Jak mohou VR brýle posloužit jako diagnostická pomůcka demence?

Integrace cesty

Jemné potíže s orientací mohou být časným příznakem Alzheimerovy choroby, a to ještě předtím, než standardní testy paměti odhalí jakýkoli problém. Naznačila to nová studie, jejíž výstupy byly zveřejněné v časopisu Science Advances.

Tým vědců se rozhodl vyzkoušet nový přístup v detekci kognitivních poruch, který přesahuje současné konvenční testovací metody. Odborníci se zaměřili na hodnocení toho, co je známé jako"path integration" (česky „integrace dráhy“ nebo „integrace cesty“), tedy schopnost sledovat a pamatovat si svou polohu a směr pohybu.

Lidé pro tento úkon používají část mozku nazývanou entorhinální kůra. Ta obsahuje speciální typ neuronů, tzv. mřížkové buňky. Tuto oblast postihuje Alzheimerova choroba ve svých nejranějších stadiích, tedy ještě před příznaky demence. A právě integrace cesty je podle spoluautora studie Thomase Wolberse velmi citlivá na dysfunkci mřížkových buněk.

Důležitým aspektem pak pro výzkumníky byl subjektivní kognitivní pokles (SCD). Jde o stav, kdy se člověk domnívá, že se jeho paměť zhoršuje, přestože standardní testy neprokážou žádný pokles duševní výkonnosti. Je známo, že lidé s SCD mají v pokročilejším věku zvýšené riziko rozvoje Alzheimerovy choroby. Studie 102 osob ve věku od 55 do 89 let proto zahrnovala kromě 70 zdravých kontrol i 30 osob s SCD.

Testování v digitální krajině

Všichni účastníci nejprve absolvovali konvenční kognitivní testy, v nichž shodně dosáhli normálních hodnot. Poté si vzali náhlavní soupravu pro VR a takto vybaveni procházeli skutečným prostorem a současně se pohybovali v počítačově generovaném prostředí. Jediný způsob, jak se orientovat, byl pomocí navigačního systému mozku –⁠ a přesně tuto schopnost chtěli vědci otestovat.

Účastníci studie sledovali pohybující se míč, dokud ho nedohonili a on se nezastavil. Pak byli požádáni, aby se otočili směrem k původnímu výchozímu bodu a označili jeho předpokládanou polohu. Navíc se měli sladit se směrem, kterým byli otočeni na počátku své cesty. Míč pak pokračoval na další zastávku a odpovědi se opakovaly. Každý účastník dokončil asi 70 pokusů. Vědci tak shromáždili rozsáhlé údaje o pohybu zkoumaných subjektů a o tom, jak přesně plnily své orientační úkoly.

Osoby s SCD více chybovaly

Bylo zjištěno, že osoby s SCD dělali při navigačním úkolu konzistentně větší chyby a byli méně přesní v orientaci –⁠ v integraci cesty –⁠ než osoby bez SCD. Potíže s orientací však nevznikly v důsledku dynamiky pohybu, jako je rychlejší chůze nebo častější pohled na zem při chůzi. Příčiny nepřesné orientace byly kognitivní povahy.

Podle výzkumníků mohla skupina lidí s SCD dosáhnout špatných výsledků kvůli „úniku paměti“, kdy účastníci měli potíže sledovat posloupnost minulých pozic potřebných k aktualizaci své polohy v reálném čase. Vědci se domnívají, že to může být způsobeno dysfunkcí mřížkových buněk, které vytvářejí mentální souřadnicový systém našeho okolí.

„Abyste mohli určit svou polohu v prostoru při pohybu, musíte ji v mysli neustále aktualizovat. To vyžaduje, abyste si zapamatovali předchozí pozice a čerpali z mentální historie. U lidí se SCD byl tento typ paměti obzvláště špatný. Proto ho označujeme jako únik paměti a domníváme se, že za to mohou funkční poruchy v entorhinální kůře mozku,“ uzavírá spoluautorka studie Vladislava Segen. 

(hno)

Zdroj: Segen V., Kabir R., Streck A. et al. Path integration impairments reveal early cognitive changes in subjective cognitive decline. Sci Adv 2025 Sep 5; 11 (36): eadw6404, doi: 10.1126/sciadv.adw6404.