Alkohol, zima a léky −⁠ sezónní rizika interakcí

Úvod

S doznívajícími vánočními svátky se postupně posouváme k situacím typickým pro zimní období. Šíření respiračních infekcí v kombinaci se společenskými událostmi doprovázenými konzumací alkoholu vytváří prostředí, v němž se lékové interakce uplatňují častěji a často v méně předvídatelných souvislostech.

Antibiotika a alkohol –⁠ mýty a fakta

Vyšší nemocnost v zimním období se promítá do častější preskripce antibiotik, zejména k léčbě bakteriálních komplikací po prodělaných virových infekcích. Právě v těchto případech se velmi často objevuje otázka bezpečnosti konzumace alkoholu. Pacienti se přitom zpravidla neobávají závažného orgánového poškození; jejich dotazy směřují spíše k bezprostřednímu subjektivnímu komfortu a snášenlivosti léčby. Typicky je zajímá, zda jim po jedné „společenské“ skleničce sektu nebude nevolno, případně zda alkohol nezhorší toleranci antibiotické terapie.

Přestože je obecná obezřetnost pacientů vůči kombinaci antibiotické terapie a alkoholu z hlediska adherence spíše žádoucí, u nejčastěji předepisovaných antibiotických tříd, jako jsou peniciliny, makrolidy či cefalosporiny, často neodpovídá skutečnému farmakologickému riziku. Odborná literatura neuvádí při mírné konzumaci alkoholu klinicky významný vliv na farmakokinetiku těchto léčiv ani na jejich terapeutickou účinnost. Přesto je vhodné pacienty upozornit, že ethanol může nepřímo zhoršovat průběh rekonvalescence, zejména prostřednictvím dehydratace, narušení spánkové architektury a celkového zatížení organismu oslabeného probíhající infekcí.

Rizika doxycyklinu a metronidazolu

Specifickou pozornost si zaslouží doxycyklin. U pacientů s dlouhodobou konzumací alkoholu může dojít k indukci jaterních enzymů a k výraznému urychlení metabolismu a eliminace antibiotika z organismu. V praxi to znamená, že hladina léčiva v krvi klesá pod minimální účinnou mez dříve, než stačí dojít k dostatečnému potlačení infekce a úplné eradikaci, a běžné dávky se tak stávají méně účinnými.

U metronidazolu je varování před alkoholem naprosto kritické kvůli riziku disulfiramové reakce, která se projevuje bouřlivým zvracením, návaly horka a tachykardií. K vyvolání těchto příznaků stačí i minimální množství ethanolu během léčby. Dodržení striktní abstinence ještě 48–72 hodin po dobrání poslední dávky se doporučuje právě pro úplnou obnovu enzymatické aktivity acetaldehyddehydrogenázy v játrech.

Lidové tradice a kardiovaskulární rizika

Nezřídka se můžeme setkat i s hluboce zakořeněným mýtem, že konzumace horkých nápojů s obsahem alkoholu napomáhá „vypocení“ a rychlejšímu zvládnutí virózy. Tato praxe je však z farmakologického hlediska vysoce riziková, zejména v kombinaci s volně prodejnými vícesložkovými přípravky.

Látky se sympatomimetickými účinky (fenylefrin, pseudoefedrin) obsažené v těchto preparátech totiž vstupují s ethanolem do klinicky významné interakce. Alkohol přímo umocňuje jejich vazokonstrikční efekt, což může vést k náhlému vzestupu krevního tlaku nebo palpitacím. Popsaná zátěž ohrožuje především pacienty s hypertenzí, ischemickou chorobou srdeční nebo glaukomem, u nichž může i jediná dávka vést k nebezpečnému zhoršení zdravotního stavu.

Skrytá hrozba paracetamolu

Problémem se však stává i samotný paracetamol, který tvoří základní složku většiny léčivých přípravků typu horkých nápojů a vícesložkových směsí. Jeho kombinace s alkoholem skrytě násobí hepatotoxický potenciál, protože ethanol i probíhající infekce vyčerpávají antioxidační kapacitu jater. Tento stav může vést k poškození jaterního parenchymu i při běžném terapeutickém dávkování.

Když tělo vystavuje účet

Společenské akce jsou často spojené s následnou snahou o „léčbu“ kocoviny. Její nejtěžší příznaky se dostavují při poklesu hladiny ethanolu k nule proto, že organismus přestává být pod vlivem jeho tlumivého účinku a zůstává naplno vystaven toxickému působení acetaldehydu, který je výrazně toxičtější než samotný alkohol. Dominantním příznakem bývá pulzující bolest hlavy často doprovázená výraznou světloplachostí a přecitlivělostí na hluk. Nauzea, zvracení či bolesti v epigastriu jsou pak přímým důsledkem iritace žaludeční sliznice a zpomaleného vyprazdňování žaludku po expozici ethanolu. Celkovou slabost a únavu umocňuje nejen dehydratace, ale taky mírná hypoglykémie a metabolická acidóza.

Rizika farmakologické „léčby“ kocoviny

Z pohledu farmakologie se však pacient ocitá v pasti, protože bezpečné analgetikum prakticky neexistuje. Recentní data potvrzují, že kombinace nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAIDs) a alkoholu působí synergicky na poškození žaludeční sliznice. Alkohol narušuje slizniční bariéru a NSAIDs snižují produkci protektivních prostaglandinů. U pacientů na antikoagulační léčbě (warfarin, přímá perorální antikoagulancia /DOACs/) při této kombinaci riziko gastrointestinálního krvácení velmi výrazně narůstá.

Když jsou v ohrožení játra

Ačkoliv je paracetamol pacienty často považován za bezpečnější alternativu k NSAIDs, může představovat méně zjevné, avšak klinicky významnější riziko. Záludnost hepatotoxicity v postalkoholové fázi spočívá v její počáteční asymptomatičnosti, kdy první projevy jako nauzea, zvracení či celková slabost splývají s běžnými příznaky doznívající kocoviny. Pacient tak může kritické časové okno pro účinnou lékařskou intervenci snadno přehlédnout v domnění, že jde o standardní průběh střízlivění.

Klinicky významné poškození jater se zpravidla manifestuje s latencí 24–48 hodin, vzestupem jaterních transamináz a bolestí v pravém podžebří, v těžších případech i rozvojem ikteru či koagulačních poruch. Přestože má nepoškozený jaterní parenchym vysokou regenerační kapacitu, u chronických konzumentů alkoholu představuje každá taková epizoda významný rizikový faktor pro progresi fibrózy a cirhózy.

Vliv alkoholu na diabetiky

Pacienti s diabetem představují v kontextu společenských událostí a s nimi spojené konzumace alkoholických nápojů specifickou a vysoce rizikovou skupinu. Příjem ethanolu u nich může významně narušit stabilitu glykémie v závislosti na typu užívané medikace. U pacientů léčených inzulinem nebo deriváty sulfonylurey dochází k inhibici jaterní glukoneogeneze, což nezřídka vyúsťuje v těžkou a prodlouženou hypoglykémii.

Záludnost tohoto stavu spočívá také v tom, že alkohol nejen zabraňuje rychlému uvolnění glukózy z jaterních zásob, ale také tlumí typické varovné příznaky, jako jsou zmatenost, poruchy koordinace či nejasná řeč. Právě ty mohou být snadno zaměněny za běžnou opilost. Vedle rizika hypoglykémie u destilátů představují nebezpečí i sezónní nápoje jako svařené víno, punč nebo likéry. Vysoký obsah sacharidů v kombinaci s prohlubující se dehydratací je schopen vyvolat prudkou hyperglykémii, která výrazně zatěžuje ledviny i kardiovaskulární systém.

Praktické rady na závěr

V běžné praxi není cílem plošná edukace každého pacienta, ale spíše cílená identifikace nejrizikovějších situací. Pozornost by se měla zaměřit především na pacienty užívající vícesložkové přípravky, u nichž krátké upozornění na obsah paracetamolu a nevhodnost kombinace s alkoholem může předejít neúmyslnému poškození jater či hypertenzní špičce. U diabetiků se pak intervence omezuje na stručné doporučení nekonzumovat alkohol nalačno, což je rada, kterou pacienti vnímají jako praktickou a snadno proveditelnou.

Při řešení nežádoucích následků společenských akcí pak lze doporučit rehydratační roztoky a minerály jako racionální a bezpečnou alternativu k analgetikům. I tak lze efektivně snížit farmakologickou zátěž organismu bez rizika dalších interakcí.

(zemt)

Zdroje:
1. Hedgpeth B., Missall R., Bambaci A. et al. A review of bioinformatics tools to understand acetaminophen–alcohol interaction. Medicines 2019; 6 (3): 79, doi: 10.3390/medicines6030079.
2. Mergenhagen K. A., Wattengel B. A., Skelly M. K. et al. Fact versus fiction: a review of the evidence behind alcohol and antibiotic interactions. Antimicrob Agents Chemother 2020; 64 (3): e02167-19, doi: 10.1128/AAC.02167-19.
3. Kalaria T., Ko Y. L., Issuree K. K. J. Literature review: drug and alcohol-induced hypoglycaemia. J Lab Precis Med 2021; 6 : 21, doi: 10.21037/jlpm-21-16.