Při hodnocení negativních příznaků schizofrenie je ideální kombinovat informace získané během rozhovoru nejen s pacientem, ale také s členy jeho rodiny. Cenné mohou být samozřejmě rovněž informace získané od zdravotnických pracovníků. Pacienta necháme nejdřív spontánně mluvit o tom, co se událo v uplynulém týdnu, případně v předešlém dni. Spontánní výpověď je však často chudá a je nutné vést rozhovor strukturovaně. Ptáme se na studium či zaměstnání i na každodenní aktivity, jako je nakupování, péče o domácnost, osobní hygiena, čas strávený s rodinou a přáteli nebo intimní život.
Během rozhovoru se zaměřujeme na tzv. 5A: affective flattening (citové/emoční oploštění), alogia (chudost řeči a myšlení), asociality (sociální stažení), anhedonia (ztráta potěšení), avolition (hypobulie, amotivace).
Z hlediska časové náročnosti se vyšetření pohybuje kolem 20–30 minut. Kromě klinického vyšetření lze využít i některé hodnoticí škály.
Krátká psychiatrická hodnoticí stupnice (BPRS − Brief Psychiatric Rating Scale) se zaměřuje na 3 negativní příznaky − oploštělou emotivitu, citové stažení a pohybovou zpomalenost, která je však diskutabilní. Ty jsou hodnoceny na stupnici od 0 (nepřítomnost) až po 6 (extrémně přítomný).
Škála PANSS (Positive and Negative Syndrome Scale) hodnotí celkem 7 položek na škále od 1 (nepřítomná) do 7 (extrémně přítomná). Nověji došlo ve faktorové analýze k odstranění položek „obtížné abstraktní myšlení“ (N5) a „stereotypní myšlení“ (N7). Do Marderových negativních faktorů potom byly zařazeny položky „motorické zpomalení“ (G7) a „aktivní únik ze společnosti“ (G16).
První široce rozšířenou samostatnou škálou pro hodnocení negativních symptomů byla SANS (Scale for the Assessment of Negative Symptoms) skládající se z 5 domén.
Koncem 80. let 20. století byla vytvořena hodnoticí stupnice NSA (Negative Symptom Assessment). Z původních 25 položek byla zkrácena na 16, přičemž každá nabývá skóre 0–6. Administrace trvá 15–30 minut a hodnotí komunikaci, afekty a emoce, společenskost, motivaci a retardaci. Existuje také krátká 4položková verze, která obsahuje následující položky: snížená produkce řeči, snížení rozsahu emocí, snížení sociálních aktivit, snížení zájmu.
Na nepřesnosti starších hodnoticích stupnic reagovaly nové škály. Krátká škála negativních příznaků (BNSS − Brief Negative Symptom Scale) se skládá ze 13 položek, které používají 7bodovou stupnici od 0 (normální) do 6 (mimořádně závažná). Podkladem je semistrukturovaný rozhovor, kde se kromě chování pacienta hodnotí rovněž jeho subjektivní prožitky. Stupnice pokrývá celkem 6 podškál (anhedonie, nedostatek rozrušení z negativních událostí, sociální stažení, abulie, oploštělý afekt a chudost řeči).
Druhým nástrojem nové generace k hodnocení negativních symptomů je CAINS (Clinical Assessment Interview for Negative Symptoms). Skládá se opět ze 13 položek, z nichž 4 pokrývají výraz a 9 se týká motivace a potěšení v oblasti rodiny a přátel, zaměstnání či studia a volnočasových aktivit. Všechny položky jsou hodnoceny na škále 0–4 dle závažnosti. Při hodnocení se berou v úvahu jak chování, tak informace týkající se prostředí a psychického prožívání pacienta. Jde o jednu z mála hodnoticích škál v psychiatrii, u kterých lze ověřit validitu a spolehlivost.
(mafi)
Zdroj: Masopust J., Mohr P., Kopeček M. Kariprazin − antipsychotikum (nejen) pro léčbu negativních příznaků schizofrenie. Galén, Praha, 2021: 87−96.
