Pokroky v diagnostice a léčbě mužské neplodnosti – přehled současných možností

Souhrn

Mužská neplodnost je komplexní stav s mnoha etiologickými faktory, včetně hormonálních, anatomických, genetických a vlivů životního stylu. Přestože se mužský faktor podílí až na 40 % případů neplodnosti, přesná příčina zůstává často neznámá (tzv. idiopatická neplodnost). Současné diagnostické metody zahrnují detailní klinické vyšetření, analýzu ejakulátu, hormonální profil, genetické testování a zobrazovací techniky. Výrazný pokrok byl zaznamenán v oblasti testování fragmentace DNA spermií a měření oxidačního stresu, jež poskytují širší pohled na kvalitu spermií. Terapeutické postupy se liší podle příčiny neplodnosti – od farmakologické léčby a chirurgických intervencí až po asistovanou reprodukci. Rychle se rozvíjející výzkum v oblasti regenerativní a genové terapie slibuje nové možnosti léčby. Nedílnou součástí prevence i léčby je rovněž zdravý životní styl a management rizikových faktorů.

Klíčová slova:

mužská neplodnost, spermatogeneze, diagnostika, asistovaná reprodukce, DNA fragmentace spermií, oxidační stres

ÚVOD

Mužská neplodnost je definována jako neschopnost dosáhnout početí během jednoho roku pravidelného nechráněného pohlavního styku, a představuje tak jeden z klíčových faktorů ovlivňujících reprodukční zdraví populace (1). Etiologie je multifaktoriální a zahrnuje hormonální dysbalance, anatomické anomálie, genetické odchylky i vlivy životního stylu (2). Ve vyspělých zemích se neplodnost týká přibližně 15 % párů, přičemž mužský faktor se podílí až na 40 % případů (3). Tato skutečnost má zásadní demografické a společenské dopady, zahrnující mj. klesající porodnost a rostoucí význam metod asistované reprodukce. Vzhledem k uvedeným skutečnostem si tento přehledový článek klade za cíl shrnout nejnovější poznatky v oblasti diagnostiky a terapie mužské neplodnosti, s důrazem na multidisciplinární přístup a potenciální klinické implikace.

 

ETIOLOGIE MUŽSKÉ NEPLODNOSTI

Mužská neplodnost je multifaktoriální onemocnění, jehož příčiny lze pro přehlednost rozdělit do několika hlavních skupin:

 

Pretestikulární faktory

Tyto příčiny se týkají především hormonálních dysregulací ovlivňujících funkci osy hypotalamus-hypofýza-varle. Typickým příkladem je centrální hypogonadismus, při kterém dochází k nedostatečné produkci gonadotropinů (luteinizačního hormonu – LH a folikulostimulačního hormonu – FSH) v hypofýze, což vede ke snížené stimulaci varlat a následnému omezení spermatogeneze. Důležitou roli mohou hrát také endokrinní poruchy, obezita, chronická systémová onemocnění či některé léky, které nepříznivě ovlivňují hormonální rovnováhu (4).

 

Testikulární faktory

Do této kategorie patří přímé poškození varlat, jež má za následek narušení tvorby spermií. Příkladem jsou genetické poruchy (např. Klinefelterův syndrom), kryptorchismus (nesestouplá varlata), varikokéla (rozšíření žil v šourku), infekce (např. orchitida způsobená příušnicemi), různé typy traumat či expozice toxickým látkám. Tyto stavy se často projevují oligozoospermií (snížený počet spermií), astenozoospermií (zhoršená pohyblivost spermií) nebo teratozoospermií (abnormální tvar spermií) (5).

 

Posttestikulární faktory

Posttestikulární příčiny vycházejí z poruch v transportu spermií od varlat až k ejakulaci. Patří sem obstrukce chámovodů způsobená vrozenými vadami (např. vrozená absence chámovodů), získané změny po zánětech či operačních zákrocích, poruchy ejakulace (retrográdní nebo anejakulace) a anatomické anomálie (např. hypospadie). V těchto případech sice může být spermatogeneze zachována, avšak spermie se nedostanou k místu oplodnění (6).

 

Idiopatická neplodnost

U nezanedbatelného počtu mužů se příčinu neplodnosti nepodaří objasnit ani po detailním diagnostickém procesu. Tento stav je označován jako idiopatická neplodnost a pravděpodobně v sobě zahrnuje dosud neodhalené genetické, epigenetické nebo environmentální faktory (7).

Důkladné poznání všech uvedených etiologických faktorů je zásadní pro správnou diagnostiku a efektivní léčbu mužské neplodnosti.

 

SOUČASNÉ DIAGNOSTICKÉ METODY

Diagnostika mužské neplodnosti vyžaduje komplexní přístup zahrnující klinické vyšetření, laboratorní testy, zobrazovací techniky a pokročilé diagnostické postupy. Cílem je identifikovat příčiny neplodnosti a navrhnout optimální terapeutický postup.

 

Klinické vyšetření a anamnéza

Prvním krokem v diagnostice je důkladná anamnéza, která zahrnuje informace o délce a frekvenci nechráněného pohlavního styku, předchozích onemocněních, chirurgických zákrocích, užívaných lécích, životním stylu a možných expozicích toxickým látkám. Fyzikální vyšetření se zaměřuje na posouzení vývoje sekundárních pohlavních znaků, palpační vyšetření varlat, nadvarlat a chámovodů, detekci varikokély či jiných anatomických abnormalit.

 

Laboratorní testy

 

Hormonální profil

Vyšetření hormonálního profilu zahrnuje stanovení koncentrací folikulostimulačního hormonu (FSH), luteinizačního hormonu (LH), testosteronu, prolaktinu a tyreoidálních hormonů. Abnormální hodnoty mohou indikovat poruchy na úrovni hypotalamo-hypofyzární osy nebo testikulární dysfunkci.

 

Genetické testování

Genetické vyšetření je indikováno zejména u mužů s azoospermií nebo těžkou oligozoospermií. Zahrnuje analýzu karyotypu k detekci chromosomových aberací, vyšetření mikrodelece v oblasti AZF (azoospermatické faktory) na chromosomu Y a testování mutací genu CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) spojených s kongenitální absencí vas deferens (8).

 

Analýza ejakulátu

Spermiogram je základním vyšetřením v andrologii. Hodnotí se objem ejakulátu, pH, koncentrace spermií, jejich pohyblivost (motilita) a morfologie. Výsledky poskytují informace o spermatogenezi a funkční kapacitě spermií. Pro zajištění standardizace a spolehlivosti výsledků stanovuje Světová zdravotnická organizace (WHO) referenční kritéria, podle nichž je možné posoudit, zda daný vzorek ejakulátu odpovídá normě. Referenční hodnoty spermiogramu byly stanoveny jako 5. dolní percentil hodnot získaných ze souboru 1800 mužů z 8 zemí Evropy, Severní Ameriky a Oceánie. Plodní muži byli definováni jako ti, jejichž partnerka otěhotněla v průběhu 12 měsíců přirozené koncepce. Nejnovější revize manuálu WHO (6. edice, 2021) upravila dolní mezní hodnoty jednotlivých kritérií (tab. 1). Tyto hodnoty ovšem slouží pouze jako rámcové vodítko – interpretace výsledku by se měla opírat o opakovaná vyšetření a zohledňovat individuální klinický kontext pacienta včetně jeho anamnézy, věku a dalších zdravotních faktorů (9).

 

Tab. 1  Hodnoty dolního 5. percentilu jednotlivých parametrů spermiogramu u plodných mužů (9)

Parametr	WHO 2010 (5. vydání)	WHO 2021 (6. vydání)
Objem spermatu (ml)	1,5 (1,4–1,7)	1,4 (1,3–1,5)
Celkový počet spermií (106 na ejakulát)	39 (33–46)	39 (35–40)
Celková pohyblivost (%)	40 (38–42)	42 (40–43)
Progresivní pohyblivost (%)	32 (31–34)	30 (29–31)
Neprogresivní pohyblivost (%)	1	1 (1–1)
Nepohyblivost (%)	22	20 (19–20)
Životnost (%)	58 (55–63)	54 (50–56)
Normální morfologie (%)	4 (3–4)	4 (3,9–4)

 

Z klinického hlediska je analýza ejakulátu často prvním krokem v diagnostickém algoritmu neplodného páru. V případě odchylek od referenčních rozmezí WHO je vhodné vyšetření opakovat a rozšířit o doplňkové testy (např. detailní hodnocení fragmentace DNA spermií, testy funkční integrity či hormonální profil). Tyto kroky mohou odhalit komplexnější poruchy spermatogeneze a poskytnout včasný podklad pro další léčebná opatření.

 

Zobrazovací techniky

 

Ultrasonografie

Ultrazvukové vyšetření šourku umožňuje posoudit strukturu varlat, detekovat přítomnost varikokély (obr. 1), cyst (obr. 2), nádorů či obstrukcí v reprodukčním traktu. Transrektální ultrasonografie (TRUS) je využívána k hodnocení prostaty a semenných váčků, zejména při podezření na obstrukci ejakulačních cest.

 

Obr. 1  Varikokéla vlevo

 

Obr. 2 Cysta nadvarlete

 

Magnetická rezonance

Magnetická rezonance (MRI) se využívá v případech, kdy ultrasonografie neposkytne dostatečné informace. Je přínosná při hodnocení anatomických anomálií, nádorů nebo při detailním zobrazení měkkých tkání pánve.

 

Pokročilé diagnostické postupy

 

DNA fragmentace spermií

DNA fragmentace spermií představuje významný parametr genetické integrity, který rozšiřuje diagnostické možnosti nad rámec běžně hodnocených spermiogramových ukazatelů. Zjednodušeně lze říci, že čím vyšší je míra poškození DNA ve spermii, tím větší je riziko snížené schopnosti oplodnění oocytu a následného selhání vývoje embrya. V praxi je proto testování fragmentace DNA spermií užitečným doplňkem v případech, kdy tradiční parametry spermiogramu nevysvětlují neúspěšnost koncepce, ať už spontánní, či v rámci asistovaných reprodukčních technik. Vysoká míra fragmentace DNA bývá dávána do souvislosti nejen s nižší mírou fertilizace, ale rovněž s vyšší frekvencí časných potratů či opakovaným selháním cyklů in vitro fertilizace (IVF), respektive intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI). K poškození spermatické DNA může docházet při různých stavech, jako jsou např. oxidační stres, expozice toxickým látkám či přítomnost zánětlivých onemocnění. Identifikace a léčba příčin, které mohou negativně ovlivňovat integritu DNA spermií (např. léčba zánětlivých procesů, úprava životosprávy, antioxidační terapie), může zlepšit celkovou prognózu i výsledky asistovaných reprodukčních postupů (10).

V praxi se k hodnocení míry fragmentace DNA spermií využívá několik metod. Mezi nejčastěji používané patří test struktury chromatinu spermií (SCSA – sperm chromatin structure assay), stanovení počtu spermií metodou s fragmentovanou DNA kvantifikací začlenění značeného deoxyuridintrifosfátu (dUTP) v místech poškozené DNA v reakci katalyzované enzymem deoxynukleotidyltransferázou (TUNEL – terminal deoxynucleotidyl transferase dUTP nick end labeling) a jednobuněčná gelová elektroforéza neboli kometový test (Comet assay; single-cell gel electrophoresis) (11–13). Každá z těchto metod má své specifické výhody i omezení:

• SCSA umožňuje rychlé vyhodnocení velkého počtu spermií a poskytuje kvantitativní data o integritě chromatinové struktury. Je však třeba mít k dispozici specializovaný přístroj pro průtokovou cytometrii (11).
• Metoda TUNEL, založená na značení volných 3’-OH konců fragmentované DNA, je vysoce přesná a je dostupná ve většině laboratoří. Její standardizace je však náročnější, což může ovlivnit reprodukovatelnost výsledků (12).
• Comet assay poskytuje detailní informaci o poškození DNA na úrovni jednotlivých buněk, ale vyžaduje zkušený personál a pečlivou přípravu vzorků, což omezuje její rutinní použití (13).

 

Vzhledem k rozdílné metodice a citlivosti jednotlivých testů je nezbytné znát konkrétní vyšetřovací protokol dané laboratoře a interpretovat výsledky vždy v kontextu ostatních parametrů spermiogramu a klinického obrazu. Snahy o sjednocení měřicích postupů a referenčních rozmezí v této oblasti jsou předmětem intenzivního výzkumu.

 

Oxidační stres a jeho měření

Oxidační stres se v posledních letech stále více ukazuje jako jeden z klíčových faktorů ovlivňujících kvalitu a funkčnost spermií. K jeho vzniku dochází v situaci, kdy je překročena rovnováha mezi tvorbou reaktivních forem kyslíku (ROS – reactive oxygen species) a dostupnými antioxidačními mechanismy organismu. Zvýšená koncentrace ROS může vést k poškození lipidů buněčných membrán, proteinů či DNA v jádře a mitochondriích, což se následně může projevit zhoršenou pohyblivostí a schopností oplození. Měření koncentrací ROS a posouzení antioxidační kapacity ejakulátu poskytují cenné údaje o úrovni oxidačního stresu. Standardizované metody, jako jsou chemiluminiscenční testy či kolorimetrická stanovení, mohou pomoci v identifikaci nerovnováhy mezi prooxidačními a antioxidačními faktory. U mužů s prokázaným zvýšením oxidačního stresu lze následně zvažovat terapeutické intervence, například podávání antioxidantů, úpravu životního stylu nebo léčbu případných infekcí a zánětů, které přispívají ke vzniku patologické tvorby ROS (14).

Implementace těchto diagnostických metod umožňuje komplexní posouzení mužské plodnosti a napomáhá při výběru optimální léčby pro postižené jedince.

 

SOUČASNÉ TERAPEUTICKÉ PŘÍSTUPY

Léčba mužské neplodnosti zahrnuje různé terapeutické strategie, které jsou voleny na základě identifikovaných příčin a individuálních potřeb pacienta. Mezi hlavní přístupy patří farmakologická léčba, chirurgické intervence, asistované reprodukční technologie (ART) a experimentální terapie.

 

Farmakologická léčba

 

Hormonální terapie

Hormonální léčba je indikována u mužů s hormonálními dysbalancemi ovlivňujícími spermatogenezi, jako je hypogonadotropní hypogonadismus. Terapie často zahrnuje podávání lidského choriového gonadotropinu (hCG) v kombinaci s folikuly stimulujícím hormonem (FSH) za účelem stimulace produkce spermií. Úspěšnost této léčby byla potvrzena v několika klinických studiích (15).

 

Antioxidanty a doplňky stravy

Oxidační stres může negativně ovlivnit kvalitu spermií. Suplementace antioxidanty, jako jsou vitamíny C a E, selen, zinek, koenzym Q10 či L-karnitin, může zlepšit parametry spermiogramu, včetně pohyblivosti a morfologie spermií. Některé studie prokázaly pozitivní vliv těchto doplňků na mužskou plodnost (16). Americká společnost pro reprodukční medicínu (ASRM) připouští možný přínos antioxidační léčby u mužů se zvýšenou fragmentací DNA spermií a oxidačním stresem. Současně zdůrazňuje nutnost dalších kvalitních klinických studií, které by určily optimální dávkování a délku podávání antioxidantů (17).

 

Chirurgické intervence

 

Varikokélektomie

Varikokéla, rozšíření žil v šourku, může negativně ovlivnit spermatogenezi. Chirurgická korekce tohoto stavu – varikokélektomie – může vést ke zlepšení kvality spermatu u přibližně 44 % léčených mužů (18). Dle guidelines Evropské urologické asociace (EAU) se zlepšení spermiogeneze obvykle hodnotí 3–6 měsíců po operaci (19).

 

Rekonstrukční operace semenných cest

U mužů s obstrukcí semenných cest, například v důsledku vrozených vad nebo získaných stavů, mohou rekonstrukční operace obnovit průchodnost a umožnit přirozenou fertilitu. Příkladem je mikrochirurgická epididymální aspirace spermií (MESA) v kombinaci s intracytoplazmatickou injekcí spermií (ICSI) při azoospermii (20).

 

Asistované reprodukční technologie (ART)

 

Intrauterinní inseminace

Intrauterinní inseminace (IUI) spočívá v zavedení připravených spermií přímo do děložní dutiny během ovulace partnerky. Tato metoda je vhodná pro páry s mírnými poruchami spermiogramu nebo při imunologických faktorech neplodnosti.

 

In vitro fertilizace a intracytoplazmatická injekce spermie

IVF zahrnuje oplodnění vajíčka spermií mimo tělo ženy. ICSI je specializovaná forma IVF, při které je jedna spermie injikována přímo do cytoplazmy vajíčka. ICSI je indikována zejména u mužů s těžkými poruchami spermiogramu nebo po neúspěšných pokusech o oplodnění standardní metodou IVF (21).

V případech těžké oligozoospermie, azoospermie s možností získání spermií nebo při opakovaných selháních konvenční IVF doporučují guidelines EAU a ASRM využití techniky ICSI, která statisticky zvyšuje šanci na úspěšné oplození oocytu (17, 19).

 

Experimentální a nově vznikající terapie

 

Kmenové buňky

Výzkum v oblasti regenerativní medicíny zkoumá potenciál kmenových buněk pro obnovu spermatogeneze u mužů s neplodností způsobenou testikulárním selháním. Ačkoliv jsou dosavadní preklinické výsledky slibné, tato terapie je stále ve fázi výzkumu a není běžně dostupná v klinické praxi (22).

 

Genová terapie

Genová terapie představuje další perspektivní přístup k léčbě geneticky podmíněné neplodnosti. Cílem je opravit nebo nahradit defektní geny zodpovědné za poruchy spermatogeneze. Tato oblast je však zatím v experimentální fázi a vyžaduje další výzkum před jejím klinickým využitím (23).

Volba vhodné terapeutické strategie závisí na konkrétní etiologii neplodnosti, celkovém zdravotním stavu pacienta a preferencích páru. Multidisciplinární přístup a individualizace léčby jsou klíčové pro dosažení optimálních výsledků.

 

VLIV ŽIVOTNÍHO STYLU A PREVENCE

Životní styl hraje klíčovou roli v mužské plodnosti. Různé faktory mohou pozitivně či negativně ovlivnit kvalitu spermií a celkovou reprodukční schopnost. Ačkoliv se tradičně pozornost soustředí na věk ženy, rostoucí věk muže má rovněž významný vliv na reprodukční úspěch. S přibývajícím věkem dochází u mužů k postupnému poklesu koncentrací testosteronu, prodlužování spermatogeneze a nárůstu epigenetických změn (24, 25).

Tyto změny mohou vést k nižší koncentraci a zhoršené kvalitě spermií, čímž se zvyšuje riziko de novo mutací a prodlužuje se doba potřebná k početí. Některé studie navíc ukazují, že s věkem otce roste i riziko nežádoucích embryonálních změn, například zvýšený výskyt aneuploidií, a s tím spojené neonatální komplikace (26).

Z těchto důvodů je vhodné, aby muži plánující odklad rodičovství byli včas informováni o možných rizicích a preventivních opatřeních, mezi něž patří zdravý životní styl, vyhýbání se toxinům a pravidelné konzultace s odborníkem (24). V některých případech se rovněž diskutuje možnost kryokonzervace spermatu u mladších mužů, kteří předpokládají pozdější rodičovství (25).

 

Faktory životního stylu ovlivňující plodnost

 

Strava a výživa

Vyvážená strava bohatá na vitaminy a minerály je zásadní pro udržení optimální kvality spermií. Důležité je zařadit do jídelníčku čerstvou zeleninu, ovoce, libové maso, luštěniny a celozrnné výrobky. Zejména vitaminy C a E, selen a zinek hrají klíčovou roli v ochraně spermií před oxidačním stresem. Naopak nadměrná konzumace nasycených tuků a cukrů může negativně ovlivnit spermatogenezi.

 

Fyzická aktivita

Pravidelná fyzická aktivita přispívá k udržení zdravé tělesné hmotnosti a podporuje hormonální rovnováhu, což má pozitivní vliv na produkci spermií. Studie ukazují, že muži s pravidelnou fyzickou aktivitou mají vyšší počet a koncentraci spermií v ejakulátu. Je však důležité vyhnout se nadměrné zátěži, která by mohla vést k opačnému účinku.

 

Kouření, alkohol a užívání drog

Kouření tabáku, nadměrná konzumace alkoholu a užívání drog, jako je marihuana či kokain, jsou spojeny se sníženou kvalitou spermií. Tyto látky mohou vést k poklesu počtu spermií, jejich pohyblivosti a zvýšení počtu abnormálních forem. Omezení či úplné vyloučení těchto návyků může reprodukční zdraví muže významně zlepšit (27).

 

Environmentální expozice

 

Toxiny a znečišťující látky

Expozice toxickým látkám, jako jsou pesticidy, těžké kovy či chemikálie obsažené v plastech (např. bisfenol A), může negativně ovlivnit spermatogenezi. Tyto látky mohou narušovat hormonální rovnováhu a poškozovat DNA spermií. Doporučuje se minimalizovat kontakt s těmito látkami, například volbou potravin z ekologického zemědělství a omezením používání plastových obalů.

 

Teplotní vlivy

Pro správnou tvorbu spermií je nezbytné, aby teplota varlat byla o několik stupňů nižší než tělesná teplota. Aktivity zvyšující teplotu v oblasti šourku, jako je časté saunování, horké koupele, nošení těsného spodního prádla či dlouhodobé sezení s notebookem na klíně, mohou negativně ovlivnit kvalitu spermií. Doporučuje se nosit volné oblečení a vyhýbat se nadměrnému teplu v oblasti genitálií.

 

Psychologické aspekty

 

Stres a jeho management

Chronický stres může vést k hormonální nerovnováze, která negativně ovlivňuje spermatogenezi. Snížení koncentrace testosteronu v důsledku stresu může vést k poklesu počtu spermií. Techniky zvládání stresu, jako je meditace, jóga či pravidelná relaxace, mohou přispět ke zlepšení reprodukčního zdraví. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby součástí péče o neplodné páry byly zahrnuty psychologické a psychoterapeutické konzultace spolu s edukací o možných stresorech a strategiích jejich zvládání (28).

V určitých případech se doporučuje rovněž sexuologické vyšetření nebo manželské/partnerské poradenství, zejména pokud neplodnost ovlivňuje kvalitu intimního života. Otevřená komunikace s odborníky (lékař, psycholog, sociální pracovník) může vést ke zlepšení adherence k léčbě a snížení úzkosti, čímž se zvyšují šance na úspěšný průběh celého terapeutického procesu – ať už farmakologického, chirurgického, či v rámci asistované reprodukce.

 

Podpora duševního zdraví

Duševní pohoda je klíčová pro celkové zdraví jedince, včetně reprodukčního systému. Deprese, úzkosti a další psychické problémy mohou negativně ovlivnit sexuální funkce a kvalitu spermií. Vyhledání odborné pomoci, podpora od blízkých a zapojení se do aktivit podporujících duševní zdraví mohou mít na plodnost pozitivní dopad.

Změna životního stylu a prevence negativních vlivů mohou významně přispět k udržení či zlepšení mužské plodnosti. Pravidelné lékařské prohlídky a otevřená komunikace s odborníky jsou klíčové pro včasné odhalení a řešení případných problémů.

 

BUDOUCÍ SMĚRY VÝZKUMU

Výzkum v oblasti andrologie a sexuologie neustále přináší nové poznatky, které přispívají k lepšímu pochopení mužské neplodnosti a jejímu efektivnějšímu řešení. Tato kapitola se zaměřuje na perspektivní oblasti výzkumu, jež mohou v budoucnu významně ovlivnit diagnostiku a léčbu mužské neplodnosti.

 

Nové diagnostické biomarkery

Identifikace nových biomarkerů je klíčová pro včasnou a přesnou diagnostiku poruch spermatogeneze. Současný výzkum se zaměřuje na molekulární markery, jakými jsou mikroRNA, proteiny spojené se spermatogenezí či epigenetické změny, které by mohly sloužit jako indikátory kvality spermií a funkce varlat. Tyto biomarkery by mohly umožnit personalizovanější přístup k diagnostice a léčbě neplodnosti (29).

 

Pokroky v reprodukční genetice

Genetický výzkum odhaluje nové mutace a chromosomové aberace spojené s mužskou neplodností. Techniky jako sekvenování nové generace (NGS) umožňují detailní analýzu genomu a identifikaci genetických příčin neplodnosti. Výzkum v oblasti epigenetiky navíc zkoumá, jak změny v genové expresi bez alterace sekvence DNA ovlivňují plodnost, což může vést k novým terapeutickým cílům (30).

 

Personalizovaná medicína v léčbě neplodnosti

Personalizovaná medicína se zaměřuje na přizpůsobení léčby individuálním genetickým, epigenetickým a environmentálním faktorům pacienta. V kontextu mužské neplodnosti to znamená vývoj léčebných strategií na základě specifických příčin neplodnosti u jednotlivce, což může zvýšit úspěšnost terapie a minimalizovat vedlejší účinky.

 

Vývoj nových terapeutických modalit

Kromě tradičních léčebných postupů se výzkum zaměřuje na inovativní terapie, jako je použití kmenových buněk k regeneraci poškozené testikulární tkáně či genová terapie k opravě genetických defektů způsobujících neplodnost. Další oblastí zájmu je vývoj farmakologických látek cílených na specifické molekulární dráhy zapojené do spermatogeneze, což by mohlo nabídnout nové možnosti léčby pro muže s dosud neléčitelnou neplodností.

Pokrok v těchto oblastech výzkumu slibuje významné zlepšení v diagnostice a léčbě mužské neplodnosti, což může vést k vyšší úspěšnosti reprodukčních intervencí a lepšímu porozumění mechanismům ovlivňujícím mužskou plodnost.

 

ZÁVĚR

Mužská neplodnost představuje komplexní problém s mnoha etiologickými faktory, které vyžadují pečlivou diagnostiku a individualizovaný přístup k léčbě. Současné poznatky zdůrazňují význam detailního klinického vyšetření, pokročilých laboratorních testů a využití moderních zobrazovacích technik pro přesné stanovení příčin neplodnosti. Terapeutické možnosti zahrnují farmakologickou léčbu, chirurgické zákroky a asistované reprodukční technologie, přičemž volba optimální strategie závisí na specifických potřebách každého pacienta. Multidisciplinární přístup, zahrnující spolupráci urologů, andrologů, endokrinologů, genetiků a dalších specialistů, je klíčový pro efektivní diagnostiku a léčbu mužské neplodnosti. Tento týmový přístup umožňuje komplexní posouzení pacienta a zajišťuje, že všechny aspekty ovlivňující plodnost jsou adekvátně řešeny.

Neplodnost představuje nejen zdravotní, ale i značnou ekonomickou zátěž pro páry i zdravotní systém. Náklady na opakované cykly asistované reprodukce (IVF/ICSI) mohou být pro některé dvojice limitujícím faktorem, a to zejména v závislosti na míře úhrady ze zdravotního pojištění a dostupnosti specializovaných center (31). Finanční zátěž je často doprovázena stresovou zátěží a nejistotou ohledně výsledku léčby, což může dále prohlubovat psychické a emocionální obtíže (28).

Proto je vhodné již v rané fázi diagnostiky poskytovat párům kvalifikovanou psychologickou a sociální podporu. Mezi klíčové aspekty péče patří psychoterapie, poradenství, edukace o problematice plodnosti a případně doporučení do center specializovaných na duševní zdraví. Multidisciplinární přístup tak může přispět ke snížení psychických dopadů léčby a zvýšení adherence k terapeutickému procesu (28).

Do budoucna je nezbytné pokračovat ve výzkumu zaměřeném na identifikaci nových diagnostických biomarkerů, pokroky v reprodukční genetice a vývoj personalizovaných terapeutických modalit. Výzvou zůstává implementace těchto nových poznatků do klinické praxe a zajištění jejich dostupnosti pro pacienty. S rostoucím porozuměním mechanismům mužské neplodnosti a vývojem inovativních léčebných postupů existuje naděje na zlepšení reprodukčního zdraví mužů a zvýšení úspěšnosti léčby neplodnosti.

 

Tab. 2  Přehledný management péče o neplodný pár a vyšetření plodnosti muže – klíčové kroky a doporučení

Krok	Popis	Poznámky
1. Anamnéza páru	Shromáždění informací o délce neúspěšného snažení o početí, frekvenci pohlavního styku, předchozích těhotenstvích, antikoncepci, pohlavně přenosných chorobách, chirurgických zákrocích, užívaných lécích a životním stylu.	Důležité pro identifikaci možných rizikových faktorů.
2. Klinické vyšetření muže	Fyzikální vyšetření zaměřené na sekundární pohlavní znaky, palpační vyšetření varlat, nadvarlat a chámovodů, detekce varikokély či jiných abnormalit.	Pomáhá odhalit anatomické či fyziologické odchylky.
3. Spermiogram	Analýza ejakulátu hodnotící objem, pH, koncentraci spermií, jejich pohyblivost a morfologii.	Základní vyšetření pro posouzení mužské plodnosti.
4. Hormonální profil	Stanovení hladin FSH, LH, testosteronu, prolaktinu a TSH.	Užitečné při podezření na endokrinní poruchy ovlivňující spermatogenezi.
5. Genetické vyšetření	Karyotypizace, detekce mikrodelecí chromosomu Y, mutací genu CFTR.	Indikované u mužů s těžkou oligozoospermií nebo azoospermií.
6. Zobrazovací metody	Ultrasonografie šourku a transrektální ultrasonografie (TRUS).	Posouzení anatomie reprodukčních orgánů, detekce varikokély, obstrukcí či nádorů.
7. Další specializovaná vyšetření	Test fragmentace DNA spermií, oxidační stres, imunologické testy.	Dle individuálních potřeb a nálezů.
8. Konzultace s odborníky	Spolupráce s andrology, urology, genetiky a dalšími specialisty.	Multidisciplinární přístup zvyšuje šance na úspěšnou léčbu.
9. Návrh léčebného plánu	Na základě výsledků vyšetření stanovení optimální terapie: farmakologická léčba, chirurgické zákroky, asistované reprodukční technologie (ART).	Individualizovaný přístup k terapii.
10. Sledování a podpora páru	Pravidelné kontroly, psychologická podpora, edukace o zdravém životním stylu.	Důležité pro udržení motivace a psychické pohody páru.

 

 

Čestné prohlášení

Autoři práce prohlašují, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku nejsou ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.

 

Seznam použitých zkratek

ART    asistované reprodukční technologie

ASRM Americká společnost pro reprodukční medicínu

AZF    oblast azoospermie (azoospermia factor region)

CFTR  transmembránový regulátor vodivosti při cystické fibróze (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator)

DNA   deoxyribonukleová kyselina

EAU    Evropská urologická asociace

FSH     folikulostimulační hormon

hCG    lidský choriový gonadotropin

ICSI     intracytoplazmatická injekce spermie

IUI       intrauterinní inseminace

IVF      in vitro fertilizace

LH       luteinizační hormon

MESA mikrochirurgická epididymální aspirace spermií

MRI    magnetická rezonance

NGS    sekvenování nové generace

ROS    reaktivní formy kyslíku

SCSA  analýza struktury spermatického chromatinu

TRUS  transrektální ultrasonografie

TUNEL           terminální deoxynukleotidyltransferázové značení (terminal deoxynucleotidyl transferase dUTP nick end labeling)

WHO  Světová zdravotnická organizace