Sociální rehabilitace – specifika integrace osob se zrakovou disabilitou


Social Rehabilitation – Specific Aspects in Integration of Persons with Visual Disability

People with visual disabilities are a diverse group of people with reduced or absent function of vision. The quality of visual perception is determined by measuring visual acuity and visual field. Provide some compensation here especially the remaining senses - touch, hearing, smell, taste, mental activity - thinking, memory, imagination, creativity and mobility aids - for self-care, spatial orientation and independent movement, working with text and graphic information, etc. To increase quality of life of these people are implemented certain system solutions (in health, education and learning, social security, employment, accessibility to the physical environment, access to information and cultural heritage, etc.). Types of interventions and support services (for equalization of opportunities of persons with visual disabilities) varies depending on the age (early intervention , integrated education and training in schools for pupils with visual impairment, guide and reader services, facilities for the provision of social rehabilitation, etc.) the persons with visual disabilities.

The present case report outlines the problems of coping with sudden visual impairment and experiments/ approaches the subsequent integration.

Keywords:
disability, integration, intervention, communication, visual impairment


Autoři: J. Bienertová
Působiště autorů: Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 21, 2014, No. 2, pp. 80-85.
Kategorie: Kazuistika

Souhrn

Lidé se zrakovým postižením tvoří různorodou skupinu osob se sníženou nebo chybějící funkcí vidění. Kvalita zrakového vnímání je zjišťována měřením vizu a zorného pole. Určitou kompenzaci zde zajišťují zejména zbývající smysly – hmat, sluch, čich, chuť; psychické činnosti – myšlení, paměť, představivost, tvořivost a kompenzační pomůcky – pro sebeobsluhu, prostorovou orientaci a samostatný pohyb, práci s texty a grafickými informacemi aj. Pro zvýšení kvality života těchto osob jsou realizována určitá systémová řešení (v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a školství, sociálního zabezpečení, zaměstnanosti, přístupnosti fyzického prostředí, přístupu k informacím a kulturnímu dědictví atd.). Typy intervencí a poskytování podpůrných služeb (pro vyrovnávání příležitostí osob se zrakovým postižením) se liší v závislosti na věku (raná péče, integrované vzdělávání a vzdělávání ve školách pro žáky se zrakovým postižením, průvodcovské a předčitatelské služby, zařízení pro poskytování služeb sociální rehabilitace atd.) dané osoby se zrakovým postižením.

Předložená kazuistika nastiňuje problematiku vyrovnávání se s náhlým zrakovým postižením a pokusy/přístupy o následnou integraci.

Klíčová slova:
disabilita, integrace, intervence, komunikace, zrakové postižení

ÚVOD

Zdravotní postižení/disabilita (ztráta či poškození určitého orgánového systému, v jehož důsledku dochází k narušení, omezení či úplnému chybění některých schopností, a to na úrovni těla, jedince nebo společnosti) ovlivňuje rozvoj celé osobnosti daného jedince a vytváří specifické sociální situace spoluurčující jeho společenské postavení. Tato změna výrazným způsobem také mění život, postoje a chování lidí z blízkého i širšího okolí zrakově postiženého/disabilního jedince (13, 14).

Osoby se zrakovým postižením/disabilitou tvoří heterogenní skupinu s různě závažnou poruchou zrakových funkcí (optimální korekce je nedostačující, problémy se získáváním a zpracováním informací zrakovou cestou - čtením černotisku, zrakovou orientací v prostoru apod.) kvalitativně odlišnou, vznikající v různém období života, spojenou s rozdílným rizikem vzniku kombinovaného postižení (11).

Míra využívání zrakového potenciálu a podpůrných opatření je u každé osoby se zrakovým postižením/disabilitou (byť se stejnou diagnózou) velmi variabilní, neboť tito jedinci mají mnohdy výrazně odlišné schopnosti (čtení, psaní, prostorové orientace aj.) a tomu odpovídající potřeby podpory a pomoci (9).

Zrakové postižení/disabilita bývá intaktní populací nejméně odmítaným postižením. Ve vztahu k těmto osobám převládá soucit a tendence manipulovat tyto osoby do pozice pasivního příjemce péče vidící intaktní společnosti (14).

CHARAKTERISTIKA ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ

Zrak je jedním z nejdůležitějších smyslů člověka, neboť více než 80 % informací o okolním světě přijímáme právě zrakem. Při zrakovém postižení/disabilitě dochází k různé míře informačního deficitu, který je vyrovnávám vytvářením, rozvojem a posilováním různých kompenzačních mechanismů (např. představivosti, sluchu, hmatu) (9, 14).

Závažné zrakové postižení vytváří situace senzorické (informační) deprivace – jedinec nemůže snadno a přesně vnímat všechny vizuální informace, popřípadě pro něho tato dimenze vnějšího světa vůbec neexistuje (14).

Působením zrakového postižení/disability dochází ke zhoršení sociálního porozumění – disabilní jedinci nedovedou dobře diferencovat význam různých situací a projevů jednotlivých osob. Je třeba si uvědomit, že obtíže s orientací v neznámém prostředí vedou k posílení závislosti na jiných osobách, jehož důsledkem bývá menší zájem o samostatnou aktivitu a tendence k izolaci ve známém prostředí (zrakově postižený/disabilní jedinec má pocit bezpečí a jistoty) (13).

Závažnost zrakového postižení je obvykle klasifikována podle mezinárodní stupnice zavedené organizací WHO:

  1. slabozrakost (omezení zrakových funkcí na úroveň 15-5 % běžné kapacity) - jedinci jsou schopni běžné orientace v prostředí, jejich psychický vývoj nebývá zásadně odlišný. Rozlišujeme střední slabozrakost – 6/18, silnou slabozrakost – 6/60 a těžce slabý zrak – 3/60. Zásadním údajem je zejména tzv. vizus – tedy hodnota zrakové ostrosti udávající poměr mezi největší vzdálenosti (v metrech), na kterou je schopen takto postižený člověk ještě zřetelně vidět, a vzdáleností, na kterou totéž vidí zdravé oko (př. 6/60) (9, 12).
  2. praktickou nevidomost, resp. zbytky zraku (deficit v rozsahu méně než 4 % běžné kapacity až po zachování jakékoli schopnosti vizuální diferenciace, jedinci mají větší problémy i v běžném životě, pokud je jejich postižení vrozené, potřebují již od raného věku speciální péči.
  3. nevidomost (chybění tvarového vidění, může být však zachována schopnost rozlišovat světlo a tmu), jedinci potřebují speciální péči a úpravu životních podmínek.

Zrakové postižení/disabilita se v různé míře promítá do způsobů, jimiž nevidomí a slabozrací lidé realizují běžné činnosti a vztahy (např. používání bílé hole, odlišné způsoby při sebeobsluze či čtení a psaní, způsob držení těla). Tento způsob jednání, provádění některých činností, bývá pro intaktní společnost zpravidla natolik jiný či neznámý, že je přivádí k úžasu, obdivu, nepochopení, odmítání nebo dokonce k odporu. Pro intaktní vidící společnost bývá obtížné přijmout a respektovat fakt, že to, co je neobvyklé či nepřijatelné pro něj, je pro nevidomého člověka potřebné a funkční (9).

Způsob provádění aktivit osobami se zrakovým postižením/disabilitou závisí na mnoha faktorech:

  • stupeň (hloubka) postižení
  • faktory času (doba vzniku postižení, délka trvání postižení aj.)
  • průběh postižení (stacionární, kolísavé, akutní ztráta zraku aj.)
  • celkový zdravotní stav a odolnost (v tělesné a psychické rovině)
  • individuální osobnostní výbava člověka (pozitivní či negativní vnímání světa)
  • úroveň dovedností, schopností, znalostí
  • vztahové prostředí (kvalita rodinných a partnerských vztahů, přátelé a známí, širší sociální sítě)
  • environmentální prostředí (bariérovost prostředí, přístup k informacím aj.)
  • institucionální systémy (dostupnost a kvalita veřejných služeb atd.)

Škála důsledků a projevů zrakového postižení/disability je u každého jedince velmi individuální a značně variabilní (6).

INTERVENCE U OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM/DISABILITOU

Ke zvýšení kvality života osob se zdravotním postižením/disabilitou jsou přijímána systémová řešení v rámci rezortních a mezirezortních opatření. Tato opatření jsou uskutečněna zejména v oblastech zdravotnictví, vzdělávání a školství, sociálního zabezpečení (soc. pojištění, soc. služby a dávky), zaměstnanosti, přístupnosti prostředí, přístupu k informacím a kulturnímu dědictví, participací občanů se zdravotním postižením a jejich organizací na správě veřejných záležitostí (9).

Oblast školství a vzdělávání

  • primární a sekundární vzdělávání – systém a způsob vzdělávání je upraven legislativou (děti, žáci a studenti se zrakovým postižením/disabilitou) mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy i školského poradenského zařízení. Při přijímání ke vzdělávání a při jeho ukončování se stanovují vhodné podmínky odpovídající jejich potřebám. Při hodnocení žáků a studentů se zrakovým postižením/disabilitou se přihlíží k povaze postižení či nezvýhodnění. Vyžaduje-li to povaha postižení, zřizují se pro tyto děti, žáky a studenty školy, popř. v rámci školy jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy.

Od devadesátých let 20. století je v popředí zájmu v ČR tzv. integrované vzdělávání podporující nejen zachování jejich přirozeného komunitního prostředí, ale také představující účinný nástroj sociálního učení (faktor prevence sociálního vyloučení osob s postižením). Školská integrace je realizována dvěma formami – formou individuální integrace (vzdělávání žáku s postižením v běžné škole nebo v případech hodných zvláštního zřetele ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení) a formou skupinové integrace (vzdělávání žáků ve třídě, oddělení či studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením v běžné škole nebo ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení) (9).

  • terciární vzdělávání – integrované vzdělávání studentů se zdravotním postižením/disabilitou na VŠ aktuální česká legislativa neupravuje, z hlediska jeho realizace však lze ve školském zákoně a prováděcí vyhlášce spatřovat řadu podobností a inspirací pro tvořící se systém vysokoškolské podpory. Konkrétní podpora studentům se zrakovým postižením/disabilitou je realizována zejména aktivitami poradenských center vysokých škol. Současný stav vývoje moderních informačních technologií vytváří významné možnosti studia zejména v rámci celoživotního vzdělávání lidí se zrakovým postižením/disabilitou formou e-learningu (9).

Oblast sociálních věcí

Z hlediska sociální politiky a ve vztahu k lidem se zrakovým postižením/disabilitou rozeznáváme 3 pilíře systému sociální ochrany/zabezpečení:

  • důchodové pojištění – dávky invalidních důchodů
  • sociální podpora – dávky státní sociální podpory
  • sociální pomoc/péče – sociální dávky (např. jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek, mimořádné výhody I. - III. stupně) a sociální služby (např. průvodcovské a předčitatelské služby, pobytové služby - domovy pro osoby se zdravotním postižením, raná péče, sociální rehabilitace) (9).

Oblast staveb, dopravy a informačních technologií

Intervence se týkají zejména zavádění a kontroly legislativních opatření k zamezení fyzické bariérovosti prostředí a také finančních pobídek pro možnost odstraňování architektonických, dopravních a informačních bariér (např. reliéfní a kontrastní vodicí linie na chodnících a komunikacích, signální a varovné pásy).

Bohužel existence různých skupin osob se zdravotním postižením/disabilitou vyžaduje i rozdílné požadavky na zpřístupnění budov a infrastruktury (např. pro osoby s postižením/disabilitou pohybového aparátu je ideálním řešením prostředí bez schodišť a obrubníků, naopak pro nevidomé jsou tytéž prvky prostředí ovšem velmi důležitými orientačními body, které jim pomáhají udržet směr trasy a usnadňují bezpečnost jejich samostatného pohybu) (9).

Komunikace s lidmi se zrakovým postižením/disabilitou

Při komunikaci s lidmi se zrakovým postižením je nezbytné zohledňovat absenci nebo nedostatečnou úroveň jejich zrakových vjemů (brát v úvahu jejich obtíže s prostorovou orientací v neznámém prostředí a pokud možno omezit rizika, která by je mohla ohrozit, tzn. popisovat a představovat scény, situace a děje odehrávající se v jeho bezprostředním okolí) (12).

Grice (3) formuluje tzv. obecná maxima pro efektivní komunikaci, která Pluhařová (10) vhodně aplikuje na dorozumívání s člověkem s těžkým zrakovým postižením/disabilitou:

  1. Řekni dost, ale neříkej víc, než je nezbytné, ať je tvé sdělení dostatečně informativní, ale zároveň co nejúspornější (tzv. maximum kvantity).
  2. Nelži, neříkej polopravdy (tzv. maximum kvality).
  3. Řekni to, co je v daném momentě dialogu smysluplné a relevantní vzhledem k cílům dialogu a k momentální situaci (tzv. maximum relevance).
  4. Vyjadřuj se jasně, srozumitelně, přesně, jednoznačně, nikoli dvojsmyslně (tzv. maximum způsobu).

Písemnou komunikaci s nevidomým velmi usnadňuje znalost Braillova písma, avšak PC a další sofistikované pomůcky v současné době dokážou osobám s postižením/disabilitou pomoci s přečtením běžného černotisku (stále větší význam má audio záznam). Díky hlasovému výstupu je možné komunikovat e-mailem, chatovat a surfovat na internetu. Pro co nejlepší výsledek je ovšem důležité, aby webové stránky byly zpracovány ve standard Blind Friendly Web. Ten předpokládá dodržení určitých pravidel pro rozvržení stránky, výběr a velikost písma, podobu a umístění grafických objektů, volbu barev a kontrastu a dalších úprav, které umožní nejenom dobrou čitelnost, ale také správnou funkci softwaru převádějícího obsah stránek do zvukové podoby. Současné inovační mobilní technologie nabízejí software, který umožňuje jedinci číst dotykový displej pomocí hlasového výstupu (základní vybavení u Smartphonů) (12).

Objevuje se rovněž řada nových projektů, které se snaží zprostředkovat těžce zrakově postiženým/disabilním lidem běžné kulturní zážitky (např. DVD se speciální zvukovou verzí pro nevidomé) (12).

Role průvodce

Nevidomý člověk zpravidla rád přijme, v případě potřeby, nabízenou pomoc (orientace, zprostředkování informací apod.), přesto většina osob se zrakovým postižením/disabilitou usiluje o maximální míru nezávislosti a řadu činností, včetně cestování, studia a zaměstnání vykonávají ve velké míře samostatně. Při poskytování pomoci (role průvodce) je třeba mít na paměti, že průvodce nevidomého člověka nezastupuje, pouze jej doprovází (9).

V procesu popisování dochází k pomyslnému skládání mozaiky. Z jednotlivých informací si každý člověk (vidící nevyjímaje) skládá představu o celkovém obrazu. Aby byl „obraz reality“ pro nevidomého či slabozrakého člověka sdělnější a srozumitelnější, může pomoci, zaměříme-li se na následující:

  • uvědomit si, komu je popis určen
  • zjistit základní představu o popisovaném
  • přirovnání stavět na známém
  • respektovat směrovost popisu od celku k detailu
  • zaměřit se na kvantitu sdělování
  • mít na zřeteli realitu sdělení
  • nechat se vést nevidomým člověkem
  • užívat k popisu předo-zadní a pravo-levou orientaci
  • respektovat čas pro nevidomého člověka i pro sebe – popisujícího
  • jako pomocnou metodu využít jednoduché reliéfní zobrazení (2, 12)

Popis, resp. dobře sdělný popis nevidomým lidem, není zdaleka snadnou záležitostí. Popisujícímu mnohdy chybí adekvátní slovní zásoba, umění vyjádřit se, dovednost strukturovat informace v přiměřeném objemu informací atd. Vždy se jedná o individuální přístupy s ohledem na situace:

  • zda nevidomý někdy viděl a může tedy stavět na vizuálních představách
  • jestli se ten, kdo popisuje, s nevidomým zná
  • o jaký předmět popisu se jedná, tj. zda jde o popis věci, osoby, krajiny, situace aj.
  • jestli popisujeme mluvenou nebo psanou řečí atd. (12, 7)

KOMUNIKAČNÍ PROBLÉMY OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM/DISABILITOU

Ve srovnání s intaktní populací se u osob se zrakovým postižením/disabilitou udává až šestkrát častější výskyt řečových vad (11), jejichž příčinou je omezená schopnost učení a zpětné kontroly artikulace pomocí zrakového odezírání. Časté jsou verbalismy v mluvním projevu těchto osob (používání některých pojmů bez utvoření správné představy o jejich významu – právě proto, že nemohou obsáhnout jejich smysl zrakem) a gramatické chyby v písemném vyjadřování.

V interpersonální komunikaci se vlivem absence zrakového kontaktu objevují u osob se zrakovým postižením/disabilitou některé formální komunikační zvláštnosti – například během rozhovoru se odklánějí od komunikačního partnera, často se otáčejí za náhodnými zvukovými podněty, občas mají také tendenci věnovat se při rozhovoru jiné činnosti apod., což věci neznalému jedinci ztěžuje s těmito osobami komunikaci a de facto i kontakt (12).

Paradoxně může být problémem i to, že zrakové postižení/disabilita není na první pohled zřejmé a okolí s takto postiženým/disabilním jedincem jedná jako se zdravým člověkem. Některé nestandardní projevy a reakce osob se zrakovým postižením/disabilitou potom mohou ostatním připadat velmi překvapivé a zpočátku zůstávají nepochopené (12).

ZÁVĚR

Rodina, přátelé a de facto i okolí intaktní populace má nezastupitelné místo v životě každého z nás, neboť mají ve svém důsledku velký vliv na chování, rozhodování a jednání každého jedince. Proces integrace (za integraci je považována situace, kdy disabilní jedinec je začleněn do intaktní společnosti, dovede v ní bez problémů žít, cítí se jí přijat a sám se s ní identifikuje.) není výjimkou - úroveň a rozsah integrace závisí zejména na motivaci, vlastní aktivitě, ochotě a schopnosti okolí zrakově postižené/disabilní jedince absorbovat (1).Pro úspěšnou integraci je přitom nezbytné u osob se zdravotním postižením/disabilitou v diagnostické a prognostické fázi klást důraz na zachované schopnosti daného jedince a jejich rozvoj. Zodpovědnost za dosažení tohoto cíle (zdařilé integrace) přitom spočívá de facto na celé společnosti (státu, místní správě, širším i blízkém okolí jedince a v neposlední řadě i na aktivitě samotného jedince) (4, 5).

Integrace je dlouhodobý proces a ve své podstatě v sobě zahrnuje několik indikačních oblastí/hledisek (indikátorů) ukazující na úspěšnost/neúspěšnost samotné integrace. Podle nejmodernějších inovačních teorií (8) je flourising (životní vzkvétání/integrace) definováno jako duševně zdravý jedinec s vysokou úrovní emocionální pohody, který je šťastný a spokojený, má tendenci vidět život jako smysluplný, cítí určitý stupeň osvojení a přijímá všechny části sebe sama - má pocit osobního růstu v tom smyslu, že vždy roste, vyvíjí se a mění, má smysl pro samostatnost a vnitřní kontrolu (sám si vybral svůj osud v životě místo toho, aby byl oběti osudu). Mimo jiné se tedy jedná o ukazatele emocionální pohody (pozitivní vliv, negativní vliv, životní spokojenost), psychické pohody (sebepřijetí, osobní růst, smysl života, zvládnutí okolního prostředí, autonomie, kladné vztahy s ostatními), sociální pohody (sociální přijetí, sociální aktualizace, sociální soudržnost, sociální příspěvek, sociální integrace).

Každý jedinec je originální bytost a zasluhuje ryze individuální přístup. Toto pravidlo se týká i osob se zrakovým postižením/disabilitou, u kterých je navíc možno shledat určité společné, charakteristické znaky (např. využívání horních končetin/kompenzačních pomůcek při mapování terénu, větší opatrnost při mobilitě, komunikační odchylky – odklánění se od mluvící osoby, otáčení se za zvukovými podněty aj.), vymezující tuto skupinu jedinců. Znalost intaktní populace těchto specifik/odlišností a jejich následné adekvátní využívání v praxi/v běžném životě (např. podpora vlastní samostatnosti/iniciativy osob se zrakovým postižením (disabilitou) - dostatek prostoru, tolerovaní individuálních potřeb a odlišností daného zrakově postiženého jedince (reakce na blízké podněty, tiky, skákání do řeči, bezohlednost k okolí v terénu apod.), takt a empatie - trpělivost), mnohdy těmto jedincům velmi usnadní jejich život/integraci.

KAZUISTIKA

Pohlaví: žena

Věk: 33

Diagnóza: E103 Diabetes mellitus závislý na inzulinu s očními komplikacemi

Anamnéza:

PA: ergoterapeutka

OA: St. p. cerkláž, paracentéza PK, synechiolýza pro ARR. recid. Oc. Dx. (7/06), RDP o. utr. – fulm. Forma, st. P. PPV, peeling, membranekt., MB., PFCL, PRF, endodia, SO o. sin. propter HE recid. Et AReT (9/05), st. p. výplach PK, rePPV, membranemkt,, PFCL, endolaser. SO propter RDP oc. DX. (6/2006), st. p. PPV? Peeling, membranekt., endodia, endolaser, exokryo propter HE oc. Dx.

AA: prach, plísně, sůl, slunce, náplasti, ATB (Augmentin, Furantoin), tymián

RA: rodina diabetes 0, sestra i matka se léčí s poruchou štítné žlázy, otec hypertenze

Abusus: 0.

SA: vdaná, bezdětná, invalidní důchod 3. stupně.

Oční komplikace následkem diabetu se projevily u klientky náhle (oko zalité krví, omezení zrakové ostrosti i zrakového pole následkem amoce sítnice). V té době klientka pracovala jako ergoterapeutka na rehabilitaci, byla krátce vdaná (zařizování a renovace bytové jednotky) a začala prvním rokem studovat na vysoké škole.

Diagnostika byla obtížná a zdlouhavá (zpočátku symptomy neukazovaly na jednoznačnou diagnózu - např. krvácení z důvodu užívání hormonální antikoncepce, zvýšení krevního tlaku). Teprve opakované a častější projevy příznaků vedly k hospitalizaci na specializujícím pracovišti ke stanovení konečné diagnózy a zahájení terapie. Byla naordinována operativní léčba, která vzhledem k progredujícímu onemocnění klientky musela být několikrát opakována. Následkem závažných očních komplikací, i přes vynikající a včasné zákroky očních specialistů, klientka přišla z větší části o zrak, což v důsledku změnilo život nejen klientce, ale ovlivnilo také vztahy partnerské a nejbližšího okolí.

Během následujícího období, kdy se u klientky postupně projevily fáze psychické krize (hledání viníka, ulpívání k alternativním metodám léčby, deprese aj.) a následně se životní situace pozvolna „stabilizovala“ (akceptace nové životní situace – přizpůsobení), začala klientka uvažovat o budoucnosti (možnosti svých schopností, seberealizace). Návrat do původního zaměstnání nebyl možný a ani založení rodiny nepřipadalo ze zdravotních důvodů v úvahu. Klientka se zaměřila na dokončení vzdělání na vysoké škole.

Vzhledem ke své prohlubující se disabilitě (zrakové, orientační omezení aj.) klientka nebyla schopna svépomocí studium zvládnout. Aktuální zdravotní stav klientky (progresivní, nestabilní) řadil klientku mezi dlouhodobě práce neschopné (až na 1 rok), což byla také lhůta, při které klientce nebyla nabídnuta žádná sociální pomoc (sociální dávky – zejména příspěvek na kompenzační pomůcky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči o osobu blízkou) či jinak podpůrná, neboť v tomto období nebylo jisté, jakým „směrem“ se disabilita klientky bude vyvíjet.

Po uplynutí nemocenské (1 rok) byla klientka klasifikována jako těžce invalidní a byl jí přiznán (důsledkem přidružených systémových onemocnění) plný invalidní důchod (v současné době invalidita 3. stupně).

Po tomto „nestabilním“ období byla klientce u ošetřujícího očního lékaře doporučena návštěva odborného pracoviště (centrum zrakových vad v Praze v Motole) specializující se na pomůcky pro slabozraké a nevidomé. V tomto centru si klientka vyzkoušela řadu vhodných, speciálních optických pomůcek. Na základě nejoptimálnějšího výběru jí byly doporučeny adekvátní kompenzační pomůcky (PC s hlasovým výstupem, kamerová lupa, kapesní digitální lupa). Sociální pracovník daného pracoviště s klientkou následně vyplnil žádost a doporučení pro sociální odbor - Magistrát města, aby klientce onu vybranou kompenzační pomůcku uhradil. Žádost byla vyhodnocena kladně.

Nicméně je třeba poznamenat, že proces - doba, od kdy klientka danou pomůcku již potřebovala užívat (zhoršení zraku, orientace) a doba, kdy ji reálně obdržela, trvala bezmála 2 roky.

V současnosti klientka dokončuje studium na vysoké škole. Po ukončení studia by se ráda věnovala tématice osob se zrakovou disabilitou.

Sociální systém klientce sice ihned neumožnil využít všech možností, které nabízí, nicméně klientka reagovala na nastolenou situaci náhradní formou - za pomocí rodiny a přátel (asistence ve škole při přednáškách, namluvené přednášky apod.) dokázala vykompenzovat alespoň z části svoji zrakovou disabilitu a mohla se reintegrovat do studijního systému. Pozdější zapůjčení a obdržení kompenzačních pomůcek (PC s hlasovým výstupem, kamerová lupa) klientce v daném sociálním prostředí vyrovnání její zrakové disability výrazně ulehčilo. Jak klientka uvádí: „Kdybych neměla podporu svých blízkých a moderní technika vyrovnávající moji disabilitu by neexistovala, skončila bych jako frustrovaná a zcela závislá osoba na pomoci ostatních“.

Adresa pro korespondenci:

Jitka Bienertová

SNP 1627

431 11 Jirkov

e-mail: bienertova.jitka@email.cz


Zdroje

1. BIENERTOVÁ, J.: Rehabilitace – psychosociální aspekty ovlivňující integraci osob s disabilitou mezi ekonomicky aktivní. Rehabilitácia, roč. 49, 2012, č. 4, s. 232-237, ISSN 0375-0922.

2. CERHA, J.: Desatero při kontaktu se slabozrakým člověkem. [online] Tyfloservis, 2007. Dostupné na: http://www.fyfloservis.cz/doc./kontakt-se-slabozrakym-ts-2007.pdf [cit. 15. 03. 2010].

3. GRICE, H. P.: Studies in the way of words. Cambridge: Harvard University Press, 1991, s. 269-286.

4. HRNČÍŘ, E.: Motivace - významný faktor pro zařazování osob s profesionálním postižením zdraví do práce. Pracovní lékařství, roč. 55, 2003, č. 1, s. 34-37.

5. IVANOVOVÁ, S.: Integrace zdravotně postižených osob do společnosti. [online] Studijně rozborová zpráva vznikla v rámci studia na Ústavu informačních studií a knihovnictví v roce 2001. Vědecká knihovna Olomouci, 2001, Dostupné na: http://www.vkol.cz/cs/dokumenty/referaty-a-soupisy--nejen--pracovniku-vkol/prehled-referatu/clanek/integrace-zdravotne-postizenych-osob-do-spolecnosti/ [cit. 3. 7. 2013].

6. JESENSKÝ, J. a kol.: Prolegomena systému tyflorehabilitace a metodiky tyflorehabilitačních výcviků a přípravy rehabilitačně-edukačních pracovníků tyflopedického spektra. 1. vyd. Praha, Univerzita Jana Amose Komenského, 2007, 660 s.

7. KAVALÍROVÁ, K.: Nevidomý ve vaší firmě. 1. vyd., Praha, Okamžik, 2012, 52 s.

8. KEYES, C. L. M., HAIDT, J. Flourishing: positive psychology and the life well-lived. American Psychological Association (APA), 2002, 335 s.

9. MICHALÍK, J. a kol.: Zdravotní postižení a pomáhající profese. 1. vyd., Praha, Portál, 2011, 512 s.

10. PLUHAŘOVÁ, D.: Komunikační principy v procesu integrace těžce zrakově postižených. [online] Tyflologicié listy, 1999, 1-2. Dostupné na: http://www.braillnet.cz/sons/docs/tl99/08.html [cit. 19. 8. 2009].

11. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L.: Speciální pedagogika. 4. vyd., Olomouc, Univerzita Palackého, 2006, 313 s.

12. SLOWÍK, J.: Komunikace s lidmi s postižením. 1. vyd., Praha, Portál, 2010, 160 s.

13. VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd., Praha, Portál, 2002, 444 s.

14. VÁGNEROVÁ, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha, Portál, 2008, 872 s.

Štítky
Fyzioterapie Rehabilitace Tělovýchovné lékařství

Článek vyšel v časopise

Rehabilitace a fyzikální lékařství

Číslo 2

2014 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Neutropenie
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Kouba

Imunoterapie urotelového karcinomu močového měchýře
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se