Nová AOSpine klasifikace pro poranění subaxiální krční páteře a její využití v klinické praxi


New AOSpine subaxial cervical spine injury classification and its clinical usage

Introduction:

The main aim of this paper is to introduce a new AOSpine subaxial cervical spine injury classification system to the national medical community since there is no generally accepted classification system until now.

Method:

A description of the new AOSpine subaxial cervical spine injury classification and the basic principles of it exploitation are proposed in this text. Usage of the abovementioned classification in clinical practice is demonstrated on a sample of 48 patients who were investigated and treated at the author’s department during the last two years. The assessment of injured spine stability and the surgical approach used are based on the above classification.

Results:

Type A0 injury was recorded in 5 (10.4%), A1 in 4 (8.3%), A2 in 2 (4.2%), A3 in 1(2.1%), A4 in 7 (14.6%), B2 in 2 (4.2%), B3 in 4 (8.3%), C in 12 (25%), F1 in 2 (4.2%), F2 in 4 (8.3%), F3 in 3 (6.3%) and F4 in 2 (4.2%) patients. Inter-observer agreement on each type of injury was achieved in 64.3%; as regards classification into the main groups A, B, C and D, consensus was reached in 89.3% cases. Eleven (22.9%) patients classified as A0, A1 and F1 were treated conservatively and 37 (77.1%) underwent surgery.

Conclusion:

New AOSpine subaxial cervical spine injury classification represents a useful tool, allowing for proper assessment of injury severity and helping to select the type of eventual surgical procedure.

Key words: classification − fracture − cervical spine − subaxial


Autoři: P. Vaněk
Působiště autorů: Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2018, roč. 97, č. 6, s. 273-278.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Úvod:

Hlavním cílem sdělení je seznámení naší odborné veřejnosti s novou AOSpine klasifikací pro poranění subaxiální krční páteře, protože dosud není zavedeno všeobecně akceptované klasifikační schéma.

Metoda:

V rámci textu je předkládána nová AOSpine klasifikace a objasněny základní principy pro její použití. Aplikace jmenované klasifikace v klinické praxi je demonstrována na sestavě 48 pacientů vyšetřovaných a léčených na pracovišti autora během posledních dvou let. S klasifikace vychází ohodnocení stability poraněné páteře a následný chirurgický přístup.

Výsledky:

Poranění typu A0 bylo zaznamenáno u 5 (10,4 %), A1 u 4 (8,3 %), A2 u 2 (4,2 %), A3 u 1 (2,1 %), A4 u 7 (14,6 %), B2 u 2 (4,2 %), B3 u 4 (8,3 %), C u 12 (25 %), F1 u 2 (4,2 %), F2 u 4 (8,3 %), F3 u 3 (6,3 %) a F4 u 2 (4,2 %) pacientů. Shoda mezi hodnotiteli nad jednotlivým typem poranění činila 64,3 %, v rámci skupinového zařazení do skupin A, B či C bylo dosaženo shody 89,3 % případů. Konzervativně bylo řešeno 11 (22,9 %) klasifikovaných jako A0, A1 a F1. Operováno bylo zbylých 37 (77,1 %).

Závěr:

Nová AOSpine klasifikace pro poranění subaxiální krční páteře představuje přínosný nástroj umožňující jak odpovídající vyhodnocení závažnosti poranění, tak je i návodná směrem k typu případné chirurgické intervence.

Klíčová slova:

klasifikace − zlomenina − krční páteř − subaxiální

ÚVOD

Optimální klasifikace poranění páteře by měla být popisná, zohledňovat biomechanickou podstatu poranění, být návodná z hlediska léčebně rozhodovacího algoritmu, zároveň umožnit i co nejlepší komunikaci mezi lékaři a případně i být využitelná pro statistické účely. Od padesátých let minulého století lze zaznamenat mnoho pokusů o zavedení nějaké klasifikace pro poranění subaxiální (C3−C7) krční páteře. Ve většině případů se jednalo o klasifikace založené na morfologické charakteristice poranění [1−6]. Vaccaro et al. se v roce 2007 pokusil rozšířit klasifikační systém založený na hodnocení morfolo­gického nálezu poranění, integrity disko-ligamentárního komplexu a neurologického obrazu [7]. Na řadě pracovišť byla pro účely klasifikace poranění subaxiální krční páteře používána AO klasifikace zlomenin thorakolumbální páteře, nicméně její použití pro tento účel bylo poměrně komplikované [8]. Lze tedy říci, že doposud neexistuje všeobecně akceptované klasifikační schéma pro poranění subaxiální krční páteře.

Vzhledem k tomu, že AOSpine představuje celosvětově nejvlivnější odborné sdružení zabývající se problematikou onemocnění páteře, vznikla mezinárodní skupina, jejímž úkolem bylo sestavit novou klasifikaci, která by byla komplexní, jednoduchá a pro uživatele přátelská, zaručující co možná největší shodu na jednotlivých typech poranění, jak při hodnocení různými hodnotiteli, tak i tím samým v rozdílném čase. Účelem prezentované práce je představit novou AOSpine kla­sifikaci pro poranění subaxiální krční páteře a naši první zkušenost s jejím použitím v klinické praxi [9].

METODA

AOSpine klasifikace pro poranění subaxiální krční páteře je založena na hodnocení čtyř základních parametrů: 1) morfologie poranění, 2) poranění intervertebrálních kloubů, 3) neurologického obrazu a 4) jsou zařazeny specifické modifikátory. První dva hodnocené parametry mají zásadní vliv pro další terapeutický postup jak z hlediska rozhodnutí o léčbě konzervativní či chirurgi­cké, tak jsou i určující pro vlastní chirurgickou strategii.

Obdobně jako klasifikace pro poranění thorakolumbální páteře, i zde dle morfologie rozlišujeme tři základní kategorie: A − poranění způsobené kompresí s intaktním závěsným aparátem, B − způsobené distrakcí s porušením závěsného aparátu, při zachované osové kontinuitě páteře a C − translační poranění s kompletním přerušením kontinuity páteře a dislokací. Poranění intervertebrálních kloubů doplňuje morfologickou klasifikaci a v případě absence poranění typu A, B či C je udáváno jako samostatná skupina. Pro přehlednost je přiložena tabulka s charakteristikou jednotlivých typů poranění a hodnocených skupin (Tab. 1). O předložené klasifikaci jsme měli na našem pracovišti povědomí od počátku roku 2015 a do května 2017 byla využita v léčbě 48 pacientů, kteří byli na našem pracovišti ošetření nebo konzultováni pro poranění subaxiální krční páteře. Jednalo se 36 (77 %) mužů a 12 (23 %) žen ve věkovém rozmezí 19−84 (46,3±7,2) let. Nejčastější příčinou poranění byly dopravní nehody (54,3 %), následovány sportovními úrazy (18,2 %) a jinými pády (10,1 %). V případě 33 (68,4 %) pacientů se jednalo o poranění izolovaná a u zbylých 15 (31,6 %) bylo poranění krční páteře řešeno v rámci sdruženého poranění či polytraumatu.

Tab. 1. AOSpine klasifikace pro poranění subaxiální krční páteře
Fig. 1: AOSpine subaxial cervical spine injury classification
AOSpine klasifikace pro poranění subaxiální krční páteře<br>
Fig. 1: AOSpine subaxial cervical spine injury classification

Všichni hospitalizovaní pacienti podstoupili standardní klinické a radiografické vyšetření. Radiografické vyšetření sestávalo z nativních rentgenových snímků v předozadní a bočné projekci (vyšetření bylo vynecháno u intubovaných polytraumatizovaných pacientů), počítačové tomografie (CT) a fakultativně magnetické rezonance (MR) k potvrzení či vyvrácení poranění závěsného aparátu či hernie disku, pokud toto nebylo jednoznačně určitelné dle CT.

Pro posouzení poúrazového neurologického obrazu nemocných byla použita Frankelova klasifikace poranění míchy [10].

Za poranění indikované k terapii konzervativní, tedy nasazení krčního límce Philadelphia na 6−12 týdnů, jsme považovali pacienty klasifikované jako A0, A1 a F1. Ostatní typy poranění, tedy A2−C + F2−F4, byly indikovány k chirurgické terapii. V případě A3, A4 představuje hlavní problém mechanická nedostatečnost předního sloupce a případně i komprese nervových struktur, hlavním problémem zbylých typů poranění je především nestabilita poraněného segmentu [11,12].

Poranění typu C s translací vyžaduje provedení kombinované stabilizace zado-předním přístupem, stejně tak jako kompletní kloubní luxace F4. Předním přístupem provedená fixace, případně spojená s dekompresí, je indi­kována pro poranění typu A2,3,4, F2 a F3 (Obr. 1, 2). U poranění typu B, nebo pokud je v rámci dekomprese nezbytné nahradit více než jedno obratlové tělo při klasifikaci poranění A2-A4, je přední instrumentace zvykle doplněna i zadní. U poranění typu B1 a B2 lze vystačit i s pouze zadní nebo přední instrumentací [13] (Obr. 3, 4).

Zlomenina C7 typu A4 na sagitálním a axiálním
CT, kde je patrné rozlomení obratlového těla
s prominencí úlomků za zadní hranu obratlového těla
nativní rentgenový snímek krční páteře zobrazující stav
po resekci rozlomeného obratlového těla, implantaci
radiolucentní expanzibilní náhrady a fixaci C6-Th1
přední krční dlahou.<br>
Fig. 1: Fracture of C7 A4 on sagittal and axial CT, vertebral
body destruction and protrusion of bony chips from
posterior wall into spine canal is demonstrated X-ray
control of cervical spine after resection of fractured
vertebrae with radiolucent vertebral body replacement
and C7-Th1 fixation using anterior cervical plate.
Obr. 1. Zlomenina C7 typu A4 na sagitálním a axiálním CT, kde je patrné rozlomení obratlového těla s prominencí úlomků za zadní hranu obratlového těla nativní rentgenový snímek krční páteře zobrazující stav po resekci rozlomeného obratlového těla, implantaci radiolucentní expanzibilní náhrady a fixaci C6-Th1 přední krční dlahou.
Fig. 1: Fracture of C7 A4 on sagittal and axial CT, vertebral body destruction and protrusion of bony chips from posterior wall into spine canal is demonstrated X-ray control of cervical spine after resection of fractured vertebrae with radiolucent vertebral body replacement and C7-Th1 fixation using anterior cervical plate.

Nativní rentgenový snímek a CT v sagitální
projekci s nálezem subluxace C6/7 se zlomeninou
kloubního výběžku C6 typu F2. Nativní rentgenové
snímky a CT v sagitální rovině demonstrující stabilizaci
segmentu C6/7 přední krční dlahou spolu s náhradou
meziobratlové ploténky autologním štěpem.<br>
Fig. 2: X- ray and CT pictures in sagittal view
demonstrating subluxation of C6/7 with C6 facet
fracture F2. X-ray and CT pictures in sagittal view
demonstrating C6/7 stabilization by anterior cervical
plate and intervertebral disc replaced using autograft.
Obr. 2. Nativní rentgenový snímek a CT v sagitální projekci s nálezem subluxace C6/7 se zlomeninou kloubního výběžku C6 typu F2. Nativní rentgenové snímky a CT v sagitální rovině demonstrující stabilizaci segmentu C6/7 přední krční dlahou spolu s náhradou meziobratlové ploténky autologním štěpem.
Fig. 2: X- ray and CT pictures in sagittal view demonstrating subluxation of C6/7 with C6 facet fracture F2. X-ray and CT pictures in sagittal view demonstrating C6/7 stabilization by anterior cervical plate and intervertebral disc replaced using autograft.

Zlomenina C6 typu B2 – CT sagitální rekonstrukce
dokumentuje roztržení trnu C6 a MR s roztržení zadního
závěsného aparátu krční páteře a meziobratlové
ploténky C6/7.
Nativní rentgenové snímky v bočné a předozadní projekci
prezentují ošetření zadním přístupem se zavedenými šrouby
do massae laterales C4-7 a transpedikulárními šrouby v Th1.<br>
Fig. 3: Fracture of of C6 B2 – CT sagittal reconstruction
showing disruption C6 spinous process MR with
distraction of posterior interspinous ligaments and
intervertebral C6/7 disc.
X-ray in lateral and anterior-posterior projection prezenting
posterior stabilization using massae laterales screw in C4-7
and transpedicular screws in Th1.
Obr. 3. Zlomenina C6 typu B2 – CT sagitální rekonstrukce dokumentuje roztržení trnu C6 a MR s roztržení zadního závěsného aparátu krční páteře a meziobratlové ploténky C6/7. Nativní rentgenové snímky v bočné a předozadní projekci prezentují ošetření zadním přístupem se zavedenými šrouby do massae laterales C4-7 a transpedikulárními šrouby v Th1.
Fig. 3: Fracture of of C6 B2 – CT sagittal reconstruction showing disruption C6 spinous process MR with distraction of posterior interspinous ligaments and intervertebral C6/7 disc. X-ray in lateral and anterior-posterior projection prezenting posterior stabilization using massae laterales screw in C4-7 and transpedicular screws in Th1.

Zlomeniny C6 typu A3 a C4 typu A4 s prominencí
úlomků do páteřního kanálu
Nativní rentgenové snímky ukazují ošetření kombinovaným
výkonem – resekcí obratlových těl C6 a C7 s implantovanou
radiolucentní náhradou těla přední krční dlahou a zadním
fixatérem mezi C5-Th1.<br>
Fig. 4: Fractures C6 A3 and C7 A4 with bony fragments
into spinal canal
X-ray demonstrating treatment using combined approach
by resection of C6,7 vertebrae, radiolucent vertebral body
replacement with anterior cervical plate followed by
posterior fixation from C5-Th1.
Obr. 4. Zlomeniny C6 typu A3 a C4 typu A4 s prominencí úlomků do páteřního kanálu Nativní rentgenové snímky ukazují ošetření kombinovaným výkonem – resekcí obratlových těl C6 a C7 s implantovanou radiolucentní náhradou těla přední krční dlahou a zadním fixatérem mezi C5-Th1.
Fig. 4: Fractures C6 A3 and C7 A4 with bony fragments into spinal canal X-ray demonstrating treatment using combined approach by resection of C6,7 vertebrae, radiolucent vertebral body replacement with anterior cervical plate followed by posterior fixation from C5-Th1.

Operační výkony byly prováděny 3 chirurgy, kteří poranění nejprve klasifikovali dle předloženého schématu, a poté navrhli a provedli operační výkon v intencích výše popsaných zásad. Operace byly prováděny bez zbytečných odkladů v řádu hodin po přijetí a nezbytné předoperační přípravě pacienta. Po výkonu byli pacienti mobilizováni první pooperační den, pokud to jejich neurologický obraz dovoloval, a zároveň byla provedena pooperační CT kontrola. Krční límce nebyly v pooperační péči využívány. Pacienti byli dále po propuštění sledováni cestou spondylochirurgické ambulance naší kliniky v definovaných časových odstupech (6 týdnů, 6, 12 a 24 měsíců po výkonu).

VÝSLEDKY

U 20 (41,6 %) pacientů bylo klasifikováno a léčeno poranění v etáži C6, u 14 (29,2 %) v C5, v 10 (20,8 %) případech se jednalo o C7, u zbylých 4 (8,4 %) bylo poranění lokalizováno na úrovni C3 nebo C4.

Poranění typu A0 bylo zaznamenáno u 5 (10,4 %), A1 u 4 (8,3 %), A2 u 2 (4,2 %), A3 u 1 (2,1 %), A4 u 7 (14,6 %), B2 u 2 (4,2 %), B3 u 4 (8,3 %), C u 12 (25 %), F1 u 2 (4,2 %), F2 u 4 (8,3 %), F3 u 3 (6,3 %) a F4 u 2 (4,2 %) pacientů. Shoda mezi hodnotiteli nad jednotlivým typem poranění činila 64,3 %, v rámci skupinového zařazení do skupin A, B či C bylo dosaženo shody 89,3 % případů.

Třicet tři (68,8 %) pacientů přestálo úrazový děj bez nebo s lehkou neurologickou lézí (klasifikováni jako E a D dle Frankela), u dalších 15 (31,2 %) bylo zjištěno středně těžké až těžké postižení míchy (klasifikace A, B, C) bez možnosti samostatné lokomoce (Tab. 2).

Tab. 2. Neurologický obraz nemocných v souvislosti s jednotlivými typy poranění
Fig. 2: The neurologic status of patients in connection with particular type of injury
Neurologický obraz nemocných v souvislosti
s jednotlivými typy poranění<br>
Fig. 2: The neurologic status of patients in connection
with particular type of injury

Konzervativně bylo řešeno 11 (22,9 %) klasifikovaných jako A0, A1 a F1. Operováno bylo zbylých 37 (77,1 %) pacientů; 19 (51,4 %) bylo operováno pouze předním přístupem s náhradou obratlového těla či disku s následnou fixací přední krční dlahou; 16 (43,2 %) bylo ošetřeno kombinovaným předo-zadním či zado-předním výkonem a pouze ve 2 (5,4 %) byla stabilizace vedena pouze zadním přístupem.

V sestavě nebyla zaznamenána významná perope­rační komplikace, u žádného z pacientů nedošlo k neurologické deterioraci v souvislosti s operací. K reviznímu výkonu v celkové anestezii pro dehiscenci se zánětlivou komplikací v ráně bylo přistoupeno 3x, a to sice vždy po zadním přístupu.

V rámci pooperačního sledování nebylo zaznamenáno selhání zavedené instrumentace, která by vyžadovala další operační řešení s revizí instrumentária či doplněním další instrumentace. Jednoho nemocného původně indikovaného ke konzervativnímu řešení bylo nutné odloženě stabilizovat vzhledem k progresi grafického nálezu (Obr. 5).

CT sagitální rekonstrukce páteře, na jejímž
základě byl pacient hodnocen jako zlomenina C5 A1
a řešen konzervativně
Na prvním nativním bočném rentgenovém snímku je vidět
progresi segmentální kyfózy C5/6. MR v sagitální projekci
prokazuje poranění zadního závěsného aparátu krční páteře,
a vede tedy ke změně klasifikace na B2 a indikaci chirurgické
intervence. Posledním snímkem je nativní rentgen krční
páteře v bočné projekci po stabilizaci C5/6 krční dlahou
a mezitělovou výplní.<br>
Fig. 5: Patient was incorrectly classified as fracture C5 A1
on the base of CT sagittal reconstruction and originally
treated conservatively
The first X-ray shows C5/6 segmental kyphosis progression.
MR in sagittal reconstruction demonstrating injury of
interspinous ligaments resulting in classification change
to B2 and requiring surgical intervention. The last X-ray
shows status after stabilization of C5/6 by cervical plate and
interbody cage.
Obr. 5. CT sagitální rekonstrukce páteře, na jejímž základě byl pacient hodnocen jako zlomenina C5 A1 a řešen konzervativně Na prvním nativním bočném rentgenovém snímku je vidět progresi segmentální kyfózy C5/6. MR v sagitální projekci prokazuje poranění zadního závěsného aparátu krční páteře, a vede tedy ke změně klasifikace na B2 a indikaci chirurgické intervence. Posledním snímkem je nativní rentgen krční páteře v bočné projekci po stabilizaci C5/6 krční dlahou a mezitělovou výplní.
Fig. 5: Patient was incorrectly classified as fracture C5 A1 on the base of CT sagittal reconstruction and originally treated conservatively The first X-ray shows C5/6 segmental kyphosis progression. MR in sagittal reconstruction demonstrating injury of interspinous ligaments resulting in classification change to B2 and requiring surgical intervention. The last X-ray shows status after stabilization of C5/6 by cervical plate and interbody cage.

DISKUZE

V současné době není žádná jednoznačně a široce akceptovaná klasifikace poranění subaxiální krční páteře. Autoři předkládané AOSpine klasifikace pro poranění subaxiální krční páteře se snažili adaptovat již zavedenou novou AOSpine klasifikaci pro poranění thorakolumbální páteře, tak aby respektovala specifika nálezů na páteři krční. Věrohodnost klasifikace byla následně testována deseti hodnotiteli na souboru 600 traumat subaxiální krční páteře, kdy bylo dosaženo velmi vysokého souladu jak mezi jednotlivými hodnotiteli, tak i pro jednoho hodnotitele, pokud klasifikoval stejnou sestavu pacientů opakovaně s časovým odstupem. Metodologie použitá při vývoji tohoto klasifikačního systému byla obdobná, jaké bylo dříve použito u jiných, již zavedených a dobře fungujících AO klasifikačních schémat [9,14,15,16].

Naše první zkušenost s touto klasifikací dokumentovaná na předkládaném souboru je zatím velmi povzbudivá, kdy se nám jeví, že nejen pro specialistu zběhlého ve spondylochirurgické problematice je poměrně jednoduché zařadit nemocného podle základní morfologie nálezu. Nejpodstatnějším je odpovídající posouzení poúrazové stability subaxiální krční páteře, tedy správné zařazení pacienta do základních skupin A, B, C a F, což dle naší zkušenosti nepředstavovalo větší problém. Horší shodu jsme sice zaznamenali v jednotlivých podskupinách, nicméně toto se v drtivé většině případů netýkalo odlišení stabilních poranění typu A0, A1 a F1 od poranění závažnějších. Navíc z hlediska typu operační léčby případné nesprávné zařazení v rámci skupiny často nemá vliv na povahu a rozsah chirurgického řešení (např. poranění typu A2, A3, A4 bude vždy indikováno k přední dekompresi a fixaci přední dlahou). Lze říci, že k závažnějšímu selhání ve správném zařazení nemocného došlo v našem souboru pouze jednou. A to sice v případě, kdy byla zlomenina hodnocena jako stabilní A1 a posléze se během ambulantní kontroly při grafické progresi prokázalo, že se původně jednalo o poranění typu B2, a konzervativní režim byl tedy následně změněn na chirurgickou stabilizaci. Vše se obešlo bez nějakých klinicky významných konsekvencí pro nemocného.

V odborné literatuře je již možné nalézt ohlasy odpovídající naší zkušenosti, a to sice jak stran kla­sifikace samotné, tak i při jejím porovnání s nějakým starším klasifikačním systémem. Urrutia et al. potvrdili dobrou shodu mezi hodnotiteli v rámci základních skupin, kdy schopnost správně klasifikovat nebyla významně ovlivněna klinickou zkušeností hodnotitele. Výsledky zkušených spinálních chirurgů byly srovnatelné s výsledky mladších lékařů v základním ortopedickém tréninku [17]. Stejná skupina autorů provedla srovnání staršího Allenova klasifikačního systému a nové AOSpine klasifikace a dospěli k jednoznačnému závěru, že nová klasifikace je jasným přínosem pro definování jednotlivých typů poranění a naopak, že starší klasifikační systém je nezpůsobilý pro validní komunikaci mezi ošetřujícími lékaři [4,18].

Naopak Silva et al. zásadněji nezpochybňují potenciál nové klasifikace rozřadit nemocné do základních skupin. Nicméně s významným nesouladem mezi hodnotiteli se setkali pro jednotlivé podskupiny. Skutečně silného souhlasu mezi hodnotiteli dosahovali jen u extrémních nálezů, jako bylo minimální poranění typu A0 a naopak dislokované poranění typu C. Jako poměrně problematická se jim jevila i samotná klasifi­kace do sku­piny B [19].

S rozvojem moderních instrumentárií a nárůstem počtu operací páteře, při zanedbatelné mortalitě chirurgické léčby poranění páteře klesá i celková morbidita těchto výkonů. Lze tedy pozorovat trend ke spíše aktivnímu, chirurgickému řešení poranění krční páteře [11,12,20]. Při použití implantátů posledních generací existuje velmi malé riziko jejich selhání. Jeho výskyt se většinou v literatuře pohybuje někde mezi 0,5−2,6 % [21,22]. Nicméně i přes nezanedbatelný pokrok na tomto poli není potenciální komplikace možné eliminovat dokonale. A optimální klasifikační schéma poranění je zásadním předpokladem pro standardizaci vlastní ope­rační léčby. Ideálně by měl být volen způsob ošetření, který vede k okamžité dostatečné stabilizaci poraněné krční páteře a nastolení podmínek pro trvale stabilní situace zajištěním podmínek pro intersegmentální spondylodézu. A to sice pro nemocného nejméně zatěžujícím či rizikovým způsobem [23,24]. Obecně je pro ošetření krční páteře preferován přístup přední, zejména vzhledem k nižší periprocedurální krevní ztrátě, významně menší intenzitě pooperační bolestivosti a téměř osmkrát nižšímu riziku zánětlivé komplikace v ráně (0,6 % versus 4,7 %) [25,26,27]. Samozřejmě, pokud je indikována operace kombinovaná, je potřeba sčítat potenciální rizika obou přístupů [28]. Naše zkušenost s použitou klasifikací se i zde jeví slibně, jelikož pokud je morfologický nález poranění správně ohodnocen, je tato velmi návodná, minimálně v tom smyslu, zda postačí stabilizace vedená přístupem předním, nebo je nezbytné stabilizovat zároveň i ze zadního přístupu. V analyzovaném souboru nebyl nalezen žádný případ, kdy by se ošetření ukázalo během pooperačního sledování jako nedostatečné a bylo nutné provést revizní výkon či rozšíření fixace, které nebylo původně plánováno.

ZÁVĚR

Nová AOSpine klasifikace pro poranění subaxiální krční páteře představuje přínosný nástroj umožňující jak odpovídající vyhodnocení závažnosti poranění, tak je i návodná směrem k typu případné chirurgické intervence. Disponuje potenciálem k usnadnění komunikace mezi jednotlivými lékaři a vykazuje i přijatelný soulad minimálně v klasifikaci do jednotlivých skupin (A, B, C, F), jestliže je stejný morfologický nález hodnocen nezávisle různými lékaři. Na základě naší, byť relativně krátké zkušenosti, se domníváme, že její rutinní využívání v diagnostice a léčbě poranění subaxiální krční páteře na neurochirurgických, ortopedických, spondylochirurgických a chirurgických pracovištích by bylo velmi přínosné.

Podpořeno Grantem MO 1012

Konflikt zájmů

Autor článku prohlašuje, že není v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise.

MUDr. Petr Vaněk

Neurochirurgická a neuroonkologická klinika

1. LF UK a ÚVN

U Vojenské nemocnice 1200

169 02 Praha 6

e-mail: petr.vanek@uvn.cz


Zdroje
  1. Cloward RB. Acute cervical spine injuries. Clin Symp CIBA 1980;32:1−32.
  2. Bohler L. Die Technik der Knochenbruchbehandlung. Wien, Maudrich 1951.
  3. Holdsworth F. Fracutue, dislocations, and fracture-dislocations of the spine. J Bone Joint Surg Am 1970;52:1534–51.
  4. Allen BL, Fergusson RL, Lehmann TR, et al. A mechanistic classification of closed, indirect fractures and dislocations of the lower cervical. Spine 1982;7:1−27.
  5. Aebi M. Nazarian S. Classification of injuries of the cervical spine. Orthopade 1987;16:27−36.
  6. Harris JH Jr, Edeiken-Monroe B, Kopaniky DR. A practical classification of acute cervical spine injuries. Orthop Clin North Am 1986;17:15−30.
  7. Vaccaro AR, Hulbert RJ, Patel AA, et al. The subaxial cervical spine injury classification system: a novel approach to recognize the importance of morphology, neurology, and integrity of the disco-ligamentous complex. Spine 2007;32:2365−74.
  8. Magerl F, Aebi M, Gartzbein SD, et al. A comprehensive classification of thoracic and lumbr spine injuries. Eur Spine J 1993;3:184−201.
  9. Vaccaro AR, Koerner JD, Radcliff KE, et al. AOSpine subxial cervical spine injury classification system. Eur Spine J 2016;25:2173−84.
  10. Frankel HL, Hancock DO, Hyslop G, et al. The value of postural reduction in the initial management of closed injuries of the spine with paraplegia and tetraplegia. I Paraplegia 1969;7:179−92.
  11. Schleicher P, Scholz M, Kandziora F, et al. Subaxial cervical spine injuries: Treatment recommendations of the German Orthopedic and Trauma Society. Z Orthop Unfall 2017, available from: 10.1055/s-0043-110855 [Epub ahead of print].
  12. Joaquim AF, Patel AA. Subaxial cervical spine trauma: evaluation and surgical decision-making. Global Spine J 2014;4:63−70.
  13. Aebi M, Arlet V, Webb JK. AOSpine manual clinical applications. (vol. 2) New York, Thieme 2007.
  14. vanMiddendorp JJ, Audige L, Hanson B, et al. What should an ideal spinal injury classification system consist of? A methodological review and conceptual proposal for future classifications. Euro Spine J Off Pub Eur Spine Soc Euro Spinal Deformity Soc Euro Sect Cerv Spine Res Soc 2010;19:1238−49.
  15. Slongo T, Audige L, Clavert JM, et al. The AO comprehensive classification of pediatric long-bone fracture: web-based multicenter agreement study. J Pediatr Orthop 2007;27:171−80.
  16. Slongo T. Audige L, Schlickewei W, et al. Development and validation of the AO pediatric comprehensiveclassification of long bone fractures by the pediatric expetr group of the AO Foundation in collaboration with AO Clinical Investigation and Documentation and International Association for Pediatric Traumatology. J Pediatr Orthop 2006;26:43−9.
  17. Urrutia J, Zamora T, Yurac R, et al. An independent inter- and intraobserver agreement evaluation of the AOSpine Subaxial Cervical Spine Injury Classification System. Spine 2017;42:298−303.
  18. Urrutia J, Zamora T, Campos M, et al. A comparative agreement evaluation of two subaxial cervical spine injury classification systems: The AOSpine and the Allen and Ferguson schemes. Eur Spine J 2016;25:2185−92.
  19. Silva OT, Sabba MF, Lira HI, et al. Evaluation of the reliability and validity of the newer AOSpine subaxial cervical injury classification (C-3 to C-7). J Neurosurg Spine 2016;25:303−8.
  20. Cheung JPY, Luk KD. Complications of anterior and posterior cervical spine surgery. Asian Spine J 2016;10:385−400.
  21. Villavicencio AT, Pushchak E, Burneikiene S, et al. The safety of instrumented outpatient anterior cervical discectomy and fusion. Spine J 2007;7:148−53.
  22. Uribe JS, Sangala JR, Duckworth EA, et al. Comparison between anterior cervical discectomy fusion and cervical corpectomy fusion using titanium cages for reconstruction: analysis of outcome and long-term follow-up. Eur Spine J 2009;18:654−62.
  23. Gelb DE, Aarabi B, Dhall SS, et al. Treatment of subaxial cervical spinal injuries. Neurosurgery 2013;72:187−94.
  24. Samuel S, Lin JL, Smith MM, et al. Subaxial injury classification scoring system treatment recommendations: external agreement study based on retrospective review of 185 patients. Spine 2015; 40:137−42.
  25. Kandziora F, Pflugmacher R, Scholz M, et al. Treatment of traumatic cervical spine instability with interbody fusion cages: a prospective controlled study with a 2-year follow-up. Injury 2005;36 Suppl 2:B27−35.
  26. Fehlings MG, Wilson JR, Kopjar B, et al. Efficacy and safety of surgical decompression in patients with cervical spondylotic myelopathy: results of the AOSpine North America prospective multi-center study. J Bone Joint Surg Am 2013;95:1651−8.
  27. Nassr A, Lee JY, Dvorak MF, et al. Variations in surgical treatment of cervical facet dislocations. Spine 2008;33:188−93.
  28. Campbell PG, Malone J, Yadla S, et al. Early complications related to approach in cervical spine surgery: a single center prospective study. World Neurosurg 2010;73:395−401.
Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 6

2018 Číslo 6

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se