Škála léků „proti kašli“ je zdánlivě široká, nicméně ne vždy je léčba efektivní, a v některých situacích může konkrétní účinná látka dokonce spíše uškodit. Proto je namístě připomenout si mechanismy a rozsah účinku jednotlivých léků.
Kašel je v dětském věku jedním z nejčastějších symptomů nemocí a také nejčastějším příznakem onemocnění respiračního systému v ordinaci praktického dětského lékaře. Jedná se zpravidla o nachlazení, tedy o respirační infekci, a to až v 90 % případů virovou. Nicméně v průběhu dne i zdravé dítě zakašle v průměru 11×. Ostatně kašel je důležitý obranný reflex. A tak zejména v zimním období, kdy se zhoršuje kvalita ovzduší, a navíc děti tráví velkou část dne v „nemocných“ budovách, je zátěž dětského respiračního systému značná a přetrvávající dráždivý kašel nemusí být příznakem nemoci.
Kašel přetrvávající 4–6 týdnů lze označit jako chronický. Je-li navíc vlhký, produktivní a nejeví tendenci k úpravě, pak je nutno myslet např. na protrahovanou bakteriální bronchitidu. Ke kašli se přidává dušnost a hvízdání po námaze, poslechově chropy. Antibiotická léčba má potom trvat alespoň 14 dní.
Primární ciliární dyskineze, laryngo-/tracheo-/bronchomalacie, cystická fibróza, bronchiální astma, opakované aspirace, chronické cizí těleso, extraezofageální reflux – tento krátký výčet je jen zlomkem nemocí projevujících se kašlem. Diferenciální diagnostika někdy není jednoduchá a přesahuje rozsah tohoto článku.
Kašlající dítě je nejčastěji léčeno rodiči volně prodejnými léky. Ovšem až 85 % účinku těchto přípravků je zprostředkováno placebovým efektem. To je jedním z důvodů, proč např. American Academy of Pediatrics (AAP) nedoporučuje volně prodejné léky pro léčbu běžných nachlazení u dětí mladších 6 let, některé práce až do věku 12 let.
Léková skupina určená k terapii dráždivého, suchého kašle zahrnuje v ČR 5 účinných látek: kodein a dextrometorfan s čistě centrálním mechanismem účinku a dále nekodeinová, převážně periferně působící antitusika butamirát, dropropizin a levodropropizin.
Kodein a dextrometorfan patří mezi látky opioidního typu. Vyznačují se nežádoucími účinky charakteristickými pro ostatní opioidy: tlumí peristaltiku, mají sedativní efekt a kromě centra pro kašel tlumí i dechové centrum. Britská léková agentura Medicines and Healthcare Products Regulatory Agency (MHRA) nedoporučuje použití kodeinu coby antitusika u pacientů do 18 let věku, neboť jeho efekt nebyl dostatečně prokázán. Léky s obsahem dextrometorfanu bývají zneužívány jako rekreační, slabě halucinogenní droga. Je proto zřejmý odklon od kodeinových antitusik směrem k butamirátu, dropropizinu a levodropropizinu.
Mezi účinná antitusika lze zařadit také čokoládu! Theobromin obsažený ve čtverečku kvalitní hořké čokolády patrně tlumí kašel přinejmenším stejně účinně jako dávka kodeinu.
Jedná se o mukolytika a expektorancia, tj. látky ovlivňující kašel různými mechanismy: mění viskozitu a množství hlenu, podporují ciliární transport atd.
Je patrné, že různé léky proti kašli se značně liší jak mechanismem, tak i šíří účinku. Z dostupných mukolytik se erdostein jeví jako lék nejúčinnější a se širokým záběrem. Nicméně vždy je vhodné přihlédnout k tíži, charakteru a délce kašle a pro každé dítě zvolit léčbu „na míru“.
(thr)
Zdroj: Kopřiva F. Současné možnosti léčby kašle u dětí. Pediatrie pro praxi 2017; 18 (1): 12–17.
