Výskyt závažných astmatických příhod při kombinační terapii astmatu v porovnání s monoterapií IKS

2. 2. 2022

Ohledně bezpečnosti a vhodného způsobu užívání dlouhodobě působících β2-agonistů (LABA) v terapii bronchiálního astmatu probíhaly v nedávné minulosti obsáhlé diskuse. V některých rozsáhlých klinických studiích totiž bylo prokázáno potenciální riziko závažných astmatických příhod při dlouhodobé aplikaci LABA. Cílem prezentované klinické studie proto bylo ozřejmění tohoto rizika při terapii fixní kombinací salmeterolu a flutikason-propionátu v porovnání s monoterapií inhalačním glukokortikoidem.

Potenciální riziko dlouhodobého užívání LABA

Dvě rozsáhlé klinické studie, a to konkrétně Serevent Nationwide Surveillance (SNS) a Salmeterol Multicenter Asthma Research Trial (SMART), poukázaly na možné zvýšené riziko závažných astmatických příhod při dlouhodobém užívání LABA u pacientů s bronchiálním astmatem. V této době však inhalační terapie lokálně působícími glukokortikoidy nepatřila mezi rutinní součásti péče o pacienty s bronchiálním astmatem.

V roce 2010 tak americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) vyzval 4 velké výrobce léčiv k vytvoření prospektivních studií hodnotících bezpečnost podávání kombinace LABA a inhalačního glukokortikoidu v porovnání s monoterapií inhalačním glukokortikoidem. Cílem prospektivní randomizované dvojitě zaslepené studie AUSTRI bylo konkrétně porovnání bezpečnosti a účinnosti fixní kombinace salmeterolu a flutikason-propionátu s monoterapií flutikason-propionátem.

inzerce:

Metodika a průběh studie

Do studie byli zařazeni dospívající a dospělí od 12 let věku se středně těžkým až těžkým bronchiálním astmatem v období od listopadu 2011 do června 2015. Všichni pacienti prošli screeningovým vyšetřením a randomizací s následnou aktivní terapií trvající po dobu 26 týdnů, která byla následována týdnem sledovacího období. Pacienti způsobilí k zařazení do studie měli alespoň roční anamnézu astmatu, vyžadovali podávání každodenní farmakoterapie a v průběhu posledních 12 měsíců (nikoli však v průběhu posledních 30 dnů před randomizací) měli exacerbaci astmatu s nutností systémové terapie glukokortikoidy nebo hospitalizace.

Ze studie byli vyřazeni pacienti s anamnézou život ohrožujícího astmatu, nestabilního astmatu a kouření více než 1 krabičky cigaret denně po dobu 10 let. Účastníci byli randomizováni v poměru 1 : 1 k terapii fixní kombinací nebo monoterapii, přičemž podle závažnosti astmatu byli ještě dále rozděleni do 6 podskupin s rozdílným dávkovacím schématem. Pacientům byla poskytnuta záchranná medikace v podobě albuterolu nebo salbutamolu.

Primárním bezpečnostním cílem studie bylo zhodnocení doby do výskytu první závažné astmatické příhody sestávající z kompozitního cíle v podobě úmrtí, endotracheální intubace a hospitalizace. Primárním cílem hodnotícím účinnost léčby byla první závažná exacerbace astmatu, sekundární cíl představovalo užití záchranné medikace.

Výsledná zjištění 

Randomizováno bylo celkem 11 679 pacientů (5834 k fixní terapii, 5845 k monoterapii), přičemž základní demografické charakteristiky byly v obou skupinách podobné. Medián míry adherence k terapii činil 95,1 % v každé skupině.

Celkem u 67 pacientů bylo pozorováno 74 závažných astmatických příhod, z toho 36 příhod u 34 pacientů na fixní kombinaci a 38 u 33 pacientů na monoterapii. Poměr rizik (HR) pro skupinu na fixní kombinaci činil 1,03 (95% interval spolehlivosti [CI] 0,64–1,66), statisticky bylo dosaženo noninferiority (p = 0,003). Ani v jedné skupině nebylo pozorováno úmrtí související s bronchiálním astmatem. Jedna či více hospitalizací pro závažnou příhodu astmatu byly pozorovány u 34 pacientů na fixní kombinaci a 33 na monoterapii. Endotracheální intubace pro závažnou příhodu astmatu byla zaznamenána pouze u 2 pacientů na monoterapii.

Alespoň 1 epizoda exacerbace astmatu proběhla u 480 (8 %) pacientů na fixní kombinaci a 597  (10 %) na monoterapii. Riziko exacerbace astmatu bylo o 21 % nižší ve skupině na fixní kombinaci v porovnání s monoterapií (HR 0,79; 95% CI 0,70–0,89; p < 0,001). Snížení rizika bylo pozorováno napříč všemi věkovými skupinami, největší pokles rizika exacerbace astmatu na fixní kombinaci pak byl pozorován ve skupině adolescentů, a to o 35 %. Průměr a medián počtu vdechů záchranné medikace za den byl mírně nižší ve skupině na fixní kombinaci.

Závěr

Z výsledků studie vyplynulo, že u pacientů léčených fixní kombinací salmeterolu s flutikason-propionátem není vyšší riziko závažných astmatických příhod v porovnání s monoterapií flutikason-propionátem. Z hlediska účinnosti bylo ve skupině na fixní kombinaci v porovnání s monoterapií pozorováno signifikantní snížení rizika exacerbací astmatu.

(holi)

Zdroj: Stempel D. A., Raphiou I. H., Kral K. M. et al.; AUSTRI Investigators. Serious asthma events with fluticasone plus salmeterol versus fluticasone alone. N Engl J Med 2016; 374 (19): 1822–1830, doi: 10.1056/NEJMoa1511049.



Štítky
Alergologie a imunologie Pneumologie a ftizeologie Praktické lékařství pro dospělé
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se