Poruchy polykání mohou představovat vážný problém, který může mít značné psychosociální dopady mnohdy vyúsťující až v izolaci dítěte, respektive celé rodiny od kolektivu. Kromě toho mohou vést také k malnutrici a život ohrožujícím aspiracím. Včasná a správná diagnostika je tedy zásadní pro zachování kvality života a mnohdy i vlastní přežití.
Polykací akt je složitý, přesně koordinovaný děj, který vyžaduje dostatečnou neurologickou zralost a správnou funkci mnoha orgánových systémů. Uplatňují se i kognitivní faktory. Porucha ve kterémkoliv ze zúčastněných systémů může způsobit poruchu polykacího procesu. Pro klinickou praxi je přitom důležité zjištění, zda je narušená orofaryngealní, či ezofagealní fáze polykacího aktu.
Zatímco v dospělém věku dominuje neurogenní etiologie dysfagie, u pediatrické populace jsou příčiny značně různorodé. V závislosti na věkové kategorii dítěte je třeba při diagnostice zohledňovat také anatomické odlišnosti orgánů, které jsou do polykacího aktu zapojeny. Čím menší je dítě, tím je diagnostika samozřejmě složitější. Dysfagie u dětí může provázet následující onemocnění nebo vznikat na podkladě níže popsaných důvodů:
Obě tyto metody lze provádět u dětí všech věkových kategorií. Funkční endoskopické vyšetření polykání (FEES) patří mezi ambulantní metody sloužící k objektivizaci poruch polykání. K výkonu se využívá flexibilní endoskop, který se zavádí transnazálně při plném vědomí pacienta.
Při videofluoroskopickém vyšetření polykacího aktu (VFSS) je nutná asistence radiologa. Jedná se o dynamické vyšetření, jež zaznamenává průběh všech fází polykacího aktu. Dávka záření je zde minimální, představuje cca 0,2 mSv a zhruba odpovídá dávce záření získané například při letu z Prahy do Tokia. Výhodou VFSS je skutečnost, že se při výkonu mnohdy podaří najít i bezpečnou polohu pro krmení dítěte, která je přítomným rodičům rovnou ukázána. VFSS je tedy metodou nejen diagnostickou, ale také terapeutickou. Obě používané metody se vzájemně doplňují.
Diagnostika poruch polykání u dětí vyžaduje v ideálním případě komplexní přístup mnoha specialistů. Dítě by vždy mělo absolvovat ORL vyšetření a konzultaci klinického logopeda. Do procesu stanovení diagnózy a následné péče je mnohdy nutné zapojit také odborníky z oborů gastroenterologie, neurologie, chirurgie, radiologie, dále fyzioterapeuty, nutriční specialisty a psychology. Specializovaná poradna zaměřená na problematiku poruch polykání u dětí je zřízena při FN u sv. Anny v Brně. Kontakt na tuto poradnu: 532 234 220 nebo 532 234 443.
(tich)
Zdroj: Urík M. Poruchy polykání v dětském věku. Komunikace v ordinaci PLDD. SPLDD ČR, 8. 11. 2021. Dostupné na: www.youtube.com/watch?v=5faE7pJF7is
