užívala konzervativní léčbu. Ve 45 letech byla provedena extrakce čiré čočky pro dekompenzaci glaukomu na pravém oku s feretotální glaukomovou exkavací a extrémně mělkou přední komorou. Operace nesplnila očekávaný efekt snížení NOT a prohloubení přední komory. Po 4 měsících od extrakce čočky byla provedena 25G PPV jako antiglaukomatózní zákrok. Krátce po operaci se NOT upravil, přední komora se prohloubila a posunem nitrooční čočky se upravila indukovaná myopie. Dva měsíce po operaci došlo opět k elevaci NOT, který je nyní hraniční na konzervativní lokální i systémové terapii. Postižení zrakového pole neprogreduje.
Diskutující se zamýšleli nad důvodem velmi krátkodobého efektu operace, který je možné vysvětlit filtrací nitrooční tekutiny přes sklerotomii v období po zákroku. Dalším možným postupem může být TE s mitomycinem nebo cyklofotokoagulace. Otázkou také je, jaký zvolit postup u druhého oka.
Doc. MUDr. Šárka Pitrová, CSc., (Oční klinika JL, s. r. o.) přiblížila účastníkům kazuistiku 69letého muže, který v mládí prodělal perforační poranění pravého oka a v roce 2012 mu byl zjištěn PEX glaukom. Léčen byl pro značné výkyvy NOT dvojkombinací antiglaukomatik. V posledním roce došlo k progresi nálezu na perimetru a zhoršenému vidění, NOT dosáhl 32 mmHg. Byl zjištěn výrazný nález PEX na přední ploše čočky a široký otevřený úhel. Možným řešením byla kombinovaná operace katarakty + glaukomu nebo oddělené operace, a to nejprve katarakty a pak glaukomu nebo v opačném pořadí s 6měsíčním odstupem. Doporučení Evropské glaukomové společnosti (EGS) uvádějí, že moderní operace katarakty nenaruší pozdější operaci glaukomu, ale po operaci glaukomu je častý vznik nebo progrese katarakty. Operace katarakty může snížit NOT u glaukomu otevřeného úhlu. Kombinovaný zákrok může bezprostředně po operaci zajistit větší snížení NOT a jeho menší kolísání. Přesto chybějí jednoznačné důkazy o větším přínosu kombinované terapie. Při operaci je doporučeno použít antimetabolity.
U pacienta byla provedena TE s mitomycinem, která vedla ke stabilizaci NOT bez konzervativní léčby. Po 7 měsících byla provedena totální extrakce čočky a přední vitrektomie. Vizus byl 0,3 s + 10 D, NOT 10 mmHg bez terapie. Po 6 týdnech došlo ke zhoršení: vizus 0,1 s +10 D. Optická koherenční tomografie (OCT) ukázala cystoidní makulární edém. Byly podány 3 dávky bevacizumabu. Za 8 měsíců po operaci je vizus 0,5 s + 9 D, NOT 10 mmHg. Postup u pacientů s kataraktou a dekompenzovaným glaukomem tedy musí být přísně individuální. Je nutno zohlednit zkušenost chirurga, typ glaukomu, stav kompenzace a funkční změny, stupeň zralosti katarakty, stav druhého oka a preference pacienta.
V odpoledním diskusním bloku zaznělo 13 prezentací věnovaných různým aspektům diagnostiky a konzervativní i invazivní léčby glaukomu.
MUDr. Hana Pešková (Oční – Ďáblice, s. r. o., Praha) se věnovala možnému preventivnímu působení vitaminu D a estrogenů u glaukomu. Vzhledem k prokázané tendenci k degradačním procesům při nedostatku vitaminu D se v observační studii s kolegy pokusila zhodnotit, zda perorální suplementace vitaminem D snižuje riziko progrese glaukomu. První výsledky byly prezentovány na kongresu EGS v Praze v červnu 2016. Zahrnuto bylo 10 pacientů, kterým byl podáván vitamin D3 (Vigantol), a 10 kontrolních pacientů. Všichni byli kompenzováni lokální antiglaukomatózní léčbou. Podávání vitaminu D neovlivnilo NOT ani výsledek vyšetření počítačovou perimetrií a zvýšení hladiny kalcidiolu nemělo vliv na tloušťku vrstvy nervových vláken sítnice (RNFL) při vyšetření na OCT.
V řadě studií byl prokázán projektivní vliv estrogenů na gangliové buňky. V letech 1994–2005 prováděla autorka s kolegy sběr dat týkající se možného vlivu menopauzy a hormonální substituční léčby (HRT) na progresi glaukomového onemocnění. Průzkum zahrnoval ženy ve věku 49–75 let s nitrooční hypertenzí, POAG a s NTG (pouze s konzervativní terapií) a s rizikovými faktory (bez léčby). Sledován byl NOT, perimetr, tloušťka rohovky a RNFL na OCT. Zjišťována byla přítomnost složek metabolického syndromu, rok menopauzy, užívání HRT a kouření. První výsledky byly prezentovány již v roce 2004 a ukázaly větší riziko progrese již vzniklého glaukomového onemocnění u pacientek s předčasnou menopauzou a bez HRT.
Jak připomněla MUDr. Martina Kofroňová (Oční oddělení Krajské nemocnice T. Bati, Zlín), NOT je nejprozkoumanější a také nejlépe ovlivnitelný rizikový faktor glaukomu. Je rutinně stanovován při každém očním vyšetření, je však třeba mít na paměti, že u glaukomu můžeme naměřit jakékoli hodnoty NOT a že naměřená hodnota je pouze aktuální a relativní. Diagnostiku glaukomu zpřesní znalost faktorů, které mohou ovlivnit výši NOT a znalost rizikových faktorů glaukomu. Zjištění jejich přítomnosti je podstatnou součástí vyšetření.
Přibývající počet pacientů po refrakčních operacích a jejich zvyšující se věk vedou ke snaze hodnotit dopad zákroků na NOT. Doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., (NeoVize, Brno) s kolegy provedli retrospektivní studii posuzující změnu NOT po refrakční chirurgii pro myopii (40 očí metodou FemtoLASIK a 40 očí metodou ReLex Smile). NOT byl měřen bezkontaktní tonometrií před zákrokem a měsíc po zákroku, provedena byla také předoperační centrální pachymetrie. Průměrný sférický ekvivalent refrakční změny činil –4,98 ± 2,64 D, průměrné snížení NOT dosáhlo 2,0 ± 3,3 mmHg a bylo u obou metod podobné. Lineární regresní analýza ukázala snížení NOT o 0,18 mmHg/1 D refrakční změny. Byla prokázána nízká závislost změny NOT na pachymetrii a SE refrakční vady. To naznačuje vliv dalších faktorů na NOT po refrakční operaci.
Operační zákrok u pacientů s glaukomem směřuje k dosažení cílového tlaku a minimalizaci konzervativní léčby. MUDr. Jara Hornová, CSc., (Oční klinika 3. LF UK a FNKV Praha) prezentovala výsledky studie, která porovnávala snížení NOT po TE a po kombinovaném zákroku (CAT + TE), kde TE předcházela operace katarakty s implantací zadněkomorové nitrooční čočky. TE podstoupilo 22 očí (věk průměrně 57 let, NOT 26,1 mmHg, počet léků 2,9) a CAT + TE 14 očí (průměrně 69 let, NOT 19,9 mmHg, 3,1 léku). Sledování probíhalo 1 rok. U pacientů po TE došlo průměrně k poklesu NOT o 11 mmHg a počtu léků o 1,5, u pacientů po CAT + TE se NOT snížil o 6 mmHg a počet léků o 2,7. Výsledná průměrná hodnota NOT byla u obou skupin podobná: 15,1 mmHg po TE a 13,9 mmHg po CAT + TE. Je to dáno tím, že TE provádíme spíše u mladších pacientů s vyšším NOT.
MUDr. Šárka Mohlerová (oční oddělení Vojenské nemocnice Olomouc) ve svém sdělení upozornila na skupinu pacientů s glaukomem, kteří nereagují na lokální terapii prostaglandiny. V evropské studii, která hodnotila měsíční léčbu latanoprostem u 340 pacientů s POAG nebo oční hypertenzí, bylo zjištěno 4,1 % nemocných, kteří nereagují na léčbu (< 15% pokles NT). U nonrespondérů bylo ovšem dosaženo významného poklesu NOT po brimonidinu. Situace, kdy po nasazení terapie prostaglandinem nedojde k očekávanému poklesu NOT o 25–35 %, byla prezentována i na několika kazuistikách. U těchto pacientů není vhodné měnit léčbu na fixní dvojkombinaci s beta-blokátorem, ale spíše změnit terapii na přípravek s jiným mechanismem účinku.
MUDr. Tomáš Kuběna na několika kazuistikách ukázal význam individuálního přístupu k pacientům se suspektním glaukomem. Pro potvrzení diagnózy glaukomu jsou nutná všechna základní oční vyšetření včetně perimetru a gonioskopie. Výsledky doplňujících vyšetření, jako je ORA (Ocular Response Analyzer), HRT a SOCT (spektrální OCT), spolu nemusejí u daného pacienta korelovat a je třeba je posuzovat v souvislosti s dalším vyšetřením. HRT zůstává v diagnostice glaukomu na prvním místě, SOCT je vhodná k doplnění výsledku HRT. MultiColor zobrazení na přístroji Spectralis je přínosem pro zjištění drobných výpadků ve vrstvě nervových vláken. Všechna tomografická vyšetření je potřeba dát do souvislosti s dalšími výsledky a teprve poté stanovit diagnózu.
Hystereze rohovky je nejen faktor ovlivňující měření NOT, ale jde i o potenciální biomarker vzniku a progrese glaukomu. MUDr. Klára Marešová, Ph.D., prezentovala výsledky hodnocení souboru 56 očí 28 pacientů, u nichž byl NOT měřen několika různými metodami: bezkontaktní tonometrií (BT), aplanační tonometrií (AT), BT přístrojem ORA bez zohlednění hystereze rohovky a s jejím zohledněním. Měřena byla i tloušťka rohovky pachymetrem. Výsledky ukázaly statisticky významné rozdíly ve výsledcích měření u všech metod. Bylo prokázáno, že rohovková hystereze koreluje s rozdíly mezi metodami. Výsledky měření NOT se zohledněním hystereze jsou srovnatelné s AT. Navíc vyšetření hystereze informuje o schopnosti oka tolerovat vyšší NOT.
Mgr. Pavel Černošek (Oční ordinace, Zlín) prezentoval 2 kazuistiky, na kterých ukázal, že výsledky jednotlivých přístrojových vyšetření suspektního glaukomu mohou být značně zavádějící. Vyšetření perimetru a gonioskopie byly u těchto 2 pacientek doplněny SOCT, HRT III, ORA a barevným snímkem očního pozadí. V prvním případě byl patologický nález na SOCT a v zorném poli v rozporu s normálním výsledkem HRT III, který vysvětlil snímek očního pozadí s atrofickými ložisky. U druhé pacientky byl patologický nález na SOCT, v zorném poli a na HRT při NOT 15 mmHg. I v tomto případě byla příčinou atrofická ložiska na sítnici a nejednalo se o glaukom. SOCT dokáže velmi přesně mapovat sítnici. Je však důležité dávat nálezy do souvislostí s výsledky ostatních metod, prohlédnout si terč zrakového nervu a oční pozadí a teprve následně stanovit diagnózu.
MUDr. Vladimír Liška, Ph.D., (oční oddělení Litomyšlské nemocnice) představil databázový program FORUM a jeho speciální funkci Glaucoma Workplace. FORUM umožňuje vést obrazovou dokumentaci z různých zobrazovacích přístrojů (fundus kamera, OCT, perimetr a biometr) a sdílet ji mezi lékaři. Funkce Glaucoma Workplace slouží ke sledování vývoje glaukomového onemocnění v čase podle perimetru a OCT. Po prvních 2 vyšetřeních jsou všechna další porovnávána se vstupním a je možné sestavit graf průběhu nebo stanovit perspektivu následného vývoje glaukomu. Usnadňuje práci lékaře, který si může prohlížet obrazovou dokumentaci pacienta na počítači a nemusí obsluhovat zobrazovací přístroje.
MUDr. Ivana Sováková vysvětlila použití nového přístrojového vyšetření glaukomu. OCT glaukomový modul umožňuje měřit tloušťku RNFL s vizualizací i malých lokálních defektů. Výsledky jsou přizpůsobeny věku pacienta. Další funkcí je analýza neuroretinálního lemu. Automaticky se detekuje vnější a vnitřní okraj neuroretinálního lemu (okraj Bruchovy membrány a vnitřní limitující membrána) a vzniká nový parametr BMO-MRW. Dalším přínosem je analýza oblasti zadního pólu včetně tloušťky jednotlivých vrstev sítnice, asymetrie nálezu v horní a dolní polovině a mezi pravým a levým okem. Jde o novou citlivou objektivní metodu vyšetření zrakového nervu, která je vhodná zejména u pacientů se suspektním glaukomem nebo s časným glaukomovým postižením v preperimetrickém stadiu.
MUDr. Martin Fučík (oční klinika Cornea Lexum) prezentoval kazuistiku 31leté pacientky s poúrazovým glaukomem. Pacientka se dostavila hlavně kvůli řešení pokročilého glaukomu po opakovaných antiglaukomových operacích na doporučení slovenských kolegů. NOT byl 12/33 mmHg při trojkombinaci léků, vlevo BCVA 0,3 s – 2,25 – 3,5/105° a papila zrakového nervu s hlubokou exkavací a manifestní kataraktou. Byla provedena fakoemulzifikace komplikované katarakty s následnou implantací Ahmedova drenážního implantátu. NOT po zákroku výrazně klesl, po 28 dnech však došlo k jeho dočasnému zvýšení. Dále se po dobu 1 roku udržovaly nízké hodnoty. Po roce sledování dosahuje NOT 11/16 mmHg při konzervativní monoterapii, BCVA 0,4 s + 0,5 – 1,0/30°. Pacientka je spokojená, nicméně zraková ostrost se zlepšila jen nepatrně.
Cyklofotokoagulace je metoda, jejímž cílem je omezení tvorby nitrooční tekutiny destrukcí výběžků řasnatého tělíska pomocí laseru. MUDr. Jiří Kunc (Oční klinika LF OU a FN Ostrava) prezentoval retrospektivní výsledky dosažené tímto postupem na souboru 22 očí. Jednalo se o 17 mužů a 5 žen ve věku 40–81 let. 15 pacientů mělo sekundární NV glaukom, 5 kapsulární glaukom, 1 afakický glaukom a 1 POAG nereagující na léčbu. Všichni pacienti užívali nejméně trojkombinaci léků, 17 pacientů bylo po operaci katarakty, 12 po PPV a 5 po kryodestrukci.
NOT před zákrokem dosahoval 26–63 mmHg (průměr 42 mmHg). Měsíc po zákroku klesl na průměrných 18 mmHg (rozmezí 6–32 mmHg). Z časných pooperačních komplikací se objevila 1× výraznější bolest, 2× chemóza spojivky, 1× choroideální ablace, 3× subkonjunktivální sufuze a z pozdních komplikací 2× nedostatečný efekt. Autoři tohoto hodnocení došli k závěru, že transsklerální cyklofotokoagulace je bezpečná metoda, pacienty dobře tolerovaná, kterou lze v případě nedostatečného efektu zopakovat.
připravila MUDr. Zuzana Zafarová
