Rozloučení

Česká chirurgická společnost ČLS JEP a dlouhá řada kamarádů se v pátek 12. listopadu 2010 přišla do strašnického krematoria v Praze rozloučit s jedním z poctivých a dobrých chirurgů, kterých si chirurgická obec velmi vážila.

Docent MUDr. Václav Vlasák, CSc., zemřel po krátké a bezpříznakové nemoci, o níž nikdy nevěděl, dne 3. 11. 2010. Tento čestný člen ČCHS byl rodákem z Mladoboleslavska a pocházel ze zemědělské rodiny. Medicínu vystudoval na Karlově univerzitě v Praze, promoval v prosinci 1952. Protože byl po celý život politicky neangažovaným a čestným člověkem, musel hned po studiích odejít na Slovensko, kde setrval dva roky v Trnavě a v Piešťanech. Po skončení dvouleté vojenské služby se mu podařilo nastoupit na konkurzní místo do Vinohradské nemocnice na chirurgickou kliniku profesora MUDr. Emericha Poláka, DrSc. Tam dostal všestrannou výchovu tehdejšího chirurga a vyrostl ve znamenitého odborníka, jehož úsudku si velmi vážil jak prof. Polák, tak i jeho nástupce prof. MUDr. Bohumil Špaček, DrSc.

Doktor Vlasák se věnoval především abdominální a endokrinní chirurgii a byl úspěšným operatérem. Soustředil se zejména na chirurgickou praxi, a proto se po letech nabytých zkušeností rozhodl odejít na primariát do svého rodného kraje, do Mladé Boleslavi. Jako nestraník ale místo primáře nedostal a nic nepomohla ani přímluva jeho přednosty, který za něho odborně ručil. Zůstal tedy nadále jako starší sekundář na klinice a teprve za přednostenství prof. B. Špačka byl jmenován univerzitním asistentem a poměrně až pozdě mu bylo umožněno, aby se habilitoval. Po Špačkově smrti sloužil na klinice v pozici vedoucího asistenta a pak i odborného zástupce u Špačkova následovníka, prof. Milana Procházky, který ho habilitoval.

Docent V. Vlasák prošel všemi stupni klinické výchovy, která byla v čase před rokem 1989 velmi tvrdá, a svého postavení, jež mu po právu náleželo, se dočkal až v létě 1990, kdy byl na tři roky jmenován přednostou vinohradské chirurgické kliniky 3. LF UK. Pracoviště, na němž strávil plných 35 let, dobře znal a dovedl na něm vychovávat mladší kolegy i řadu výborných zdravotních sester. Bohužel s měnící se porevoluční dobou se měnilo i vedení Vinohradské nemocnice a 3. LF UK a po Vlasákových pětašedesátých narozeninách se rozhodlo, že jeho služeb již fakulta ani nemocnice nepotřebují, a ačkoliv byl ještě zdatným a výkonným chirurgem, byl proti své vůli penzionován. Naštěstí ale jako chirurg neskončil.

Na podzim roku 1993 mu vojenské zdravotnictví nabídlo místo zástupce náčelníka na chirurgickém oddělení v Ústřední vojenské nemocnici v Praze 6-Střešovicích, kam se rád uchýlil a dal k dispozici své bohaté chirurgické zkušenosti a dovednosti. Během 3 měsíců, kdy se toto oddělení vyprofilovalo v chirurgickou kliniku Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, se docent Vlasák stal zástupcem přednosty této kliniky a spolu s dobrým kolektivem přivedl pracoviště k rozkvětu.

Když je v Čechách něco dobrého, obyčejně to někomu prospívá a jinému zase vadí. Chirurgická klinika v ÚVN byla pracovně úspěšná, a proto vadila v plánech těm druhým. To byl hlavní důvod, proč byla po čtyřech letech zrušena, aby se oddělení vrátilo pod novým vojenským náčelníkem, nazývaným nyní primářem, k rutinní chirurgické práci a zřeklo se vědy a přípravy civilních chirurgů.

Doc. Vlasák měl při své mírné povaze a vždy úspěšné práci ještě výhodu v tom, že jej nový šéf nechal jako chirurga pracovat, a teprve když po dalších 6 letech nastoupil na obnovenou chirurgickou kliniku její nynější přednosta prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc., svitla pro stárnoucího docenta –⁠ kdysi Ryskova učitele a přednostu –⁠ naděje, že se ještě někdy dočká zaslouženého uznání.

Po dosažení 82 let se však docent Václav Vlasák ze zdravotních důvodů vzdal úplně chirurgické práce a ponechal si jen čestné funkce v chirurgické společnosti (např. jako opakovaný předseda volební komise ČCHS, dále recenzent chirurgického časopisu a poradce školící se chirurgické mládeže) a z aktivních lékařských činností zůstal tajemníkem Rozhledů v chirurgii a fakultním učitelem zdravotních sester na Technické univerzitě v Liberci, kam dojížděl přednášet chirurgii. Jeho rad si čeští kolegové vážili a rádi ho vídali i na výborových schůzích ČCHS, jichž se ještě donedávna zúčastňoval.

Docent Vlasák, muž na svém místě, imponoval pacientům svou impozantní postavou a humorem. Byl uznávaným lékařským konzultantem a učitelem mladých.

Čest jeho světlé památce!

Miloš Hájek