Umělý svěrač anu po deseti letech


Artificial bowel sphincter ten years later

Introduction:
Congenital anorectal malformation is the most common cause of fecal incontinence in children and young adults. Surgical treatment options are limited. One of the treatment methods is the implantation of an artificial bowel sphincter. The goal of this study was to investigate the efficacy of the artificial bowel sphincter in reaching long-term fecal continence in patients with anorectal malformation.

Methods:
Young adults with fecal incontinence due to anorectal malformation were included in the study. Those who underwent an artificial bowel sphincter implantation were followed each year for a period of 10 years. Outcome measures included the level of continence and the need for reoperation including explantation.

Results:
Out of the 20 patients with congenital anorectal malformation, nine underwent implantation. Three devices were explanted within the first year; two were permanently removed and one was replaced. Thus, after the first year, seven patients (78 %) had a functional artificial bowel sphincter. Four patients (44 %) had a fully functional artificial bowel sphincter at 10 years after implantation. Although the artificial bowel sphincter improved the level of continence in all patients, full continence was not achieved in any of them. In one patient the artificial bowel sphincter was explanted after 10 years upon her request and a colostomy was created.

Conclusion:
Artificial bowel sphincter is a potential treatment modality for fecal incontinence in patients with congenital anorectal malformation. The main reason for failure results from inability to accurately assess the extent of the anorectal malformation before device implantation. Changes in the perineal region consequent to previous operations are the main limiting factors for artificial bowel sphincter implantation.

Key words:
anorectal malformation – incontinence – artificial bowel sphincter – long-term results


Autoři: J. Hoch 1;  R. Škába 2;  Z. Jech 1
Působiště autorů: Chirurgická klinika LF Univerzity Karlovy a FN Motol 1;  Klinika dětské chirurgie 2 LF Univerzity Karlovy a FN Motol 2
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2018, roč. 97, č. 4, s. 161-166.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Úvod:
Kongenitální anorektální malformace jsou nejčastější příčinou inkontinence stolice u dětí a mladistvých nemocných. Operační možnosti jsou však zásadně limitovány. Jedním z řešení jejich inkontinence může být implantace umělého svěrače anu. Cílem práce bylo ověřit možnosti dosažení dlouhodobé kontinence u nemocných s anorektální malformací implantací umělého svěrače anu.

Metoda:
Do studie byli zařazeni mladiství s inkontinencí stolice v důsledku vrozené anorektální malformace. Operovaní byli každoročně kontrolováni po dobu 10 let. Prospektivně sledovanými parametry byly dlouhodobé ovlivnění inkontinence a nutnost reoperace včetně explantace umělého svěrače anu.

Výsledky:
Z 20 mladistvých s anorektální malformací byl umělý svěrač implantován u devíti postižených. V průběhu prvního roku byly tři svěrače explantovány (dva trvale, jeden vyměněn za nový). Sedm implantovaných svěračů (78 %) bylo po prvém roce funkčních. Desátý rok od implantace zůstali ve sledováni čtyři nemocní (44 %) s plně funkčním umělým svěračem. Všem implantovaným se zlepšila kvalita kontinence, žádný však nedosáhl kontinence plné. Jedné z operovaných byl po 10 letech umělý svěrač na její žádost explantován a založena stomie.

Závěr:
Implantace umělého svěrače anu je možná alternativa léčby inkontinence stolice u nemocných s kongenitální anorektální malformací. Rozsah postižení však nelze dostatečně identifikovat před výkonem, což je hlavním důvodem jeho následného selhání. Změny v perineální oblasti po předchozích operacích představují nejčastější limit implantace umělého svěrače.

Klíčová slova:
anorektální malformace – inkontinence – umělý svěrač anu – dlouhodobé výsledky

ÚVOD

Fekální inkontinence (FI) je komplexní problém. Znamená kongenitální nebo získanou ztrátu kontroly nad vyprazdňováním stolice a plynů, resp. nedostatečnou schopnost svěračového komplexu únik stolice nebo plynů zadržet

Definice fekální inkontinence není zcela jednotná. Zahrnuje stavy od neschopnosti oddálit defekaci do osobně a společensky přijatelné situace, nekontrolovaný únik, resp. vyprázdnění stolice častěji než 2x za měsíc navzdory volní kontrakci svěrače anu, po trvalý únik plynů a stolice. Prevalence postižení není přesně známa, zřejmě je vyšší, než se předpokládá.

Inkontinence stolice postihuje pacienty všech věkových kategorií, z nich v každé s jinou četností, příčinou a důsledky. Společným jmenovatelem jsou nároky na hygienu, pomůcky, čas na ošetření, režimová opatření a vždy různě naléhavé sociální vyloučení, které může končit až suicidiem [1]. Všechny tyto obtíže jsou zvlášť naléhavé u dětí a mladých nemocných, kterým je postižení překážkou ve většině životních aktivit, komplikuje jim navazování osobních vztahů a ztěžuje intimní život a na rozdíl od starších zatěžuje vědomím, že postižení je bude provázet dlouho, celým životem. Příčinou inkontinence je široká škála onemocnění a stavů: chronická střevní onemocnění, komplikace léčby karcinomu rekta, následky proktologických výkonů, těhotenství a porodu, úrazy, neurologická onemocnění a léze, systémové choroby a také kongenitální anorektální malformace (ARM).

Léčba FI využívá metody neoperační a operační. Neoperační léčba spočívá v úpravě defekačního režimu a posílení a upevnění fyziologických defekačních návyků, nebo ve forsírovaném vyprázdnění střeva, poskytujícím několikahodinový interval bez úniku stolice. Hlavními způsoby neoperační léčby jsou zvýšení podílu vysokozbytkové stravy, podávání antidiarhoetik (adsorbenty, anticholinergika, opiody), klyzmata, laxativa, biofeedback a mechanický uzávěr anu – anal plug. Cílem operační léčby je rekonstruovat nebo tonizovat svěrač anu, a/nebo zvýšit objem a kvalitu svěračového komplexu, upravit poměry svalového pánevního dna, tonizovat anální svěrač stimulací, v krajním případě derivovat proud stolice do stomie, umožňující stolici lépe jímat a o místo snáze pečovat, nebo svěrač nahradit [1−3]. Do spektra operační léčby patří rekonstrukce svěrače v různých modifikacích („internal sphincter repair“, „post anal repair“ a/nebo „total pelvic floor repair“), injekční léčba, např. biomateriálem se silikonem, magnetický uzávěr anu, SECCA® – kontrolovaná aplikace radiofrekvenční energie do oblasti svěrače, SNS – „sacral nerve stimulation“, dynamická graciloplastika, střevní stomie a umělý svěrač anu. Implantace umělého svěrače anu (ABS – artificial bowel sphincter) může být jednou z účinných možností řešení anální inkontinence u dospělých různého původu. Od počátku 90. let se implantace v Evropě i v zámoří provádějí na několika specializovaných pracovištích, která udávají počty ošetřených v desítkách [4−10]. V dětském věku se implantace neprovádějí a u mladých adolescentů jen výjimečně.

Kongenitální anorektální malformace jsou nejčastější příčinou FI u dětí a mladých nemocných, přestože pro malformaci byli operováni a podstoupili i rekonstrukční výkony. FI může vyplývat z morfologicky vyjádřené léze svěračů, z periferní nebo centrální poruchy jejich inervace, případně z poruchy percepce stimulů z análního kanálu. Kongenitální anorektální malformace zahrnují různou měrou všechny tři zmíněné možnosti postižení.

Anorektální malformací je postižen vývoj anorekta. Nejlehčí formou ARM jsou anální stenózy s dislokací análního otvoru vpřed. Mezi nejtěžší vady patří ageneze anorekta, kdy slepý rektální pahýl končí vysoko v malé pánvi a komunikuje s močovým měchýřem nebo pochvou. Samostatnou skupinou ARM jsou kloakální malformace (KM). KM jsou vrozené vývojové vady postihující dívky, u nichž je vyústění močového, pohlavního a zažívacího ústrojí společné do jednoho vývodu, kloakálního kanálu, ústícího na perineu. Anus není vytvořen a jedním otvorem mezi malými stydkými pysky, vyústěním kloakálního kanálu, odchází stolice i moč.

Rozdělení ARM záleží na pohlaví a patologicko-anatomické podstatě malformace nebo vzdálenosti rektálního pahýlu od předpokládaného vyústění análního otvoru na perineu. Jedno ze současných rozdělení ARM podle pohlaví a patologicko-anatomického popisu malformace je dělení dle Peny z roku 1990 a Krickenbeckské modifikace z r. 2005 [11] (Tab. 1).

Tab. 1. Rozdělení anorektálních malformací podle pohlaví a nálezu Tab. 1: Distribution of anorectal malformations by sex and finding
Rozdělení anorektálních malformací podle pohlaví a nálezu
Tab. 1: Distribution of anorectal malformations by sex and finding

U části adolescentů s ARM jsou možnosti operační léčby vyčerpány a zůstávají inkontinentní, se stomií či bez ní. Ač jinak zcela zdraví lidé, inkontinencí a/nebo stomií jsou vyřazováni z profesionálního, společenského a partnerského života, se sníženými možnostmi uplatnění a kvalitou života, současně s trvalými nároky na hygienické potřeby, resp. na stomické pomůcky a doplňky. To bylo důvodem naší snahy o implantaci ABS u mladých dospělých pacientů, kteří byli od nejranějšího věku pro kongenitální anorektální vadu léčeni. Všichni byli dlouhodobě sledováni a vedeni na Klinice dětské chirurgie UK 2. LF a FN Motol, a když dospěli, přešli do péče koloproktologické poradny Chirurgické kliniky UK 2. LF a FN Motol. Ačkoli někteří se se svou situací smířili, sdělovali, že s důvěrou v nové metody a nové pomůcky by uvítali způsob, jak se svého handicapu zbavit.

V České republice se implantace umělých svěračů využívaly dosud jen k řešení močové inkontinence. Implantace análního svěrače se v ČR neprováděla. Žádná z českých zdravotních pojišťoven implantace ABS nehradila. Z toho vyplynula řada nároků na získání potřebných souhlasů a zajištění pomůcky, která nebyla v České republice registrována. K implantacím svěrače jsme postupně získali souhlas České chirurgické společnosti, Vědecké rady a ředitele FN Motol a souhlas Ministerstva zdravotnictví České republiky a podíleli se na přípravě podkladů k registraci pomůcky v ČR. Tyto organizačně-administrativní požadavky byly náročné na čas a oddálily zahájení studie. Potřebné prostředky a podporu jsme získali z grantu IGA 210 095, ČR s plánem k ošetření deseti pacientů.

Umělý svěrač sestává z hydraulické manžety, rezervoáru a ovládacího ventilu, naplněných tekutinou a spojených do tlakového systému (Obr. 1, 2). Manžeta se implantuje na místo análního svěrače, kde tlakem nahrazuje funkci normálního svěrače. Rezervoár, udržující v systému tlak, se implantuje do prevezikálního prostoru. Ovládací ventil se u mužů umísťuje do skrota, u žen do labia. Pomůcka je vyrobena z pevného silikonového elastomeru a je zcela inertní. Tlak v manžetě udržuje kontinenci. Před defekací se manžeta aktivací ventilu uvolní a tekutina vypustí do rezervoáru. Všechny části ABS se implantují za stanovených podmínek (lokalizace, kalibrace, těsnost a ověření funkce) během jedné operace po přípravě střeva a s užitím antimikrobiální profylaxe. S odstupem 8 týdnů od operace lze začít s nácvikem kontinence [12].

Umělý svěrač anu Acticon Neosphincter – pomůcka
Fig. 1: Artificial anal sphincter Acticon Neosphincter – the device
Obr. 1. Umělý svěrač anu Acticon Neosphincter – pomůcka Fig. 1: Artificial anal sphincter Acticon Neosphincter – the device

Umělý svěrač anu Acticon Neosphincter – schematické znázornění umístění a funkce
Fig. 2: Artificial anal sphincter Acticon Neosphincter – placement and function
Obr. 2. Umělý svěrač anu Acticon Neosphincter – schematické znázornění umístění a funkce Fig. 2: Artificial anal sphincter Acticon Neosphincter – placement and function

METODA

Do studie byli zařazení mladiství s inkontinencí stolice v důsledku vrozené anorektální malformace. Pacienty před zahájením studie jsme hodnotili na základě pravidelného klinického sledování, fyzikálního a rentgenologického vyšetření a zařazení podle Kellyho stupnice hodnocení kontinence. Systematické měření tlaků v análním kanále u pacientů po operaci ARM jsme neprováděli. Podrobnosti diagnostiky a nálezů byly publikovány [19] a nejsou z pohledu této práce významné. Operovaní byli každoročně kontrolováni po dobu 10 let. Prospektivně sledovanými parametry byly dlouhodobé ovlivnění inkontinence a nutnost reoperace včetně explantace umělého svěrače anu.

VÝSLEDKY

Sestava možných kandidátů implantace je uvedena v tabulce tučně jsou označeni skuteční zájemci o ABS (Tab. 2).

Tab. 2. Přehled sestavy inkontinentních pacientů (tučně jsou označeni skuteční zájemci o implantaci svěrače) Tab. 2: An overview of the group of incontinent patients (real candidates for sphincter implantation are marked in bold)
Přehled sestavy inkontinentních pacientů (tučně jsou označeni skuteční zájemci o implantaci svěrače)
Tab. 2: An overview of the group of incontinent patients (real candidates for sphincter implantation are marked in bold)

Celkem 20 kandidátů bylo plně informováno o postupu, jeho výhodách, nevýhodách, rizicích a podmínkách. 12 pacientů mělo o implantaci zájem a potvrdilo jej při dalších kontrolách, 8 od myšlenky implantace svěrače ustoupilo. Jedna pacientka, středoškolská studentka, původně odhodlaná k implantaci, se následně rozhodla od ní ustoupit, protože se obávala zlepšení stavu a ztráty invalidního důchodu. Pacientovi s rektouretrální píštělí a zdvojením penisu jsme implantaci nedoporučili, jednak vzhledem ke složitým poměrům na perineu po resekci jednoho penisu, jednak proto, že dosáhl přijatelné kontinence stolice při pravidelném klyzmatickém režimu („Bowel Management Program“). Ze zařazených dvanácti k implantaci byli tři vyřazeni, protože implantace u nich nebyla proveditelná.

Lokální nález těžce postiženého anorekta si vyžádal u dvou operovaných korekce − „operace přípravné fáze“ − spočívající v uvolnění fibrotických jizev. Oběma byl v dalším průběhu ABS implantován a později pro selhání explantován. Sedmi pacientům byl ABS úspěšně implantován, z nich jeden byl reoperován, všech sedm svěračů bylo po 1 roce funkčních (Schéma 1).

Schéma 1: Sestava pacientů a stav po 1. roce
Scheme 1: The group of patients and situation after 1 year
Schéma 1: Sestava pacientů a stav po 1. roce Scheme 1: The group of patients and situation after 1 year

Hodnoceno dle Kellyho (Tab. 3), jejich kontinenční skóre nepřesáhlo před operací v průměru 0−1, po roce od operace se zvýšilo v průměru na 3–4.

Tab. 3. Kellyho skóre hodnocení kontinence pro děti od 4 let Tab. 3: The Kelly’s score of fecal incontinence for children older than 4 years
Kellyho skóre hodnocení kontinence pro děti od 4 let
Tab. 3: The Kelly’s score of fecal incontinence for children older than 4 years
Vysvětlivky: Hodnocení – součet bodů: 0−2 kontinence špatná, 3−4 uspokojivá, 5−6 dobrá

Všichni operovaní se učili rozeznat nutkání a potřebu defekace. Skóre nereflektovalo míru spokojenosti, kterou všichni udávali vysokou.

Jednoho z pacientů jsme ztratili z evidence, když přestal docházet na kontroly, u dvou bylo třeba svěrač explantovat. Důvodem byla v obou případech nedostatečná funkce a náročná defekace. Deset let po implantaci zůstaly čtyři svěrače aktivní, z nich tři pacienti referují, že jsou spokojeni (Schéma 2). Jedné nemocné byl funkční svěrač na její žádost explantován a založena stomie.

Schéma 2: Přehled o ABS v průběhu desetiletí
Scheme 2: The implanted ABS through ten years
Schéma 2: Přehled o ABS v průběhu desetiletí Scheme 2: The implanted ABS through ten years

Důvody její žádosti explantovat svěrač je na místě uvést podrobněji. Implantace jí byla provedena ve věku 16 let, výtečně si osvojila nový způsob defekace a získala sebedůvěru. Protože byla plně inkontinentní, nevnímala ani nutkání, ani že má obstipaci. Implantací se situace změnila – stala se kontinentní, ale manifestovala se obstipace a chybění i minimálního defekačního reflexu. K defekaci potřebovala stále delší čas, posléze také klyzma. Maturovala, dokonce promovala a dojíždí za prací. Pracovní povinnosti a dojíždění ji připravily o čas, který věnovala přípravě k vyprázdnění a defekaci. Založením stomie tato povinnost pominula. Desetiletí se svěračem hodnotí jako neocenitelnou pomoc v době, kdy jí handicap inkontinence bránil vyrovnat se vrstevníkům, což zvládla dokonale.

DISKUZE

Možností řešení fekální inkontinence u nemocných, kteří nedosáhli kontinence ani po vícečetných operacích, není mnoho. Vedle ultimáta trvalé stomie se nabízí zlepšení stavu pomocí režimových opatření, tzv. „Bowel Management Program“, případně další revizní a rekonstrukční, tzv. „re-do“ operace [13]. Úspěšnost takových výkonů je podmíněna zachováním, resp. přítomností funkčních anatomických struktur. Dobrý „perineal status“ je podmínkou úspěchu i v případě sofistikovaných postupů, jakými jsou SNS nebo dynamická graciloplastika, tzn. metod, které využívají přístrojovou podporu ke stimulaci svěrače [14]. Příslibem a málo ověřenou možností může být implantace ABS. Zatímco výsledky implantace jsou příznivé u dospělých, kteří byli dříve kontinentní, mají nedotčenou střevní motilitu a znají a vnímají nutkání a defekaci a kteří mají operačními intervencemi nedotčené anorektum, údaje o mladistvých jsou dosud výjimečné [15]. Důvodů ke zdrženlivosti je řada: závažná kongenitální malformace, nikoli výjimečně související s dalším postižením, lokální změny vyplývající z intervencí a fibrózní přestavby, obava z dalších výkonů, nechuť měnit již zvládnutý, byť invalidizující stav a obava z jeho zhoršení [16]. V neposlední řada také cena ABS, která ho předurčuje k užití jen v případech s předvídatelně dobrým výsledkem. To vše zvyšuje nároky na zvládnutí operačně technických momentů implantace a důsledků, které z ní vyplývají.

Bezprostředním podnětem pro nás byla osobní zkušenost s péčí o tuto skupinu pacientů, které stav hendikepuje a vyřazuje z plnohodnotného života právě na prahu dospělosti se všemi kvalifikačními, profesními, osobními a intimními důsledky. V průběhu studie jsme se přesvědčili o řadě podstatných aspektů, které s implantací svěrače souvisejí či ji ovlivňují.

Potvrdilo se očekávání, že jizevnatá tkáň, fibróza, stenóza rekta a anu a jeho dislokace představují lokálně nepříznivé podmínky k implantaci, které lze jen částečně zlepšit výkony přípravné fáze. Podle nečetných zahraničních zkušeností nepředstavují zásadní překážku k implantaci [17,18], v případě našich dvou pacientů takové postižení vedlo až k explantaci svěrače. Rozsah péče, které bylo po implantaci třeba, přesáhl očekávání. To se týká upevnění stravovacích návyků, opakovaného vysvětlování, jak se systémem manipulovat, a nácviku defekace. Nejnáročnější se ukázalo vysvětlování, jak pacienti mají své pocity vnímat a reagovat na ně, protože se jedná o pro ně zcela nový vjem, když nikdy předtím nedosáhli kontinence [19].

Literární údaje se shodují, že užití ABS je snadné, diskrétní a účinné k dosažení kontinence a že umožňuje významně zlepšit kvalitu života [20]. Při srovnání ABS, dynamické graciloplastiky a stomie s předpokladem desetiletého užívání je ABS dokonce nejméně nákladným řešením [21]. Nevýhodou ABS je, že přes všechna preventivní opatření je třeba přibližně jednu třetinu svěračů dočasně nebo trvale explantovat [12,20,22,23]. To potvrzují údaje z publikovaných sestav (Tab. 4).

Tab. 4. Přehled sestav implantací ABS s uvedením revizních operací a počtu explantovaných a funkčních zařízení [24] Tab. 4: The review of ABS implantations, revisional surgeries, explanted and functioning devices [24]
Přehled sestav implantací ABS s uvedením revizních operací a počtu explantovaných a funkčních zařízení [24]
Tab. 4: The review of ABS implantations, revisional surgeries, explanted and functioning devices [24]

Dobrou představu o dlouhodobé funkci ABS poskytuje graf z práce floridské skupiny S. Wexnera (Graf 1). Ze zkušenosti této a další pracovní skupiny vyplývá, že 41 % operovaných mělo infekční komplikaci, z toho ve 35 % časnou a v 6 % pozdní, rizikovými momenty byla kontaminace stolicí nebo perianální nebo perineální infekt. Autoři zmiňují i technické nesnáze během implantace, které vedly k tomu, že u 47 operovaných byl implantováno 51 svěračů. Čtvrtina operovaných (24,2 %) byla po ošetření anus imperforatus [25,26].

Přehled funkčních, revidovaných a explantovaných ABS závisle na čase [25]
Graph: The review of ABS in function, revisited and explanted in time [25]
Graf 1. Přehled funkčních, revidovaných a explantovaných ABS závisle na čase [25] Graph: The review of ABS in function, revisited and explanted in time [25]

Ověřili jsme, že jsme schopni implantace ABS provádět, dokonce v indikačně obtížnějších podmínkách, než za kterých se běžně provádějí [19]. Zatímco operační taktika a technika se neliší, ekonomická dostupnost systému v zahraničí dovoluje velkorysejší přístup v indikaci implantace. Počty komplikací a potřeba explantovat vyžadují rozvahu při indikaci implantace, ale zvýšení kvality života a osobní spokojenost operovaných, jimž svěrač funguje, jsou významné. Domníváme se, že naše pečlivá rozvaha byla oprávněná a získaná zkušenost může pomoci dalším postiženým. 

ZÁVĚR

  • Implantaci umělého svěrače anu jsme schopni provést a všestranně zajistit.
  • Implantací bylo dosaženo dobré kontinence u 7 z 9 pacientů.
  • Implantace je obtížná u osob, u nichž je perianální oblast těžce změněna předchozími operačními výkony, navzdory dlouhému odstupu od posledního z nich. Rozsah tohoto postižení, především fibrózy, nelze dostatečně identifikovat vyšetřením před operací a může být důvodem, proč svěrač neimplantovat.
  • Implantace svěrače by měla zůstat vyhrazena pacientům s těžkou inkontinencí, pro které je jediným dalším řešením stomie.
  • Nácvik defekace a osvojení defekačního stereotypu je složitější než u osob, které byly v minulosti kontinentní, a vyžaduje další podstatnou péči.
  • Je třeba věnovat mimořádnou pozornost všem otázkám a názorům operanta a jeho rodičů, z hlediska bezprostředního i pozdního výsledku implantace.

Seznam zkratek

ABS − umělý svěrač anu (Artificial Bowel Sphincter)

ARM − anorektální malformace

FI − fekální inkontinence

KM − kloakální malformace

SNS − stimulace sakrálních nervů (sacral nerve stimulation)

Konflikt zájmů

Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise.

prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc.

Chirurgická klinika 2 LF UK a FN Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

e-mail: jiri.hoch@lfmotol.cuni.cz


Zdroje

1. Herman RM, Walega P, Cegielny T. Faecal incontience – epidemiologic data, pathogenesis, diagnostic-therapeutic model. Proktologia 2006;7:10−40.

2. Bortolotti M, Ugolini G, Grandis A, et al. A novel magnetic device to prevent fecal incontinence (preliminary study). Int J Colorect Dis 2008;23:499−501.

3. Tjandra JJ, Dykes SL, Kumar RR, et al. Standards Practice Task Force of The American Society of Colon and Rectal Surgeons: Practice parameters for the treatment of fecal incontinence. Dis Colon rectum 2007;50:1497−1507.

4. Casai E, San Ildenfonso A, Carracedo R, et al. Artificial bowel sphincter in severe anal incontinence. Colorectal Dis 2004;6: 180−4.

5. Devesa JM, Rey A, Hervas P, et al. Artificial anal sphincter. Dis Colon Rectum 2002;45:1154−63.

6. Dodi G, Melega E, Massin A, et al. Artificial bowel sphincter (ABS) for severe feacal incontinence: a clinical and manometric study. Colorectal Dis 2000;2:207−10.

7. Finlay IG, Richardson W, Hajivassiliou CA. Outcome after implantation of a novel prosthetic anal sphincter in humans. Br J Surg 2004;91:1485−92.

8. Christiansen J, Lorentzen M. Implantation of artificial sphincter for anal incontinence. Lancet 1987;2:244−5.

9. Jorge JMN, Habr-Gama A, Yusuf AS. The artificial anal sphincter for anal incontinence: Initial experience. Dis Colon Rectum 2002;3:A14.

10. Wong WD, Congliosi SM, Spencer MP. The safety and efficacy of the artificial bowel sphincter for fecal incontinence. Dis Colon Rectum 2002;45:1139−53.

11. Peňa A, Guardino K, Tovilla JM, et al. Bowel management for fecal incontinence in patients with anorectal malformations. J Pediatr Surg 1998;33:133−7.

12. Höbarth G, Pfeifer J. The artificial bowel sphincter implant technique (on line). The Internet Journal of Surgery 2002. Available from: https://print.ispub.com/api/0/ispub-article/8062.

13. Christiansen J, Sparso B. Treatment of anal incontinence by an implantable prosthetic anal sphincter. Ann Surg 1992;4:383−6.

14. Christiansen J. Artificial anal sphincter. Chir Gastroenterol 2001;17:237−9.

15. Bracale U, Nastro P, Beral DL, et al. Anorectal atresia treated with non-continent pull through and artificial bowel sphincter: a case report. Tech Coloproctol 2005;9:45−8.

16. Zerhau P, Husár M, Tůma J. Kontinentní nálevové stoma u dětí s dysfunkcí pánevních orgánů. Rozhl Chir 2008;87:593−5.

17. Damon H, Schott AM, Barth X, et al. The French ORALIA group: Clinical characteristics and quality of life in a cohort of 621 patients with faecal incontinence, Int J Colorectal Dis 2008;23:845−51.

18. Ikebukuvo K, Ohkawa H. Three – dimensional analysis of anorectal embryology. A new technoque for microscopic study using computer graphics. Pediatr Surg 1994;9:2−7.

19. Hoch J, Škába R, Jech Z. Umělý svěrač u nemocných po kongenitálních malformacích anorekta. Rozhl Chir 2007;86:170−3.

20. O´Brien PE, Dixon JB, Skinner S, et al. A prospective, randomized, controled clinical trial of placement of the artificial bowel sphincter (Acticon Neosphincter) for the control of fecal incontinence. Dis Colon Rectum 2004;47:1852−60.

21. Tan EK, Vaizey C, Cornish J, et al. Surgical strategies for faecal incontinence – a decision analysis between dynamic graciloplasty, artificial bowel sphincter and end stoma. Colorectal Dis 2008;10:577−86.

22. Carmona R, Company RA, Vila JR, et al. Long-term results of artificial bowel sphincter for the treatment of severe fecal incontinence. Are they what we hoped? Colorectal Dis 2008;11:831−7.

23. Lehur PA, Michot F, Denis P, et al. Results of artificial sphincter in severe anal incontinence: Report of 14 consecutive implantations. Dis Colon Rectum 1996;39:1352−5.

24. Hong KD, da Silva G, Lakaskar S, et al. Long-term outcomes of artificial bowel sphincter for fecal incontinence: A systematis review and meta-analysis. J Am Coll Surg 2013;217:718−25.

25. Wexner S, Ying JH, Weiss E, et al. Factors associated with failure of the artificial bowel sphincter: A study over 50 cases from Cleveland Clinic Florida. Dis Colon Rectum 2009;9:1550−7.

26. Carmona R, Company A, Roig Vila JF, et al. Long-term results of artificial bowel sphincter for the treatment of severe faecal incontinence. Are they whar we hoped for? Dis Colon Rectum 2009;11:831−7.

Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicína

Článek vyšel v časopise

Rozhledy v chirurgii

Číslo 4

2018 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Antiseptika a prevence ve stomatologii
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Citikolin v neuroprotekci a neuroregeneraci: od výzkumu do klinické praxe nejen očních lékařů
Autoři: MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Zánětlivá bolest zad a axiální spondylartritida – Diagnostika a referenční strategie
Autoři: MUDr. Monika Gregová, Ph.D., MUDr. Kristýna Bubová

Diagnostika a léčba deprese pro ambulantní praxi
Autoři: MUDr. Jan Hubeňák, Ph.D

Význam nemocničního alert systému v době SARS-CoV-2
Autoři: doc. MUDr. Helena Lahoda Brodská, Ph.D., prim. MUDr. Václava Adámková

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se