Jiří Ehrmann, Petr Hůlek. Hepatologie.
Praha: Grada 2010.
616 stran

Po vzoru slavných učebnic hepatologie rozhodli se čeští hepatologové vytvořit mamutí dílo o 600 stranách na vzorném křídovém papíře s četnými schématy, obrázky i fotografiemi. Myslím, že se čtenářům konečně dostává do rukou dílo plně srovnatelné s úrovní zahraničních hepatologických učebnic.

Vzpomeňme spolu s autory, jak jsme zažili počátky moderní hepatologie před 50 a více lety: přes počáteční objev trasamináz, Kalkovu laparoskopii, Popperův a Schafnerův geniální start do moderní hepatologie jejich knihou Liver structure and function až po Menghiniho jehlu. Pak již navazoval objev australského antigenu, který rozjel plejádu mikrobiologických a imunologických a později molekulárně biologických vyšetření a objevů, použití interferonu k léčbě virových hepatitid a konečně léčba transplantací jater. Na poli výzkumu hepatitidy B také vznikl dnes už samozřejmý požadavek jednorázových injekčních jehel a stříkaček. Málokterý obor vnitřního lékařství, snad kromě kardiologie a hematologie, se může pochlubit tak zásadními změnami v diagnostice, léčbě i prognóze různých onemocnění. I když můžeme namítnout, že všichni se orientujeme podle anglosaské literatury, domácí dílo má nejen cenu historickou, ale i společenskou a odbornou, neboť přece jen angličtina zatím není pro všechny druhým jazykem, jako je tomu ve Skandinávii, a přínosy jednotlivců z našich zemí světové medicíně nejsou až tak zanedbatelné. Vzpomeňme jen Rosche s TIPSEM, Swan-Ganzův katétr, Heřmanského-Pudlákův syndrom aj. Mimořádně významnou událostí byla i domácí syntéza terlipresinu, analoga vasopresinu, který byl pro nás v důsledku studené války nedostupný.Terlipresin později převzal pro jeho naprostou bezpečnost i západ.

Učebnice podobného druhu nám chyběla. Po Hořejšího Katarální žloutence přes Hoenigovu učebnici a Chlumského Hepatologii a kapitoly v různých učebnicích interny a gastroenterologie jde nepochybně o podstatný krok vpřed.

Editoři logicky upořádali zasvěcené informace 54 předních českých hepatologů všech věkových skupin od historie, anatomie a fyziologie k symptomatologii, diagnostice a léčbě jaterních chorob včetně transplantace a chorob žlučníku a žlučových cest ve 27 kapitolách na 600 stránkách. Zajímavé jsou i názorové změny v průběhu historie např. u ascitu. Původně se prováděla punkce širokým troakárem u nemocného sedícího na židli, pak byly doporučovány vzhledem ke ztrátě bílkoviny a občasným kolapsům malé punkce a hlavně diuretika. Dnes se vracíme opět k vypouštění velkého množství ascitu za krytí albuminem či terlipresinem. O nealkoholické steatóze jater se uvádí, že je dnes nejčastějším jaterním onemocněním souvisejícím s obezitou v bohatých zemích. Že by obézní méně pili alkohol? Kromě Child-Pughových kritérií se dozvídáme i o existenci kritérií nových, jako je MELD skóre (Model for End-staging Liver Disease), který hodnotí sérový bilirubin, protrombin ale i kreatitin používaný především pro účely transplantace jater.

Každá kapitola je uvedena bodovým souhrnem, jak se dnes říká ,,take it home“, vždy velmi zdařilým, obohacujícím dosavadní znalosti a petrifikujícím nové, jako např. u méně známé problematiky psychiatrického postoje k alkoholizmu či detailní postup u hepatocelulárního karcinomu. Závěry kapitol jsou doprovázeny recentní literaturou.

Nejsou opominuty ani důležité problémy, které se často v hepatologických učebnicích nevyskytují, jako je dětská hepatologie, intenzivní péče v hepatologii, hepatobiliární onemocnění v graviditě či u idiopathických střevních zánětů. Jedna kapitola je věnována TIPSU a problematice transplantací. Velká pozornost je věnována diagnostice a především léčbě primárních i sekundárních nádorů jater, jejichž prognóza se v poslední době významně zlepšila.

Přestože přestává být zvykem někomu svou publikaci věnovat, v případě hlavního editora Jiřího Ehrmanna bych se přimlouval věnovat ji alespoň symbolicky našemu společnému učiteli primáři Jordanu Penčevovi, který nás v zapadlé nemocnici na severu Čech v Tanvaldě v 60. letech minulého století zasvěcoval do tajemství medicíny a na prvním místě do moderní hepatologie. Pan primář bude mít jistě z této knihy svého žáka velkou radost.

Oběma editorům i všem autorům můžeme blahopřát k vytvoření úspěšného díla a čtenářům pak mnoho radosti při studiu této pěkné publikace.

doc. MUDr. Milan Kment, CSc.
Vedoucí redaktor časopisu Česká a slovenská gastroenterologie a hepatologie
kment@fnkv.cz