V současnosti je pro urology velmi důležitou otázkou, jak diagnostikovat a snižovat míru rizika progrese benigní hyperplazie prostaty (BHP). V diagnostice hrají roli některé faktory, z nichž za nejvýznamnější jsou považovány věk, objem prostaty a hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA).
V současnosti je pro urology velmi důležitou otázkou, jak diagnostikovat a snižovat míru rizika progrese benigní hyperplazie prostaty (BHP). V diagnostice hrají roli některé faktory, z nichž za nejvýznamnější jsou považovány věk, objem prostaty a hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA). V konzervativní léčbě je dávána přednost kombinované terapii alfa-blokátory a blokátory 5alfa-reduktázy.
Benigní hyperplazie prostaty je nezhoubné onemocnění postihující zejména muže ve věku 40 let a více. Prevalence BHP je zhruba 10 % u mužů ve věku 31–40 let, 20 % u mužů ve věku 41–50 let, 50 až 60 % mezi muži ve věku 61–70 let a ve věku nad 70 let je to až 80–90 %. Jednoznačně z tohoto vyplývá, že prevalence BHP je adekvátní zvyšujícímu se věku. I když je BHP klasifikována jako nemoc, pacient s prokázanou BHP dlouho nepociťuje žádné příznaky. Přítomnost BHP se stává tíživou, až když se objeví klinické symptomy, označované jako mikční symptomy dolních cest močových (LUTS – low urinary tract symptoms). Složitost situace je dána tím, že ne vždy se tyto příznaky u nemocného s BHP projeví a naopak – ne vždy tyto příznaky znamenají BHP. Kromě BHP může být příčinou těchto symptomů například prostatitida, karcinom prostaty či obstrukce dolních cest močových
V managementu nemoci je klíčové najít rizikové faktory progrese BHP. Obecný podklad pro rozhodování lékaře tvoří guidelines zpracované na základě medicíny založené na důkazech. Při stanovení postupu vyšetření je třeba vzít do úvahy jak přínos získané informace, tak invazivitu vyšetření či ekonomickou efektivitu vyšetření.
Původními rizikovými faktory progrese BHP byly věk, Qmax < 12 ml/s, vstupní hodnota I-PSS před zahájením terapie, nykturie, reziduální objem moči a velikost (objem) prostaty. V současnosti je k dřívějším prediktorům progrese BHP navíc přiřazena sérová hladina PSA. Jak ověřily studie, objem prostaty má logaritmicko-lineární závislost na hladině PSA. Rovněž muži s vyšším PSA mají vyšší riziko růstu prostaty, zhoršení symptomů LUTS, proudu moči, akutní močové retence a nutnosti operace. Jako základní rizikové faktory progrese BHP jsou dnes uváděny PSA, objem prostaty a věk.
První dostupnou terapeutickou variantou pro snížení rizika progrese BHP představuje konzervativní léčba. Jako výrazně účinná byla potvrzena kombinační léčba alfa-blokátory a blokátory 5alfa-reduktázy. Při této kombinaci léků bylo rovněž sníženo riziko akutní retence moči, stejně jako riziko nutnosti operace. I když léky z obou skupin zlepšovaly skóre IPSS, výsledek byl lepší při jejich kombinaci. Tato léčebná kombinace je považovaná za bezpečnou.
Další z možností léčby je minimálně invazivní přístup zahrnující například mikrovlnnou termoterapii (TUMT) nebo laserovou ablaci prostaty (TUNA). Volba mezi konzervativní léčbou a invazivní léčbou je až na výjimky (opakovaná retence, dilatace horních močových cest, hematurie, cystolitiáza a podobně) vždy na rozhodnutí lékaře.
Statisticky je poslední dobou doloženo, že klesá počet operativních zákroků a vzrůstá počet pacientů léčených konzervativně. Jako zásadní se v tomto ohledu v konzervativní léčbě označuje zavedení „prostatoselektivních“ alfa-adrenolytik (alfuzosinu) v léčbě BHP.
(tda)
Zdroje:
