Levothyroxin v léčbě subklinické hypotyreózy v kontextu kardiovaskulárních rizik

16. 6. 2022

Hormony štítné žlázy působí na srdce prostřednictvím různých mechanismů, proto je subklinická hypotyreóza spojována s rizikovými faktory kardiovaskulárních onemocnění. Prezentované review publikované v časopisu Frontiers in Endocrinology diskutuje spojitost substituční léčby subklinické hypotyreózy se snížením kardiovaskulárního rizika.

Příznaky subklinické hypotyreózy

Subklinická hypotyreóza (SCH) je biochemický stav definovaný zvýšenou hladinou tyreoidálního stimulačního hormonu (TSH či tyreotropinu) v séru při normálních hladinách periferních tyreoidálních hormonů − thyroxinu a trijodthyroninu. Nejčastější příčinou SCH je autoimunitní tyreoiditida. Klinické příznaky odpovídají symptomům hypotyreózy (únava, zimomřivost, nárůst hmotnosti, zácpa, snížení kognitivních funkcí, poruchy nálady), obvykle v mírné formě. Intenzita se obvykle stupňuje se stoupající sérovou koncentrací TSH, pacienti s mírnou SCH mohou být zcela bez příznaků.

Vliv hormonů štítné žlázy na KV systém

Hormony štítné žlázy působí na kardiovaskulární (KV) systém řadou mechanismů. Na buněčné úrovni regulují expresi genů v buňkách srdečního svalu a aktivitu iontových kanálů v membráně kardiomyocytů. Receptory hormonů štítné žlázy najdeme také v cévním endotelu, kde ovlivňují produkci oxidu dusnatého a vaskulární tonus.

Existuje souvislost mezi SCH a KV rizikem?

SCH byla v řadě studií asociována s rizikovými faktory KV onemocnění. Ve velké souhrnné analýze prospektivních kohortových studií (n = 55 287), kterou provedla organizace Thyroid Studies Collaboration, SCH a ischemická choroba srdeční (ICHS) pozitivně korelovaly u jedinců s hladinou TSH 10–19,9 mIU/l oproti osobám s normální hladinou (poměr rizik [HR] 1,89; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,28−2,80).

Metaanalýza sestávající z 12 publikovaných studií z let 1977–2007 zjistila o 23 % vyšší prevalenci ICHS ve skupině SCH ve srovnání s eutyreoidními osobami (p = 0,03). Z analýzy podskupin však vyplynulo zvýšené riziko ICHS pouze v podskupině jedinců mladších 65 let, nikoli v podskupině jedinců ve věku ≥ 65 let. Nejnovější a dosud největší metaanalýza 35 studií zahrnula 555 530 účastníků, z toho 11 studií zahrnovalo jedince s vysokým KV rizikem. Pacienti s SCH měli o 33 % vyšší riziko KV onemocnění ve srovnání s eutyreoidními účastníky (95% CI 1,14−1,54).

Jiné studie ovšem nenalezly dostatečné důkazy, které by potvrdily spojení mezi SCH a KV onemocněním. Cardiovascular Health Study, prospektivní kohortová studie s 3233 staršími pacienty, včetně 496 (15 %) s SCH, nezjistila rozdíl v prevalenci KV onemocnění (19,8 % pacientů s SCH vs. 18,5 % eutyreoidních účastníků) ani v incidenci ICHS (HR 1,07; 95% CI 0,90−1,28) či úmrtí z KV příčin (HR 1,16; 95% CI 0,92−1,46). Ani v následné studii s 4184 eutyreoidními účastníky a 679 osobami s SCH nebyla zjištěna souvislost mezi přetrvávající SCH a incidencí KV onemocnění nebo úmrtím z KV příčin.

Snižuje použití levothyroxinu u SCH KV riziko?

Léčba zatím neukázala jednoznačný přínos, ale může představovat benefit pro určité podskupiny mladších pacientů nebo osob s vyšším rizikem KVO. Většina mezinárodních společných směrnic doporučuje rozhodnutí o léčbě individualizovat na základě věku pacienta, stupně zvýšení TSH, symptomů, rizika KV onemocnění a dalších komorbidit.

První prací naznačující prospěšnost léčby levothyroxinem u SCH byl Whickham Survey, který proběhl ve Velké Británii. Mezi účastníky se SCH nebyl žádný rozdíl v příhodách ICHS nebo úmrtnosti související s ICHS, ale při srovnání léčených (n = 20) oproti neléčeným (n = 71) byl zjištěn významný rozdíl v úmrtnosti ze všech příčin. Léčení levothyroxinem měli o 78 % nižší míru úmrtí (p = 0,02).

Mnohem větší retrospektivní kohortová analýza, která vycházela z údajů výzkumné databáze praktických lékařů Spojeného království, zjistila významné snížení fatálních a nefatálních příhod ischemické choroby srdeční, úmrtí v důsledku onemocnění krevního oběhu a mortality ze všech příčin při léčbě SCH levothyroxinem, ale pouze u mladších osob (40–70 let).

Údaje z jiných studií naopak nenaznačují významnou roli levothyroxinu ohledně zlepšení KV výsledků u SCH. Randomizovaná placebem kontrolovaná studie TRUST, která zahrnovala 737 dospělých ve věku ≥ 65 let, nezjistila rozdíl v incidenci KV onemocnění ani mortalitě u pacientů léčených levothyroxinem ve srovnání se skupinou užívající placebo.

Závěr

Ze zjištěných dat vyplývá, že léčba levothyroxinem nemusí zlepšit výsledky KVO u SCH, ale ani nepředstavuje významné riziko. Údaje z malých studií naznačují určitý přínos léčby levothyroxinem u SCH, nicméně přesvědčivé a konzistentní důkazy dosud neexistují. Další studie by se měly zaměřit na zjištění rozdílů v incidenci KV onemocnění a KV mortalitě a identifikaci podskupin, u nichž lze očekávat prospěch z léčby.

(lkt)

Zdroj: Sue L. Y., Leung A. M. Levothyroxine for the treatment of subclinical hypothyroidism and cardiovascular disease. Front Endocrinol (Lausanne) 2020; 11: 591588, doi: 10.3389/fendo.2020.591588.

inzerce: 



Štítky
Endokrinologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se