Levodropropizin je široce užívané antitusikum s periferním působením. Mezi jeho hlavní výhody patří výborný bezpečnostní profil a oproti centrálně působícím antitusikům nepřítomnost sedativního účinku. S ohledem na periferní mechanismus účinku by levodropropizin neměl ovlivňovat dechová centra – ověřením tohoto předpokladu se zabývala studie italských autorů.
V literatuře lze nalézt práce dokumentující, že levodropropizin neovlivňuje vybrané respirační parametry, jako jsou například objem usilovného výdechu za 1 sekundu (FEV1) nebo hladiny krevních plynů. Zásadním přínosem prezentované studie je měření tzv. okluzního ústního tlaku (P0.1) v prvních 100 ms po začátku nádechu. Tento parametr je nepřímým ukazatelem aktivity dechových center a změna hodnoty P0.1 po hyperkapnickém stimulu pak dokumentuje odpověď dechových center na CO2.
Dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie se zkříženým uspořádáním se zúčastnilo 12 zdravých dobrovolníků ve věku 18–45 let a dále 14 pacientů ve věku 41–78 let s lehkou obstrukční ventilační poruchou na podkladě chronické obstrukční plicní choroby (CHOPN) bez exacerbace v posledních 2 týdnech.
Každý z probandů užíval v náhodném pořadí, určeném randomizačním klíčem, levodropropizin (6% roztok) i placebo, 20 kapek 3× denně, a to každou léčbu po dobu 10 dnů s 3–7 dní trvající vymývací periodou. Dechový vzor byl hodnocen před podáním a 1 hodinu po podání první a poslední (desáté) dávky aktivní medikace nebo placeba.
Dva nemocní s CHOPN studii nedokončili.
Sledované parametry:
Výsledky potvrzují předpoklad, že periferně působící antitusikum levodropropizin skutečně nemá inhibiční vliv na dechová centra. Nijak nenarušuje dechový vzor a je bezpečný nejen u pacientů bez chronického onemocnění dýchacího systému, ale také u nemocných s lehkou obstrukční ventilační poruchou.
(thr)
Zdroj: Bruschi C., Crotti P., Dacosto E. et al. Levodropropizine does not affect P0.1 and breathing pattern in healthy volunteers and patients with chronic respiratory impairment. Pulm Pharmacol Ther 2003; 16 (4): 231–236.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
