XI. seminář mladých revmatologů


Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 22, 2014, No. 3, p. 153-160.
Kategorie: Abstrakta

Špindlerův Mlýn, 29.-31. 5. 2014

Ve dnech 29.–31. 5. se konal konal ve Špindlerově Mlýně v pořadí již jedenáctý seminář mladých revmatologů, jehož tradiční náplní jsou přehledové edukační přednášky akademických revmatologů a specialistů spolupracujících lékařských oborů. Druhá část semináře je věnována mladým revmatologům, postgraduálním studentům a nelékařským zdravotnickým pracovníkům, kteří mají možnost si vyměňovat zkušenosti a prezentovat první výsledky své vědecké práce.

Prometheus: prospektivní, randomizované, otevřené, multicentrické hodnocení u pacientů s polymyositidou a dermatomyositidou

Tomasová Studýnková J.1, Mann H.1, Klein M.1, Jarošová K.1, Blumhardt S.2, Maurer B.2, Dastmalchi M.3, Dankó K.4, Świerkocka K.5, Distler O.2, Lundberg I.E.3, Vencovský J.1

1Revmatologický ústav Praha, 2Division of Rheumatology, University Hospital Zurich, Zurich, Švýcarsko, 3Rheumatology Unit, Karolinska Institutet, Stockholm, Švédsko, 43rd Department of Internal Medicine, University of Debrecen, Debrecen, Maďarsko, 5Department of Systemic Connecitve Tissue Diseases, Institute of Rheumatology, Warsaw, Polsko

Úvod. Polymyositida (PM) a dermatomyositida (DM) jsou obvykle léčeny glukokortikoidy (GC) a imunosupresivy. Kontrolovaných studií bylo dosud provedeno málo a zahrnovaly nízké počty pacientů. V klinické praxi je často využíváno časného zavedení methotrexátu (MTX) ke glukokortikoidům, nicméně důkazy o výhodách této strategie prozatím chybí.

Cíle. Cílem této studie bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost kombinované terapie s MTX proti terapii pouze GC v časných fázích PM a DM.

Metodika. Methotrexát-naivní pacienti byli randomizováni do dvou skupin léčených samotnými GC (skupina A) a v kombinaci s MTX (skupina B). Jednalo se o otevřenou studii, bez znalosti hodnotitele účinnosti o zařazení pacientů do jednotlivých skupin. Délka trvání léčby byla 48 týdnů s měsíčním intervalem hodnocení. Primárním cílem studie byla celková dávka GC v mg/kg tělesné hmotnosti podaná mezi začátkem a koncem hodnocení. Počáteční dávka GC byla 1mg/kg a byla postupně snižována podle předem definovaného schématu za předpokladu dosažení zlepšení stavu hodnoceného dle DOI a IMACS. Maximální délka trvání GC léčby před zahájením studie byla 8 týdnů. Maximální dávka MTX byla 20 mg/týden. Sekundární cíle představovaly jednotlivé core-set parametry aktivity nemoci, svalová vytrvalost, funkční disabilita a bezpečnost.

Výsledky. Celkem bylo do hodnocení zahrnuto 31 pacientů (17 PM, 14 DM) v pěti centrech. 16 pacientů bylo randomizováno do skupiny A a 15 do skupiny B. Na začátku vykazovaly obě skupiny obdobné charakteristiky. 4 pacienti (3 ve skupině A a 1 ve skupině B) v průběhu hodnocení ze studie vypadli. 85 % (skupina A) a 86 % (skupina B) pacientů splnilo DOI v týdnu 48. Nenalezli jsme žádný signifikantní rozdíl v celkové dávce prednisonu (124 ± 16 mg/kg ve skupině A vs. 135 ± 14 mg/kg ve skupině B; p = 0,6). Na konci hodnocení se žádný ze sekundárních ukazatelů účinnosti mezi oběma skupinami signifikantně nelišil. Celkově bylo zaznamenáno 92 nežádoucích událostí a jejich počet v obou skupinách byl srovnatelný. Nežádoucí události spojené s GC byly častější ve skupině A (5 případů) než ve skupině B (2 případy).

Závěr. U pacientů s PM a DM nebyl v průběhu roční léčby při porovnání obou terapeutických strategií, zahájených v časných fázích onemocnění, prokázán významný přínos z brzkého přidání methotrexátu do kombinace k léčbě glukokortikoidy.

Tato práce byla podpořena EULARem a Institucionální podporou č. 00023728.

Cirkulující miRNA u pacientů s axiální spondyloartritidou

Prajzlerová K., Fojtíková M., Forejtová Š., Pavelka K., Vencovský J., Šenolt L., Filková M.

Revmatologický ústav a Revmatologická klinika 1. LF UK, Praha

Úvod: MiRNA jsou malé nekódující jednořetězcové RNA o velikosti 21–23 nukleotidů, které se podílejí na tlumení genové exprese na post-transkripční úrovni. Účastní se řízení všech základních buněčných funkcí a jejich dysregulace byla popsána u nádorových a imunitně zprostředkovaných onemocnění, včetně některých revmatických chorob. MiRNA se vyskytují i v extracelulární formě, pak hovoříme o tzv. cirkulujících miRNA. Cirkulující miRNA mohou sloužit jako biomarkery v diagnostice a predikci odpovědi na léčbu. Cílem naší práce bylo analyzovat cirkulující miRNA u pacientů s axiální spondyloartritidou (AxSpA) a zjistit jejich vztah k postižení páteře.

Metodika. Pacienti s AxSpA byli rozděleni do tří skupin podle míry postižení páteře: nr-AxSpA (axiální nerentgenové spondyloartritidy), ankylozující spondylitidy bez postižení páteře a ankylozující spondylitidy s postižením páteře. RNA byla izolována z plazmy metodou fenol/chloroformové extrakce. Jednotlivé miRNA byly analyzovány pomocí TaqMan® Low Density Array (Applied Biosystems) u 5 pacientů z každé skupiny a 5 zdravých kontrol. Hladiny exprimovaných miRNA byly hodnoceny pomocí dCt a exprese mezi jednotlivými skupinami byla porovnána metodou x-fold.

Výsledky. Z celkových 760 miRNA analyzovaných pomocí TaqMan® Low Density Array (Applied Biosystems) bylo exprimováno 162 miRNA u zdravých kontrol, 156 miRNA u pacientů s AxSpA bez radiografických změn na páteři a 110 miRNA u pacientů s AxSpA s radiografickým postižením páteře. Při porovnání průměru všech pacientů s AxSpA, 56 miRNA mělo více než dvakrát sníženou expresi (8 z nich více než pětkrát) oproti zdravým kontrolám. U pacientů s AxSpA s radiografickým postižením páteře 75 miRNA mělo více než dvakrát sníženou expresi (14 z nich více než pětkrát) v porovnání se skupinou nr-AxSpA + zdravé kontroly. Mezi rozdílně exprimovanými miRNA bylo několik s potenciálním vztahem k patogenezi onemocnění.

Závěr. U pacientů s AxSpA byla zjištěna variabilita v expresi cirkulujících miRNA mezi různými fázemi nemoci. U některých miRNA byl zjištěn pokles exprese s mírou postižení páteře. V minulosti byl popsán vztah některých miRNA k zánětlivým onemocněním a ke kostní novotvorbě. Naše data naznačují možný vztah cirkulujících miRNA k vývoji AxSpA a jejich potencionální využití jako biomarkery závažnosti nemoci.

Tato práce byla podpořena Ministerstvem zdravotnictví ČR (grant IGA, reg. č. NT 14498, výzkumný projekt RÚ 00023728) a organizací BT-Cure.

Souvislost mezi svalovou hmotou a obsahem kostního minerálu u vysoce aktivních dospělých pacientů s JIA

Brábníková Marešová K.1,2, Jarošová K.1,2, Pavelka K.1,2, Štěpán J.1,2

¹Revmatologický ústav, Praha, ²1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Cílem práce bylo zhodnotit stav kostí a složení těla u dospělých pacientů s aktivní juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) před zahájením léčby anti TNFα preparáty. Do studie bylo zavzato 31 pacientů (12 mužů a 19 žen) s JIA a 84 zdravých kontrol. Složení těla – celková tkáň v gramech, svalová a tuková hmota a obsah kostního minerálu (BMC) jako frakce celkové tkáně – a denzita kostního minerálu v oblasti bederní páteře, proximálního femuru, krčku femuru, distálního rádia a celého těla byly měřeny pomocí dvouenergiové rentgenové absorciometrie (DXA) a byly korelovány s klinickými parametry onemocnění a testy fyzické zdatnosti. Aktivita onemocnění byla stanovena pomocí ukazatele DAS 28 a C-reaktivního proteinu (CRP). U našich pacientů s JIA s vysokou aktivitou onemocnění (DAS 28, 6,36 ± 0,64, CRP 18,36 ± 16,95 mg/l), bylo BMD sníženo ve všech měřených oblastech, rovněž BMC a svalová hmota byla redukována a naopak tuková hmota zvýšena oproti zdravým kontrolám. Byla zjištěna signifikantně negativní korelace mezi BMC a trváním onemocnění, užitím glukokortikoidů (GC) a tukovou hmotou. Pozitivní korelace jsme pozorovali mezi BMC a svalovou hmotou a mezi tukovou hmotou a užitím GC. S použitím mnohočetné regresní analýzy byla svalová hmota jediným statisticky signifikantním prediktorem BMC celého těla u mužů i žen a BMC v oblasti nohou u mužů. Svalová hmota byla rovněž jediným predikujícím ukazatelem BMD v oblasti proximálního femuru a krčku femuru. Mezi ukazateli zánětu – DAS 28 a CRP – a ukazateli složení těla jsme nenalezli signifikantní korelace. U dospělých pacientů s dlouhotrvající JIA a vysokou aktivitou onemocnění byla svalová hmota hlavním predikujícím ukazatelem BMC celého těla a nohou a BMD proximálního femuru a krčku femuru.

Práce byla podpořena výzkumným záměrem MZČR č. 00023728.

Pancytopenie v diferenciální diagnostice u pacientky se systémovým lupus erythematodes

Urbanová M., Závada J.

Revmatologický ústav, Praha

Úvod. Pancytopenie je pokles všech řad krevních elementů v periferní krvi pod hranice normy. Pancytopenie může být příznakem celé řady onemocnění. Vyskytuje se velice často u primárně hematologických onemocnění. Může však také doprovázet i nehematologická interní onemocnění včetně systémových onemocnění pojiva, nebo také být nežádoucím účinkem léčby myelotoxickými léky. V naší kazuistice prezentujeme případ mladé ženy s diagnostikovaným systémovým lupus erythematodes (SLE), která byla přijata na lůžkové oddělení Revmatologického ústavu pro horečky a laboratorní nález pancytopenie.

Popis případu. Pacientka byla od roku 2003 sledována v pediatrické ambulanci pro suspektní juvenilní idiopatickou artritidu. Od roku 2006 docházela do ambulance Revmatologického ústavu, zde byla diagnóza přehodnocena na smíšené onemocnění pojiva pro přítomnost neerozivní artritidy, fotosenzitivity, pozitivity antinukleárních protilátek (ANA). Diagnóza SLE byla stanovena v roce 2011 na podkladě neerozivní artritidy, subakutního kožního lupusu, serozitidy, fotosenzitivity, leukopenie, pozitivity ANA a anti-dsDNA. Dále byla přítomna febrilie. Pacientka byla léčena glukokortikoidy (GK), hydroxychlorochuinem a azathioprinem. V roce 2013 se manifestovalo neuropsychiatrické postižení v rámci SLE v podobě organické poruchy s bludy a anxiózně-depresivního syndromu. Pacientka byla léčena pulsy cyklofosfamidu a následně azathioprinem, byla přidána rozsáhlá psychiatrická medikace. V únoru 2014 byla pa-cientka akutně přijata na lůžkové oddělení s horečkami až 40 °C, vodnatými průjmy a nauzeou. Laboratorně byla přítomna významná leukopenie, anémie a těžká trombocytopenie. CRP bylo mírně zvýšené, byla lehká elevace transamináz. Klinicky nebyly přítomny známky infektu. V imunologii byla anti-dsDNA v normě, byla snížena hladina C4 komplementu. Kultivační vyšetření moči, stolice a hemokultur nebylo ­přínosné, RTG hrudníku bez nálezu zánětlivého infiltrátu, ultrasonografie břicha s nálezem ­jaterní steatózy. V diferenciální diagnostice jsme zvažovali zejména aktivitu SLE, možnou toxicitu předchozí léčby s útlumem kostní dřeně nebo projevy parainfekční. Vysadili jsme azathioprin a navýšili dávku glukokortikoidů. Přechodně došlo k ústupu febrilií, pancytopenie však přetrvávala. V rámci širší dif. dg. byla odebrána sérologie virových agens, která prokázala aktivní primoinfekci cytomegalovirem. Byla zahájena léčba ganciklovirem s rychlým ústupem febrilií a postupnou normalizací krevního obrazu.

Závěr. Diferenciální diagnóza pancytopenie u pacientů se systémovým onemocněním pojiva je rozsáhlá a obtížná. Je nutné pomýšlet i na možnost infekce herpetickými viry, které u pacientů s imunodeficiencí, buď primární, nebo sekundární při imunosupresivní léčbě, probíhá pod obrazem deteriorace celkového stavu s postižením různých orgánů včetně hematopoézy s možnými vážnými následky při nezahájení adekvátní léčby.

Multifokální fibroskleróza. Kazuistika

Jeremiáš P.

Oddělení klinické farmakologie FN, Plzeň

Multifokální fibroskleróza je vzácné chronické progresivní onemocnění neznámé etiologie s rysy autoimunitního onemocnění. Manifestuje se jako chronický nespecifický zánět v oblasti retroperitonea, přilehlých tkání a dalších lokalizací (očnice, mezenterium, mediastinum). Nejzávažnější komplikací je obstrukce ureterů s rozvojem renálního selhání. Nejčastějšími klinickými příznaky jsou bolesti zad a bolesti břicha, únava, teploty, váhový úbytek, otok dolních končetin a genitálu. V případě postižení očnice se může manifestovat poruchou vízu či rozvojem exoftalmu. Neexistuje žádný specifický laboratorní nález, nejčastěji nacházíme vzestup reaktantů akutní fáze. Nejsenzitivnějšími zobrazovacími metodami jsou CT a MR, ke sledování aktivity onemocnění a odpovědi na léčbu lze využít PET-CT. K definitivnímu potvrzení ­diagnózy je nutné bioptické vyšetření. Cílem léčby je zmírnit symptomy, odstranit ureterální obstrukci, zachovat renální funkci a zabránit další progresi nemoci. Léčbu onemocnění lze rozdělit na chirurgickou a farmakologickou. Nejčastějším chirurgickým výkonem bývá zavedení ureterálních stentů. Onemocnění vyžaduje neodkladné zahájení indukční léčby vysokými dávkami glukokortikoidů s postupnou detrakcí, při nedostatečné odpovědi či u rezistentních případů se přidávají další imunosupresiva, tamoxifen, případně biologická léčba. Relapsy onemocnění jsou při detrakci GK časté. Prognóza onemocnění je většinou příznivá, pokud je onemocnění včas diagnostikováno a adekvátně léčeno.

V naší kazuistice popisujeme případ infaustního průběhu nepoznané multifokální fibrosklerózy u 38letého muže. Nemocný byl vyšetřován několik měsíců oftalmologem pro jednostrannou poruchu vízu s postupným rozvojem exoftalmu. Laboratorně byla přítomna vysoká elevace FW a CRP. Na CT byla popsána oboustranná solidní expanze v oblasti očnice a houbovitá přestavba skeletu vedlejších dutin s hyperplastickou sliznicí. Po upřesnění nálezu s využitím MR bylo pomýšleno především na polyangiitidu s granulomatózou. Biopsie materiálu z čelistních dutin však byla diagnosticky nevýtěžná. Byla zahájena léčba GK, po které došlo k normalizaci zánětlivých parametrů a stabilizaci očního nálezu, ale při pokusu o detrakci dávky GK došlo k myalgiím a artralgiím s vzestupem reaktantů akutní fáze. Na PET-CT byly následně popsány měkkotkáňové masy obou očnic, dále podél hrudní a břišní aorty, v retroperitoneu a mezenteriu. Dle názoru rentgenologa nález podporoval klinickou diagnózu granulomatózy s polyangiitidou. Byla proto neodkladně zahájena pulsní léčba cyklofosfamidem s dobrou klinickou odpovědí. Na doporučení hematologa však byla dávka GK a CF pro změny v krevním obraze redukována. Krátce po té byl pacient akutně přijat pro náhle vzniklé torpidní bolesti zad. Na CT byla popsána akutně probíhající retroperitoneální fibróza a periaortitida. Pro počínající rozvoj multiorgánového selhání byl pacient přeložen na metabolickou JIP, kde po krátkém pobytu zemřel na systolickou zástavu oběhu při refrakterním hypodynamickém šoku s MODS a DIC. V pitevním nálezu byla popsána multiorgánová rozsáhlá ložiska fibrózní tkáně s lymfocytární celulizací při multifokální fibroskleróze.

Neobvyklý případ panikulitidy

Bělobrádková M., Bureš J., Soukup T., Tomš J.

II. interní gastroenterologická klinika FN, Hradec Králové

Předkládáme kazuistiku 38leté ženy se souběhem několika autoimunitních onemocnění.

Pacientka je od 18 let léčena pro Crohnovu ­chorobu. Ve 24 letech začala trpět silnými bolestmi hlavy a klaudikacemi levé horní končetiny. Byla prokázána Takayasuova arteritis. Na naši kliniku byla nyní přijata pro výsev bolestivých kožních induraci na břiše a stehnech, váhový úbytek, teploty a kolonoskopicky prokázaný relaps Crohnovy choroby. Byla provedena biopsie kožních lézí, která prokázala nodulární vaskulitidu.

Nodulární vaskulitida je typ lobulární panikulitidy s vaskulitidou, který se vyskytuje u pacientů s Crohnovou chorobou. V literatuře je tento typ zmiňován v souvislosti s erythema induratum Bazin. Tyto jednotky jsou histologicky identické, liší se etiologií. Erythema induratum Bazin je spojeno s tuberkulózou. Na tuto jednotku jsme mysleli, protože pacientka v rámci terapie podstoupila i biologickou léčbu, která až osmkrát zvyšuje riziko infekce TBC. Provedli jsme příslušná vyšetření, kterými jsme mykobakteriální infekci vyloučili. Pacientce jsme tedy mohli navýšit imunosupresivní léčbu Crohnovy choroby, což je zároveň i kauzální léčba nodulární vaskulitidy.

Horečka nejasného původu

Kubínová K., Soukup T., Bradna P., Kopáčová M.

II. interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Univerzita Karlova, Praha, Lékařská fakulta, Hradec Králové

Horečka nejasného původu (z angl. fever of unknown origin, FUO) je charakterizována atakami febrilií nad 38,3 °C trvajícími déle než 3 týdny, potažmo týden za hospitalizace bez vypátrání příčiny. Jedná se o diagnózu per exclusionem, můžeme k ní tedy přistoupit až tehdy, nepodá-li žádné z provedených vyšetření přesvědčivé vysvětlení febrilních stavů.

Kazuistika předkládá případ 30letého pacienta, opakovaně (1995, 2005, 2008, 2013) hospitalizovaného pro recidivující febrilní ataky, doprovázené únavou a variabilně bolestmi kloubů a svalů bez zjevného postižení. Rozsáhlý vyšetřovací program (včetně histologie laparotomicky odebraných mezenteriálních uzlin a punkce kostní dřeně) prokázal pouze splenomegalii; laboratornímu obrazu dominovaly hlavně zvýšené známky zánětu a konstantní mírná elevace jaterních enzymů. Maligní ani autoimunitní onemocnění nebylo prokázáno. Terapeuticky pacient zareagoval na léčbu nesteroidními antirevmatiky, konkrétně na podání 14denní léčby 100 mg nimesulidu denně.

Diferenciálně diagnostická rozvaha může směřovat ke Stillově chorobě, pro niž by svědčilo splnění 3 z velkých a 1 z malých (z celkem 2 povinných) nových kritérií dle Fautrela z r. 2002. Při vědomí časného začátku febrilních atak (ve 12 letech) je třeba do širší diferenciální diagnostiky zahrnout i autoinflamatorní syndromy (k nimž je dnes v širším kontextu Stillova choroba také řazena). Autoinflamatorní syndromy tvoří skupinu onemocnění, jejichž společným jmenovatelem jsou periodicky se opakující febrilní epizody s různě dlouhým bezpříznakovým obdobím, společně s dalšími příznaky zahrnujícími postižení kloubů, kožní exantémy, oční projevy atd. K potvrzení diagnózy lze dospět pouze na základě speciálního genetického či laboratorního vyšetření, které je však obtížně dostupné a je možno ho provést pouze při silné suspekci na konkrétní syndrom. V našem případě je vyšetřování této diferenciálně diagnostické varianty zatím ve stadiu konzultace s odborníky.

Polyserositida: Diferenciální diagnostika

Henyšová V.1, Olejárová M.1,2, Večeřová A.3, Kodetová D.4

11. LF UK Praha, Revmatologický ústav, Praha, 3IV. interní klinika VFN, Praha, 4Ústav patologie a molekulární medicíny, FN Motol, Praha

Polyserositida jakožto současné zánětlivé postižení perikardu, pleury, případně peritonea může mít mnoho příčin – SLE, Stillovu chorobu, periodické horečky, infekce či různé malignity.

Uvádíme případ 28leté pacientky, trpící polyserositidou nejasného původu, která se při snižování dávky methylprednisolonu z 30 mg na 24 mg projevovala bolestí na hrudi a zvýšenými laboratorními hodnotami, jako vysokým CRP, neutrofilií, leukocytózou, zvýšenými jaterními testy a zvýšenou sedimentací. Pacientka nesplnila žádné z diagnostických kritérií výše uvedených autoimunitních chorob, avšak při vyšetřování byl objeven hypoechogenní uzel ve štítné žláze, jehož biopsie prokázala metastatický papilární karcinom. Pacientka podstoupila totální thyreoidektomii s následnou terapií radiojódem. Po operaci byla dávka methylprednisolonu postupně snižována na současných 12 mg a pacientka je bez jakýchkoliv potíží. Uvádíme tento případ jako paraneoplastický syndrom při metastazujícím papilárním karcinomu štítné žlázy, protože jako takový dosud nebyl v literatuře popsán.

Velikost týdenní pohybové aktivity u jedinců s ankylozující spondylitidou

Levitová A.1,2, Kokštejn J.2

1Revmatologický ústav, Praha, 2FTVS UK, Praha

Cíl. Zjistit velikost pohybové aktivity v týdenním režimu u jedinců s ankylozující spondylitidou (AS) v závislosti na odlišné délce trvání onemocnění. Současně byla cílem práce komparace hodnot pohybové aktivity s vybranými zdravotními doporučeními (dle WHO) pro zdravou část populace.

Metodika. Jedná se o studii, ve které jsme se zaměřili na hledání deskriptivně asociačních vztahů mezi závisle proměnnou v podobě velikosti pohybové aktivity a nezávisle proměnnou v podobě délky trvání onemocnění u jednotlivých skupin respondentů AS. Výzkumný soubor byl tvořen respondenty (10 žen a 36 mužů, n = 46) s klinicky diagnostikovaným onemocněním AS (dle Modifikovaných newyorských kritérií z roku 1984), kteří ambulantně navštěvovali Revmatologický ústav v Praze. Výzkumný soubor byl rozdělen na tři skupiny dle délky trvání onemocnění (1. skupina – 0 až 6 let, 2. skupina – 7 až 14 let, 3. skupina – 15 let a více). Pro zjištění velikosti pohybové aktivity v týdenním režimu byl použit akcelerometr Actigraph GT3X.

Výsledky a závěr. Z pohledu vybraných zdravotních doporučení pro pohybovou aktivitu splnily všechny tři skupiny (1. skupina 0–6 let; 2. skupina 7–14 let; 3. skupina 15 a více let), zdravotní doporučení pro minimální týdenní množství středně intenzivní pohybové aktivity (150 minut). Ani jedna skupina respondentů však nesplnila zdravotní doporučení pro průměrný minimální denní počet kroků (10 000 kroků). 1. skupina respondentů dosáhla věcně významně vyšší hodnoty v průměrném počtu kroků za týden a v pracovních dnech v porovnání s 2. skupinou (d = 0,60, resp. 0,57). Je však nezbytné uvést, že dosažené hodnoty denního počtu kroků se u všech tří skupin řadily do pásma „částečně či poněkud aktivní“. Dle hodnot ukazatelů pohybové aktivity se jako nejvíce pohybově aktivní jevila 1. skupina. Relativně nevýznamné rozdíly v hodnotách pohybové aktivity mezi jednotlivými skupinami respondentů poukazují na to, že délka trvání onemocnění se v naší práci nepotvrdila jako faktor významně ovlivňující pohybovou aktivnost v týdenním režimu. Výsledky práce nás opravňují k tvrzení, že 3. skupina respondentů s délkou trvání onemocnění nad 15 let je i přes své dlouhodobé onemocnění dostatečně pohybově aktivní. Z výsledků práce je dále patrné, že všechny tři skupiny respondentů jsou dostatečně pohybově aktivní. Na základě výsledků naší studie se ve vztahu k výsledkům obdobných studií spíše odkláníme od tvrzení, že přítomnost onemocnění AS zvyšuje úroveň pohybové inaktivity u pacientů s AS a zároveň zhoršuje jejich kvalitu života.

Článek vznikl za podpory programu PRVOUK P38.

Ergoterapie není alternativou tradičního medicínského modelu ani „třešničkou na dortu rehabilitace“

Šmucrová H.

Revmatologický ústav, Praha

Ergoterapie je společně s fyzioterapií nedílnou součástí léčebné rehabilitace pacientů s revmatickým onemocněním. Ne vždy je však pro pacienty dostupná. Ať už z důvodu absence ergoterapeuta ve zdravotnickém, sociálním zařízení nebo neznalostí lékařů revmatologů oboru ergoterapie jako takového. Cílem tohoto sdělení je proto představit obor ergoterapie, jeho rozdělení, specifika, možnosti, které nabízí jak pacientovi, tak lékaři, který ergoterapeutickou intervenci indikuje.

Cílem ergoterapie u pacientů s revmatickým onemocněním je dosažení co možná největší míry soběstačnosti a nezávislosti ve vykonávání běžných denních, pracovních a volnočasových, zájmových činností. Je to právě činnost, která je prostředkem k dosažení popisovaných cílů. Dle použitých činností se ergoterapie dělí na: ergoterapie funkční, ergoterapie zaměstnáváním, ergoterapie zaměřená na nácvik běžných denních činností, ergoterapie zaměřená na poradenství, ergoterapie zaměřená na nácvik pracovních dovedností.

Ergoterapeut při vyšetření zjistí problémové oblasti pacienta, na jejichž základě je sestaven plán terapie. Ergoterapeut si společně s pacientem stanoví cíle a plány terapie. V ergoterapii je využívaný přístup zaměřený na klienta (client centered approach). Součástí ergoterapeutické intervence je nejen cvičení a trénink senzomotorických, psychosociálních a kognitivních funkcí, ale také nácvik všedních denních činností. V neposlední řadě je také důležitá edukace pacientů v rámci technik šetření energie a ochrany kloubů.

Ergoterapie je pro své široké možnosti uplatnění velmi podstatnou složkou nefarmakologické léčby pacientů s revmatickým onemocněním.

Rehabilitace v revmatologii v revmatologickém ústavu

Špiritović M.

Revmatologický ústav

Přednáška je rozložena do dvou tematických celků.

První část přednášky je zaměřena na ukázku celkového současného stavu rehabilitace v Revmatologickém ústavu v Praze. Poukazuje na důležitost komunikace lékař – fyzioterapeut – pacient, jak na oddělení lůžkovém a ambulantním, tak i na oddělení elektroléčby a vodoléčby. Autorka se zaměřuje na opakující se chyby v předpisech na rehabilitaci a v komunikaci: lékař – pacient; fyzioterapeut – pacient; lékař – fyzioterapeut.

Druhá, obrázková část znázorňuje často se opakující chyby. Budeme se snažit společně tyto chyby napravit. Poučit se o možnostech správné komunikace, o možnostech týmové práce a jak správně vyplnit předpis na rehabilitaci, aby terapie byla pro pacienta přínosná.


Štítky
Dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×