Klasifikace a diagnostika glaukomu

8. 1. 2018

Glaukom neboli zelený zákal je skupinou onemocnění, pro která je společná nevratná neuropatie zrakového nervu. Dochází k úbytku nervových vláken s typickou poruchou zorného pole. S glaukomem je zpravidla (ne ve všech případech) spojené zvýšení nitroočního tlaku a exkavace terče zrakového nervu.

Inzerce

Klasifikace glaukomu

Glaukomy je možné dělit podle různých kritérií, nejčastěji na primární a sekundární (např. steroidní při lokální i celkové léčbě kortikosteroidy, posttraumatický, pozánětlivý, neovaskulární, při vývojových anomáliích oka, ...).

Další možností je klasifikace na glaukom otevřeného a zavřeného úhlu podle anatomických poměrů v úhlu mezi duhovkou a rohovkou, kde jsou struktury zajišťující odtok komorové tekutiny a tím regulující nitrooční tlak.

Důležité je i rozlišení akutního glaukomového záchvatu a chronického glaukomu.

  • Glaukomový záchvat (glaukom uzavřeného úhlu) se projevuje náhle vzniklou intenzivní bolestí postiženého oka a poloviny hlavy a zhoršením zraku, může dojít i k nevolnostem a zvracení. Oko je na pohmat tvrdé jako kámen, neboť nitrooční tekutina nemůže odtékat a hromadí se v oku. Jde o akutní stav vyžadující hospitalizaci na očním oddělení a dle tíže okamžitou léčbu medikamentózní (aplikace kapek snižujících oční tlak) nebo operační.
  • Oproti tomu u chronického glaukomu (glaukom otevřeného úhlu) je nitrooční tlak zvýšen dlouhodobě a dochází k postupnému odumírání vláken zrakového nervu. Průběh je pozvolný a příznaky plíživé. Pacienti si mohou stěžovat na oční dyskomfort, zhoršení vizu při špatném osvětlení nebo na výpadky zorného pole u pokročilého glaukomu.

Diagnostický postup

Diagnózu zeleného zákalu stanovuje oftalmolog. Pacienti často přicházejí k vyšetření z jiného důvodu a glaukom je diagnostikován náhodně nebo jsou odesláni k vyšetření praktickým lékařem, který vyjádřil podezření na tuto diagnózu, případně navštíví specialistu sami na základě svých obtíží. Vyšetření oftalmologem zahrnuje odebrání komplexní anamnézypodrobné oftalmologické vyšetření.

Pacienti si mohou stěžovat na některé nespecifické obtíže, které ovšem vznikají postupně a často si je neuvědomí:

  • oční dyskomfort,
  • zhoršení vizu při špatném osvětlení,
  • u pokročilého glaukomu výpadky zorného pole,
  • krutá bolest postiženého oka nebo celé poloviny hlavy u glaukomového záchvatu.

Dle uvážení očního lékaře jsou následně provedena některá z následujících vyšetření:

  • Tonometrie neboli měření nitroočního tlaku. Za hranici normy je považována hodnota 21 mmHg.
  • Vyšetření předního segmentu a očního pozadí pomocí oftalmoskopu a štěrbinové lampy. Zde jsou patrné případné exkavace terče zrakového nervu.
  • Perimetr – vyšetření zorného pole. Takto je možné zhodnotit výpadky zorného pole a zjistit tíži postižení zrakového nervu.
  • Pachymetrie – měření tloušťky rohovky.
  • Gonioskopie neboli vyšetření komorového úhlu.

Terapeutický cíl

Poškození zrakového nervu při glaukomu je nevratné. Při zjištění této diagnózy se léčba soustředí na zamezení ztrátě zraku či zpomalení tohoto procesu. Důležitý je proto včasný záchyt a zahájení léčby glaukomu v časném stadiu.

(hak)

Zdroje:
1. Mazal Z., Herle P. Oftalmologie pro všeobecné praktické lékaře. Raabe, Praha, 2011.
2. Mayo Clinic. Diseases & Conditions > Glaucoma > Diagnosis & Treatment. Dostupné na: www.mayoclinic.org/diseases-conditions/glaucoma/diagnosis-treatment/drc-20372846

Štítky
Oftalmologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se