Eutanazie a rozhodnutí na konci života. Právní aspekty

Praha: Academia 2017. ISBN 978-80-200-2687-3, 284 s., cena neuvedena

Eutanazie je v posledních letech intermitentním evergreenem vysoce emotivních diskuzí nejen na odborných fórech, ale i ve veřejném prostoru. Nepochybně se jedná o závažný medicínský, morální a ve svém důsledku citlivý lidský problém, jehož příčinu lze především spatřovat v existenci předpokládaného nebo reálně komplikovaného a bolestivého závěru života. Ke škodě věci jsou uvedené diskuze stále zatíženy nejen nepřesně používanou a matoucí terminologií tak komplikovaného jevu, jakým jsou nejrůznější formy eutanazie, ale také podobně zavádějícími argumenty z oblasti nejrůznějších zahraničních právních úprav této věci. Proto lze uvítat srozumitelnou monografii právníka Adama Doležala, jejímž obsahem jsou jednak některé teoretické úvahy a jednak přehled legislativy týkající se eutanazie ve vybraných zemích, které budou nepochybně zajímat lékaře.

Po předmluvě Heleny Krejčířové se ze stručného úvodu autora (kap. 1) dovídáme podstatnou věc –⁠ a totiž, že na jeho knihu budou navazovat další, stejně tematicky zaměřené monografie z pera filozofů Davida Černého, Josefa Kuře a Tomáše Hříbka. Zbývá doplnit, že autor pracuje v Ústavu státu a práva AV ČR, konkrétně v Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky. Tamní odborníci se věnují nejrůznějším problémům bioetiky dlouhodobě, o čemž svědčí celá řada jimi vydaných monografií a tematicky organizovaných konferencí. Pro lékaře může být inspirující i jejich internetový časopis www.ilaw.cas.cz/medlawjournal.

Druhá kapitola recenzované monografie má název „Terminologie a teoretické otázky“. Za pozornost stojí nejen pečlivě vypracovaný přehled termínů týkajících se eutanazie, ale též princip dvojího účinku, se kterým se lékaři často setkávají, stejně jako koncept medicínsky marného postupu z hlediska práva.

V dalších kapitolách je prezentována příslušná legislativa v Nizozemsku (kap. 3), Belgii (kap. 4), Švýcarsku (kap. 5), Německu a Francii (kap. 6) a konečně i v České republice (kap. 7). Vzhledem k přetrvávajícímu přesvědčení mnohých lékařů, ale i novinářů, případně politiků, že v Nizozemí je asistovaná sebevražda uzákoněna, doporučuji věnovat pozornost podstatnému rozdílu mezi dekriminalizací eutanazie (Nizozemí) a jejím uzákoněním (např. Belgie). „Česká cesta“ (kap. 7) hledání konsenzuálního stanoviska ve věci eutanazie a následných právních změn či úprav je autorem dobře popsána včetně (ne)možností nezahájení nebo nepokračování v život udržující léčbě, odpojení od přístrojů a nepřímé eutanazie. Za mimořádně přínosné považují ty pasáže (nejen v této kapitole), které se týkají kategorií autonomie pacienta a prospěchu (benefice) z navrhované nebo zahájené léčby. S ohledem na „českou cestu“ lze souhlasit se závěrečným konstatováním A. Doležala, že „privilegovaná skutková podstata trestního usmrcení ze soucitu, případně usmrcení na žádost (eventuálně obou dvou)“ by měla najít oporu i v naší legislativě. Už proto, že přes všechny názorové rozdíly je na ní většinová odborná shoda.

Není pochyb o tom, že problematika eutanazie je multioborová a následně celospolečenská, a že by se tudíž měli reprezentanti zainteresovaných odborníků a názory „těch druhých“ vzájemně znát. Vzhledem k tomu, že se v praxi realizuje spíše oborová uzavřenost, považuji za vhodné a přínosné upozornit právě na Doležalovu mimořádnou knihu, která by mohla lékařům „uniknout“. Zbývá doplnit, že Doležalova monografie dobře doplňuje názory především lékařů, ale i několika právníků, zveřejněných v knize Eutanazie pro a proti, která vyšla v rámci edice celoživotního vzdělávání České lékařské komory (Ptáček R., Bartůněk P. a kol. Praha: Grada Publishing 2012).

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Fakulta humanitních studií UK

U Kříže 8, 158 00 Praha 5

e-mail: haskovcova@fhs.cuni.cz